Když draka bolí hlava

Královské děti Barborka a Tomík tráví prázdniny u dědy Kováře a babičky Panímámy hrami s venkovskými dětmi u malebné kovárny. V té kromě kovářů pracuje i dvouhlavý drak Čmoudík. Jedna jeho hlava mluví slovensky, druhá česky a často se hašteří. Po večeři děti umluví babičku a dědu, kteří kdysi kralovali v Království draka, aby mohly přespat ve Čmoudíkově jeskyni. Tam visí na stěně mapa království. Čmoudík čte oběma dětem před spaním z knihy, kterou sám napsal a kterou ilustroval děda Kovář. Tehdy byla dvě království Nad dračí skálou (slovenské) a Pod dračí skálou (české). Drak sídlil v jeskyni a nad tou byla Pomněnková/Nezábudková louka. Kvítky mu v noci svítily, aby mohl bezpečně přistát. Drak se zamiloval do princezny z království Nad dračí skálou, ale ta ho odmítla, protože milovala prince z Pod dračí skály. Jeden skřet pošlapal pomněnky a svedl to na lidi. Rozzlobený Drak seslal na pozemšťany kletbu. Podle Čmoudíka to však není žádná pohádka, nýbrž opravdová „histórie“. – Při venkovské zábavě vaří v hospodě jako kuchař skřet. Strká do jídla hmyz, který mu, na rozdíl od lidí, náramně chutná. Kvůli tomu ho hospodský vyžene. Děti se mu posmívají jako Blivajzovi a rozjásaná mládež včetně princezny a prince ho chce utancovat. Blivajz slyší o pomněnkách, jež nesmějí tanečníci pošlapat. Tak je tajně podupá a je spokojený. Drak večer nevidí pořádně místo k přistání a potluče se. Blivajz mu pomáhá a svede to na lidi, kteří pošlapali pomněnky a ještě se prý smáli. – Rozzlobený Drak požádá Draka draků z hvězd na nočním nebi, aby stvrdil jeho kletbu, podle níž nebude štěstí mezi zamilovanými ani v jednom království. A kdo kletbu poruší, bude proměněn v kámen, ve dřevo nebo v pomněnkový kvítek. – O několik let později se podle rozhodnutí Draka mohli setkávat lidé z obou království jen o jarní a podzimní rovnodennosti. Při slavnosti byl vstup na Pomněnkovou louku pouze v krojích, takže se smazávaly společenské rozdíly. Výjimku tvořily královské páry obou království, Češi Tadeáš a Eliška a Slováci Anna a Juraj, mezi nimiž vládlo vřelé přátelství. Tentokrát na slavnosti poprvé tančí i jejich děti, princezna Adélka a princ Janko. Ti se do sebe zakoukají, i když jim hrozí dračí kletba. – Barborka a Tomík si v jeskyni zatančí s Čmoudíkem, který pak pokračuje ve čtení. – Čas plynul a na dračí kletbu se zapomínalo. Janko se sejde s Adélkou v lese. Vidí tu zkamenělé či zdřevěnělé milenecké dvojice. Oba vrátí vypadlé vejce do ptačího hnízda. Princ si poraní nohu a Adélka ho ošetří. Spolu dojdou k prázdné dračí jeskyni. Uklidí v ní nepořádek a uvaří na ohni. Drak i s Blivajzem, kterého vozí na hřbetě, je při návratu z letu přistihne. Chce je sníst, ale chutná mu polévka, co uvařili. Mladí se mu představí. Blivajz proti nim intrikuje, ale Drak mu oponuje. Dvojice se mu líbí, ale varuje ji, že musí zůstat jen kamarádi, jinak jim hrozí kletba a on by přišel o nové přátele. – A tak Janko a Adélka začnou chodit do jeskyně. Ani netuší, že jsou do sebe stále více zamilovaní. Ale Blivajz to vidí. Jednou dvojice narazí na louce na klokana Drak přizná, že sem klokany dopravil z Austrálie, kam létá za příbuznými. Místo masa však už má ve stáří raději sladké. Přátelé mu nosí do jeskyně jídlo a medovinu. – Blivajz ponouká Draka, aby zakázal tanec na Pomněnkové louce, protože on tanec k smrti nenávidí. Drak s ním jako obvykle před slavností odletí na druhý konec světa. – Při svátku podzimní rovnodennosti se oba královské páry dohodnou, že si jejich potomci musejí vybrat své protějšky z ciziny. Rodiče vědí, že Adélka a Janko se mají rádi, ale nemohou jejich svatbu dopustit kvůli kletbě. Tadeáš pošle zbrojnoše, aby dvojici rozdělil. Adélka i Janko dostanou domácí vězení, odkud však utíkají a dál se setkávají. Jednou se dohadují o zvláštnostech češtiny a slovenštiny (pomněnka – nezábudka, borůvka – čučorietka, veverka – drevokocúr). V jeskyni zastihnou smutného Draka. Ten vypráví, že jednou za sto let dostane od příbuzných z druhého konce světa dračí vejce. Dosud však žádné kvůli chladným citům nedokázal uchovat a ona zkameněla. Teď mu vejce spadlo do řeky. Drak netuší, že je tam Blivajz naschvál upustil. – Janko jako zdatný plavec vejce ve vodě najde a vyloví. S Adélkou je pak v jeskyni zahřívají svým dechem a střídají se v bdění. Skořápka pukne a narodí se „nepodařený“ dvouhlavý dráček Čmoudík. Adélka s Jankem si přitom poprvé uvědomí, že se milují. – Drak se sbližuje s novým „přírůstkem“ a nevadí mu, že je poloviční a že má dvě hlavy. Adélka se rozhodne, že dráček se naučí oba jazyky a že bude chodit do školy. – Čmoudík se učí létat, ale podle doktora to nikdy umět nebude. Princezna ho však uklidňuje, že jednou přece jen vzlétne. – Tomík přeruší v jeskyni Čmoudíkovo vyprávění a dvouhlavý drak ho pak učí čurat do ohně. – Přijde zima a sníh. Princezna s princem a s dráčkem bruslí. Janko se zlobí na Blivajze, který snědl jídlo od Adélky. Začnou se strkat, ale zasáhne Adélka. Blivajz si pak stěžuje Drakovi. – O Vánocích mladí přinesou výslužku i zvířátkům do lesa. Dráček dostane čepice a šály. – V paláci Adélka zpívá vánoční píseň. Král jí dá dárek: obrazy princů, mezi nimiž by si měla vybrat. Z toho však princezna vůbec nemá radost. Rodiče jí nemohou dovolit, aby si vzala Janka. A ona uteče. Královna je při dceři, ale myslí si, že si dívka zvykne. Také Janko má potíže s rodiči nad obrazy princezen. Postaví se proti nim a otec ho vyhodí. Královna muže uklidňuje. – Mladí se setkají v zimním lese. Jsou nešťastní a svěří se Drakovi. Prý je nerozdělí ani kletba. Drak o jejich lásce nechce ani slyšet. Varuje je, že v den svatby se promění. Ani on totiž nemůže zrušit kletbu. Dá jim dárky: princovi dračí chlupy (s nimiž se nikdo v posteli nevyspí) a princezně stoletý zub strýčka Draka, smradlavý tak, že kdo ho ucítí, nebude schopný uvažovat. Pak sám marně prosí Draka draků, aby kletbu zrušil. – Čmoudík dál čte. Po Vánocích se přestalo o svatbách mluvit. Ale oba zamilovaní věděli, že to neskončilo. – Týden před slavností jarní rovnodennosti dorazí do jednoho království princové a do druhého princezny. Adélka i Janko se na oko chovají pokorně; otce tím oklamou, ale matky ne. – Komorník Marco Ambrosio ráno přijde pro plačící Adélku. Objeví u ní váček s dračím zubem. Princové o princeznu soupeří ve vozatajské soutěži. – Dračí chlupy, které princ dal princeznám do postelí, vyženou všechny nápadnice, zatímco smrad ze zubu zmate při jízdě všechny nápadníky. Zásnuby tak jsou zažehnány. – Adélka i Janko pomáhají s přípravami na slavnost. Během oslav král Juraj prohlásí, že by se mladí měli vzít. Podle něj je třeba kletbě vzdorovat a za lásku je třeba bojovat. Na louce se nečekaně objeví Drak. Králové se mu chtějí postavit s meči. Drak oznámí, že kletbu dokáže zrušit jen polibek dvou královských dětí, jež se pro ostatní obětují: stanou se z nich pomněnky. Adélka s Jankem se přesto rozhodnou vzít se. Budou pak dva kvítky pomněnek vedle sebe. Podle prince správný král musí myslet na blaho lidu a láska si zaslouží i největší oběti. – Rodiče se s dvojicí rozloučí. Všichni včetně Draka jsou smutní. Milenci se políbí uprostřed louky. A skutečně se změní v pomněnky. I Čmoudík pláče. Jen Blivajz je spokojený. – Tomík a Barborka v jeskyni mají slzy v očích. – Podle Draka kletba může být zrušena, jen pokud někdo Drakovi draků na nočním nebi odloupne nejzářivější hvězdy, jež pak vrátí zpátky lidskou podobu a život a díky silné vzpomínce i ztracenou paměť. Jenže to může dokázat jen zdatný letec. A tak Čmoudík začne znovu trénovat létání. Drak slyší, jak si Blivajz zpívá písničku o tom, jak hodil vejce do vody. Slíbí mu pomstu. – Čmoudík díky svému úsilí vzletí až do nebe a vezme Drakovi draků hvězdy z očí. Ty potom vypustí na louce. A Janko a Adélka obživnou. Jenže se neznají a jdou jeden od druhého. Ale Čmoudík jim oživí vzpomínky o prokletí a o tom, jak zachránili vejce. Dvojici se vrátí paměť. – Chystá se veselka, na niž mají přiletět i představitelé dračích říší. Drak chce, aby lidé dál chránili Pomněnkovou louku. Podle něj, dokud budou děti, budou i pohádky a tedy i draci. Pak odletí. Následuje všeobecné veselí. – Spojením obou království vznikne Království draka. – Barborka v jeskyni pochopí, že její babička je Adélka a děda Janko. Tomík se ptá Čmoudíka, co se stalo s Blivajzem. Toho si prý vzal Drak na druhý konec světa do dračího domova důchodců, kde mu Blivajz na pláži musí tančit. Čmoudík chce, aby děti už konečně usnuly, než ho zase rozbolí hlava... – Po louce odcházejí v královských šatech babička a děda. Konstatují, že jejich život je vlastně pohádka s dobrým koncem. – Čmoudík vypustí z krabičky dvě hvězdy, které se vrátí na nebe jako oči Draka draků. -tbk-