Neklidná hranice

Filmař Dāvis Sīmanis se vydá na východoevropskou lotyšsko-ruskou hranici, kde byla během sovětské invaze v roce 1940 zabita Hermīne Puriņuová při obraně syna. Z tragédie se uchovala fotografie, kterou Sīmanis poprvé viděl v jedenácti letech na transparentu při demonstraci za nezávislost Lotyšska; tu země získala po rozpadu sovětského impéria v srpnu 1991. Místem protéká řeka Lža, patřící nyní k Rusku. – Hranice mají různé podoby. Uměle budované zdi mohou nahánět strach, jinde není zřejmé, kudy dělící čára vede. Fyzické hranice se překročí snadno, s těmi mentálním je to složitější. – Rusko-lotyšská hranice. Pohraničníci monitorují pohyb ve střeženém pásmu. Na přechodu stojí nehybná kolona kamionů. Neutěšený pohled filmaři připomene povídku Franze Kafky o muži, který celý život čekal na „hranici“ autoritářských zákonů a zemřel. – Hraniční kontrola. Lotyšská strana. Cestující obcházejí okénka celníků. Kousek odtud je hřbitov, připomínající živým, že jsou součástí společné historie. – Divočina. Ruská strana. V lesích se skrývá režisérův vrstevník Ansis Bērziņš. Před pěti roky byl jako jediný zadržený odsouzen za účast na masových demonstracích, během nichž házel dlažební kostky na lotyšský parlament. Chtěl vyburcovat lidi, aby se konečně zbavili pozůstatků sovětského systému. Neustoupil z politických názorů a nyní paradoxně „hledá azyl“ v Rusku. – Poblíž vojenského prostoru. Ruská strana. Ansis s autem zastaví na krajnici. Přeladí z ruské stanice, dezinformující o situaci na Ukrajině, na lotyšské rádio. – Malé městečko. Ruská strana. „Vyšší společné cíle“, éru budování komunismu, tu připomínají symboly minulosti (nadživotní Leninova socha apod.). – Muzeum soudruha Stalina. Ruská strana. Místní muži spravují sbírku vojenské techniky. Připravují výstavu zbraní ke Dni osvobození. Doufají, že je návštěvníci nebudou považovat za teroristy. – Odlehlá oblast. Ruská strana. Muzikant a folklorista Ansis se přizpůsobil jednotvárnosti exilu, toulá se podél hranice s nadějí, že najde nějaké vlastence. Usedlík mu však tvrdí, že všichni umřeli a z vesnic v okruhu pěti kilometrů nic nezbylo. Exulant prochází skromná stavení, nahrává zpěv stařenky a fotí na hřbitově náhrobky. Oblast je politicky nestabilní a místní mají problémy s identitou. – Ansisův dům. Lotyšská strana. Po mužově zmizení se žena s dětmi odstěhovala do města. Stavení je opuštěné. – Kulturní dům. Lotyšská strana. Místní se sejdou na oslavě Dne babiček a dědečků. Ženy dostanou rudé karafiáty. – Posvátné místo, Lotyšská strana. Procesí dorazí k poutnímu kostelu na mši pod širým nebem. Kněz vyzývá věřící k pozitivním myšlenkám o zemi a o národu. Shromáždění si připomene středověké dětské křížové výpravy na protest proti oslavování války. – Natáčení filmu. Lotyšská hranice. Oblast, kde je „cítit střet kultur“, přilákala i studenty filmové školy, kteří tu točí thriller o základně muslimských teroristů. – Ozbrojený mladík v maskáčích Beness Aijo v agitce prezentuje odhodlání udělat vše pro obnovu Sovětského svazu, socialismu a svrhnutí fašismu v Lotyšsku. Má přezdívku Černý Lenin, je napůl Uganďan a napůl Rus. Nesouhlasí s nezávislostí Lotyšska, kde se narodil. I on je režisérův vrstevník. Jede na Ukrajinu „bránit Rusko“. – Město Doněck, Ukrajina. Ponuré ulice nesou stopy minulosti (Leninova socha), ale především také reality současné války. Filmař se obává, že východní Lotyšsko může postihnout podobný scénář jako Ukrajinu. – Jídelna „Na hranici“. Lotyšská strana. Televizní kanál BBC upozorňuje na nebezpečí konfliktu v regionu. Výroky o mírumilovném Rusku, které nikdy nikoho nenapadlo a jen brání historickou spravedlnost „nesouzní“ se záběry nacionalistických násilných útoků proti Lotyšům. – Pohřební pahorek. Přímo na hranici. Na trojmezí Lotyšska, Ruska a Běloruska byla za sovětské vlády postavena Mohyla přátelství. Lotyši na nejvýchodnějším bodu země slaví Den nezávislosti. O pár dní později se na ruskou stranu sjedou sovětští veteráni a mladí komunisté, aby v oslavných projevech a v živých obrazech zavzpomínali na slávu Sovětského svazu. Jejich demonstraci rozežene déšť. – Parašutistická základna. Ruská strana. Z areálu doléhá sborové přitakání nastoupených vojáků, že jsou v armádě šťastní. – Tábor separatistů v hotelu Praha. Doněcká lidová republika. Beness Aijo nahrál výzvu, aby se Lotyši (kteří jsou podle něj stejně jako Ukrajinci ovládaní fašisty) přidali k Donbaské osvobozenecké armádě. – Folkový festival. Ruská strana. Bērziņš jako odborník respektuje kulturu jiných národů. Zapojí se do programu a zahraje na harmoniku. – Pravoslavný klášter. Ruská strana. Ve zdejší vývařovně připravují pokrmy pro potřebné. Pro obyvatele kláštera je nachystána společná tabule. Po modlitbě řečník připomíná oběti příslušníků zvláštních jednotek, kteří padli během protiteroristických operací na Ukrajině, kde hrdinové střeží, aby do Ruska nepronikly „zlé síly“. Představený kláštera přijímá oddané projevy kněží i dosazeného vojáka. – Sovětský obecní hřbitov. Ruská strana. Padlí Rusové z Ukrajiny, kteří ilegálně bojovali na straně separatistů, jsou tajně pohřbeni na hřbitově v těsné blízkosti lotyšské hranice mezi hroby neznámých obětí z minulosti. – Střelnice. Doněck, Ukrajina. Aijo se učí zaujmout palebné postavení, držet zbraň a střílet na terč. – Přímo na hranici. Filmař narazí nedaleko ruského vojenského cvičiště na vysoký plot s žiletkovým drátem. Je přesvědčen, že pro zvěř a zbloudilé houbaře je „pouze“ fyzickou překážkou, ale pro Ansise a Benesse je ideologickým symbolem „nenávratna“. – Udílení cen za reklamu. Riga, Lotyšsko. Záběry z demonstrací před pěti lety divákům připomenou nedobrovolného emigranta Ansise, kterého má moderátor v přímém přenosu. Disident doufá, že by mohl příští rok předávat cenu v nové kategorii, a věří v úspěch petice na jeho podporu. – Detenční centrum pro uprchlíky. Lotyšská strana. Za zdmi areálu se nudí uprchlíci nedobrovolně odtržení od reality. – Lesnatá krajina. Lotyšská strana. Nočním lesem putují Vietnamci s baterkami. – Tábor separatistů v hotelu Praha. Doněck, Ukrajina. Muži ventilují nenávist ke „žluťákům“. Zazní úryvek z (televizní) diskuse: hranice Ruska nikde nekončí. Velitel vykládá sen, že byl prezidentem Lotyšska. Aijovi slibuje, že přijdou jeho rodné zemi na pomoc. Míšenec mezi ostřílenými bojovníky vypadá „ztraceně“. – Přímo na hranici. Ansis riskuje svobodu a v zimě přejde hranici do Lotyšska. Na chvíli se setká s odmítavou ženou a vstřícným malým synkem. – Město na hranici. Lotyšská strana. Na východě početná ruská menšina slaví konec II. světové války. Některé děti mají uniformu, mladí nesou transparent „My jsme děti osvoboditelů“. Znějí projevy a oslavné písně. Večer vrcholí ohňostrojem. – Válečné divadlo. Doněck, Ukrajina. Ozbrojenci našli dvě mužská těla s uťatými hlavami. Aijo prochází zákopem. Ví, že jeho matka o něj má strach. – Budova soudu poblíž Prahy. Česká republika. Ansisova matka přijela podpořit na žádost lotyšské strany zadrženého a uvězněného syna, který po tajném přechodu do vlasti dorazil až do Čech, aby zde složil doktorát. Matka poslouchá za dveřmi jednací síně, kde syn mluví o komunistickém dědictví a o absenci práva. – Filmař komentuje své poznatky z natáčení. Dva protagonisté (Beness je „zajatcem“ v doněckém hotelu Praha, Ansis přímo v Praze) vidí budoucnost každý jinde, ale jsou připraveni změnit svět a trpět za svou pravdu. On sám je pouze pozorovatel a z neklidné cesty podél hranice se vrací domů. Na silnici míjí havarovaný kamion s humanitární pomocí od Ruské federace... -kk-