Karel Svoboda – Šťastná léta

Režisér Petr Klein Svoboda vzpomíná na otce, úspěšného skladatele, hitmakera Karla Svobodu a komentuje archivní home video z oslavy svých sedmých narozenin. Nad fotografiemi konstatuje, že táta byl fajn. V otcových starých diářích objevil kromě mnoha kontaktů na osobnosti výraznou poznámku: „Mám syna.“ Rodina ráda a často zachycovala videokamerou každodenní okamžiky. – Režisér při prvním natáčecím dnu zpovídá Karla Gotta. Zpěvák připomíná podzim roku 1965, kdy se poprvé se svým budoucím dvorním skladatelem a přítelem viděl. – František Ringo Čech vyjadřuje radost nad tím, že vzniká o Karlu Svobodovi dokument. Je pro něj potěšení mluvit o obdivovaném kolegovi a vrátit se ke krásným začátkům v branži. Přestože žili od výplaty k výplatě, Karel byl fanfarónem a s právě vyzvednutou gáží často odjížděl taxíkem. – Prvního velkého úspěchu dosáhl skladatel na Mezinárodním festivalu písní v Riu de Janeiru s Helenou Vondráčkovou v roce 1967 (s písní Vzdálený hlas). – F. R. Čech připomíná horké léto, jež všichni trávili na plovárně v Podolí, jenom Karel „zatáhl rolety“ a skládal. Díky své houževnatosti měl víc peněz než všichni kolem dohromady. O publicitu v Riu se postarala nepřehlédnutelná Vondráčková. – Textař Michal Prostějovský popisuje období, kdy se formoval český showbyznys. – Gott mluví o situaci v roce 1968. Ministerstvo kultury rozhodlo, že je vyšle do Ria. Soutěžní píseň se zrodila po prohýřené noci na oslavu povoleného výjezdu. Svoboda nad ránem zapil vínem prášek fenmetrazin a za dvacet minut byl song Lady Carneval na světě. Muzikant Petr Janda vzpomíná na nahrávání budoucího šlágru ve studiu v Dejvicích. Všichni za to dostali od Gotta stovku. Na festivalu v Riu za píseň interpret a skladatel obdrželi zlatou medaili. Byl to velký úspěch a reklama. – Václav Neckář poznal režisérovu maminku Hanu (zvanou Šišku) během natáčení hudební komedie Juraje Herze Kulhavý ďábel. V ní účinkoval i Karel a na rozdíl od Herze, který si na Hanu také „myslel“, herečku zaujal a začali spolu chodit. Eva Pilarová připomíná jejich sňatek. – Petr Klein Svoboda zajede za starší sestrou Janou na chatu. Chce mluvit o „osmdesátkách“, na které má vzpomínky z dětství u nich doma, ale ona raději vypráví o „sedmdesátkách“. – Režisér připomene Heleně Vondráčkové maškarní večírek v Holečkově ulici, kde byla za gejšu. Jana vypráví, jak ji tehdy nad ránem vzbudil děsný rambajz. Našla tátu ve tři ráno v kuchyni u vytahaných hrnců a pánviček, jak skládá píseň s názvem Beatles. Byl to prý velký odvaz. – Karel Gott připomíná plodná šedesátá a sedmdesátá léta, kdy „jeli“ jeden hit za druhým. Nezajímali se o politiku a jejich jedinou starostí byly písničky. Ve zbytku času „žili“. Stejného názoru je zpěvák Lešek Semelka. Muzikanti měli svůj svět a nenechali si ho narušovat. Eva Pilarová i F. R. Čech zmiňují drobné „úkoly“od bolševika. Byli mladí a plnili je jako obětiny. Po Čechovi prý StB chtěla potvrdit, že Svoboda s Gottem tajně podporují chartisty. Pravdu říct nemohl. – Vondráčková mluví o dalších hostech večírku. Filmový architekt Jindřich Goetz si vypůjčil na Barrandově masku medvěda a přijel v ní městskou dopravou. – Petr vyráží autem z Jevan do Německa za otcovým kamarádem a spolupracovníkem Michaelem Kunzem. Tuto cestu prý táta často absolvoval po mnoho let. Podle rodinného přítele Jiřího Paulů byl Karlovým prvním projektem v Německu dětský animovaný seriál Viki a silní muži (Wickie und die starken Männer). Libretista a textař českého původu Michael Kunze mluví o tehdejší době, kdy bylo těžké z izolované republiky vycestovat. Gottovi se to podařilo jako prvnímu, po něm následoval právě Svoboda. – Michal Prostějovský hovoří o tehdejších poměrech v hudebním průmyslu na Západě, na které se Karel rychle adaptoval. F. R. Čech oceňuje skladatelovu schopnost prosadit se a bojovat o přízeň posluchačů. – Úspěch Vorlíčkovy pohádky Tři oříšky pro Popelku nastartoval Svobodovu kariéru autora filmové hudby v Německu. Michal Prostějovský vysvětluje tehdejší zvyklosti: kultura byla nejlacinější investice, z níž šly do republiky devizy. Aparát si ponechal velkou část honorářů a sám se angažoval pouze orazítkováním pasu a povolením k výjezdu. Dcera Jana potvrzuje, že ji tehdy ani nenapadlo chtít, aby ji táta vzal do ciziny. Do světa pouštěli jen jeho. – Karel Gott dlouho odmítal nazpívat píseň Včelka Mája, protože nechtěl vstoupit do povědomí jako zpěvák pro děti. Nakonec byl za nahrávku vděčný. – Podle Gotta trápila Svobodu pozice „v zákulisí“, chtěl být oslavován na scéně. Oba toužili po profesích toho druhého, ale museli se podřídit nadělenému talentu (na archivním videu Svoboda zpívá v televizním pořadu z playbacku Lady Carneval). – Gott vzpomíná na Hanu. Byla jejich první posluchačkou. Manžel ji miloval a hudbu skládal především pro ni. Řeči o holkách tak pro ně dva byly tabu. Podle Jany byla máma hlavní rodinnou oporou, postavila tři baráky a vše, včetně táty, diplomaticky řídila. Muzikant Karel Vágner jen suše konstatuje: ke Karlovi prostě patřila Šiška. Karel Šíp Hanu vnímal jako veselého ducha domu v Jevanech a nadšenou organizátorku společenského života. Petr Janda to dokládá zmínkou o letním večírku u Ivana Mládka v Mukařově, jenž se protáhl do ranních hodin. Když vezl Svobodovy domů do Jevan, musel zastavit v půli vyžlovského kopce, aby mu Karel mohl ukázat kus nárazníku, který našel v lese, v místě, kde se vyboural s autem. Na vršku kopce pak znovu vystoupil, postupně se svlékl a nahý šel v ústrety vycházejícímu slunci. Tolerantní Hana za ním z auta svršky sbírala. – Zpěvák Matěj Ruppert považuje Svobodu za průkopníka populární hudby. – Michael Kunze tvrdí, že Svoboda byl vynikající skladatel. Mohl se prosadit v Americe nebýt toho, že se hranice otevřely až příliš pozdě. – Lídr kapely Kroky Michal David se seznámil se Svobodou v nahrávacím studiu Supraphonu Mozarteum. – Karel Šíp prozradí, že Svoboda byl velký trémista a po deseti minutách natáčení z něj z nervozity „lilo“. Matěje Rupperta Karlova tréma překvapovala, ale měl pro ni pochopení: skladatel byl zvyklý pracovat ve studiu, mimo pódia. – Šíp jezdil rád do Jevan, oslnilo ho totiž zahradní nahrávací studio, vybudované podle „západního střihu“. Tehdy to vnímal jako malý kapitalismus na vesnici za Prahou. – Syn Petr se vrací do dětství: ve studiu býval nonstop, kromě chvil, kdy se nahrávalo naostro. To pak respektoval červené světlo. Mnohé tam „naposlouchal“. – Kostýmní výtvarník a malíř Theodor Pištěk ve Svobodovi viděl přímého chlapa, na něhož se mohl spolehnout. Cesta do Jevan byla jeho oblíbenou trasou na kole nebo motocyklu. Hana ho dokonce přesvědčovala, aby se v nich usadil, ale najít podobně příjemný dům se nepodařilo. F. R. Čech i Petr Janda se shodují, že byli u Svobodů „pečený vařený“. – Zpěvačka Petra Janů mluví o vzniku klipu Hou hej hou. V „osmdesátkách“ byl progresivní, dnes je to těžké retro. – Oslava Svobodových padesátin se odehrávala v klubu Národního divadla a začala až s příchodem Karla Gotta. – Jiří Korn oceňoval na Svobodovi jeho stále dobrou náladu a vyzařovaný klid. Karel Vágner kladně hodnotí jeho melodičnost a schopnost napsat šlágr. Čech konstatuje, že měl také cit pro interpreta. Podle Pilarové to byl „Pan skladatel“. Textař Karel Šíp si prý nikdy nemyslel, že by mohl spolupracovat s takovým hitmakerem. Udělali spolu píseň Čau, lásko pro zpěvačku Marcelu Holanovou. Gott při náhodném setkání navrhl, aby píseň byla duet, a budoucí šlágr s Marcelou nazpíval. – Novinářka a moderátorka Magdalena Dietlová vzpomíná na Petrovy rodiče a na nečekanou návštěvu v jejich domě. Původně šli ke Štaidlovým, ale tam se nedozvonili. Karel je provedl po nemovitosti s odbornou přednáškou o dekorativnosti secese. Dietlová mluví o odpoledni s přáteli, které Karel svolal do Jevan proto, že byla Hana vážně nemocná. Svoboda prý přirozeně myslel na lidi, jež měl rád. – Režisér vzpomíná, že rok 1993 byl zdrcující. Maminčina smrt přišla nečekaně. Věděl sice, že je nemocná, ale netušil, že bojuje o život. Na pohřbu zazněla píseň Lásko má, já stůňu. Ta v něm dodnes probouzí bolavou duši. Po ztrátě matky se jeho vztah k tátovi změnil. Obdivovaný rodič byl najednou „z masa a kostí“, jakoby nahý. Sblížili se a otec se mu svěřoval s problémy. Petr je přesvědčený, že smutek vypsal do muzikálu Dracula. Odchod manželky cítil jako nespravedlnost. Obrovský žal potlačil, zatvrdil se a šel dál. Rány rychle „přelepil“ novým vztahem a znovu se oženil. – Karlův syn konstatuje, že konec šťastných let nebyl šťastný. Otci se narodila krásná a veselá dcera Klárka, ale jako malá podlehla rakovině. Pak se sice narodil ještě syn Jakub, ale v sedmdesáti letech se otec cítil být po všech tragédiích vyčerpaný. Situaci vyřešil po svém a zastřelil se na zahradě... – Petr si pouští v kameře záběry z Ameriky, kam za ním otec přijel na promoci. Setkání si užili. Podle Jany byl táta tehdy spokojený. – Drákula odstartoval éru českých muzikálů. Následovaly muzikály Monte Christo a Golem. Rasputin měl otevřenou cestu na světová jeviště. Režijně se měl muzikálu ujmout Roman Polanski. 19. 3. 2014 se Karlovi narodilo zatím čtvrté vnouče, Greta. – Greta vypráví pohádku o dědečkovi skladateli. -kk-