Ztracený břeh

Velkolepé vodní dílo bylo dokončeno v roce 1989. Zcela zanedbané a nepřístupné okolí Novomlýnských nádrží začali lidé na vlastní pěst čistit a upravovat. Nově vzniklá kolonie se během dvaceti let stala jejich druhým domovem. – Rekreanti si v živelně zbudované rybářské osadě z přívěsů a dostavěných příbytků na břehu „jihomoravského moře“ užívají letní pohodu. Rybářům se daří různě: starousedlíci (Věra a Petr) dají chycenému kaprovi svobodu, malý začátečník pod dohledem táty vytáhne z vody okounka. – V noci se podaří místnímu rybáři královský úlovek: kapr, měřící přes osmdesát centimetrů. Ráno „king“ událost rozhlásí a oslaví s chlapy. – Věra relaxuje, kouří vodní dýmku, o níž se dělí s dalším usedlíkem (Sašou). Vzpomíná na varování zemřelého otce: slyšela jeho hlas, který ji vyvedl z karavanu, v němž unikal plyn. Přítomní si neumí vysvětlit, zda je něco po smrti, ale Věra má jasno: táta nad ní držel ochrannou ruku a tak „něco“ je. – Rekreant na plující pohovce opěvuje zdejší pohodu, „malé divy“ (Maledivy). – Redaktorka rozhlasové stanice Čas Martina připomíná zaplavení obce Mušov, jež musela ustoupit přehradě. – Televizní reportáž informuje o sesuvu podmáčeného svahu na rybářský kemp. Půda odmrštila karavan s rekreantkou, kterou musela odvézt záchranka. Policie celý prostor uzavřela do odvolání s rozhodnutím, že osada musí do konce týdne zmizet. – Místní demontují přístavky kolem karavanů a pálí je na břehu, někteří naposledy chytají ryby. „King“ zde strávil dvacet let a neumí si představit, co bude dál. – Těžká technika likviduje zbytky přívěsů, jeden z nich odveze odtahové vozidlo. Usedlíci „hasí“ alkoholem pocity marnosti při pohledu na zkázu. – Věra soucítí s nespravedlivě vyháněnými kamarády. – Břeh je vyklizený. – Vánoce u Věry. Přátelé debatují o budoucnosti okolí. Bojí se investorů, jimž na obyčejných lidech nezáleží. – Petr obdrží úřední výzvu. Má zbourat dřevěnou přístavbu, kterou vybudoval v rozporu s nájemní smlouvou vedle karavanu. Pár je zdrcený. – Přírodovědec (RNDr. Miroslav Šebela, CSc.) obhlíží zamrzlé jezero. Smutně konstatuje, že zatopení unikátní vnitrozemské delty plné ryb a ptactva (kde kdysi sídlili Slované) byl zločin. – Úspěšný rybář se vody nemíní vzdát, bude jezdit na břeh do bivaku. Vyrůstal tam, tak tam i zemře. – Je jaro. Chlapi stěhují karavan. Za jízdy jim uvnitř popadá vybavení. – Věra pozoruje „pomalého“ perfekcionistu Petra, jak demontuje „solidně“ vybudovanou chatku. Po setmění muž chytá ryby. Pár rekapituluje svůj vztah. Jsou spolu třicet pět let. Sedí naposledy „ve vigvamu“. Zbývá jim ještě „ekologicky“ zlikvidovat izolační polystyrén. – Rybáři znovu osídlují břeh. Baví se o návnadách. Plzeňák závidí místním rozlohu nádrže, ale „king“ míní, že i když „je to teď pěkný“, zatopením oblasti se příroda „zkurvila“. – Je bouřka. „King“ opustí bivak. – Otec malého rybáře telefonuje bývalce Monice. Chce, aby s ním syn strávil část prázdnin u vody. Z partnerské krize je nešťastný, ale doufá, že kvůli potomkovi budou spolu nějak vycházet. Připraví si náčiní a vydá se s karavanem k vodě, kde bývá nouze o místo. Stejně jako ostatní místní nerespektuje ceduli, podle níž je na pozemku obce Přítluky pod pokutou zakázáno stanovat, kempovat i parkovat. Muž v karavanu usne. – Věra vypráví o partnerovi, kterého poznala v závodní jídelně národního výboru, zatímco „společensky unavený“ Petr spí před chatkou. Žehrá na svůj osud. – Rybář Saša si přečte zprávu, že za ním nepřijede přítelkyně (Jindřiška). S kamarádem se v karavanu baví o ženách a pak se uloží ke spánku. – Petr se láduje u lednice v rozbité chatě. Ráno pokračuje v demolici. – Saša při západu slunce obhlíží břeh. Ryby neberou. Konec kolonie podle něj předvídá „konec všeho“; lidi jsou neskromní a chtějí jen luxus. Ale jemu to tady vyhovovalo. S Petrem mluví o budoucnosti: Věra ani Jindřiška už sem jezdit nebudou. Saša si dá panáka a smutně odtuší, že jedna éra skončila. – Aquapark. Zaměstnanci informují návštěvníky ve frontách o provozních nařízeních a zákazech. V areálu i v bazénech je hlava na hlavě. Otec malého rybáře lituje, že nejsou v karavanu, ale synovi se tu celkem líbí. Vedle na koupališti svolávají organizátoři děti i jejich rodiče na „řízenou zábavu“ (disko se šaškem). Hosté největšího českého kempu ATC Merkur Pasohlávky pasivně sledují od karavanu atrakce a noční diskotéku. Ráno je areál plný odpadků. – Přírodovědec fotí místní fenomén: zimování vodního ptactva, husí ze Švédska a Sibiře, které sem po dlouhou historii lákala původní mimořádná krajina. Je smířený s tím, že jednou nepřiletí a že se zde usídlí čínský byznys. U základního kamene nádrže Nové Mlýny z dubna 1975 mluví o populační krizi, která nemůže skončit harmonií (člověk jako druh nějakým způsobem z planety sejde). – Zaměstnanci přehrady sledují řízený vodní průtok. – „King“ na rybách si stýská: byl proti přehradě, pak si zvykl, ale teď je vyhnali. Má dojem, že ho pořád odněkud „vykopávají“. Mluví o své nešťastné lásce. U vody nalézá klid. Vánoce propije doma s parťákama „od břehu“. – Saša přemlouvá Jindřišku, aby koupili byt u „Mušova“, chtěl by mít blízko k rybám. – Chlapcův otec si hospodskému stěžuje, že je těžké najít flek u vody, k níž má teď daleko. Současné poměry mu nevyhovují: všichni chtějí něco víc, ale jemu stačí jít svobodně na ryby. – „King“ se dohaduje v dílně se zaměstnavatelem kvůli dovolené. Chce být na rybách tři týdny, ale v létě je nejvíc práce. – Věra dá péct pizzu a shání Petra, který už měl být doma. Zhrzeně si dá panáka a zpívá o životě, který je jen náhoda… -kk-