Divadelní soubor Pasažéři dal název stejnojmenné sociální časosběrné sondě o klientech dětského domova, kteří se musejí na prahu dospělosti postavit na vlastní nohy. Režisérku Janu Borškovou zaujal osmičlenný kolektiv z ústavu v Letech u Dobřichovic. Adolescenti v rámci dramaterapie vystupovali s představením, složeným z autentických životních epizod a z představ, co je „venku“ čeká. Čtyři z nich pak filmařka sledovala šest let. Bajdy se vyučil zámečníkem, příležitostně pracuje, kouří trávu a vrací se k mámě, přestože dopustila, aby vyrůstal v domově. Rodiče Pepy a Milana nebyli schopní své děti vychovávat. Mladíci se nyní stýkají s otcem. Vyučený kuchař Pepa se oboru nevěnuje, ale pracuje. Má problémy s partnerkami a opakovaně končí na psychiatrii. Jeho nevlastní bratr Milan vede silácké řeči a k rodině má odmítavý postoj. Zázemí hledá u přítelkyně. Pali jako jediný utekl v šestnácti z dětského domova a do péče ho dostal otec. Se svědomitou „svatou“ Maruš má dva syny; nepracuje a chová se nezodpovědně. Až na něj všichni hodnotí dospívání v dětském domově pozitivně, zároveň však pociťují absenci lásky a zázemí funkční rodiny či základních jistot, jež si nejsou schopni zajistit. Jsou zranitelní a těžce se zařazují do společnosti, která je přehlíží (většinu z nich kvůli romskému původu). V životě se spíš „vezou“ a těkají podle příležitostí. Často se stěhují po republice (což mají evokovat záběry z vlaků) a nedaří se jim vzepřít se „romské mentalitě“. – V již několikátém českém snímku na podobné téma se střídají obyčejné i důvěrnější výpovědi otevřených protagonistů, z nichž vybočují Paliho vypjaté, ale hodnověrné epizody z porodnice a z romského pohřbu. – Režisérka je s mladými lidmi nadále v kontaktu, ale neplánuje pokračování. – Snímek byl vyvinut s podporou workshopu dok.incubator. Do distribuce je uveden v projektu Česká radost v českých kinech, jenž uvádí snímky ze sekce MFDF Jihlava (spolu se snímky Iluze režisérky Kateřiny Turečkové, Máme na víc režisérů Robina Kvapila a Radima Procházky a s portrétem Pavla Jurdy Dobrý život sokola Bendy). -kk-
Soubor dospívajících herců z dětského domova v Letech u Dobřichovic nacvičuje divadelní představení ze scének, zachycujících skutečné situace z jejich života. – Sedmnáctiletý Milan Gujdan, zvaný Bajdy, je rád, když se mu něco podaří. Rom Josef Pošmurný (Pepa) se učí na kuchaře. Vyrůstal v ústavu, protože rodiče prý neměli „hlavu“ na výchovu. Jeho nevlastní bratr Milan mluví o dětském domově hezky, naopak doma nic pěkného nezažil. Děcák jim umožnil poznat víc. Pavlu Sivákovi, řečenému Pali, v ústavu nic nechybělo, ale nesžil se s přísným režimem. Často utíkal za tátou. Starý muž nezletilého syna rozhodnutím soudu dostal zpět do péče. Pali líčí konflikt s policisty během útěku. Jednomu z nich zlomil ruku, byl v poutech vrácen do ústavu, odkud však znovu zdrhnul. – Bajdy úspěšně složí závěrečné zkoušky v oboru zámečník. Mistr doufá, že to chlapec zúročí. Mladík má radost a konstatuje, že není mnoho cikánů s výučním listem. – Bratři cestou na návštěvu k otci vzpomínají na útěk od rodiny. Vyrůstat doma by podle nich bylo asi fajn, ale mnohem víc jim umožnil pasťák: žili v lepším prostředí a mohli se rozvíjet. Před otcem přiznávají, že ho ctí, ale už by si u něj nezvykli. – Na učilišti má Pepa za úkol uvařit kuře. Kantorka čtveřici učňů napíná, ale nakonec jim pogratuluje, všichni dnes v praktické zkoušce uspěli. Pepa ukazuje studijní výkaz: má sice jedničky, ale v odborných předmětech se cítí spíš na trojky. – Pali je u otce, potetovaného z kriminálu po celém těle. Když muž ovdověl, sociálka rozhodla, že děti půjdou do děcáku. Pali chodil za školu, odmítl jít do náhradní rodiny. S tou vlastní nebyl v kontaktu šest let. Vykašlal se na školu, byl na útěku. Teď je rád, že je u táty, spoléhá na jeho pomoc. S Maruš čekají potomka. – Pepa se s přítelkyní (Kateřina) sluní na břehu jezera. Mladík dívku přidrzle škádlí. – Pepa je hospitalizován v Bohnicích po incidentu u přítelkyně, kde tloukl hlavou o zeď; její matka ho nechala odvézt. S dívkou se rozešli. Bratrovi si stěžuje na spolupacienty a chce na revers domů. – Žena v hospodě vykládá na stůl fotky mnoha dětí, mezi nimiž jsou i Milan a Pepa. S pláčem lituje, že se jí Milan jako mámy úplně zřekl. Vztahy se už nedají napravit. Po chvíli ale s úsměvem na rtech hází šipky. – Milan si posteskne, že nemá kam jít. Má jenom přítelkyni Káju. Poznává, jak to chodí v kompletní rodině. – Palimu a Maruš se narodí syn. Bydlí u otce, který churaví. – Bajdy tráví čas ve squatu s kamarády. Hulí marjánku. – Sourozenci se večer poflakují u silnice. Pepa tvrdí, že kvůli holce přišel o všechno. Pomlouvají rodinu, s níž Milan na rozdíl od bráchy vůbec nevychází. – Pali veze otce se zápalem plic k lékaři. – Bajdy je u mámy. Ta se zlobí, že hulí. V domácnosti jsou malé děti. Žena nelituje, že jich má tolik. Ale obviňuje se, že kvůli sázkám a dluhům za nájem byly některé v ústavu a že rodina nežila pohromadě. Syn je se situací smířený, v děcáku toho hodně poznal a měl se dobře. – Pepa dělá na lince v lisovně gramofonových desek. Vzpomíná na Kateřinu. Měli divoký vztah a dívka ho prý „brzdila“. Nyní si pronajal malý domek a zařizuje se. Postrádá nějakou přítelkyni. – Palimu se narodí další syn. Mladík při návštěvě porodnice naléhá na Maruš, aby šla domů a starala se o staršího syna. Nepohodnou se. Miminko sestra odveze na novorozenecké oddělení. – Bajdy hraje s kamarádem na „veřejné“ piáno. S partičkou kamarádů si pohazují ragbyovým míčem, poflakují se po Děčíně a hulí. Mladík touží vypadnout do Prahy. Ani jako vyučený nemůže prý sehnat práci. – Milan si stěžuje přítelkyni, že ho peskuje. Jí vadí, že místo jídla kouří a pije pivo. – Pepa má v domku novou holku. – Maruš vyčítá Palimu, že nepracuje. Neuznává jeho výmluvy, že je černý a že proto nemá práci. Teď všichni bydlí u její mámy. Svědomité dívce vadí, že se partner nestará, nesnaží a že na něj nic neplatí. – Milan s otcem jdou za Pepou na uzavřené oddělení psychiatrické léčebny. Mladíka tam deptá nečinnost. Je hospitalizovaný kvůli pokusu o sebevraždu. Podřezal si žíly. Na svůj čin se snaží zapomenout. Ale stále má problémy s partnerkou (Kájou), která mu byla asi nevěrná. Milan pak na procházce s otcem u vody vede xenofobní řeči o migrantech. – Bajdy pracuje na stavbě, odklízí odpad a pomáhá omítat. V nouzi se vrací k mámě. Žena přizná, že byla na mnoha potratech a že se jí „odvržené děti“ vkrádají za trest do snů. Není šťastná. – Nervní Pepa doma rapuje omluvné milostné vyznání i to, že věří v budoucnost s Kájou a jejich dětmi. Dívka jeho výstup natáčí. – Palimu zemřel otec. Po obřadu je rakev v doprovodu rodiny uložena do hrobu. Maruš a přátelé utěšují zdrceného mladíka... -kk-
Stephan Krumbiegel, Claas Danielsen, Taťána Marková, Veronika Korčáková (ČT), Tereza Adámková (ČT), Jana Hádková (vedoucí dramaturgyně ČT)
Blanka Kulová, Jiří Brožek, Pavel Hapala (střih záznamu)
Vlastimil Chrastil (mix zvuku), Jaroslav Fryš (mix zvuku), Jan Richtr (záznam zvuku), Ondřej Gášek (záznam zvuku), Lukáš Tvrdoň (záznam zvuku), Jana Boršková (záznam zvuku)
Jan Krása, Roman Blaas (výkonný producent ČT)
Jarmila Poláková, Taťána Marková
Martina Šantavá (kreativní producentka ČT)
Lucie Zvěřinová (ČT)
Dobřichovice, Pražská ulice (Dobřichovice), Dětský domov Lety (Pražská ulice), Praha, Radotín, ulice Pod Klapicí (Radotín), Střední odborné učiliště Radotín (ulice Pod Klapicí), Kobylisy (Praha), Chabařovická ulice (Kobylisy), Střední odborné učiliště Chabařovická (Chabařovická ulice), Bohnice (Praha), Ústavní ulice (Bohnice), Psychiatrická léčebna Bohnice (Ústavní ulice), Děčín, Bílina, Teplice, Bezno, Náklo, Beroun, Loděnice, Tovární ulice (Loděnice), lisovna gramofonových desek GZ Media (Tovární ulice), hrad Karlštejn, Dobřany
Pasažéři
Pasažéři
Passengers
film
dokumentárnídistribuční
sociální, časosběrný
Česká republika
2018
2012—2018
festivalová premiéra 27. 10. 2018 (22. mezinárodní festival dokumentárních filmů Ji.hlava)
distribuční premiéra 15. 1. 2019 /nevhodné pro děti do 12 let/
Jaké to je sedět na zadním sedadle svého života?
Film & Sociologie, Česká televize (koprodukce), Tvůrčí producentská skupina Martiny Šantavé (Česká televize), Adam Rakovský (koprodukce)
Státní fond kinematografie ČR, Slezan Holding a.s.
Film & Sociologie, Adam Rakovský, ČESKÁ TELEVIZE
dlouhometrážní
81 min
DCP 2-D, MP4
1:1,78
barevný
zvukový
5.1, digitální zvuk
česká
česky
bez titulků
české