Dálava

Vít se před koncem prázdnin vydá autem s flegmatickým synem do Ruska, kde žije jeho exmanželka a Gríšova (Grigorijova) matka a sestra Arinka v religiózní (pravoslavné) vesnici. Cestou se zastaví u mužovy matky, popřát jí k narozeninám. Otec potomka neustále „diriguje“, babička má pro vnuka víc pochopení. Usmaží jim řízky. – Víta, zdánlivě vyrovnaného meditujícího asketu, nesoucího se lehce světem, dovedl vnitřní hlas k ruské dívce s neoblomným uhrančivým pohledem, inklinující k hippies. – Po večeři si Vít povídá s matkou o Gríšovi. Někdy si myslí, že se syn hodně podobá mámě, a někdy ne. Probírají spolu rodinnou situaci a svízel jednostranné výchovy. – Ráno dvojice pokračuje v cestě, Gríša se „odstřihne“ tím, že si nasadí sluchátka (zpravidla poslouchá rozhlasové hry). Při zastávce ani nevyleze z auta. V koloně na ukrajinských hranicích pozoruje Vít lidi, jak ukrývají „kontraband“. – Vášnivý svazek východního a západního člověka propojil okamžik lásky. Pár se přestěhoval do Brna a narodilo se mu první dítě, syn Gríša. – Vít při pauze kouří. Připomíná synovi, jak si minulou výpravu krátil čas čtením Čtyřlístků. Na tržišti Gríšu všechno popuzuje, zatímco otec se s místními srdečně vybavuje. Syn odmítne pohladit kachnu z obavy, že by něco chytil. Otec si povzdechne, že potomek je „plastový člověk“ a spolu s trhovkyněmi láteří nad tím, kam dnešní svět spěje. – Na další zastávce si jde Vít zaplavat. Gríša dál sedí v autě. Otec rozhodne, že si udělají oheň, a syn jen neochotně sbírá dřevo. Večer se otráveně vrátí do vozu. Otec zůstane u ohýnku sám. – Vít vydělával na různých brigádách. Aby zabezpečil rodinu, stal se finančním poradcem, zaměstnancem lidí, kteří ho naučili meditovat. Jeho matka rodině pomáhala. – Otci vadí, že s ním Gríša nekomunikuje, ale s ostatními mluví. Syn se vymluví svéráznou argumentací a hovor ukončí s tím, že o tom nechce přemýšlet. Pokračují mlčky až na hranice. Otec jde vyřídit formality a pak se raduje, že už jsou v Rusku. Přenocují v hotelu. Gríša si ráno krátí čas na počítači, zatímco otec spí. Sbalí se dřív a pak znuděně čeká na chodbě. – Otec si jízdu zpestřuje louskáním semínek, Gríša se „zneviditelní“; přehodí si přes hlavu deku. – Vít se domníval, že neštěstí mnoha vztahů spočívá v neustálém odkládání založení rodiny a čekáním na ideální podmínky. Věřil, že láska překračuje hranice víry a kultury. On s Věrou v poměrném dostatku počali Arinku. – Cestovatelé jdou na návštěvu k přátelům Kapustinovým, kteří Vítovi pomohli, když odvážel ze země Gríšu „navzdory celému Rusku“. Čech se s manžely baví o situaci a o izolaci Gríši, který si přál jet za sestrou, přestože on není s exmanželkou v kontaktu (ta však ví, že přijedou). Společně probírají důvody rozchodu, který nastal „na základě nějakého Věřina hlubokého náboženského prožitku“. Víta často napadá, že jako otec selhal, vše pokazil a měl syna nechat v Rusku u mámy. Přítel mu oponuje, že ideální výsledek rodičovství neexistuje. Čech dodává, že nechtějí Arinku unést, ale jen vidět. Společně probírají poslání rodičů. Na závěr večera si zazpívají trojhlasně Bílý den od Arsenije Tarkovského. Ráno před odjezdem Gríša zpovzdáli pozoruje všednodenní ruch v pětičlenné rodině. – Poutníci si dají na cestě boršč. Vít marně volá Věře i Arince, mobily jsou nedostupné. – Jednou maminka Věra přišla domů unavená a bylo jí špatně. Jeli do nemocnice. Doufali, že to bude dobré, ale plodový vak praskl a očekávaný syn Andrej se narodil mrtvý. Pro rodinu nastaly těžké časy. Věru začal navštěvovat duch dítěte, bolelo ji srdce a prosila o pomoc. Přála si, aby byl Vít s ní, ale on neměl čas. Byl necitelný a poslal ji k lékařům. Věra se ale obrátila k církvi, kde našla útěchu. – Češi mají nedaleko od Divějeva defekt a musejí se nechat odtáhnout. Po setmění svítí baterkou do Věřina stavení. Uvnitř je prázdno, nábytek je přikrytý, na lednici leží opuštěný mobil. Na dveřích je zámek. Vít odtuší, že exmanželka se v obavách, že jí přijeli udělat zle, schovala. Naději vkládá do průvodu na počest svátku Nanebevstoupení panny Marie, kde by ji i dceru mohli nazítří najít. – Máma nechtěla, aby děti chodily do otcova pokoje, kde měl nečisté věci: sošku Buddhy, počítač s internetem, šamanský buben a knížky o zenu. Vít se stal zvláštním spolubydlícím, a proto začal připravovat rozvod. Rodině chtěl zajistit slušné živobytí a najít si novou lásku. – Druhý den muž shání Věru po sousedech. Myslí si, zda není v poustevně. Stavení je stále zamčeno. Vydají se k chrámovému komplexu. Vylepený kodex pro věřící syna pobaví. Otec ho poučuje, že místní věří, že po apokalypse se klášter vznese do nebes a všichni se zachrání. Češi jdou do chrámu. Syn se vymluví na bolest hlavy a počká venku. Večer muž hovoří u stánku s prodavačkou suvenýrů. Podle ní se matka s dcerou, které věděly o jejich příjezdu, z poustevny už vrátily. Vít u ní nechá vzkaz, že jsou v hotelu Zárečnaja. Sledují procesí, zda v něm dvojici neuvidí. Otec si není jistý, zda by Arinku poznal. Potkají známé, ale ani ti nic nevědí. Vít jim nevěří. Gríša konečně „oživne“ a vymýšlí, inspirován filmy a počítačovými hrami, strategický plán: druhý den půjdou s dárky ke známým, u nichž by mohly jejich příbuzné být a něco tam zapomenou, aby se mohli nečekaně vrátit. – Vít jednou přišel domů a volal na děti. Myslel, že přiběhnou, ale byt byl prázdný. Našel teplou večeři a čekal. Rodiny se už nedočkal ani nedovolal. Žena vše připravila tak, aby se nic nedozvěděl. – Nervózní Vít s Gríšou jdou podle plánu na návštěvu za Larisou, u které chtějí nechat dárky, ale ta je v práci. Nakonec je přítomný muž pustí do zrekonstruovaného domu, kde však nikdo není. Ve vsi koupí vysavač a se vzkazem jej nechají v recepci s prosbou o předání průvodkyni Věře. Večer u chrámu sledují věřící a baví se o situaci. – Vít po nějaké době ženu, která odjela do Ruska, provázena hlubokou vírou a touhou najít pro děti lepší a duchovnější čistý život, vypátral a odjel za nimi. Děti chtěly zpátky do Brna, ale jejich maminka nesouhlasila. Gríša na návratu do Čech trval, Arinka zůstala v Rusku. – Otec synovi objasňuje tehdejší nedorozumění, kdy si Věra myslela, že syna odváží násilím a ne na jeho přání. Gríša odvětí, že mu bylo jedno, s kým bude, ale nechtěl zůstat v ruském zapadákově. Má pro matčiny obavy pochopení. Tehdy odjeli a máma se teď obává, že chtějí unést Arinku. – Po další noci v hotelu znovu okukují stavení. – Před chrámem si Vít postěžuje popovi. Ten požehná Gríšovi a domlouvá mu, aby byl hodný. Dvojice se rozhodne, že druhý den bude vyhlížet Arinku u školy. Syna mrzí, že přijeli zbytečně, i muž je roztrpčený: odklonil se od své víry a nechal se pokřtít, aby ho tu přijali, ale bylo to zbytečné. V předvečer nového školního roku znovu obhlížejí stavení. Ráno ve třídě zjistí, že dcera do školy nepřišla. Chvíli sledují slavnostní shromáždění před budovou. – Před odjezdem dokončí otec dojemný dopis Arince. S dárky jej nechá u Saši v obchůdku. Ke stavení postaví vázu s květinami, jež hned začnou oklovávat slepice. Dvojice vyrazí na cestu domů... – Já:“ Jsi to ty, má duše? Z jakých výšin a dálav promlouváš?“ Duše: „Jsem nad tebou. Má dálava je dálava světa.“ Červená kniha. -kk-