Markéta chce taštičku

Země původu

Česká republika

Copyright

2018

Rok výroby

2018

Premiéra

20. 9. 2018

Minutáž

35 min

Kategorie

film

Žánr

osvětový

Typologie

dokumentárnídistribučnístředometrážní

Originální název

Markéta chce taštičku

Český název

Markéta chce taštičku

Anglický název

Markéta Wants Her Bag

Anotace

Titulní protagonistku středometrážního dokumentu Markéta chce taštičku si filmař Miroslav Janek původně vybral pro natáčení celovečerního dokumentu o „funkčních“ dětech s Aspergerovým syndromem (což je jedna z diagnóz poruch autistického spektra) Normální autistický film (2016). Kvůli specifickému charakteru pořízených sekvencí (převážně z besedy s odborníkem a rodinným přítelem Michalem Roškaňukem, ze školy či z domova v podobě výpovědí nejbližších) se rozhodl materiál využít v samostatném „malém“ portrétu bezprostřední dívky, žijící ve vlastní, těžko proniknutelné „dimenzi“ a v obětavé péči rodiny. Jeho název vyplynul z dívčiny obsedantní touhy mít přehled o tašce s oblíbenými věcmi, v tomto případě s dárky, jež dostala k šestnáctým narozeninám. Ulpívání na určité věci či činnosti je jednou z mnoha příznačných vlastností autistů. Markéta má diagnostikovaný Rettův syndrom v kombinaci s retardací a musí dodržovat bezlepkovou a bezlaktózovou dietu. Trpí také občasnými epileptickými záchvaty. Její mentální věk odpovídá asi dvouletému dítěti. Díky všestranné péči dělá na první pohled spokojená a veselá Markéta drobné pokroky. Kromě mámy má nablízku čtyřletou sestřičku, babičku a osobního asistenta, který ji podporuje během vyučování ve speciální škole. Bere ji na oblíbené vycházky „za školu“, když moc ruší kolektiv. Dívka ráda maluje (pravidelně vystavuje své abstraktní obrazy vytvořené pomocí laků na nehty), zbožňuje bonbony a dopravní prostředky, vyhledává navzdory omezené slovní zásobě sociální kontakty a ráda zdraví „ahoj“. Mezi většinovou populací budí pozornost, umí často vyloudit úsměv a překvapit. – V empaticky natočeném snímku se tvůrce zaměřuje na běžné situace, v nichž se vyhýbá tomu „méně příjemnému“, přesto se divák dozví mnohé o každodenních těžkostech, spojených s péčí o kombinovaně mentálně postižené dítě. „Odzbrojující“ je nejen svérázná hrdinka, ale i její neúplná rodina, jež k situaci přistupuje s nadhledem a humorem i s potřebným nasazením. – Tématu autismu se věnují tuzemský krátký snímek Obyčejný život s mým (ne)obyčejným dítětem (2016) pro kampaň obecně prospěšné společnosti Auxilium, střm. f. Děti úplňku (TV–2017; r. Veronika Stehlíková), studentský kr. snímek Autismus jako dar (2017; Josef Dvořák), polský dokument Komunia (2016, Přijímání; r. Anna Zamecka) nebo finský dokument Salainen metsäni (2017, Můj tajný les; r. Niina Brandt). -tesk-

Obsah

Dospívající Markéta krmí rybky v jezírku na zahradě. Hodí jim i vyprázdněný kyblík. – Dívka je s mámou hostem na besedě poradce a odborníka na problematiku a diagnostiku poruch autistického spektra Michala Roškaňuka (Přicházíme v míru s mottem S autisty nejen o autismu). Podle něj se věnuje pozornost hlavně talentovaným autistům, a proto chce upozornit na „svět“ těch méně „výjimečných“. Publiku představí usměvavou Markétu, která je autorkou vystavených abstraktních obrazů. – Dívka soustředěně maluje. Dožaduje se štětců a pozornosti terapeuta Michala ve chvíli, kdy má muž mluvit na kameru. – Markéta se nedá „usměrnit“ ani na pódiu. Moderujícímu Roškaňukovi skáče do řeči a zdraví „ahoj“. Podle odborníka je známá po celé republice schopností spolehlivě odhadnout a vytočit každého terapeuta. – Na cestě do řeznictví Markétka důrazně vymáhá na asistentovi Láďovi tašku s dárečky. Povídají si o tom, co dostala k šestnáctým narozeninám a jak byli v mekáči. Markéta se ptá po tašce i během jízdy autobusem. Pozoruje spolucestující. – Matka na besedě mluví o asistentovi, který bere dceru, narušující vyučování, raději na výlety. Dívka miluje dopravní prostředky. Měla humorný incident s revizorem. Chtěla bonbon, když muž neodhadl, že má průkaz ZTP, a vyžadoval po ní jízdenku. – Markéta se hlásí o tašku a dárečky v metru. Asistent jí je slíbí, bude-li hodná a nebude-li křičet. – Dívka má konečně požadované věci. Nejprve je odmítá ukázat babičce a pak doma i mámě a malé sestře Zuzance. Nakonec však svolí, aby se na samolepky motýlů, bublifuky a různé sladkosti podívaly. Dospělé ženy nabádají Markétu, aby se podělila se sestřičkou. Zuzanka mluví o novém kole. Matka plánuje, že pojedou na výlet i s Markétou. Tu na cyklistice baví možnost zdravit protijedoucí „ahoj“ a těší ji, když lidé reagují. – Během diskuse se matka svěřuje, že bývala s Markétou často sama, neboť ji opouštěli partneři. Vzpomíná na úsměvnou etapu, kdy dcera vyžadovala, aby byly doma vždy zavřené dveře. Ona pošetilé přání omlouvala jejím autismem. Až po několika letech zjistila, že se dítě spíš bavilo tím, jak na její žádost pokaždé vstala a šla její přání splnit. – Matka se doma zmiňuje o lékařce, která ji upozornila, že dívky s Rettovým syndromem nemluví. Ale Markétka stále něco potřebovala, a možná proto se rozmluvila. V rozvoji pomohly „domácí“ fotoknížky. Babička s matkou konstatují, že mají štěstí v neštěstí; Markéta je na tom vlastně celkem dobře. Dívka si prohlíží alba. Jedno ji zachycuje při různých činnostech, aby si lépe uchovala své vzpomínky a mohla o nich mluvit. Fotky má ráda, ale běžné knihy ji nezajímají. Nad snímkem z Národního divadla se máma vrací k nepříjemnému zážitku: dcera nebyla schopna vydržet v klidu a rušila během představení. Pexeso s fotografiemi blízkých cvičí Markétinu paměť na jména a tváře. Matka chválí speciální školu, v níž je legrace, na děti se tam netlačí, výuka probíhá pomocí projektů a v duchu „škola hrou“. – Láďa doprovází svěřenkyni na vyučování. Markéta u obrazovky určuje zvířátka. Těší se na babičku. – Markéta se doma raduje z návštěvy rodinného přítele Michala Roškaňuka. Matku nedávno zaujala přednáška Já a můj postižený sourozenec. Potvrdila jí, že sestry či bratři mentálně postižených dětí bývají oproti svým vrstevníkům více flexibilní, sociálně zdatní a starostliví. Čtyřletá Zuzanka mluví s vrstevníky stejně „polopaticky“ jako ona se starší dcerou. – Markéta je s asistentem v Divoké Šárce. Chce do mekáče, který vidí v dálce. Láďa jí vysvětlí, že dnes spěchají do školy. Tam dívka se spolužáky zpívá píseň Já mám koně. V metru pak zvídavě pozoruje okolí. Doma jí matka zkouší cyklistickou přilbu. Lituje, že si dcera už nemůže hrát na dětském hřišti; skluzavky a prolézačky jsou jí „malé“ a na pískovišti ji to nebaví. Vyjížďky na kole by mohly být dobrou alternativou. Máma vyndá Markétě z pusy kus dortu, jenž v nestřežené chvilce ukořistila. Má bezlaktózovou a bezlepkovou dietu. Když ji nedodrží, trpí urputným průjmem. Spotřebuje pak mnoho plínek nebo si přes noc umaže postel. – Máma je smířená s limity vzdělávání Markétky (ne vždy pozná některá písmena). Roškaňuk ženu obdivuje: navzdory faktu, že má těžce postiženou dceru je až překvapivě málo deprivovaná. Žena je na dceru pyšná. Vyzdvihuje její veselost. Všude jsou prý středem pozornosti a tu si „užívají“. Markéta opakuje stále „ahoj“. – Doma společně zpívají píseň Dej mi pusu. Zuzanka prosazuje Kočka leze dírou a mluví o školce. Babička ji poučila, že velká Markétka má „myšlení“ jako malá. Máma přiznává, že musí brát v potaz rozdílné potřeby dcer. Zuzka je tolerantní a uvědomuje si už souvislosti. Když u nich přespávají její kamarádky, vadí jí odér domácnosti, způsobený sestřinými problémy s vylučováním. Žena říká, že se snaží trávit dostatek času s každou dcerou zvlášť, ale zároveň potřebuje i volno pro sebe. Okolnosti nutí rodiče v podobné situaci přenášet kompetence a odpovědnost na dorůstající zdravé děti. Ty poměřují tolerantnost právě přístupem okolí k postiženým a v dospělosti se pak často bojí opustit domov z obavy, aby rodina jejich pomoc nepostrádala. Brzo si uvědomují, že v budoucnu bude péče na nich, a tato role je dopředu zatěžuje. – Roškaňuk se vyptává na Markétinu budoucnost po ukončení školní docházky. Máma si přeje dceru po osmnáctinách umístit do speciálního zařízení, ale těch, co přijímají těžší pacienty je málo a trpí nedostatkem odborného personálu. Dívka se navíc musí odnaučit řadu zlozvyků. Odborník poukazuje na výčitky svědomí některých rodičů, jež jim brání svěřit dítě do ústavu, ale domnívá se, že ty nejsou na místě. Podle Markétiny mámy jsou odklady náročné pro obě strany. Dívka stále volá „ahoj“ a Roškaňuk to se smíchem uvede jako konec besedy. – Markéta se na zahradě směje své replice, že by chtěla bonbony za zlobení... -tesk-

Poznámka

Markéta Rybaříková a její matka vystoupily v roce 2016 v pořadu Michala Roškaňuka Přicházíme v míru (beseda v divadle Kampa s mottem S autisty nejen o autismu), v roce 2019 v reportáži televizního pořadu Černé ovce a v krátkém filmu Marek a Markéta – škola končí, drama začíná (2018; r. Veronika Stehlíková).

Účinkují

Markéta Rybaříková

Blanka Müllerová

Michal Roškaňuk

Ladislav Kříž

Jana Adámková

Zuzana Müllerová

Bohumil Šváb

Štáb a tvůrci

Původní filmový námět

Matěj Němec

Zvuk

Matěj Němec, Daniel Němec

Postprodukce

Kristýna Kapounová (koordinátorka), MAT FILM s.r.o. (obraz), Audio Atelier Mars (zvuk)

Výkonná produkce

Matěj Němec

Producent

Jan Macola

Výtvarná spolupráce

Zdeněk Mareš (grafický design)

Odborný poradce

Michal Roškaňuk

Lokace

Praha, Malá Strana (Praha), Nosticova ulice (Malá Strana), Divadlo Kampa /interiér/ (Nosticova ulice), Nové Město (Praha), Národní třída (Nové Město), Rock Café /interiér/ (Národní třída), Stodůlky (Praha), Vlachova ulice (Stodůlky), Mateřská škola a základní škola speciální Diakonie ČCE (Vlachova ulice), Vokovice, koupaliště Džbán (Vokovice)

Produkční údaje

Originální název

Markéta chce taštičku

Český název

Markéta chce taštičku

Anglický název

Markéta Wants Her Bag

Kategorie

film

Typologie

dokumentárnídistribuční

Žánr

osvětový

Země původu

Česká republika

Copyright

2018

Rok výroby

2018

Premiéra

festivalová premiéra 30. 6. 2018 (53. mezinárodní filmový festival Karlovy Vary)
předpremiéra 11. 7. 2018 (kino Pilotů, Praha)
distribuční premiéra 20. 9. 2018 /přístupný mládeži/

Distribuční slogan

Scénář, kamera, režie Miroslav Janek.

Technické údaje

Délka

středometrážní

Minutáž

35 min

Distribuční nosič

DCP 2-D, DVD, MP4

Poměr stran

1:1,78

Barva

barevný

Zvuk

zvukový

Zvukový systém/formát

5.1, digitální zvuk

Verze

česká

Mluveno

česky

Podtitulky

bez titulků

Úvodní/závěrečné titulky

české