Máme na víc

Země původu

Česká republika

Copyright

2018

Rok výroby

2017—2018

Premiéra

10. 12. 2018

Minutáž

74 min

Kategorie

film

Žánr

politický, časosběrný

Typologie

dokumentárnídistribučnídlouhometrážní

Originální název

Máme na víc

Český název

Máme na víc

Anglický název

We Can Do Better

Anotace

Režisér, dokumentarista a regionální politik Robin Kvapil (nar. 1982) přijal v roce 2016 místo osobního poradce v týmu spisovatele, novináře, textaře, producenta a zakladatele sázkové kanceláře Fortuna Michala Horáčka (nar. 1952) při jeho kandidatuře ve volbách prezidenta České republiky (2018). Mohl tak využít ideální příležitost zblízka zdokumentovat zákulisí a zrod strategie „jiné“ prezidentské kampaně. Výslednou časosběrnou reportáž uvedl ve spolupráci s producentem a spolurežisérem Radimem Procházkou (nar. 1975) do distribuce k „prvnímu výročí“ Zemanova dalšího vítězství, respektive prohry svého kandidáta. – K natáčení, které probíhalo od podzimu 2016 do ledna 2018, využíval Kvapil operativně notebook, mobil či kameru. „Esteticky nahodilý“ koncept, sestavený z mnohdy technicky nedokonalého materiálu (neostré či rozkmitané záběry, nejasná zvuková stopa – ve filmu někdy upřesněna titulky) autenticky zachycuje syrovou realitu: budování mediálního obrazu (mírně kontroverzního) kandidáta, průběh nekonečných diskusí, nepřipravené vyhrocené až absurdní situace, podstatu týmové spolupráce, souboj odborných spolupracovníků o podobu kampaně, těžké momenty i intimní okamžiky protagonisty (zklamání, únava z náročných cest, rozčarování) nebo tvrdé reakce občanů během veřejných prezentací a výjezdů. Odpočítávání vymezeného času (do termínu voleb) zajišťují mezititulky. Aktuální situaci v týmu, na politické scéně, v médiích, stav volebních průzkumů a v závěru i možné příčiny neúspěchu zpětně reflektuje Kvapil v průběžně vřazených komentářích dokreslených videoselfíčky. Dění dotváří soundtrack z Horáčkova textařského portfolia (autoři hudby Miroslav Tóth a Vojtěch Procházka byli inspirováni jeho a Hapkovými hity Štěstí je krásná věc a Levandulová) a samozřejmě ilustrativní záběry mimo jiné z archivů televizí, ČTK a internetových serverů. Reportáž odkrývá schémata a nešvary české politiky, dění v kuloárech, úroveň voličů, možnosti a metody protikandidátů (sebestředné kampaně) či vliv médií nebo agentur, zpracovávajících volební průzkumy (a šířících dezinformace). Horáček se poučil, že radikální otevřenost, transparentnost a nezávislost (již prokázal i souhlasem s natáčením tohoto filmu) české voliče neoslovuje a že minulost se neodpouští. Dosáhl dílčích úspěchů (nezvolení Zdeňka Ondráčka do čela GIBS), ale další angažmá v české politice, tedy zhodnocení intenzivních zkušeností a vynaložené energie neplánuje. – Snímek zahajoval 22. ročník MFDF Ji.hlava a do distribuce byl uveden v „balíčku“ Česká radost v českých kinech spolu se snímky Iluze (2018; r. Kateřina Turečková), Pasažéři (2018; r. Jana Boršková) a Dobrý život sokola Bendy (2018; r. Pavel Jurda). -kk-

Obsah

V roce 2013 vyhrál Miloš Zeman nad Karlem Schwarzenbergem prezidentské volby. – Režisér a scenárista Robin Kvapil pochází z Brna, kde se angažoval v hnutí Žít Brno! a v kampani Chcu víc. Nepřál si, aby se Zeman znovu stal hlavou státu, a tak uvěřil, že by jej mohl porazit Michal Horáček, údajně schopný propojovat lidi z odlišných „táborů“. Úspěšný textař a podnikatel prodal milion svých CD, založil po 17. listopadu 1989 společně s Michaelem Kocábem občanskou iniciativu MOST a také provozoval sázkovou kancelář Fortuna. – Kvapil se stane osobním poradcem v Horáčkově týmu. Průběh kampaně a její zákulisí filmuje. – 12. leden 2018, první kolo voleb. Horáček v doprovodu rodiny za zájmu médií „ukázkově“ vhazuje do urny hlasovací lístek. Prohlašuje, že nelituje vynaloženého úsilí uplynulých sedmnácti měsíců, jež považuje za nejzajímavější ve svém životě; případný neúspěch nebude prohra. Před budovou dcera složí ze Zemanova volebního lístku vlaštovku. – O den později, vyhlášení výsledků prvního kola. Štáb sleduje průběžné sčítání hlasů. Horáček aktuálně drží s 8,54 procenty páté místo. Přestože do kampaně vložil mnoho energie, sklesle konstatuje, že voliče asi nezaujal. – O 15 měsíců dříve, listopad 2016. 433 dní do voleb. Horáček nacvičuje oznámení kandidatury na funkci prezidenta České republiky. Zlobí se kvůli nepřesnosti v textu a ostře apeluje na kolegy, aby se vyvarovali chyb. – Na jeho kampani intenzivně pracuje kolem dvaceti lidí a stovky dobrovolníků. Strategickými mozky jsou kromě Robina Kvapila odbornice na PR z velké agentury (Ewing Public Relation) a bývalá mluvčí Úřadu vlády ČR, třicátnice Radka Hrstková, novinář a bývalý analytik Úřadu vlády ČR Jiří Táborský s fenomenálním přehledem o legislativě a mladá absolventka politologie Blanka Blanche Šoulová. – Michal Horáček na tiskové konferenci oznamuje, že chce kandidovat na prezidenta. – Červenec 2016 – leden 2018. 550 cest po České republice. Horáček navštíví desítky společností, organizací a výrobních provozů po celé vlasti a na setkáních zkouší rozmanité aktivity. Při prezentacích (obhajuje např. vlídnější přístup k imigrantům) je konfrontován s nepříjemnými dotazy, mj. o sázkové minulosti (Fortuna). Na diskusi (v Berouně) jej posluchač označí za hazardního hráče, zpochybní jeho morální kredit a tím i kandidaturu. Horáček se brání citací profesora Nešpora, podle kterého v roce 2004 nebyl popsán jediný patologický případ gamblerství a rázně přesvědčuje oponenta, že se společnost Fortuna hazardu nikdy nevěnovala. – 17. listopadu 2016. 421 dní do voleb. Horáček se na Albertově neformálně pozdraví s protikandidátem Markem Hilšerem. Pak s kolegy sleduje projev mluvčího soupeře Jiřího Drahoše. Kvapil odhaduje, že se pravděpodobný lídr voleb poučil z oslav na Staroměstském náměstí, kde před třemi týdny Horáček přespříliš chrlil bonmoty, a raději jen „stojí a mlčí“. – 28. Října 2016. U příležitosti výročí vzniku republiky dorazilo na Staromák třicet tisíc lidí. Program moderoval horlivě státotvorný Horáček a řada lidí ho pak nařkla, že si show ukradl „pro sebe“. – 9. března 2017. 309 dní do voleb. Zeman na neoficiální akci ve Vladislavském sále oznámí příznivcům, že bude podruhé kandidovat na hlavu státu. Horáčkovi lidé tomu přizpůsobují tón kampaně. Během následujících deseti měsíců se chtějí Zemanovu stylu razantně postavit s hlubokou vírou, že „máme na víc“. – Na oficiální tiskové konferenci se Zeman zavazuje, že nebude útočit na protikandidáty ani reagovat na výroky oponentů a nezúčastní se předvolebních rozhlasových a televizních diskusí. Vzápětí provokativně odpoví ruské novinářce a „paruštinou“ zesměšní české žurnalisty. Horáčkův tým se „chytí na špek“ a „otweetuje“ prezidentův projev. Přistoupí tak na jeho hru, jež odvádí pozornost od podstatných věcí. – Horáček krmí labutě a kachny na náplavce u Železničního mostu, kam zve občany na následující den, neboť zde bude sbírat podpisy na petiční archy. – 28. června 2017. 198 dní do voleb. Předběžné průzkumy ukazují, že Zeman oproti Drahošovi mírně oslabil. Za určitých podmínek lze vyvolat naději, že by mohl být „o fous“ poražen, ale i naopak. Horáček s kolegy považují odhady za zavádějící a jsou přesvědčeni, že všechny agentury jsou nedůvěryhodné, že manipulují veřejností a vytvářejí „jinou“ realitu. – 21. října 2017, parlamentní volby. 83 dní do voleb. Andrej Babiš s Hnutím ANO vítězí. Do Poslanecké sněmovny se dostane i SPD Tomia Okamury. Kvapil si uvědomuje, jak je jejich snaha postavit se vládnoucí garnituře důležitá. – 17. listopadu 2017. 56 dní do voleb. Horáček prochází Prahou a s občany hovoří o svém obdivu k Václavu Havlovi. Na Václavském náměstí komentuje jeho přítomnost muž slovy „Horáček je veksláček“ a následně jej agresivně napadne kvůli problematice imigrantů. Horáček pak sleduje Drahošův projev; přestože se aktivně účastnil Listopadové revoluce, nebyl na pódium přizván. Odchází sám směrem k Národnímu muzeu. – 6. prosince 2017, TV Barrandov. 37 dní do voleb. Horáček přijme pozvání do pořadu Aréna Jaromíra Soukupa na TV Barrandov. Na začátku přímého přenosu se ohradí proti konceptu kádrování (Soukup se snaží na tabuli podle „prospěšnosti“ rozřazovat portréty politiků; Horáček prosazuje fotky „obyčejných“ hrdinů). – Týmu chybí diskuse s Milošem Zemanem a proto natočí virtuální konfrontační duel trojice Zeman-Soukup-Horáček. „Vtípek“ má na sociálních sítích ohlas, lidé mu uvěřili. Autory neplánované fake news šokuje zjištění, že když rezignují na pravdu, kampaň funguje. – Michal Horáček se těsně před druhou diskusí v Aréně Jaromíra Soukupa, kde se má utkat s mluvčím Ovčáčkem (jehož prostřednictvím chce klást otázky Zemanovi), dozví, že Soukup přizval i bývalého mluvčího Václava Klause Petra Hájka. Zároveň produkce omezila počet příznivců, které vpustí do studia. Horáček se s těmito nehoráznostmi těžko vyrovnává. V úvodu diskuse prohlásí sebestředný Soukup, že mu do výběru hostů nemůže nikdo zasahovat. Ovčáček donesl fíkus jako náhradu za ty, kteří nepřišli (Jiří Drahoš). Horáček odmítá mluvit o nepřítomných, kteří se nemohou hájit. Podle Hájka je přece jasné, že Zemanovi protikandidáti nemůžou vyhrát. Horáček mu oponuje. – Horáčkovi spolupracovníci se zaměřují na hledání vlastních pozitivních témat. Začnou o kampani přemýšlet jako o prostředku, kterým se dají věci měnit, což by měl být její smysl. Nejsilnější podnět získají po parlamentních volbách, když Hnutí ANO a KSČM navrhnou předlistopadového policistu Zdeňka Ondráčka (nazývaného mlátička) do čela komise Generální inspekce bezpečnostních sborů (GIBS). Kvapil chce, aby proti neslýchanému návrhu Horáček zformuloval výzvu, k níž by se mohli přidat všichni demokratičtí politici. – Na úvod porady Horáček autoritativně zakazuje kolegům při výjezdech „čumět“ do mobilů. Vzápětí se nadchne pro Kvapilův nápad. Společně sestavují text pro budoucího premiéra Babiše. – Televize odvysílá zprávu, že pod vlivem výzvy Babiš považuje Ondráčkovu nominaci za problematickou. – 15. prosince 2017, Poslanecká sněmovna. 28 dní do voleb. Horáček sleduje rozpravu ke kauze Ondráček. Komunisté se „otřou“ o jeho jméno. Po hlasování se raduje, neboť kandidát neprošel. – O čtyři dny později, 19. prosince 2017. 24 dní do voleb. Volba předsedy komise GIBS je prohlášena za zmatečnou. Pro Horáčka je to příležitost dál se angažovat a postavit se proti nedemokratickým snahám, proti Babišovi a proti politické korupci. Předsedové poslaneckých klubů rozhodnou o opakování volby. – Před budovu sněmovny se narychlo svolává demonstrace. Kvapil se snaží zkoordinovat program; Horáček by měl odříct domluvené adventní setkání v Plzni a být ve sněmovně. Ten však „jen“ pošle demonstrantům videovzkaz, že se právě bojuje o morální základy českého státu. Rozhodnutí nezklamat plzeňské voliče prohlubuje spor poradců o smyslu kampaně. – O den později, 20. prosince 2017. 23 dní do voleb. Na poradě Radka Hrstková kritizuje postup: podstatou kampaně má být zviditelňování kandidáta a sbírání bodů u lidí, kteří by ho nevolili, nikoliv „oblažování“ příznivců. Za jejím názorem stojí i Kvapil, ale Blanche s nimi nesouhlasí. Podle Radky je však třeba výhře podřídit vše. Kvapil konstatuje, že v současné chvíli by jejich muž skončil na třetím místě. Ani dobře připravené debaty to asi nezmění, ale na nic dalšího nezbývá čas. Poradci pečlivě chystají taktiku a znění prohlášení pro závěrečná vystoupení. Chtějí se vyvarovat osobních útoků. – Horáček v televizním duelu šesti kandidátů nabízí radikální nezávislost: získal pověření kandidovat od občanů (sesbírané podpisy) a navíc si kampaň financoval ze svého. Drahoš mu pokládá „milosrdnou“ otázku na píseň Levandulová. – Poslední debata odhady na umístění nezměnila. – 11. ledna 2018. 1 den do voleb. Kvapil se v Kongresovém centru potká s mužem z Berouna, který Horáčka označil za hazardního hráče. Ten tvrdí, že přišel podpořit kandidujícího Petra Hanniga, ačkoliv se nachází na místě Zemanova štábu. – Kvapil v televizi sleduje Babiše, preferujícího současného prezidenta, neboť ho považuje za jednu z nejvýraznějších osobností polistopadové éry. – 13. leden 2018. Výsledky prvního kola. Horáček s kolegy přijímají porážku v budově Mánesa (umístili se na 4. místě). Lékař Pavel Pafko vyjádří lítost nad marně vynaloženou energií. Neúspěšný podnikatel však trvá na pozitivním postoji. I spolupracovníci jsou spokojení, angažovali se, neseděli v koutě a postavili se politice Miloše Zemana; nyní se budou snažit, aby hlavní rival druhé kolo nevyhrál. – Tým se přesouvá do holešovické La Fabriky, kde Jiří Drahoš slaví postup do druhého kola. Horáček cestou vyjádří zklamání z „těkavých“ voličů. Věřil, že má šanci, ale lidé slyší na Zemanovo charisma. To Drahošovi chybí. Přesto si nedovede představit, že by současný prezident podruhé uspěl. – La Fabrika. Drahoš ocení, že ho právě poražený soupeř přišel podpořit. – 27. ledna 2018. 1801 dní do dalších voleb. Kongresové centrum. Miloš Zeman komentuje své „poslední politické vítězství, za kterým už nebude žádná politická porážka“. Po sálech se pohybují opilí hosté. Ochranka násilně vykazuje novináře. V ostraze je i muž, který slovně napadal Horáčka na Václavském náměstí. – Kvapil analyzuje uplynulé měsíce. Proklamovanou transparentností a nezávislostí voliče bohužel nezaujali... -kk-

Poznámka

Použité archivní fotografie: ČTK, Herbert Slavík, Punk Film. Použité archivy: idnes.cz, Barrandov TV, Seznam TV, GPO Platform, Česká televize, Ewing Group, YouTube (záběry z oznámení kandidatury Miloše Zemana na prezidenta), FB OVTV (záběry z tiskové konference Miloše Zemana k prezidentské kandidatuře).

Komentář

Účinkují

Michal Horáček

prezidentský kandidát

Robin Kvapil

dokumentarista v roli poradce

Blanka Blanche Šoulová

poradkyně

Radka Hrstková

poradkyně

Jiří Táborský

poradce

Jan Králík

Viktor Janiš

Michaela Horáčková-Hořejší

Julie Horáčková

Karolína Pelikánová

Jan Kára

Michal Uryč

Blanka Crozier

Martin Rychlík

Pavel Bělobrádek

Marek Hilšer

Andrej Babiš

Jiří Ovčáček

Petr Hájek

Jiří Černohorský

Robert Žák

Štáb a tvůrci

Původní filmový námět

Robin Kvapil, Radim Procházka

Autor komentáře

Robin Kvapil

Dramaturg

Jan Bušta, Hedvika Hansalová (dramaturgická spolupráce), Martin Mareček (dramaturgická spolupráce)

Střih

Dimitris Polyzos

Zvuk

Marek Musil (mix zvuku)

Vizuální efekty

Jan Haluza

Postprodukce

Dimitris Polyzos (obraz), Marek Musil (zvuk)

Koproducent

Václav Dejčmar

Asistent vedoucího produkce

Petra Kupková, Michael Jiřinec

Výtvarná spolupráce

Kateřina Jakešová (grafický design), Adam Kadeřávek (grafický design)

Odborný poradce

Roman Máca

Spolupráce

Antonie Dědečková (rešerše archivních materiálů), Marek Adámek, Hedvika Hlaváčková, Vojtěch Knot, Roman Tesáček, Jitka Hejtmanová

Písně

Kde domov můj

Hudba k písni František Škroup
Text písně Josef Kajetán Tyl
Zpívá Daniel HůlkaAleš Brichta

Levandulová

Hudba k písni Petr Hapka

Havrani na sněhu

Hudba k písni Petr Hapka
Text písně Michal Horáček
Zpívá Pavel Diblík

Šaškové počmáraní

Hudba k písni Petr Hapka
Text písně Michal Horáček
Zpívá Bolek PolívkaPetr Nárožný

Individualita

Hudba k písni Petr Hapka
Text písně Michal Horáček
Zpívá Petr Hapka

Vítejte v Absurdistánu

Hudba k písni Petr Hapka
Text písně Michal Horáček
Zpívá Petr HapkaMichael Kocáb

Buřty, pivo, nenávist

Hudba k písni Petr Hapka
Text písně Michal Horáček
Zpívá Petr Hapkasbor

Srdce jako kníže Rohan

Hudba k písni Ivan Tásler
Text písně Michal Horáček
Zpívá Richard Müller

Lokace

Praha, Hradčany (Praha), Pražský hrad (Hradčany), Malá Strana (Praha), Sněmovní ulice (Malá Strana), Thunovský palác /Poslanecká sněmovna/ (Sněmovní ulice), Nové Město (Praha), Národní třída (Nové Město), Albertov (Nové Město), Mánes (Nové Město), Staré Město (Praha), Klementinum (Staré Město), Staroměstské náměstí (Staré Město), Josefov (Staré Město), náměstí Jana Palacha (Staré Město), Pankrác (Praha), ulice 5. května (Pankrác), Kongresové centrum (ulice 5. května), Vltava (Praha), náplavka u železničního mostu (Praha), Slovanský ostrov /Žofín/ (Praha), Holešovice (Praha), ulice Komunardů (Holešovice), Divadlo La Fabrika (ulice Komunardů), Beroun, Pardubice, Komenského ulice (Pardubice), Škola Svítání (Komenského ulice), další města a místa České republiky

Produkční údaje

Originální název

Máme na víc

Český název

Máme na víc

Anglický název

We Can Do Better

Kategorie

film

Typologie

dokumentárnídistribuční

Žánr

politický, časosběrný

Země původu

Česká republika

Copyright

2018

Rok výroby

2017—2018

Premiéra

festivalová premiéra 25. 10. 2018 (22. mezinárodní festival dokumentárních filmů Ji.hlava)
distribuční premiéra 10. 12. 2018 /přístupné bez omezení/

Distribuční slogan

Raději hezky prohrát, než ošklivě zvítězit. Film Robina Kvapila a Radima Procházky.

Výrobce

Produkce Radim Procházka, Václav Dejčmar (koprodukce), Petr Bouma (podpora)

S podporou

Státní fond kinematografie (distribuce)

Distribuce

Pilot Film

Technické údaje

Délka

dlouhometrážní

Minutáž

74 min

Distribuční nosič

DCP 2-D, MP4

Poměr stran

1:1,85

Barva

barevný

Zvuk

zvukový

Zvukový systém/formát

5.1, digitální zvuk

Verze

česká

Mluveno

česky, rusky

Podtitulky

české

Úvodní/závěrečné titulky

české