Planeta Česko

Režiséra Mariána Poláka od dětství fascinovaly filmy o divoké exotické přírodě, postrádal však jejich českou obdobu. – Ledňáček hbitě uloví pod hladinou rybku a s kořistí se usadí na objektivu. – Polák vystudoval filmovou školu, první studentský film Jaro v bažině pořídil za humny rodné vesnice (Opatov u Svitav). Faunou a flórou se od té doby zabýval cílevědomě. Jeho dcery však černobílá filmová „vykopávka“ prý nezajímá stejně jako příroda, o níž nepřetržitě slýchají, že je zničená a „vymírá“. Proto se rozhodl pokusit objevit naši současnou divočinu, zaznamenat ji a přesvědčit dcery i diváky, že nic není ztraceno. Chtěl začít tam, kde kdysi vznikl jeho zájem, ale odradila ho hromada močůvky na břehu „jeho“ rybníka. Vydá se tedy na Šumavu do největšího českého národního parku. V na první pohled mrtvých polomech bezzásahového pásu objeví datlíka tříprstého. Ohrožený pták se živí larvami kůrovce (lýkožrout smrkový), jež devastují zdejší smrky. Dutiny, které datlíci vysekávají v napadených stromech, jim čas od času obsadí kulíšci nejmenší, když se chystají vyvést mladé. Ani sovičky nemají o potravu nouzi, v jejich hnízdě končí ulovený hlodavec. Kůrovec neničí šumavský les naráz a porosty se postupně obnovují. Úspěšně se v nich skrývá jediná česká životaschopná populace tetřeva hlušce. – Režiséra z pochybností, zda připravovaný film někoho zaujme, vytrhne zájem japonského štábu o jeho asistenci při natáčení kriticky ohroženého skokana ostronosého, jehož samci v době páření na několik hodin či dní zmodrají. – Polák jezdí filmovat exotická zvířata do dalekých končin a celý život chodí do pražské zoo. Na trojských stráních objeví užovky podplamaté. Ze zimoviště se jich stovky vydaly k námluvám a do lovišť na březích Vltavy. Překvapivě tak narazí na autentickou přírodu v místech, kde by ji nečekal. – V nízkém travnatém porostu mezi paneláky mladoboleslavského sídliště prosperují sysloviště. Výskyt kdysi běžného zvířete zemědělské krajiny a posléze hubeného škůdce je v současnosti ojedinělý. Jeden z nejohroženějších savců, sysel obecný, potřebuje nízký travní porost, aby měl „přehled“. Zbavil se plachosti a naučil se žít v blízkosti lidí. Stejně tak byl z obdělávaných území vyhnán chocholouš obecný. Náhradní domov mívá pod keři na parkovištích před obchodními centry, kde ho neohrožují predátoři. – Kvůli zemědělské exploataci krajiny hledá zvěř náhradní stanoviště nebo se musí naučit zásahy člověka, mnohdy cílené na pomoc přírodě (disturbance), nově využívat. Například motokrosaři a jezdci na čtyřkolkách záměrně narušují drny na louce, aby se v nich snáze uchytila uměle dodaná semínka hořců, jež by se jinak v husté trávě zadusila. Počátkem léta z nich vzejdou rostliny nepostradatelné pro nakladení vajíček kriticky ohroženého modráska hořcového. Jeho vylíhlé larvy potřebují pro další vývoj mravence, kteří je díky feromonům adoptují a v mraveništích dlouhé měsíce krmí. Křehký koloběh je zranitelný a modrásek je jedním z nejvzácnějších českých motýlů. – Drastické narušování vegetace a půdy na vojenských cvičištích mimoděk vytvářelo nezbytné podmínky pro životní cyklus listonoha letního, jenž se u nás vyskytuje desítky milionů let. Z „dočasných louží“ jej šířila těžká technika na pásech a kolech. Dnes ochranáři v opuštěných vojenských prostorech využívají k tvorbě výmolů-louží, kde přebývají i příbuzné žábronožky, kamiony, offroady či motorky. Vyschlé kaluže uchovají vajíčka do dešťů napřesrok. – Mozaiku lesů a pestrého bezlesí kdysi „udržoval“ vyhubený zubr evropský. V současnosti byli v rámci projektu navrácení velkých býložravců do české přírody na místa bývalých střelnic (Milovické stepy) vysazeni zubři z polských stád. Prostor s nimi sdílí zpětně vyšlechtění pratuři a dvě introdukovaná stáda exmoorských poníků; tito příbuzní divokých koní nepotřebují veterinární péči, spásají louky a přebírají „funkci těžké techniky“ (ta je však pro listonoha stále nepostradatelná). – V březích zredukovaných divokých říčních meandrů hnízdí ledňáčci, jejichž počet se díky mírným zimám zvyšuje. - V regulovaných řečištích nemají uměle vysazená zvířata většinou lehký život. Výjimkou je bobr evropský. „Revitalizující“ hlodavec dokáže uvést zregulovaný potok rychle do „původního stavu“, ale i narušit umělé protipovodňové hráze, a tím způsobit lokální záplavy. Voda se dle „paměti krajiny“ rozteče tam, odkud byla vyhnána. Zatopené plochy se ihned stávají rájem vodních a mokřadních ptáků (čejky, vodouši, rackové, vzácné pisily). – Do toku Kamenice je vysazován losos, který vymizel kvůli znečištění a překážkám, znemožňujícím jeho migraci do moře a zpět. Ve skalách nad Kamenicí se do starých hnízdišť vrátil sokol stěhovavý, dříve ohrožený kvůli chemickému znečištění. V jeho sousedství hnízdí čáp černý, vyhledávající odlehlá místa a klid. Ptákům nevadí ani průmyslové stavby. Osidlují komíny elektráren, odkud mají žádoucí rozhled. – Pod zámkem Jezeří přímo v těžební jámě hnědouhelného dolu se zabydlel v odloženém harampádí bělořit šedý, dřívější obyvatel remízků. Navečer sem dorazí stádo muflonů. V nevzhledné vytěžené krajině našly klid vzácné lindušky úhorní. Výsypky ponechané napospas příroda postupně osidluje. – Okolí hradu Bezděz. Tesařík alpský zvaný růženka zmizel z českých bučin. Ke svému životu potřebuje staré dřevo, prosluněné polomy a vývraty, jež z hospodářských lesů mizí. Atraktivní hmyz žije jen několik dnů. Vajíčka klade do mrtvého dřeva, odkud se při troše štěstí až po třech letech prokoušou dospělí jedinci, pokud ovšem larvy dřevokazného hmyzu „neosídlil“ parazitující lumek obrovský. – Vestibul v nádražní budově v Suchdole nad Odrou obývají vlaštovky. Jejich přístup k hnízdům však závisí na provozu automatických dveří, tedy na pohybu cestujících. – Kriticky ohrožení úhoři říční nejsou v ČR zákonem chránění. Na tazích narážejí na nepřekonatelné překážky; na Labi je to střekovské zdymadlo. Počty úhořů dramaticky klesají. Musí se proto uměle vysazovat. – Přehradní hráze zasahují do přírodní rovnováhy. Kolísavosti hladiny pod stavbou se naučila využívat užovka podplamatá; při nečinnosti turbín číhá na ryby uvízlé mezi kameny poloprázdného koryta. – Vlaštovky v Suchdole se časem naučí „ovládat“ čidlo automatických dveří. Přes zimu v teplých krajích „fígl“ zapomenou a na jaře se tedy tuto dovednost učí znovu. – Filmař se na podzim vrací ke břehům Kamenice, aby zjistil, zda se nějakým lososům podařilo proplout od moře proti proudu Labe. – Do zasněženého lomu na Pálavě se uchýlil z karpatských a alpských hnízdišť vzácný zedníček skalní. Jiný exemplář nepohrdl stěnou továrny, kde jej zaměstnanci pravidelně přikrmují. – Lidé považují mnohá zvířata za škodnou. Nejsložitější to mají rybožraví tvorové (vydry, volavky, káňata, orel mořský). Neodlišují přirozené toky od chovných nádrží, kde způsobují škody. – S příchodem jara se Polák vrací na Šumavu. Zachytí tetřeví tok. Lýkožrout vše nezničil, mezi polosuchými velikány vyrůstají nové stromky. V semenném roce rozmrzající sníh roznese miliony semen na velkou vzdálenost. Mladé semenáčky obsadí každou volnou plochu a položí základ další éry pralesa; různě starý porost pak lépe vzdoruje kalamitám. – V lužních lesích na soutoku Moravy a Dyje čeká na režiséra překvapení: růženky se v krajině bez buků uchytily na javorech, jilmech a pajasanech. – Při cyklovýletu za humna své vesnice Polák narazí v bývalé střelnici na celosvětově ohroženého chřástala. Aby jej mohl natočit, musí se vrátit pro kameru. Kousek od domova objeví i bobry. Člověk je nejdříve téměř vyhubil, pak složitě do přírody vrátil a nyní opět sílí tlak na jejich eliminaci. – Páru ledňáčků vývrat starého topolu, v jehož výmolu se drží voda, nahradil stržený břeh řeky. – Režisér učí dcery pozorovat a fotit přírodu; ta je rozmanitá a divoká stejně jako ta exotická na druhém konci světa... -kk-