Univerzity a svoboda

Krizi si hýčkáme, lepší příležitosti k proměně se nedočkáme (Vladimír Kokolia, Slovník Grafiky II). Na pražské FAMU, kde vznikla úspěšná nová vlna, působí jeden z jejích posledních žijících aktérů, vedoucí katedry dokumentární tvorby, profesor Karel Vachek. Prosazuje, že právě školy a jejich pedagogové by měli učit jedince měnit svět a plodit nové myšlenky namísto memorování už poznaného. – Podle sociologů se dnešní univerzity ze „vznešených chrámů“ svobodného objevování, respektive kritického myšlení mění na „výtahy“ ve společenském žebříčku a „pojišťovny“ pro masy klientů, čímž přicházejí o základní ideje a o prestiž. – Vzdělání jako zboží. Vláda v roce 2011 oznámila rozsáhlou reformu vysokých škol. Studenti proti snaze zavést školné protestovali s argumentem, že vzdělání není byznys. Na jedné z demonstrací vystoupí pedagog Vít Janeček, oponující krokům ministra školství Josefa Dobeše a jeho náměstka, manažera vědy a hybatele změn Jiřího Nantla. – Dříve výběrové státní univerzity jsou dnes závislé na financování podle počtu studentů. Kvůli nárůstu soukromých škol, prosperujících z individuálního školného, může studovat mnohem více uchazečů. Nabídka „zboží“ však vede k „jiné“ univerzitní kultuře. – „Průzkumnici terénu“ Wandu Kaprálovou na Evropském veletrhu vzdělání Gaudeamus v Praze láká žoviální mluvčí soukromé školy na neformální aktivity namísto primární nabídky kvalitní studijní náplně. – Britský sociolog Frank Furedi (levicový radikál maďarského původu) tvrdí, že pravici zajímá připravenost studentů na praxi a idejím nepřikládá důležitost. Technokratický tržní tlak, který v minulosti omezovala akademická a intelektuální kultura, má dnes navrch. Ke změně přispěla také levice v osmdesátých letech minulého století; když neuspěla politicky, využila univerzity, kam pustila „všechny“. Vlastní činnost škol se dostala na vedlejší kolej, ztratily vnitřní politickou odolnost a jsou pasivní. – Funkce univerzity a její proměny. Jiří Nantl mluví o přirozeném vývoji univerzit, množství studentů bez kvalitního výběru nepovažuje za „inflaci“ a stav svérázně obhajuje: kvůli vyššímu věku dožití a úbytku práce nemá smysl patnáctiletým vybírat povolání a omezovat dobu jejich studia, musí přeci něco dělat. Neztotožňuje se s Janečkovými obavami ze ztráty akademických hodnot. – Významný český ornitolog a zoolog, profesor Tomáš Grim, opustil univerzitu poté, co zveřejnil v časopise Vesmír detailní obžalobu současných poměrů. Vadí mu devalvující masová „výroba“ titulů, švindlování a neefektivní „nalejvárna“ generující nekvalifikované absolventy. Systém tlačí na kvantitu a ti, co by si chtěli na studenty „došlápnout“, jsou v menšině. V reakci na článek byl pozván před etickou komisi, která se nezabývala věcnou stránkou, ale uznala jej vinným z použití nevhodných výrazů (za něž se veřejně omluvil). – Dar a školné. Bývalý ministr školství, psycholog a vysokoškolský pedagog Stanislav Štech analyzuje zásadní změnu: zmizel přístup ke vzdělání jako k daru a zároveň jako k závazku. – Wanda na veletrhu vyslechne nabídku soukromé školy (Trivis) a na první pohled lákavé informace o bakalářském studiu v Anglii. – Lingvista a další levicový intelektuál Noam Chomsky hodnotí důsledky placeného vzdělání. To vede k ostřejšímu třídnímu rozdělení univerzitní populace. Zadlužení absolventi jsou po zbytek života „poslušní“ a tedy pasivní. Nejextrémněji zasáhla komercializace univerzity v Británii. – Sophia et philosophia. Furedi je přesvědčen, že vzdělání není dnes považováno za důležité samo o sobě. Profesní školství potřebuje vlastní intelektuální obsah, jinak produkuje omezené jedince. – Vachek se vrací ke své ideji otevírat studentům cestu, jež přesahuje pedagogy samotné namísto produkce „opic“ (nápodoby učitele). – Furedi mluví o článku pro Sunday Times, v němž nesouhlasí se současným trendem studovat, aniž by člověk přečetl jedinou knihu (na univerzitě to samozřejmě dosud vyžaduje). Šokoval ho vysoce postavený kolega, který mu oponoval. Děsí ho prohlubující se antiintelektuální „étos“ univerzit. – Samospráva. 2016. Kandidáti na děkana FAMU (filmový publicista Zdeněk Holý, ředitel MFDF v Jihlavě Marek Hovorka, výkonný producent a pedagog FAMU Jiří Vlach) představují své vize akademické obci, složené z učitelů a studentů, kteří si volí zastupitele do akademických senátů. – Překladatel, spisovatel a proděkan FAMU Ladislav Šerý prezentuje koncepci udržitelného rozvoje školy na období 2016-2020. – Režisér a člen Akademického senátu FAMU Vít Klusák registruje předvolební lobbing a mocenské souboje. Student FAMU Tomáš Janáček si není jistý, zda opravdu všichni sledují prospěch školy. Průsečíkem všech zájmů (různé skupiny prosazují své kandidáty) je akademický senát. Děkan, jenž má velké rozhodovací pravomoci, vzejde z jeho tajné volby. – Akademický senát volí děkana. Režisér a předseda Akademického senátu FAMU Ivo Trajkov řídí program před klíčovým hlasováním. Vít Klusák nezíská podporu pro navrhovanou závěrečnou veřejnou diskusi. – Politoložka profesorka Vladimíra Dvořáková přirovnává současné „pořádky“ na akademické půdě k těm ve společnosti a vyjmenovává příčiny, jež kultivaci, rozvoji a demokratickému fungování škol brání. – Děkanem FAMU je zvolen Zdeněk Holý. – Systém. Nad školami stála po roce 1989 nezávislá Akreditační komise (AK ČR), složená z profesorů a vědců napříč akademickým prostředím. Rozhodovala o existenci škol a oborů a zabývala se kontrolou jejich kvality. Čelila velkým tlakům, zamítla vznik desítek soukromých škol a řešila vážné problémy těch veřejných. – Poslední zasedání AK ČR, Nové Město na Moravě, 2016. Člen, biotechnolog Jaroslav Petr, a místopředseda, chemik Jan Roda, diskutují nad spornou žádostí chemické fakulty. – Komise svým étosem navazovala na tradiční pojetí univerzit, čímž se dostala do křížku se zastánci liberalizace vysokého učení, soukromého školství a manažerského řízení. Po úspěšném tlaku reformistů byla AK ČR novelou vysokoškolského zákona zrušena a nahrazena Národním akreditačním ústavem pro vysoké školy. – Rektor Univerzity Karlovy, lékař Tomáš Zima, děkuje Akreditační komisi za její činnost. Předsedkyně Vladimíra Dvořáková rekapituluje deset let ve funkci: pracovala za neustálé výměny ministrů (zažila jich jedenáct) a v neustálé proměně hledisek na hodnocení vědy. Vzpomíná na absurdity a poukazuje na skutečnost, že v Čechách, na rozdíl od špičkových univerzit, je snaha informace o stížnostech, o odhalování plagiátorství nebo o používání falešných (nenostrifikovaných) titulů utajovat. Použití některých praktik ani nečekala, a proto je zpočátku neodhalila. – Podle tajemníka AK a experta Jiřího Smrčky důvodem zrušení instituce bylo zlikvidovat kontinuitu a vymazat historickou paměť s cílem uvolnit ruce vysokým školám. – O dva roky později. Ředitel kanceláře Národního akreditačního úřadu pro VŠ Jiří Smrčka mluví o nárůstu byrokracie a o rozdílu v rozpočtu původního a nynějšího úřadu, jenž narostl ze čtyř na třicet šest milionů ročně. – Dvořáková kritizuje vznik mnoha škol, jež masově rozdávají tituly bez vzdělání. – Předseda vlády Andrej Babiš uvádí do funkce ministryni spravedlnosti, poslankyni Taťánu Malou, o níž vyjde najevo, že opsala pasáže do svých diplomových prací. – O dva týdny později. Po masivních protestech se ministryně Malá bezostyšně obhajuje na tiskové konferenci. – Dvořáková dále zmiňuje nepříznivé dopady špatného vysokoškolského zákona. Školy-firmy uspokojují poptávku za podpory lobbistických skupin, jež prosadily, aby si řada veřejných činitelů (politici, policisté, učitelé) doplnila vzdělání. Upozorňuje na vznikající klientelistické vazby: politici, kteří snadno získají tituly, jsou „vydíratelní“ a znamenají bezpečnostní riziko. – O několik hodin později pod tlakem dalších skutečností ministryně odstoupila. – Rozpoznat poznání. Světový systém posuzování kvality vědy stojí na dvou agenturách, jež vedou seznamy uznaných vědeckých časopisů. Řád se otřásl v základech poté, co informační výzkumník a akademický knihovník Jeffrey Beall z Coloradské univerzity vytvořil soupis a metodiku pro odhalování tzv. predátorských časopisů, jimž nejde o kvalitní vědecké výstupy, ale o zisk. Do něj zařadil i řadu „zavedených“ titulů, podle kterých se měří kariérní postup vědců a akademiků a zisky pro jejich domovské instituce, odvíjející se právě z publikační činnosti. „Naboural“ tak milionové toky do světové vědy. – Sociální antropolog Luděk Brož pozval Bealla na konferenci, kde doktorandi Fakulty sociálních věd UK hosta informují o husarském experimentu: časopis z oficiálního seznamu Scopus, Mediterranean Journal of Social Sciences, zveřejnil jejich fiktivní článek, jenž v sobě obsahuje odstavec, který to prozrazuje. Tereza Krobová, Jan Švelch a socioložka Tereza Stöcklová na „fakeʹs article“ demonstrují neetické praktiky a důsledky publikování v tzv. predátorských časopisech. Fyzik a místopředseda spolku Věda žije! Michael Komm dodává, že za záměrné pokusy získat finanční prostředky (školy činí nátlak na pedagogy kvůli „vědeckým výstupům“) je ročně v České republice vyinkasováno kolem šedesáti milionů korun. Beall konstatuje, že bezcenné články mají potenciál zcela zničit zavedený vědecký proces. Rovněž podle bývalého předsedy Akademie věd ČR Jiřího Drahoše nehodnotná vědecká komunikace ničí vědu samotnou. – Beall má podporu své univerzity a užívá si akademické svobody. Se statusem tzv. vyučujícího knihovníka je v trvalém docentském poměru a jeho práce je považována za součást výzkumné činnosti. – O půl roku později. Pět dní před inaugurací Donalda Trumpa do prezidentského úřadu Beallův seznam zmizí z webových stránek a knihovník se „odmlčí“. – Situaci objasní po devíti měsících: univerzita ho v lednu 2017 začala vyšetřovat pro vědecká pochybení (za falzifikaci a podvádění s daty) a kauzu zveřejnila v periodiku The Chronicle of Higher Education. Z „napadení“ vlastní almou mater byl vyděšen. Po sedmi měsících prošetřování nebylo jeho pochybení prokázáno. Přestože neudělal nic špatného, je vystrašený. Černou listinu, kterou vedl pět let, zrušil. Konstatuje, že univerzity se mění ve výdělečné firmy, a musí tak dbát na pozitivní public relations. Přestože má korektní profesorský úvazek, univerzita na něj tlačí, aby ji opustil nebo šel do důchodu. – O tři měsíce později Jeffrey Beall z univerzity odešel. – Transparentnost. Ekonom a investigativní novinář Jiří Štický se zabývá detailním sledováním samosprávy vysokých škol a přerozdělováním financí. Je frustrován ze zjištěných poznatků: školy neuvolňují informace, vyhýbají se nezávislým vnějším auditům a zbavují se lidí, kteří poukazují na problémy a hledají jejich řešení ve smysluplném využití prostředků. Jiřího Nantla situace nechává klidným, podle něj je akademický svět krutý a vládne v něm nepřetržitý boj o zdroje. – Kritické myšlení. Po děkanských volbách na FAMU na žádost redakce časopisu Cinepur Janeček reflektoval dramatické události v dvoudílné kritické glose FAMU jako zážitková agentura. A co dál?, jež vyvolala mimořádný ohlas. – Nový děkan pátral po chybách předchůdců. Na sněmu akademické obce zpochybní praxi veřejných výběrových řízení, preferuje přímé jmenování. Velkou kontroverzi vyvolá, když neprodlouží smlouvu a očerní bývalého děkana Michala Breganta s argumentem, že nevykázal uměleckou činnost školy a tím způsobil milionové ztráty (metodika vykazování za Bregantova vedení teprve vznikala). V diskusi se ohradí režisér a pedagog Martin Řezníček (nechce, aby se mluvilo o někom, kdo není přítomen), vedoucí katedry režie FAMU Bohdan Sláma a Karel Vachek. Fakulta se názorově „rozpoltí“. – V polovině prázdnin nový děkan neprodlouží Janečkovi smlouvu. Osobní konfrontace se zúčastní Vachek, který Zdeňka Holého žádá, aby své rozhodnutí, původně zdůvodňované administrativní chybou, zrušil. Holý přizná, že pravou příčinou je Janečkova veřejná kritika, kterou považuje za porušení základních etických principů. „Hříšník“ by chtěl být předvolán před etickou komisi, tu však AMU nemá. Vachek nabádá Holého k nadhledu, neboť se nemůže smířit s tím, že školu opustí schopný pedagog a filmař. – Rektor Akademie múzických umění v Praze Jan Hančil při imatrikulaci studentů zdůrazňuje potřebu svobodných lidí, ochotných angažovat se a bránit hodnoty západní kultury a civilizace... – Po zformování nové vlády v roce 2018 obživla zatím jen v politických kruzích diskuse o obnovení reforem s kořeny v 90. letech, včetně omezení akademické samosprávy. V polovině mandátu děkana FAMU Zdeňka Holého se 8 z 9 členů akademického senátu usneslo na jeho odvolání. Rektor AMU toto usnesení bezprecedentně nepotvrdil. Celá věc končí v rukou soudů a vytvoří nový precedens. Vít Janeček se po čase navzdory okolnostem do školy vrátil. -kk-