Kiruna – překrásný nový svět

Dlouhý nákladní vlak s železnou rudou projíždí bezútěšnou zasněženou krajinou. – Přívěs přesouvá rodinný dům. – Starší muž, středoškolský učitel Timo Vilgats, diskutuje s vnoučaty o domově a pak přihlíží, jak děti boří stavbu z dupla. – Na radnici vystavený plán původní Kiruny tvoří jednoduché modely budov. – Vedle radnice stojí sondážní hypersonická raketa Maxus (jednorázové experimentální „laboratoře“ v oblasti startují). – Na ubytovně pro přistěhovalce jsou na spotřebičích nalepené štítky se švédskými výrazy. Někteří klienti hrají ping-pong, mladík, utečenec z Jemenu Abdalrahman pracuje na počítači. – Další vlak odváží vytěženou rudu. Početné stádo sobů vbíhá do ohrady. – Dívka Maja se výrazně nalíčí. U večeře domlouvá s rodiči, kdy se v noci vrátí; jde tancovat do nočního klubu. Maja se uloží ve svém pokoji kolem půl druhé ráno, prostor rezonuje odpaly v podzemí. – Na maketě města „zmizí“ několik přestěhovaných domů. V potemnělé Kiruně technika sklízí sníh, dělníci nastupují na směnu, obzor protíná zelenkavá polární záře. – Nastala polární noc („slunce zapadlo v pátek a znovu vyjde v lednu“). – Timo čte noviny. Zastaví se u celostránkového inzerátu s nabídkou pomoci pro ty, jež čeká nucené stěhování. Posléze na přednášce diskutuje se studenty o tom, co pro ně představuje Kiruna. – Maja si postěžuje spolužačkám, s nimiž posedí ve školním občerstvení, na vysokou cenu kurzu pro maskérky, který by chtěla absolvovat. Všechny mají zdejší „budovy“ už po krk. Mladý azylant píše na mobil zprávu vzdálené přítelkyni a baví se o ní s kamarádem. – Abdalrahman se učí číst švédsky v lekcích pro přistěhovalce. Na setkání s obyvateli města cizinci líčí důvody a průběh migrace, prošli i přes deset zemí. Místní se jim příkladně věnují. Někteří čekatelé na azyl doufají, že Kiruna je jen přestupní stanicí, postrádají tu slunce a touží dostat se do Stockholmu; jiným se tady líbí. Starousedlice je seznamuje s komplikovaným urbanistickým procesem: kvůli těžbě pod městem puká zem a lokalita se musí vyklidit. – Autobus se zájemci jede na exkurzi do dolů Kirunavaala a LKAB. Průvodkyně zmíní, že zde naložené vlaky pohání nejvýkonnější elektrická lokomotiva na světě, Iore. Výprava míjí třináctipatrovou budovu ředitelství. Záměrem architekta Hakona Alberga bylo, aby vypadala jako sídlo OSN v New Yorku. Mezi pasažéry do největšího a nejmodernějšího podzemního dolu na těžbu železné rudy na světě je také Abdalrahman. Autobus projíždí spletí dlouhých tunelů. Návštěvníci zhlédnou komponovaný pořad o hornickém osídlení, jež se rozvíjelo vedle tradičního života původního sámského obyvatelstva. Bohaté naleziště přispělo k prosperitě nejenom Švédska, ale i Evropy (za jeden den se tu vytěžil materiál na šest Eiffelových věží). Podle náborového videa provoz nabízí dobré pracovní příležitosti. Průvodkyně u makety dolu popisuje způsob těžby a návazné technologické problémy: vydolované podzemí nelze zcela zaplnit bezcennou horninou a povrch se tak propadá. Takzvaná hranice 2033 určuje nejzazší datum nuceného odsunu obyvatel města z nejvíce postižené oblasti. Exkurze končí demonstrativním odpalem. Ty skutečné probíhají kolem půl druhé ráno. – Timo poslouchá při úklidu pořad v rozhlase o budoucnosti Kiruny. Nové centrum se posune o tři kilometry na východ. Týká se to šesti tisíc lidí a některých městských památek. Momentálně se staví moderní radnice, ta původní půjde k zemi. Budovatelský projekt nového města bude pokračovat celé 21. století, předběžný termín dokončení je rok 2100. – Na modelu je vyznačena zóna deformace 4: rok 2033. – Vilgats vede diskuzi ve „filozofické kavárně“; ta má za cíl podporovat různorodost názorů a funguje v rámci zdejší knihovny. S hosty mluví o vztazích k městu, jež se proměňuje a vlivem okolností přímo mizí. Timo špatně nese, že místa, kde vyrostla jeho dcera, už neexistují; nelíbí se mu rozvoj průmyslu na úkor společnosti. Posluchačka-průvodkyně vysvětluje své pocity: až bude klientům říkat o přesunutém kostele, v němž byla pokřtěna a vdávala se v něm, „nebude to tady, neboť to bylo tam“. Důlní průmysl jí boří vzpomínky. – Timo jede se psem a vnukem chytat ryby na zamrzlé jezero. Jde o oblíbenou zábavu místních, i když málokdy něco chytí. Muž se dá do řeči se známou. Mladá maminka Emma potvrdí, že kvůli dění v Kiruně do města nechce jezdit, a proto ani nenavštěvuje jeho rodinu. Timo se vrátí domů. V televizi běží „agitka“, shrnující pozitiva rozsáhlého projektu: lidé mají využít „jedinečné“ šance rozhodnout a svými návrhy se podílet na „lepších základech“ nové čtvrti a ovlivnit její podobu. – V budoucím centru roste nová radnice. – Maja při hodině literatury rozebírá přečtenou knihu. Doma sleduje televizi a mobil. – Mezi posluchači na koncertě pro imigranty je Abdalrahman. – Mladík se jde informovat na termín slyšení o trvalém pobytu, zatím žije na ubytovně Tallplan. Úřednice nenajde v systému nic nového k jeho žádosti. Potěší ho alespoň tím, že mu bylo přiděleno zimní oblečení, rozhodnutí mu prý dorazí poštou. – Lidé na ubytovně diskutují o své situaci. Někteří už trvalý pobyt dostali. Abdalrahman si posteskne; ještě neobdržel ani předvolání k pohovoru. Stále jen čeká. – Dělníci demolují okolí radnice, zvonici s hodinami rozebírají k přesunu. – Z modelu zmizí další budovy. – Majina rodina na pozemku u jezera pracuje na základech nového domu. Nad hotovými plány matka s dcerou probírají detaily elektrických rozvodů. Maja navštíví své prarodiče sámského původu. Učí se jejich řeč. Staří vzpomínají, že ve škole museli povinně mluvit švédsky, sámština byla zakázaná. – Maja s kamarádkou krmí sobí stádo. Doma sleduje reportáž (Nenávist vůči Sámům) o „morbidním sámském rituálu“. – Z přestěhované zvonice poprvé zazní zvonkohra. Na slavnostním otevření nové radnice nazvané Křišťál promluví k politikům, občanům a představitelům města král Karel XVI. Gustav. Cituje báseň Björna-Erika Höijera, jež je vyryta na jednom ze sedmi zvonů. Odpůrce dění Timo poslouchá jeho proslov v televizi na školní chodbě. – Místní sledují pomalu jedoucí návěs, přesouvající další dům. – Azylanti, hrající kopanou, opustí s omluvou ulici po výtce ženy, že ohrožují zaparkovaná nová auta. Doprovodí na nádraží kamaráda, odjíždějícího za svou nastávající. – Abdalrahman konzultuje se sociální pracovnicí užívání léků na spaní. Chlubí se hodinkami, jež dostal na památku od souputníka před jeho odjezdem do Stockholmu. Žena apeluje na mladíka, aby spořil. Abdalrahman mailem urguje žádost o azyl. Je ve Švédsku déle než rok a zatím nedostal žádné informace ani pozvání k pohovoru. – Maja si šije tradiční sámský oděv. Poslouchá televizní reportáž o rasistickém útoku na mladou Sámku. – Maja se účastní setkání domorodého národa a zasedání národního parlamentu. Tam mladí lidé v krojích společně zpívají sámskou hymnu. – Timo jde se psem na zbořeniště, kde stál jeho původní dům; tady se jim narodily děti Tilda a Einar. Cestou na fotografickou výstavu o urbanistických změnách mine plakát s nápisem Kiruna je mrtvá. – K původnímu modelu města přibude deska s novou čtvrtí. Učitel na dalším setkání občanů mluví o transformaci města. Upozorňuje, že dění ovlivňuje propaganda a že se více demoluje, než staví. Ne všichni diskutující lpí na „starých pořádcích“ a změny chápou jako příležitost, přesto mluví o „divné době“ a o pocitech ztráty. Anketa ukázala, že změny vnímají pozitivně spíše mladí. – Kamarád uklidňuje nervózního Abdalrahmana, který se konečně dočkal výzvy na pohovor (ve Švédsku je už dva roky). Mladík se bojí deportace do Jemenu, kde by jej čekal rozsudek smrti. – Učitelé zhodnotí Majiny dobré studijní výsledky na konci tříletého studia na Hjampis. Ocení, že dokončila předmět původní jazyk 2: severská sámština, jejž si vybrala kvůli svému původu. Je to dobrý základ pro její budoucnost. – Vilgats se smíšenými pocity hledí na novou radnici. Uvnitř si prohlíží honosný interiér. – Pedagogický sbor slavnostně předává hodnocení absolventům střední školy. Maja je dojatá. – Kurátorka po delší pauze mluví s Abdalrahmanem. Ten nyní o víkendech pracuje v hotelu Scandic, ale chce jezdit s kamionem. Oznámí sociální pracovnici, že získal azyl. – Absolventi odjíždějí od školy na vyzdobených náklaďácích. „Poslední zvonění“ sleduje celé město. – Průvodkyně hraje na varhany ve „svém“ kostele. – Ostříhaný a nejistý Abdalrahman telefonuje s kamarádem. Tvrdí, že chce studovat a být zatím singl. – Timo ve skotském kiltu vítá hosty na slavnostní večeři a plese maturantů roku 2018, jež se naposledy koná na původní radnici. Ocení, že Maja s doprovodem dorazili v tradičním sámském oděvu (koltu). V proslovu ke studentům zmíní změny v Kiruně. Doufá, že absolventi jsou její budoucnost a jistota. Oblíbený pedagog sklidí potlesk. – Na radnici muži rozebírají model města. – Abdalrahman sleduje televizi. Ruku mu zdobí náramek s nápisem Jemen. – Timo na procházce se psem mizí v mlze... -kk-