Spřízněni volbou

Anotace

Snímek Spřízněni volbou je celovečerním debutem filozofického myslitele českého dokumentárního filmu Karla Vachka (1940–2020), v němž zachycuje vrcholné politické představitele období pražského jara (například Alexandra Dubčeka, Ludvíka Svobodu, Josefa Smrkovského, Oldřicha Černíka či Otu Šika). Během čtrnácti dnů, které předcházely volbě prezidenta republiky po abdikaci Antonína Novotného, Vachek se svým štábem proniká za oponu tehdejší politické scény a intimně dokumentuje režimní uvolnění šedesátých let v jeho formální i neformální podobě. – Antonín Novotný rezignuje na post prezidenta republiky. Komunističtí představitelé tehdejších progresivních tendencí na veřejných mítincích horlivě obhajují své postoje a kritizují dosavadní fungování socialistického režimu. Společnost si získají na svoji stranu, přeplněné sály aplaudují jejich projevům a vysokoškolští studenti v ulicích volají po změně. Vachek vedle oficiálního vyjadřování politiků klade neformální a zdánlivě nesouvisející situace. Těmi jsou například historky z vojny Ludvíka Svobody, společný oběd poslanců komunistické strany, kamarádské debaty na chodbách nebo diskuze poslanců o filmové technice. – Zaměření i na to nepatrné či banální se projevuje také formálně. Kameraman Jozef Ort-Šnep sleduje popelníky, nohy, láhve nebo pohyby rukou. Film tak nalézá náladu doby i ve slovech, pohledech či pouhých gestech. Zároveň tím s nadhledem a jemnou ironií odhaluje lidskost a křehkost mužů, na jejichž bedrech leží budoucnost celého Československa. Demokratizační proces však za pár měsíců, v srpnu 1968, bere za své celonárodní tragédií. – Pro název filmu se Karel Vachek inspiroval stejnojmenným románem Johanna Wolfganga von Goetheho. Svou formální podobou snímek držel krok s tehdejším světovým trendem v oblasti dokumentárního filmu. Je natočen formou direct cinema neboli cinema verité, znamenající neinscenované observační zaznamenávání skutečnosti. Zásadním faktorem pro vznik filmu byla dočasná nefunkčnost cenzurních orgánů. S jejich obnovením a nástupem normalizace byl film na dvacet let stažen z kin. Karel Vachek byl velkým obdivovatelem Alexandra Dubčeka a přisuzoval mu až mystický rozměr.

Obsah

Poznámka

Film byl natáčen od 14. do 30. března 1968 ruční kamerou Eclair na 16mm a poté překopírován na 35mm formát. Kontaktně byl natáčen obraz a přes synchronizační kabel i zvuk na magnetofon Nagra. Celkem bylo natočeno šest hodin a dvacet minut hrubého synchronního záznamu.