Slzy, které svět nevidí

Země původu

Československo

Copyright

1962

Rok výroby

1962

Premiéra

18. 10. 1963

Minutáž

20 min

Kategorie

film

Žánr

anekdota, komedie

Typologie

hranýdistribučníkrátkometrážní

Originální název

Slzy, které svět nevidí

Český název

Slzy, které svět nevidí

Anglický název

Slzy, které svět nevidí

Obsah

Ruské městečko koncem 19. století. Podnapilý podplukovník Fedor Akimič Rjebrotěsov představuje své opilé kumpány, zástupce okresního hejtmana Pružina Pružinského a inspektora klášterní školy Dvojetočijeva. Stěžují si, že je ve dvě v noci vyhodili z hospody a oni nutně potřebují zajíst pití. Cestou k domovu si dělají chutě. Podplukovník si chce doma udělat bene a pozve kamarády, aby šli s ním. Ale nesmějí vzbudit jeho paní. Trojice potichu vstoupí dovnitř. Usadí se u stolu. Podplukovník chce vzbudit služku, aby donesla, co je třeba. Odejde pro ni. Dvojetočijev konstatuje, že jeho žena je nemocná prý z postního jídla a z rozčilování. Rjebrotěsov se vrátí s talíři a příbory. Služka prý není doma a paní má všechny klíče u sebe. Chce ji vzbudit, ale rozhodne se jen si od ní vzít klíče. Marie Petrovna v ložnici předstírá spánek, ale pak se „probudí“. Muž tvrdí, že si jen vezme klíče od spíže, aby mohl pohostit okurčičkami vzácné hosty. Žena se ho ptá, kde se takhle opil jako dobytek. Podle manžela jsou hosté slušní lidé, kteří ji vychvalují. Prý je světlo jejich okresu. Ona jen chce, aby si lehl a nežvanil. Měl by se jako otec od dětí stydět. Podplukovník jí tvrdí, že je má všechny rád a že se o ně postará, než naposledy vydechne. Touží jen mít na hrobě vrbičku, kterou by chodili zalévat. Ale teď potřebuje okurčičky. Žena s brbláním vstane. Rjebrotěsov se spokojeně vrátí do pokoje – teď už můžou křičet a zpívat. Mášenka je vzhůru, je sice rozespalá, ale všechno přinese. Jenže žena se v ložnici rozhodne, že jim nic nedá a znovu si lehne. – Trojice začne být netrpělivá. Muž se vrátí do ložnice a najde manželku v posteli. Zlobí se na ni. Podle něj zmije zůstane zmijí. Ona vstane a dá mu facku. Manžel ji ještě povzbuzuje, aby ho klidně bila, ale aby mu nedělala ostudu před veřejností. Dá jí čestné slovo, že už nikdy nikoho nepozve, ale teď potřebuje okurčičky. Ona posléze řekne, že přijde do pokoje. Rjebrotěsov se vrátí k podřimujícím hostům. Žena vzápětí přijde do pokoje. Pokrytecky hosty vítá. Odvede Feďu do kuchyně. Pružinskij vychvaluje kamarádovi manželství. Ale ten si stěžuje na svou ženu, která jen nadává. Rjebrotěsovovi slyší, jak je hosté chválí. Přinesou jídlo a pití. Všichni si připijí na šťastná manželství. -tbk-

Poznámka

Snímek byl uveden v Československé televizi a poté promítán v kinech s filmem Kočár nejsvětější svátosti (1962, režie František Filip) a krátkými polskými Esejemi v pásmu Večer s Janem Werichem.

Hrají

Jan Werich

podplukovník Fedor Akimič Rjebrotěsov

Jiřina Šejbalová

Marie Petrovna, Rjebrotěsovova žena

Jiří Sovák

zástupce okresního hejtmana Pružina Pružinskij

Vlastimil Brodský

inspektor klášterní školy Ivan Ivanovič Dvojetočijev

Štáb a tvůrci

Předloha

Anton Pavlovič Čechov (Slzy, které svět nevidí /Něvidimyje miru sljozy/ – povídka), Vasilij Dorofev (Slzy, které svět nevidí /Něvidimyje miru sljozy/ – dramatická úprava povídky)

Scénář

Martin Frič

Vedoucí výroby

Jiří Dvořáček

Hudba

Hudba

archivní

Lokace

bez exteriérů

Produkční údaje

Originální název

Slzy, které svět nevidí

Český název

Slzy, které svět nevidí

Anglický název

Slzy, které svět nevidí

Kategorie

film

Typologie

hranýdistribuční

Žánr

anekdota, komedie

Země původu

Československo

Copyright

1962

Rok výroby

1962

Produkční data

promítání povoleno 29. 8. 1963
vyřazení z distribuce 6. 4. 1973

Premiéra

nedistribuční premiéra 1. 1. 1963 (televizní uvedení ČST)
premiéra 18. 10. 1963 /přístupný mládeži/
premiéra 18. 10. 1963 /přístupný mládeži/ (kina Kyjev /1 týden/, Tatra /½ týdne od 1. 11./, Květen /1 týden od 8. 11./, Radost /½ týdne od 15. 11./, Kotva /2 týdny od 22. 11./, Flora /½ týdne od 6. 12./, Bystrica /½ týdne od 13. 12./ a Maják /½ týdne od 20. 12./, Praha)

Distribuční slogan

Filmový přepis povídky A. P. Čechova.

Nositelé copyrightu

Česká televize

Ateliéry

Hostivař

Distribuce

Ústřední půjčovna filmů (uvedení v kinech), Československá televize Praha (uvedení v televizi)

Výrobní skupina

Skupina zakázkových filmů, Antonín Bedřich (vedoucí Skupiny zakázkových filmů)

Technické údaje

Délka

krátkometrážní

Minutáž

20 min

Původní metráž

556 metrů

Distribuční nosič

16mm, 35mm

Poměr stran

1:1,37

Barva

černobílý

Zvuk

zvukový

Zvukový systém/formát

mono

Verze

česká

Mluveno

česky

Podtitulky

bez titulků

Úvodní/závěrečné titulky

české

Ocenění

Vítěz

Festival: 3. mezinárodní televizní festival Monte Carlo

1963
Monte Carlo / Monako
Zvláštní cena kritiky
Československá televize Praha
za hodnoty sestavy předvedených televizních filmů (Kočár nejsvětější svátosti, Slzy, které svět nevidí, Ztracená revue, Tajemství tónů, Perutinka a Střevíčky) a za přínos v hledání televizního výrazu

Vítěz

Festival: 5. mezinárodní televizní festival Řím

1963
Řím / Itálie
Stříbrná plaketa – II. cena
udělena v kategorii uměleckých televizních filmů

Vítěz

Přehlídka: 4. dny krátkého filmu Karlovy Vary

1963
Karlovy Vary / Československo
Cena hranému filmu v kategorii televizní tvorby