Amundsen

Na základě skutečných osob a událostí. – Hydroplán s Roaldem Amundsenem a dvěma muži havaruje v ledové pustině. – Norsko, 1926. Roaldův starší bratr Leon nemůže spát. V novinách se dočte, že v Anglii považují Amundsena za mrtvého. Vydá se do nedaleké bratrovy vily a odemkne si. K zemi ho srazí mladá žena v pyžamu v domnění, že je lupič. Vysvětlí si nedorozumění. Kanaďanka Bess Magidsová je Roaldova blízká přítelkyně. Měli se tu sejít po jeho přeletu severního pólu, místo toho ji sem zavezl Roaldův přítel Wisting. Leona nepřekvapí, že se jí o něm bratr nikdy nezmínil. Jízlivě poznamená, že o svých expedicích, o plavbě Severozápadním průjezdem či dobytí jižního pólu jí toho jistě sdělil víc než dost. On sám se žádné bratrovy výpravy nezúčastnil a určitou dobu nejsou v kontaktu. Bess zajímá Leonovo vyprávění a nalijí si whisky... – Leon s Roaldem byli nerozluční, i když měli ještě dva bratry. Otec námořník jim z jedné cesty přivezl skleněný glóbus. Nasazený na petrolejku svítil. Roald zjistil, že dosud nikdo nebyl na severním ani na jižním pólu, jež čekají teprve na objevení. Začal experimentovat s polárními podmínkami. Zkoušel, jak dlouho vydrží ve vaně plné ledu. – Otec zemřel na moři, za několik let onemocněla matka. Na smrtelné posteli Leonovi kladla na srdce, aby nad mladším bratrem bděl. – Norové oslavují návrat vědce a sportovce Fridtjofa Nansena, který se svými muži přešel Grónsko na lyžích. V davu jásajících spoluobčanů si chlapci, ale především Roald ujasní, co chce v životě dělat. – Při přechodu na lyžích přes náhorní planinu Hardangervidda bratry zastihne bouře. Leon prochodí noc v kruhu. Ráno najde sourozence v zamrzlém záhrabu. Když Roalda vysvobodí, zaskočí ho jeho radostný záchvat smíchu. Vycítí, že bratr má nějakou vlastnost, kterou on nikdy mít nebude. – Bess se dožaduje, aby Leon pokračoval ve vyprávění. Když se Roald rozhodl proplout Severozápadním průjezdem na malé plachetnici, on se staral o finance. – Královská zeměpisná společnost, Londýn. Roald přednáší a promítá fotografie z cesty Severozápadním průjezdem, na které strávil se svými muži dva roky. V mnohém se poučil od inuitského kmene Netsiliků. Ačkoliv se říká, že jsou líní, ve skutečnosti jsou velmi praktičtí. On od nich pochytil základní techniky přežití v polárních oblastech, v nichž mají důležitou roli tažní psi. Britové Nora neberou vážně a vůči psům jsou vyloženě skeptičtí. Polárník Robert Falcon Scott vyzvídá na Fridtjofovi Nansenovi, norském velvyslanci v Británii, zda plánuje další expedice, ale toho prý plně zaměstnává diplomatická služba. Roald pochopí, že Scott má plán. – Leon shání peníze na cestu k severní točně, kam dosud lidská noha nevkročila. Požádají Nansena o zapůjčení lodi Fram. Plavidlo, určené pro norské polární expedice, je zkonstruované tak, aby je nerozdrtil tlak ker. Nor souhlasí, ale má dvě podmínky: přiberou do týmu jeho zkušeného přítele, námořníka a polárníka Hjalmara Johansena přesto, že má potíže s alkoholem, a budou se věnovat hlavně výzkumu; není podstatné, kdo bude na pólu první, důležitější je zemi ledu prozkoumat. – Bratři sepisují podrobný seznam výbavy a proviantu. Roald zdokonaluje sáně. Plánuje, že po vyčerpání zásob jídla nebudou potřebovat tažné psy, budou je tedy postupně zabíjet a jíst. – Záměr ztroskotá, neboť severního pólu dosáhne 22. dubna 1908 Frederick Cook. Pro Roalda, který chtěl být první, ztratí cesta smysl. Sotva zadrží slzy zklamání. Napadne ho smělá myšlenka, podniknout tajně cestu na jižní pól. Leon namítá, že budou muset lhát Nansenovi i králi Haakonovi VII., ale Roald s tím nemá problém. Myslí na slávu, která je čeká, když uspějí. Navenek dál připravují expedici na severní pól lodí Fram. Leon shání finance. – 9. září 1910, Madeira. Roald seznámí posádku se svým záměrem; za Hornovým mysem zamíří na jih. Scott už je na cestě k jižnímu pólu a on ho chce předběhnout. Všichni jsou pro a po počátečním váhání zvedne ruku i Hjalmar Johansen. – O změně plánu se král Haakon VII. a Nansen dozvědí, až když je Fram daleko na moři. Depeši s novinkou dostane i Scott. Je vyveden z míry. Podle něho se expedice mění v závod. – Po připlutí do Antarktidy se Roald drží svého plánu. Vybudují v Zátoce velryb základnu, kterou nazvou Framheim. Zde přezimují a odtud budou zřizovat předsunuté zásobovací sklady. Pak vyrazí na cestu dlouhou tisíc tři sta kilometrů. Neexistuje mapa, nikdo neví, co je čeká. Mají jedinou jistotu: před nimi na pólu nikdo nikdy nebyl. – 1. pokus. 8. září 1911. Polárníky na lyžích zastihne vichřice. Je minus 56 stupňů. Amundsen zavelí k návratu. Každý má jít sám za sebe. – Vyčerpaný Johansen dorazí s bezvládným Kristianem Presterudem, když všichni večeří. Rozzlobí se na Roalda, neboť své muže opustil. Je přesvědčený, že vyrazili příliš brzo jen proto, aby předběhl Scotta. Amundsen se brání. Scott se připravoval čtyři roky a půjde starou Shackletonovou cestou, zatímcom oni zkoušejí něco nového. Johansen musel vědět, že se výprava neobejde bez rizika, a přinutí vyčerpaného muže, aby zopakoval Nansenovo motto z výpravy, na které byl také: smrt, nebo západní pobřeží Grónska. Později Johansenovi sdělí, že s nimi dál nepůjde. Pod vedením Presteruda zmapují zemi krále Edvarda VII. – Bess nechápe, proč jí to Leon vypráví. Ona na rozdíl od něho řídila ve vichřici psí spřežení. – 2. pokus. 20. října 1911. Je hezky. Muži na lyžích se saněmi rychle postupují. Na noc si staví stany. – 10. den. Roald pečlivě zakresluje cestu do mapy. Jeden z mužů má omrzliny na noze. Výprava postupuje ledovcovou pustinou plnou trhlin. – 24. den. Pod Wistingem se proboří sníh. Při pádu do hluboké průrvy se stačí zachytit saní a ostatním se ho posléze podaří zachránit. – Muži se po náročném výstupu, kdy pomáhali psům tlačit saně, kochají vyhlídkou. Kapitán ukazuje jednotlivé vrcholy a pojmenovává je po nich – Mount Bjaaland, Hassel, Hanssen a Wisting. Nezapomene ani na Johansena a Presteruda. Večer zabijí prvního psa. Bjaaland se vymlouvá, že nemá hlad. Roald mu barvitě vylíčí, jaké zdravotní potíže včetně kurdějí ho v tom případě čekají. Podle Wistinga je v této chvíli jejich oheň jediným zdrojem tepla na tomto kontinentu. Tedy kromě toho Scottova. – 45. den. Amundsen dál pečlivě mapuje cestu. 55. den. Muži provádí měření. Pól mají na dosah. 14. prosinec 1911. Jsou u cíle. Společně se vyfotí, vztyčí norskou vlajku a postaví malý stan, kde Amundsen nechá vzkaz Scottovi a dopis pro krále Haakona VII. s prosbou, aby ho monarchovi poslal. – Leon dostane kódovaný telegram; výprava uspěla. Rodina samou radostí rozbije několik porcelánových talířů. – Tisk Amundsena oslavuje. – Podroušený Johansen se v parku zastřelí. – Královská zeměpisná společnost, Londýn. Dívka Mary přednese báseň, věnovanou Scottovi, který cestou z jižního pólu zahynul se svými muži. Promluví předseda společnosti. Scott dosáhl cíle 17. ledna 1912. Dožil se tam zklamání. Z jeho deníku všichni vědí, co se stalo. Brita se dotklo, že si zesnulého polárníka Norové spletli s pošťákem, a zdůrazňuje, že zůstal gentlemanem do posledního dechu. Na závěr vyzve k přípitku skutečným hrdinům výpravy – psům. Roald číši nezvedne. Je dotčený, že pro Brity je opravdový rek mrtvý Scott, i když prvenství náleží jemu. – Při slavnostním ohňostroji mu Charles Bennett představí svoji norskou manželku Kiss. Půvabné ženě se přístup Britů k norské výpravě nelíbí. Podle Amundsena je to ironie. Když se všechno pečlivě naplánuje a uspěje se, jde o štěstí, v opačném případě o tragédii. Myslí si, že Scott měl poslechnout Nansena, který ho zrazoval od motorových saní a poníků a doporučoval mu použít lyže a psy. Britové si podle něho chtějí vše podmanit, ale přírodu si podrobit nelze. Roald naváže s Kiss vztah. – Bess a Leon otevřou bratrovu láhev z jižního pólu s přesvědčením, že její vlastník jim odpustí. Leon poznamená, že majitelem Roaldova domu je osoba, která ho vůbec nepotřebuje. – Koncertní dům, Kristiánie, červenec 1916. Během recepce na Amundsenovu počest Nansen vyzvihne úspěch expedice. Norové jsou hrdí, že vztyčil na jižním pólu jejich vlajku, i když původní plán byl jiný. Je ochoten Amundsenovi odpustit, když se pět let nechá s posádkou unášet na lodi pohybem mořského ledu k severnímu pólu, a dokáží tak jeho teorii, že je to možné. Je přesvědčený, že dění na pólech je rozhodující pro světové klima. – Roald na cestu nechce, ale výzkum byl podmínkou k zapůjčení Fram. Utěšuje Kiss, že spolu po celou dobu budou rozmlouvat v myšlenkách. To jim nikdo nevezme a ona bude vždy cítit jeho přítomnost. – Roald si na výpravu objedná novou loď. Vyrobí ji na zakázku a nazvou Maud po manželce krále Haakona VII. Překročí rozpočet. Podle Leona je od bankrotu může zachránit jen velký úspěch. Jenže se ukáže, že driftování na severní pól trvá příliš dlouho... – 1. rok v ledu. Čeljuskinův mys, Sibiř, 1 370 kilometrů od severního pólu. Do východu slunce zbývá pět měsíců. Roald má depresi. Monotónnost ho ubíjí. Myslí na Kiss. Na lodi jako by se zastavil život až do okamžiku, kdy uvízne v ledu. Muži musí Maud opatrně z příkrovu vysekat. Při práci spadne Roald z paluby a poraní si ruku. Když ve stanu nedaleko od lodi studuje mapu, napadne ho lední medvěd. Vyrazí k lodi se šelmou v patách. Tu zastřelí na poslední chvíli jeden z mužů. Amundsen vyvázne s hlubokými škrábanci na zádech. – 2. rok v ledu. Ostrov Ajon, Východosibiřské moře, 2 250 kilometrů od severního pólu. Doktor Sverdrup sdělí Roaldovi, že Tessem chce expedici opustit, neboť trpí úpornými bolestmi hlavy a nic na ně nepomáhá. Knudsen je ochotný s ním jít. Kapitán proto oba pošle se psím spřežením odvézt poštu do sedm set kilometrů vzdálené stanice na ostrově Dikson, kam by měli dorazit za čtyři týdny. – Kapitán uspořádá vánoční večírek. Z gramofonové desky zní Tichá noc. Vzpomíná na Kiss, na kterou nechal přepsat svůj dům v Uranienborgu. – 3. rok v ledu. Mys Kamenného srdce, Čukotské moře, 2 570 kilometrů od severního pólu. Na Maud dorazí Inuité se dvěma holčičkami. Jedna dívenka je nemocná. Sverdrupovi se ji podaří uzdravit. Rodiče posádku pohostí. Společné zhlédnou film z jižního pólu. Přítomnost malé Kakonity je vítaným rozptýlením hlavně pro Roalda. Dívenka je sirotek. Inuit by byl rád, kdyby Norové odvezli ji i jeho dceru Camillu do Norska kvůli vzdělání. Roald o tom vážně uvažuje. – Amundsen jmenuje Wistinga kapitánem, vezme si saně a psy a odjede. Leon je zdrcený, do lodi investovali všechny finance. – USA, Aljaška, 1923. Sebejistý Amundsen oznámí novinářům, že má v plánu přeletět severní pól a prozkoumat území za ním. Koupí dvě letadla Junkers, ale ta po 30 metrech uvíznou ve sněhu a jsou nepoužitelná. – Bratr překvapí Leona u něho doma, když tam v převleku vtrhne s Kakonitou, s Camillou a s dárky. – Roald se vrátí k románku s Kiss a dál utrácí peníze, které nemá. Objedná bez Leonova vědomí větší letadla, kterými chce uskutečnit přelet nad pólem, i když ještě nesplatil ta minulá. U bratra má velký dluh. Stále touží splnit si tento sen. Bratři se nepohodnou. Leonovi vadí Roaldův vztah s Kiss a především to, že na milenku, která patří k nejbohatším ženám v Anglii, přepsal dům. Vyčte mu, že opustil posádku Maud. Nakonec prohlásí, že se už o jeho finance starat nebude. – Bess se milence zastává. Leona odsuzuje za přízemnost a maloměšťáctví; zatímco Roald riskuje, aby dokázal něco, co ještě nikdo neudělal, jeho zajímají dům a peníze. Leon se domnívá, že v Roaldovi vidí oběť, ale tou podle něho byli jiní. Tessem a Knudsen zahynuli. Expedice, kterou Roald opustil, trvala sedm roků. Sverdrup, Olonkin a Wisting zůstali na Maud, dokud loď nezabavili věřitelé kvůli Roaldovu bankrotu. Kakonita a Camilla chodily v Norsku dva roky do školy. Když byl Roald pryč, staral se o ně on s rodinou. A když Roalda přestaly bavit, poslal je domů. Leon tvrdí, že se celý život bratr zajímá jen o sebe. Bess mu oponuje; muži na Maud museli vědět, do čeho se pouští a co riskují. Děvčata musela odjet, protože Kiss s Roaldem ukončila vztah. A Leon by se v téhle chvíli měl za bratra modlit a ne na něho nasazovat. On je ale přesvědčený, že Roald se v ledové pustině, kde se teď nachází, cítí šťastný. Je tam obklopen svými muži a zemře jako hrdinové z dobrodružných knih, které jako kluci četli. Bess je jiného názoru. Podle ní je Leon naštvaný, že se sourozenec bez něj obejde. Muž dotčeně opustí dům. – Severní ledový oceán, 251 kilometrů od severního pólu. Vyčerpaný Amundsen svolá piloty, kteří už tři týdny budují vzletovou dráhu. Ta, co mají, není sice dostatečně dlouhá, ale zásoby jídla došly. Na severní pól nedorazili, ale domů se dostanou. Je čas vzlétnout. – V domě zazvoní telefon. Leon k němu doběhne dřív než Bess. Po chvíli pochopí, že přišla dobrá zpráva. – Městské molo Oslo, 5. července 1925. Účastníci neúspěšné expedice v čele s Amundsenem zažijí velkolepé přivítání. – Královský palác, Oslo. Leon s Bess dorazí na recepci u příležitosti návratu Roalda a jeho mužů. Chce se usmířit, ale bratr jeho nabízenou ruku okázale ignoruje. Ženu to udiví. – Bess se od milence dozví, že dům stále patří Kiss. Muži se nelíbí, že se bavila s Leonem, který podle něho žije v „malém světě“. I když ženu jeho finance nezajímají, slíbí jí, že peníze vydělá. Má v plánu napsat knihu. Přizná, že se na severu strachoval, že už ji nikdy neuvidí. Bess mu přislíbí, že až se mu podaří splnit si sen a přeletět pól, provdá se za něj. – Roald se v posteli zmíní Bess o připravované cestě na severní pól vzducholodí, kterou sestrojil italský konstruktér Umberto Nobile. Poletí se ale pod italskou vlajkou. Ženě imponuje, že se nikdy nevzdal svých snů. Muž ji pobaví výrokem, že chce zjistit, zda tam Santa opravdu bydlí... – Vzducholoď Norge, Arktida, 11. května 1926. Mezi pasažéry je Nobile, jeho foxteriérka Titina, Amundsen i Wisting. Roald pozoruje ledovou pustinu hluboko pod nimi. 12. května, 22 minut po půlnoci přeletí severní pól. – Roald po návratu líčí Nansenovi své pocity. Teď už podle něho na světě nejsou žádné neobjevené oblasti. Nansen ale nesouhlasí, mnoho práce zůstává v medicíně, ve vědě i v politice. Vyčte kolegovi, že se prý ve své knize nelichotivě vyjadřuje o Angličanech, Nobilovi a dokonce i o vlastním bratrovi. Nabádá ho, aby měl na paměti, že Norsko je na Anglii stále závislé; nebylo by taktické rozhněvat si ji. Amundsen však lituje nejvíc Scottovy smrti. Kdyby se sok vrátil, byl by jednoduše druhý a nestal by se mučedníkem, jakého z něho jeho krajané udělali, zatímco on je ten zlý, kdo ho porazil. Nansen sobeckého dobrodruha opustí. – Leona rozruší, že v bratrově knize Můj život polárního badatele není o něm ani zmínka. Jen to, že na planině Hardangervidda zachránil Roaldovi život jeho společník. Bratr se v memoárech zlobí na všechno a na všechny. – (Vydavatelství) Aftenposten, Oslo, 26. května 1928. Amundsen je oslavován jako jediný muž, který byl na obou pólech. Nansen a královský pár na událost nedorazí. Podle rozmrzelého polárníka je na vině jeho kniha. Věrný Wisting muže utěšuje, že aspoň Bess se každou chvíli objeví. Posel sdělí společnosti, že Nobileho vzducholoď Italia zmizela kdesi nad Špicberky. Amundsen, aniž by se dočkal milenky, se okamžitě rozhodne, že se zúčastní pátrání. – Tromsø, 18. června 1928. Roald na hydroplánu vzpomíná na seznámení s Bess při závodech psích spřežení na Aljašce. Letadlo havaruje (viz začátek). – Nešťastný Leon rozbije skleněný glóbus. Přijede Bess, které muž sdělí tragédii mise. – Amundsen pozoruje polární záři... – Roald Amundsen zmizel 18. června 1928, ve věku 56 let. Nebyl nikdy nalezen. Když bylo zřejmé, že se Roald nikdy nevrátí, byl 14. prosinec na památku Roalda Amundsena vyhlášen Dnem jižního pólu. Po celé zemi lidé drželi 2 minuty ticha. – Leon Amundsen zemřel o šest let později na krvácení ze žaludečních vředů. – Bess Magidsová se po zasnoubení s Roaldem odstěhovala do Kanady. Tam se dvakrát vdala a rozvedla. Zemřela v roce 1971. – Kakonita a Camilla se samotné vrátily na Východní Sibiř. Později se obě přestěhovaly do Vancouveru v Kanadě. Po celý život si zůstaly velmi blízké. -kat-