Feral

Za bývalým emigrantem z Čech, dnes buddhisticky orientovaným poustevníkem Karlem Charliem Soukupem, dorazí v lednu 2016 do australské buše natáčet Jiří Holba. Charlie mluví o duchovní praxi a myšlenkové cestě, kterou by zde host také mohl nalézt. – Staře vyhlížející vyzáblý Soukup přebývá ve skromném přístřešku. Právě se snaží do tvrdé půdy usadit primitivní oporu pro révu. Vzpomíná na vinici v Čechách. – Charlie podotýká, že si už jako školák přivydělával mezi kopáči, protože obdivoval jejich svaly. Také toužil pracovat v lese. Stýská si, že obyčejné jedlé rostliny si dnes lidé draze obstarávají v obchodě. Domnívá se, že „svobodné“ plodiny se nemají prodávat. Volá po změně „systému“, tedy aby se hlad zaháněl kvalitními potravinami zdarma (odvozuje to z termínu dharma, což je způsob bytí, „zákon“, který musí být následován, pokud individuální život má být v souladu s přírodními zákony a univerzální podstatou bytí). – Poustevník si při práci prozpěvuje, večer pak u ohně zpívá trampský evergreen Červená se line záře. – Soukup konstatuje, že rodiče pro něho nebyli autoritou. Když vyrůstal, žili nesvobodně a báli se kvůli režimu otevřeně mluvit. Tehdy se naučil být a přemýšlet sám za sebe. Večer vaří čaj s miligramem tantrického LSD. – Po ránu se Charlie vrací ve vzpomínkách do dětství a stěžuje si na školu. Mluví o zakladateli waldorsfké pedagogiky Rudolfu Steinerovi, který prosazoval výuku dětí v pohybu a v lese. Současný školský systém považuje za nesmyslný. – Muž prochází buší. Do dvanácti let jezdil do přírody sám, pak s kamarády trampy. Chtěl žít v jeskyni u Jičína, ale bylo tam vlhko. Mluví o čtyřech darech (láska, moudrost, štědrost a morálka/slušnost/etika) z kánonu páli. Odříkává mantru. – Na místě, kde buduje přírodní „chrám“, filozofující muž odpočívá u ohně. Zjistil, že netouží znovu se narodit, ale v současném životě vše nestihne. Žehná prostoru a prosí, aby se zde dařilo ganje. Je přesvědčen, že buddhistou se může stát každý bez ohledu na sociální postavení či původ. Záleží pouze na rozhodnutí tuto cestu nastoupit. Život považuje za spirituální kulturní hodnotu. V lůně přírody (v lese) je lhostejné, jak se co jmenuje (reálný je především dech). – Poustevník se potmě ukládá ke spánku. Obtěžují ho komáři. – Charlie prochází zamlženou buší. Přemýšlí o procesu poznávání, vědě, díky níž v současnosti „nastavujeme“ vesmír, ale ten by se měl naopak „zmenšit“ (lidstvo se příliš rozmnožuje). Mluví o realitě (přítomnost teď) a o karmě (osudu). – U řeky Soukup nad mapou popisuje zdejší „uzavřenou“ krajinu vzhledem připomínající obra, jíž s hostem putují (Timbarra River, Tabulam). Původní obyvatelé v ní vidí svíjející se goannu (varana). Jdou neprostupným terénem. – Soukup se obává, že z místa, kde si vybudoval přístřešek, bude vyhnán. Potýká se s nepřízní úředníků a s nenávistí kvůli své nezávislosti a pobytu v přírodě „zadarmo“. Současně se však některým lidem způsob jeho života líbí a vidí v něm vizionáře. – Charlie u templu (několika podepřených kmenů) mluví o začátcích v australské buši. Původně měl soukromý pozemek, nazvaný Bohemia, ale kvůli buddhismu se vlastnictví vzdal. Bez pozemku je free a „může si dělat, co chce“. Je přesvědčen, že když by se „rovnou“ narodil v buši, nepoznamenaly by ho negativní zkušenosti z města. Byl by jiný člověk a uměl by žít se svým tělem v podmínkách divočiny (jako Aboridžinci). Mluví o hrozícím rozpadu třídimenzního světa a na sobě závislých (k sobě patřících) věcí/veličin. Nedaří se mu z ruky vyndat třísku a doufá, že mu pomůže léčivý eukalyptus. – Soukup přemítá o budoucnosti lidské kultury, poznamenané činy Vatikánu. Těká v myšlenkách (o vnitřní karmě, evoluci, lidské seberealizaci a vyvražďování). Tvrdí, že kromě legend neznáme pozitivní historii života na planetě, že dovedeme jenom podvody. Lidský rod sice vlastní „techniku“, ale neumí být lidstvem. Stali jsme se individuálními ztroskotanci. – Omámený Charlie mluví o vlivu marihuany. Ráno pokračuje „v rozpravě“ a konstatuje, že kultura zdegenerovala. Víru v komunismus, tedy zvrácený materialistický ráj na úkor poznání a pravdy, vnímá jako duševní nemoc. – Poustevník poráží u „chrámu“ strom. S kanystrem vyrazí za párem usedlíků. Pomáhal se stavbou jejich i dalších „kempů“. Farmářka chová drůbež a drobné zvířectvo. Charliemu pronajala pozemek, ale protestovala, když zjistila, že na něm pěstuje ganju. Soukup se proto přestěhoval k řece. Dvojice nabízí návštěvníkovi nepotřebné krámy. – Charlie se vrací domů, do lesa. Ukazuje tůňky, které vykopal na ideálním pozemku bývalého kempu. Musel ho zbourat kvůli podezření, že těží měď. – Po deštivé noci ve vyhloubené díře, kde si poustevník a filmař krátili čas hulením, upozorňuje Soukup na nedaleké orlí hnízdo, kam šplhává varan. Mluví o svých písňových textech, přeložených do čtyř jazyků. Talisman (zub) ho inspiruje ke zpěvu oblíbené písně Čert má kopyto. – Soukup se vrací do mládí. V patnácti letech se učil nástrojařem ve vysočanské Aritmě, kde pracoval otec jako konstruktér. Zamiloval se do učnice-nástrojařky Jany Klicpouchové. Její otec estébák ho znal od narození, přesto ho kvůli antibolševickým názorům zatkl. I na svatbě mu pozavírali šedesát hostů včetně svědka Ivana Jirouse. Tomu slíbil doživotní podporu v protestu proti komunismu. Pak ale zjistil, že i jeho bratr kolaboroval s komunisty. i>Charlieho od návratu do České republiky odrazuje právě přesvědčení, že společnost řídí podvodníci a kriminálníci, kteří mají na svědomí těžké zločiny. – V divokém terénu zdolá Charlie drolivou stěnu. U řeky upozorňuje na balvany podobné želvě. Přemýšlí o satisfakci lidského života (přínosem není udělat něco s milionovou půjčkou, cennější je obyčejný dům v přírodě/ráji). Vzpomíná na druhou manželku Alenu (Kastlovou). Po nechtěném rozvodu na další vztahy rezignoval. – Charlie doufá, že ho navštíví vnoučata, aby viděla, co tvoří. Předpokládá, že pokud se civilizovaný svět nevzpamatuje, je pravděpodobné, že se lidé vrhnou žít do pralesů. – Charlie si prozpěvuje u ohně. Přemýšlí o vnitřním a vnějším duchovním životě a přechodech z pozemského světa „tam“ a zpátky. – Soukup stopuje. Objasňuje ústřední pojem buddhismu, tzv. dukkhu (utrpení, strast, nesoulad), existující u vyšších bytostí. – Auto zastaví před stromem přes cestu. Soukup se vrací k tématu dukkhy, jedné ze tří základních charakteristik existence (další je pomíjivost a takzvané ne-já). Mluví o zrození, jež je podle Buddhova učení strastné. Je přesvědčen, že smyslové vnímání nás nutí věřit v iluzi „já“, čím víc jí však podlehneme, tím víc se prohlubuje naše utrpení. Rozpravu uzavírá prohlášením, že život bude vždy absolutně proměňující se fenomén. Můžeme pouze kráčet kupředu ve smyslu proměny, transformace a metamorfózy... -kk-