Duchařina

Duch vypráví na monitorech průmyslových kamer o sobě a o svých přátelích duchách. Žije ve městě duchů, kde všichni vypadají tak, jak zemřeli. Jsou tu i předměty, které „zemřely“ s nimi. Jen on splňuje představy lidí, má podobu siluety v prostěradle. Proto vypráví na kamery o sobě. Dostane tip na vědmu Vilmu a vydá se za ní do zábavního Parku Luna. Jasnovidka mu vyloží karty a jednu s číslem 666 mu dá. Ale on neví, co s ní. Jde do baru. Slečnu-ducha, s níž se chtěl bavit, si odvede duch elegána. Při odchodu z baru ho barman upozorní, že má na zádech razítko z hotelu Swayzey. A tak jede vlakem. Vidí ho na monitoru jeho kamarádi spiritisti a osloví ho jako Dušana. Ale on se poleká a zmizí jim. Vrátí se do vlaku. Vystoupí na stanici Vrahovice, kde je zmíněný hotel. Tam je plno jemu podobných duchů a policejní páska na místě činu. Jde do pokoje s vírou, že se konečně dozví pravdu. Na zemi je obrys po mrtvém. Duch objeví na stěně kameru a vyndá z ní kazet.| -– Pak je zpátky mezi kamarády duchy. Bojí se kazetu pustit, ale oni ho uklidní. Na monitoru se nejdříve objeví záznam jeho návštěvy pokoje. Pak do pokoje vejde on jako člověk, vybavený přístrojem – lovec duchů. V pokoji je za závěsem jiný duch a hodí přes něj závěs. Když se muž podívá na sebe do zrcadla, skácí se mrtvý k zemi. – Mezi přáteli z něj teď sklouzne závěs a pod ním je duch jako lovec duchů. Ostatní duchové před ním utečou. Až když vypne přístroj, kamarádi se vrátí včetně hotelového závěsu, z nějž je také duch. Představí se jako Dušan a mrkne do kamery. -kat-