Meky

Koláž archivních materiálů z profesionální dráhy protagonisty. Zpěvák a skladatel Miroslav Žbirka shrnuje kariéru: vše podřídil snu nahrávat původní hudbu, ve zlomových momentech nedělal ústupky a šel si za svým, i když se to mnohdy zdálo bláznivé. Doma si pouští pásek s nahrávkou; schraňuje několik historických magnetofonů. – Muzikantovi Lacu Lučeničovi (bývalý kolega z kapely Modus a Limit) doporučil Žbirku kamarád jako „talentovaného Angličana“. Peter Horák (bývalý tajemník festivalu Bratislavská lyra) komentuje Mirův „britský“ zvyk mít vždy zapnutý horní knoflík košile. Ján Lehotský (bývalý lídr skupiny Modus) tvrdí, že Miro má přirozený „anglický“ talent a Kamil Peteraj (textař) jej charakterizuje jako vytrvalce. – Zpěvák připustí, že pravděpodobně začal zpívat kvůli touze po popularitě. – Žbirka se koncentruje na pódiu O2 areny před uvedením své „typicky slovenské skladby“ Atlantída v tónině d-moll; hit zpíval už před desítkami let. Při odjezdu mu mávají fanynky. Usuzuje, že pro budování kariéry je třeba mít klapky na očích a propadnout do jisté míry fanatismu a egoismu; vložit do ní veškerou energii a čas. – Meky doma krmí psy. Ve sbírce elpíček má pozoruhodná alba „rodinné“ kapely The Kinks. Obal desky Sunny Afternoon ho „bral“ už v dětství, první „vinyl“ skupiny zase obsahuje ikonickou píseň You Really Got Me. – Žbirka kráčí londýnskými ulicemi. Jeho otec, sloužící v Československé armádě v Británii, se seznámil s matkou v pubu ve čtvrti Muswell Hill. Z parku, kam rodiče chodili za války na procházky, pozoruje metropoli. V roce 1944 se narodil jeho starší bratr Jason. Po válce se rodina usadila v Československu. – Mekyho první hudební vzpomínky spadají do 60. let, fascinovaly ho The Beatles, Bob Dylan, The Rolling Stones a Jimi Hendrix. Jejich hity dodnes považuje za nadčasové. Se západní hudbou kontrastovala realita socialismu, pro něj zosobněná nápisem Lenin věčně živý ve školní třídě. Navzdory společenskému brainwashingu se prý nepomýlil. – Zpěvák doma hraje na kytaru píseň Každý chce byť naj. V žertu vyčte manželce Katce, současně své manažerce, že mu nezatleskala. – Manželé jedou na Slovensko. Na hranicích Žbirka ochotně věnuje autogram celníkovi. Vypráví o rodné Bratislavě. Lituje demolice budovy PKO (Park kultury a oddechu), v níž s kapelou vyhráli první beatový festival. Neexistuje už ani jeho rodný dům. Skutečnost, že Blava leží blízko „západních“ hranic, jemu i bratrovi umožňovala poslouchat rakouský rozhlas. Jason měl rád Elvise a tancoval rokenrol, což Mira zásadně formovalo. O to hůře nesl, když o bratra půl roku po ruské okupaci přišel (spáchal sebevraždu). Bylo to těžké období (o jeho odchodu napsal píseň Jasey). – Vzpomíná, že jako šestnáctiletý zcela nechápal probíhající události. Normalizaci „porozuměl“, když jeho dlouhovlasé kamarády na ulici zadrželi policisté a ostříhali (on s nimi ten den nebyl) a když byl svědkem tvrdé policejní šikany. – Kamil Peteraj, básník a textař. Umělec poprvé viděl Mekyho zpívat „beegeesovky“ ve Véčku, tehdy nejlepším bratislavském klubu „dýchajícím západem“. Žbirka loví v paměti, jak v začátcích skupina Modus úspěšně vystupovala se svým alternativním rockem na vysokoškolských kolejích. Vzestup slávy jim přineslo vítězství na festivalu Bratislavská lyra s písní Úsmev v roce 1977. – Peter Horák, šéf sekretariátu Bratislavské lyry. Činovník zdůrazňuje, že festival byla jediná tuzemská akce, kde mohli vystupovat umělci z „kapitalistické“ Evropy (např. kapely Smokie, Easy Beats). – Podle Peteraje byla hudba „základní fenomén“: všichni byli okouzleni západním způsobem života a tím, čemu se říkalo „být free“. – Ján Lehotský, hudebník a skladatel, Modus. Někdejší lídr úspěch skupiny shledává v tom, že je tvorba bavila; vyzařovalo z nich mladické nadšení a samozřejmost. – Meky vzpomíná, že po vítězství na Lyře dostala skupina „za odměnu“ zákaz, protože kdosi v Rudém právu napsal, že se zhlédli v „kosmopolitních prvcích“. Vydavatelství Opus s nimi kvůli této větě zrušilo smlouvu na první LP desku, ale úplné veto činnosti neměli. Až za dva roky Kamil Peteraj na ministerstvu kultury prosadil vydání prvního alba, po němž rychle vzniklo druhé. Původní tvorbou si zajistili pevnou pozici na slovenské hudební scéně. – Laco Lučenič, hudebník a producent. Muzikant rozebírá začátek osmdesátých let v Modusu. U populárního Mekyho vzrůstala potřeba seberealizace, ale lídr, egoista Lehotský, ho brzdil. Ten se obhajuje: Žbirka s Marikou Gombitovou byli frontmani a on jako klavírista zůstával při vystoupeních nechtěně „vzadu“. Podle Mira zpěvačka Marika v kapele „svítila“. Na plakátech bylo její jméno uváděno zvlášť, což Jána štvalo; i to vedlo k tomu, že trojici (Žbirka, Gombitová, Lučenič) z kapely vyhodil, ale ve chvíli, kdy už měli vlastní renomé. Miro situaci shrne: Lehotský byl jiná generace a chtěl si dělat věci po svém. – Lučenič připomíná, že se Modus rozpadl těsně před Maričinou tragickou autonehodou po posledním společném vystoupení v Brně. Podle Žbirkovy paměti ten den hodně sněžilo. Po koncertu se rozešli v přátelské náladě. Ráno ho probudila telefonická zpráva o neštěstí. Dodnes se mu o události špatně mluví (duet V slepých uličkách). – Podle Horáka měl úspěch Miroslava Žbirky s písničkou Love Song (anglickou verzí V slepých uličkách) na mezinárodním festivalu v rakouském Villachu, kde získal cenu Rádia O3 (rok 1982), a související četná interview pozitivní vliv na zpěvákovo vítězství v anketě Zlatý slavík; tuzemské publikum „našince“ v západoevropské televizi vnímalo jako „velkou hvězdu“, jiní umělci za hranicemi totiž nebodovali. – Miro sleduje záznam z vyhlašování cen ankety Zlatý slavík 1982. Nechápe, že mohl „jako bigbeaťák“ vyhrát. – Kamil Peteraj komentuje zformování druhé Žbirkovy kapely Limit. První LP mělo skvělou prodejnost; šlo o pop-music, jež nebyla soudruhům po chuti, ale jejich děti ji milovaly. Ve spontánním úspěchu nebyly žádné „manažerské prášky“ a zpěvák se stal idolem. – Žbirka (charakteristický stydlivým vystupováním) už jako malý chlapec snil o popularitě. Po vítězství Lyry ho s nabídkou kontaktovala hudební firma RCA Records. Byl jediný z našich zpěváků, který vyvážel své původní písně v anglickém provedení. – Podle Horáka přišel Mirův mezinárodní úspěch bohužel až v době, kdy se německý trh přeorientovával z anglické pop-music na domácí produkci. – Zpěvák si posteskne, že zahraniční zkušenost byla jen „zpoza plotu“. Měl řadu nabídek, ale ne vždy dostal výjezdní doložku. Zmíní průkopníky elektronické hudby, německou skupinu Kraftwerk, jež přišla se syntetizátory. Používání „mašinek“ bylo v hudbě druhou revolucí (po té „beatlesácké“). Lučenič hovoří o nutnosti hudebníka ovládat „sekvence“; uskutečnil první pokusy programovat bicí. Žbirka tehdy toužil zpívat o jiných věcech než dosud. Začal psát vlastní texty (tou dobou tuzemští umělci většinou přebírali západní hity). Laco ho varoval před cenzurou, on se nenechal odradit a své texty pak musel obhajovat. Kamil Peteraj je přesvědčen, že za Žbirkovou původní tvorbou stála velká odvaha a přesvědčení, že i u nás se dá tvořit kvalitně. Meky se domnívá, že kdyby byl Čech, „tolik si nezazpívá“, podmínky na Slovensku byly volnější. Později nahrával i pro americký trh (RCA). – Žbirka uvažuje o svých prioritách během angažmá v Modusu: po narození první dcery (Denisa) odjel na sedm měsíců na zahraniční turné; bral to jako „normální“. Po návratu ho nepoznala a bála se ho. Denisa při návštěvě otce přiznává, že jejich rodinný život nebyl nikdy konvenční, on stále pracoval a cestoval. Rozvod rodičů neprožívala, už v dětství chápala, že jsou odlišní. Atmosféru v rodině uklidnil příchod jeho další partnerky Katky. – Laco míní, že skupina Limit měla „vlastní zvuk“, což ovlivnilo celou Mekyho kariéru. Aranžérsky a producentsky byl ale Limit hlavně Lacovou záležitostí, některá alba nahrál prakticky sám. Skupina paradoxně fungovala jen pro koncerty. Že je něco v nepořádku, si uvědomil, když porovnal svůj a Mekyho honorář. Zatímco v celém světě byli producenti důležití, jeho jen uznale poklepávali po ramenou. – Žbirka druhou ženu Katku poznal na koncertě, když za ním přišla do šatny. O osudovém momentu složil píseň Katka. – Lučenič shrnuje konec vzájemné spolupráce: rozcházeli se v hudebních představách a on nechtěl dál producentsky zpracovávat Žbirkovy demo nahrávky. Dohodli se na pauze a partnerství už neobnovili. – V druhé polovině 90. let, po rozchodu s Lučeničem, Žbirka spolupracoval s Davidem Kollerem a s Ivanem Králem, což hodnotí jako skvělou zkušenost a potvrzení domněnky, že partnerství může vypadat i jinak. – V 90. letech se zpěvák přestěhoval s rodinou do Prahy. Poté, co děti (David a Linda) odrostly, Katka si vzala na starost organizační záležitosti manželovy kariéry a doprovází ho na koncerty. Meky připustí, že jako hudebník dokáže žít i tam, kde se nenarodil. – (Archiv) Premiér Mečiar prosazuje ideu samostatného Slovenska. – Žbirka v souvislosti s neuspokojivým stavem slovenské politiky cituje Shakespeara. Má pochybnosti, zda natočený materiál k něčemu bude a zda jeho myšlenky nevyznějí hloupě. – Doma vybaluje doručené anglické LP desky mj. muzikantů, s nimiž hrál. – Po revoluci, když se otevřely hranice, začal muzikant létat do Londýna. Británie mu byla blízká kvůli příbuzným (matce a strýci). S troufalým nápadem, aby dvojjazyčné album Miro (2015) nahrál ve slavném studiu Abbey Road, přišla manželka. Spolupráce s anglickým producentem Robem Cassem postupně přerostla v přátelství. S týmem muzikantů se zkušeností z kapel Paula McCartneyho tu nahrál v roce 2018 Andělem oceněné Double Album. Při návštěvě studia se Miro srdečně zdraví s hudebníky. – Před koncertem v O2 areně (40 let na scéně, 3. 12. 2019) Meky „šetří hlas“. V modrém sametovém saku a v záři reflektorů vyjde na podium za mohutného potlesku. – Skoro sedmdesátiletý umělec připustí, že z podivných nálad ho rozptýlí možnost zazpívat si. – Muzikant v autě míjí svou ženu a žertovně ji láká na nové nahrávky. Konstatuje, že základní inspiraci nalézá v tvorbě nových písní, své nejoblíbenější činnosti; jeho život se nemohl odvíjet jinak, pokud měl nějakým způsobem uspět... -tesk-