Bufo Alvarius – The Underground Secret

Film, který uvidíte, zachycuje osobní zkušenosti protagonistů s Bufo Alvarius a s účinky psychedelické substance 5-MeO-DMT. Záměrem je uměleckými prostředky informovat o tomto unikátním fenoménu v širším filozofickém kontextu. Nejedná se o doporučení, návod ani obhajobu užívání psychoaktivních látek. – „Člověk je součástí celku, námi nazvaného ,vesmírʹ, částí omezenou v čase a prostoru. Prožívá sám sebe, své myšlenky a pocity jako něco odděleného od zbytku – jakýsi druh optické iluze jeho vědomí. Tento klam je pro nás svým způsobem vězením, omezuje nás na naše osobní touhy a na lásku k několika lidem, kteří jsou nám nejbližší. Naším úkolem musí být osvobodit se z tohoto vězení tím, že rozšíříme okruh svého soucitu a obejmeme všechny živé tvory a celou přírodu v její kráse.“ (Albert Einstein). – I. Příběh – Psychiatr. Profesor psychologie na Kalifornském institutu integrálních studií v San Franciscu Stanislav Grof (nar. 1931), který s manželkou vyvinul vysoce účinnou psychoterapeutickou a sebepoznávací metodu holotropního dýchání, popisuje „setkání“ s látkou 5-MeO-DMT (5-methoxy-N, N-dimethyltryptamin), jež bylo zcela odlišné od všech jeho zkušeností. Po dávce aplikované přes dýmku ztratil kontakt s okolím, za několik vteřin se jeho existence soustředila do intenzivního zdroje světla a energie. Překročil všechny polarity (božský-ďábelský) a ztratil se v „abstraktní formě“. Prožitek popsal v knize Když se stane nemožné. – Bufo Alvarius – Ropucha koloradská. Její obranné žlázy produkují kromě jiných tryptaminů také 5-MeO-DMT, nejsilnější známé přírodní psychedelikum. Při získávání této substance se žába pouze odchytí a po extrakci účinné látky je vrácena do volné přírody. Humánně. – Grof líčí dílčí prožitky. Když účinek látky pomíjel, zažíval naprostou extázi. V rozpoložení týden po aplikaci by chtěl žít: po zavření očí mohl přecházet z normální aktivity do extatického stavu, „do míst“, kde se „rozplynul“. Jako zkušený experimentátor (okusil sto padesát látek včetně LSD) shledává zkušenost s asi třiceti miligramy 5-MeO-DMT za nejsilnější. - „Védánta tvrdí, že v nejvyšších stavech vědomí existuje pouze existence (sat), vědomí (čit) a blaho (ánanda). V mém zážitku neexistovalo žádné já, žádné tělo, žádný čas nebo prostor, jen bytí. Bylo zde také vědomí, vše jsem si potom pamatoval. Přesto, že ,jáʹ jsem tam nebyl, jen pozorování a upamatování. Byla zde také nepředstavitelná blaženost, radost a extáze. Zmizely všechny rozdíly mezi vnitřním a vnějším, mnou a ostatním, horním a spodním.“ (psychiatr a účastník experimentů s psychedeliky Ralph Metzner). – II. Příběh – Šaman. Osmatřicetiletý neošaman, průkopník používání medicíny z žab Bufo Alvarius a lékař Octavio Rettig Hinojosa, vystudoval Universitu Guadalajara v Mexiku. Už od dětství se snažil nalézt štěstí. Možnost jak se odpoutat od svých démonů našel v posvátných medicínách, respektive v přírodních látkách (např. peyotl – kaktus známý halucinogenními účinky). Po letech pokusů a období sebedestruktivního chování, vyvolaného různými drogami (alkohol, tabák, kokain, crack) vyřešil problémy „medicínou“ žab ze Sonorské pouště. Předchozích závislostí se zbavoval osmnáct měsíců, uzdravil svou mysl a zjistil, že látka je prostředkem k dosažení stavu vědomí, v němž mu je dobře. – Octavio poprvé okusil Bufo ve městě Chapala ve státě Jalisco v roce 2006. Popisuje průběh „zázraku“: už při prvním vdechnutí nepatrné dávky cítil „okamžik pravdy“, úlevu a mohl po letech „uvěznění“ svobodně dýchat. Prožíval posvátnou geometrii ve všech směrech, provázenou krásnem, láskou a mírem. Cítil se zachráněný a rozhodl se jít touto cestou. – Hinojosa se v roce 2008 přestěhoval do mexického státu Sonora, kde začal pracovat jako lékař v hlavním městě Hermasillo. Zjistil, že kmeny z pouště žábu neznají. Podnikl cestu do Kolumbie a Venezuely za místními posvátnými medicínami a rostlinami. Podle něj byl „žabí lék“ zapomenut a lidstvu chybí, přičemž existují důkazy (v mytologii, mezi artefakty v muzeích), že byl využíván. Muž se zaujetím popisuje podstatu a schopnosti očistných „molekul“, které vyrábí sama planeta. Ty jsou ukryté v žábě, chránící a ztělesňující tuto energii. – Šaman šíří o látce povědomí. Na její intenzivní účinky, trvající krátkou dobu, se prý nelze připravit. Je třeba ji aplikovat v ideální konfiguraci mysli a srdce, jež je důležitější než stav fyzického těla. „Dosti bezpečná“ medicína se hodí skoro pro každého (včetně dětí a kojících žen), pro drogově závislé však může představovat drsný proces. Výzkumník přiznává, že u některých nemocných se mohou vyskytnout nežádoucí účinky (těm doporučuje menší dávky). Jedinou překážku prý představuje produkt mysli – strach, jenž samostatně neexistuje. – „Opravdová cesta objevování nespočívá v tom, že vidíme nová území, ale že vidíme skrze nové oči.“ (Marcel Proust). – III. Cesta. Režisér a 3D animátor Filip Záruba s partou dobrovolníků (psychonautů) vyrazí na výpravu do Jižní Ameriky s cílem poznat Bufo Alvarius. Za asistence Hinojosy postupně projdou „ceremoniálem substance“. Záruba zásadní životní okamžiky s žabím léčivem přirovnává k energii, jež se vzápětí rozplyne pixel po pixelu a ve které během nanosekundy zmizel. Hovoří o pocitu intenzivní a absolutní jednoty se vším, o jedné tvořivé energii a následné schopnosti žít v přítomnosti lépe a šťastněji. – Grof je přesvědčen, že mozek není zdrojem vědomí. Mezi mozkem a vědomím existují korelace, ale ty nejsou důkazem, že by bylo vědomí mozkem produkované; tento orgán pouze zprostředkovává „příjem“. Svá tvrzení opírá o poznatky spisovatele, uživatele a obhájce halucinogenních látek A.L. Huxleyho, který po řadě zkušeností a pokusů došel k poznání, že pro příjem obrovské vesmírné energie mozek funguje pouze jako redukční ventil. Po požití halucinogenních látek člověk zpracuje více energie. – Hinojosa vysvětluje zásady při aplikaci látky, klade mimo jiné důraz na pozornost uživatele, který musí substanci „dovolit“ prostoupit tělem. Jedinec se zpět „na svět“ vrátí překonfigurován. - Psychonautka má dojem, že během působení látky v ní cosi puklo a poprvé v životě se cítila naprosto volně. – Stanislav Grof pro zážitky s velkou dávkou 5-MeO-DMT nemá s ničím srovnání. Při aplikaci přírodní látky ze žáby člověk může spatřit tzv. primární jasné světlo, které máme vidět i v momentu smrti. – Psychonaut se zkušeností s propsychoaktivním odvarem z „liány duše“ (yahuasca) jel na výpravu s jasným záměrem okusit „žabku“. I on se během ceremonie „stal“ světlem a energií, která je vším; proces přirovnává ke kostkám ledu (jednotlivcům), jež se vysypané do nádoby rozpustí, tedy spojí a není jasné, která je která. – Hinojosa tvrdí, že žabí medicína pomáhá s potížemi, jež jsou pouze produkty života, který vedeme. Jedinec se může opakovaně spojovat s okamžikem „požití“, dokáže v sobě aktivovat mechanismus, jenž se stane jeho součástí už navždy. – Další psychonaut se na užití žabího lektvaru těší, zároveň přiznává i strach. Posléze popisuje „šokující“ zkušenost: prožil pravdu, vesmír, tvořivou podstatnou energii; sekunda byla věčnost a člověk byl vším. – „Nikdy nemůžeš změnit věci tím, že budeš bojovat s existující realitou. Abys něco změnil, vytvoř nový model, který učiní ten existující zastaralým.“ (architekt, matematik, vynálezce a spisovatel Richard Buckminster Fuller). – IV. Budoucnost. Politik, lékař a psychiatr MUDr. Pavel Bém (nar. 1963; mj. vedl Středisko drogových závislostí a Kontaktní centrum pro drogově závislé) považuje válku proti drogám za kontraproduktivní a neúspěšné zlo, které sytí nezákonné drogové trhy (ty mají roční obrat vyšší než veškerý světový trh s alkoholem, tabákem a obilovinami). Budoucnost vidí v regulaci drogového byznysu a ve využití léčebného potenciálu drog. Jako člen Globální komise pro protidrogovou politiku se sídlem v Ženevě usiluje o změny a kvituje, že rétorika i přístupy se pomalu mění. – Klinický psycholog a psychoterapeut Mgr. Michael Vančura považuje psychedelika za jeden z nejmocnějších nástrojů zkoumání lidského vědomí; jejich obrovský potenciál pro výzkum předčí i neurovědecké bádání. V současnosti se k halucinogenům mylně přiřazuje heroin a pervitin. Halucinogeny však na rozdíl od nich nemají dokazatelný negativní efekt, nezpůsobují závislost a nejde se jimi předávkovat; účinkují však na psychiku a tudíž se musí používat „ve správný čas“. Míní, že zážitek s Bufo Alvarius je extrémní, neboť jedince dovede za hranice běžného vědomí. Tvrdí, že pokud jsou konstrukty příjemce rigidní, tedy mají příliš pevnou strukturu (čím větší pořádek máme ve svém nevědomí), tím větší chaos způsobí psychedelika a 5-MeO-DMT o to víc. Také Bém připouští, že tato látka mu zprostředkovala nejhlubší zážitek, neboť dokáže odvést vědomí do kosmického univerza a do hloubek vzpomínek na světy, o kterých ani nevíme. I on je přesvědčen o jejím obrovském léčebném potenciálu. Podle Vančury je zapotřebí pozitivní zážitky ukotvit, udělat je kompatibilní s běžným životem s cílem „normálně se pohybovat v nenormálním prostředí světa“. Radí nepřijímat vážná rozhodnutí dva měsíce po zkušenosti s psychedeliky. Konstatuje, že stejně jako holotropní dýchání má užívání těchto substancí své kontraindikace: nemocní se srdcem, s krevním oběhem či pacienti s psychózou by se s nimi neměli „zaplést“. Hinojosa připouští jistá rizika. Podle Béma jsou psychedelika širším nástrojem k pochopení, proč tady jsme, co se od nás očekává, kam máme jít a jak. – V. Poselství. Hinojosa tvrdí, že po jednom „potáhnutí“ substance pocítíme velkolepost, krásu a dokonalost; tyto „molekuly“ jsou všude kolem nás, ale jsme odříznutí od těchto vědomostí, otupělí tím, co konzumujeme (alkohol, prášky na spaní, léky, stres, televize, média). „Žabí medicína“ to může změnit. Grof považuje 5-MeO-DMT za ideální prostředek pro klinické použití: na rozdíl od zdlouhavých běžných postupů umožňuje prožít „transformaci“ za hodinu a je efektivnější než ostatní psychedelika. Zbaví lidi agrese, ti se pak cítí spojení s přírodou, nemají předsudky a pociťují „globální občanství“. – Psychonauti shrnují své zážitky. Záruba konstatuje, že žába se s nikým „nemaže“, jde k podstatě „vesmíru“ a tou je nepopsatelná láska a intenzivní pochopení; jen je třeba se „napojit“. – Podle dokumentaristy Viliama Poltikoviče (nar. 1958) je smyslem prožitku, přinášejícího pozitivní změny, jeho uplatnění v běžném životě. Doporučoval by jej všem politikům; žába by prostě mohla zachránit tento svět. Také Hinojosa zastává názor, že „přetavující“ zkušenost, přinášející nekonečnou lásku, potřebuje udělat každý. Stanislav Grof je zdrženlivější. Prožitky ho ohromily, ale o případném užití si každý musí rozhodnout sám, jde o příliš velkou zodpovědnost... – „Mír světa závisí především na vnitřních podmínkách, ne na zevních. Jaký je a bude člověk, takový je a bude i jeho svět. V hlubších úrovních duše je každý z nás už teď božský, jenomže to doposud neví. Ponořme se tedy co nejhlouběji do tajných vnitřních úrovní sebe sama a vynesme na povrch, co je v nich utajeno: lásku, soucit a mír.“ (český mystik, jogín a spisovatel Dr. Eduard Tomáš). – Principům stvoření lze porozumět výhradně skrze prožitek. Abychom pochopili celek, je třeba se jím stát. -kk-