Jan Jedlička: Stopy krajiny

Země původu

Česká republika, Itálie

Copyright

2020

Rok výroby

2018—2020

Premiéra

27. 5. 2021

Minutáž

67 min

Kategorie

film

Žánr

umělecký, medailon

Typologie

dokumentárnídistribučnídlouhometrážní

Originální název

Jan Jedlička: Stopy krajiny

Český název

Jan Jedlička: Stopy krajiny

Anglický název

Traces of a Landscape

Koprodukční název

Tracce di un paesaggio

Pracovní název

Jan Jedlička: barevné stopy krajiny / Jan Jedlička – barvené stopy krajiny

Anotace

Autorský celovečerní debut absolventa Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy a katedry dokumentaristiky FAMU Petra Záruby (nar. 1972), přiléhavě nazvaný Jan Jedlička: Stopy krajiny, splňuje žánr uměleckého díla ve dvou rovinách (v harmonii obsahu a formy). Je portrétem v Čechách méně známého (ale v zahraničí uznávaného) výtvarníka, a zároveň díky kontemplativnímu konceptu, vytříbené kameře Miroslava Janka, „nepostřehnutelně“ vloženým úryvkům z použitých filmů (zátiší z domu a tak dále) a propracované hudebně-zvukové stopě uceleným, navýsost estetickým audiovizuálním počinem. – Malíř, kreslíř, grafik, fotograf a experimentální filmař Jan Jedlička (nar. 1944) se rozhodnutím emigrovat kvůli politickým poměrům po roce 1968 vzdal rodné země. Trvalo mu deset let, než našel pusté scenérie přímořské oblasti jihozápadního Toskánska, jež upoutaly jeho uměleckou duši. Splynul s prostorem a nalezl nevysychající zdroj inspirace, včetně prastaré výtvarné techniky používání vlastnoručně připravených pigmentů z lokálních přírodních zdrojů. Jako neúnavný chodec se vedle sběru materie oddal bedlivému pozorování krajiny plné vodních ploch, již sledoval v dlouhých časových horizontech. A právě zachycení autentické hry světla a stínu se stalo jeho ústředním motivem; abstraktní obrazy jsou mentálním otiskem, respektive „odstíny“ zdánlivě „monochromatické“ reality. Svým pokorným přístupem umělec vybízí k soustředěnému vnímání podstaty krajiny, kterou většinu života bereme jako samozřejmost. – Se zemitou bilanční výpovědí protagonisty (natočenou mimo obraz) souzní Jankovy magické kompozice, „portréty“ lokality (včetně leteckých) a záběry Jedličky-solitéra, pohrouženého do systematické činnosti, při níž kombinuje techniky i výtvarná média (včetně jeho soukromého prostředí či práce v tiskařské dílně) a detaily obrazů či autorských fotografií. Atmosféru umocňují mikrozvuky (vedle tahů štětců, drcení vzorků, míchání barev je to i „dýchání“ krajiny, tedy bzučení much, zpěv ptáků, vlnobití, vítr). Hudební design snímku vtiskli Jaroslav Kořán (propagující řízenou náhodu a improvizaci) a skladatel Matouš Hejl. Autoři v pozvolném tempu odkrývají Jedličkovy tvůrčí „vrstvy“. Formát navozuje dojem, že jej sledují léta, tedy od dob hledání (úvodní intimní část), vyzrálé umělecké synergie (kontakt se světem) až po návrat stárnoucího exulanta do vlasti. Použité portrétní fotografie dokládají rodinné umělecké kořeny. – Souběžně s dokončením a uvedením filmu byla připravena první Jedličkova souborná výstava (25. květen 2021 – 8. srpen 2021) v prostorách Městské knihovny v Praze (pořadatel Galerie hlavního města Prahy), jež představila průřez jeho nejvýznamnějšími cykly a díly, vytvořenými od sedmdesátých let v italsko-švýcarském exilu a později i v Praze (cykly z Pražské pánve). – Film byl prezentován na Docu Talents from the East 2018 a vznikl s podporou workshopu dok.incubator 2019. -kk-

Obsah

Jan Jedlička, malíř, fotograf, filmař. Krátce po sovětské okupaci v roce 1968 emigroval do Švýcarska. Nový umělecký domov pak hledal téměř 10 let, až jej nalezl v Itálii, v krajině toskánské Maremmy. – Umělec nanáší barvy do geometricky rozvrženého obrazu – krajiny. – Jedlička odebírá vzorky sedimentů a hornin v pobřežní oblasti. Pak nasbíraný materiál třídí a roztlouká v hmoždíři. Na prastarou přípravu pigmentů přišel náhodou; během jakéhosi výletu si zapomněl s sebou vzít akvarely a ke kreslení použil sebraný „prach z cesty“. Technika jej zaujala. Na závěr připravené roztoky nalije do talířů a nechá z nich na slunci odpařit vodu. Buduje si sadu „zemitých“ barev. – Jedlička po emigraci hledal prostor, kde by mohl začít od nuly, bez výtvarného programu a bez ideologie. Podlehl geniu loci bývalé močálovité nížiny. Opakovaně se sem vracel (do pronajatého osamoceného cihlového domu) se záměrem nechat se pohltit doposud cizím okolím a s představou využít „absorbované“ vjemy pro tvorbu. Tuto „zkoušku“ dnes považuje za ojedinělou obohacující zkušenost. – Jedlička prochází podél kanálu k moři. Dlouze pozoruje proměnlivou atmosféru (v čase pohyb světla a stínů ovlivňuje realitu). Uprostřed mokřadu maluje „vodní zrcadla“. – Muž sbírá vzorky z břehů. Vymáčené měkké půdy nechá vylouhovat a odpařit. Z lokálních zdrojů nashromáždil dvě stě padesát odstínů. „Barevné akordy“ krajiny uchovává v sypké formě. – Curych. Jan hledá díla z minulosti. V mládí byl ovlivněn symbolismem a surrealismem, ale do emigrace byla tato témata nepřenosná, ve stylu nechtěl pokračovat a nezajímal ho. – (Itálie) Jedlička zažíval v syrové domestikované rovině pod toskánskými kopci při každém návratu „iniciační momenty“. – Chodec-krajinář s fotoaparátem sleduje pukající vyschlou půdu. Maluje na pobřeží. Obdivuje antropomorfní úkazy, vodou opracované kmeny. Záměrně sem jezdí s pauzami, aby si zachoval senzitivitu „věci vidět“. – Venku u stavení si výtvarník připravuje jídlo. Zpočátku zde oceňoval svobodu, samotu a ticho, ale časem dům připomínal vězení a útočiště pro zbloudilá zvířata. – V plenéru umělec polaroidem pořizuje černobílé „optické zkoušky“ (zda to, co vidí, jsou nosná témata). Motivy pak dál zpracovává. – Jedlička rozzrňuje skoblinou tiskařskou desku, v níž pak vyškrábe „světlejší“ místa, aby z nanesené barvy „vyšlo světlo“. V tvorbě kombinuje různé metody, jako předlohu využívá i negativy. – (Švýcarsko) V dílně dokončuje Jedlička s tamní tiskařkou grafiku šerosvitu. Je spokojený s plochou jemně sametové černě. – V archivu vyhledá grafické „kartičky“, zachycující tmu po západu slunce a světlo osvětlující zpoza horizontu hladinu. Vznikly v době, kdy neuměl fotografovat. Škrábaná mezzotinta mu umožnila uchovat konkrétní zrcadlení vodních ploch. – (Itálie) Umělec fotí naplavené dřevo tam, kde nejčastěji pracoval; fascinovaly jej proměny určitého místa v dlouhém časovém horizontu. Vzpomíná na pronajímaný dům. Po smrti majitelů chátral, až ho zbourali. Oblast se za čtyřicet let změnila, mnohé „jeho“ cesty jsou dnes veřejně nepřístupné. – Dělníci boří pobřežní strážní budku. – Jedlička na vernisáži výstavy (2018) ke čtyřicátému výročí příchodu do Maremmy připustí, že pozorování změn (konflikt mezi přírodou a civilizací) v toskánském mikrokosmu ho uhranulo. – Buldozér rozhrabuje písek do moře. – Praha. Jedlička dohlíží na věšení obrazů v ateliéru; víceméně se vrátil zpět do vlasti. Chystá si podklad pro malování. Nad rodinnými fotografiemi vzpomíná, že kreslil odmala. Jeho pradědeček byl František Ženíšek, i teta Hana Autengruberová-Jedličková a sestřenice Jana byly malířky. Když uspěl ve zkouškách na výtvarnou akademii, rodina ho podporovala. – Jedlička sbírá horniny (Pražské pánve). Resuscituje tradiční metodu (umělé barvy vznikly až v 19. století). Sadu přírodních pražských pigmentů navrhl jako dědictví pro UNESCO (k použití na omítky historických domů). – Jedličkův vnuk přihlíží, jak si děda mísí zeleň původem z Kbel. Barva, jíž nyní maluje „český“ obraz, bývala vývozním artiklem (mj. jako podmalba pod obličeje), dnes se používá při restaurování. – Jedlička dozírá na tisk fotografické monografie (Jan Jedlička 200 m). – Výtvarník nanáší pigmenty do obdélníků (viz začátek). Odstíny vedle sebe působí výrazně. Přírodní barvy odrážejí podstatu krajiny, Jedlička tyto obrazy vnímá jako druh mandaly, jež se ve vodě rozpustí a odplavou. On sám nehledá konec, vyústění, ale neustálé pokračování... -kk-

Poznámka

Ve filmu byly použity ukázky z filmů Echo Vocis Imago (1991; r. Jan Jedlička), Jan Jedlička Maremma (1994; r. Vladimír Jedlička) a fotografie z rodinného archivu Jana Jedličky.

Účinkují

Jan Jedlička

malíř, fotograf a experimentální filmař

Štáb a tvůrci

Původní filmový námět

Petr Záruba

Scénář

Petr Záruba

Kamera

Miroslav Janek, Petr Záruba, David Mariottini (letecké záběry), Daniele Capaccioli (letecké záběry)

Střih

Pavel Kolaja, Giles Gardner (spolupráce), Vadim Jendreyko (spolupráce)

Zvuk

Vladimír Chrastil (zvuk a mix zvuku), Petr Záruba (záznam zvuku), Saverio Damiani (záznam zvuku)

Výkonná produkce

Kateřina Kovářová (výkonná producentka ČT)

Producent

Alice Tabery /ž/ (Cinepoint)

Koproducent

Ilaria Malagutti /ž/ (Mammut Film), Věra Krincvajová (kreativní producentka ČT), Petr Kubica (kreativní producent ČT), Helena Uldrichová (vedoucí FC ČT)

Produkce

Alice Tabery /ž/ (Cinepoint), Kristina Škodová (Cinepoint)

Vedoucí produkce

Zdeněk Hala (ČT)

Zástupce vedoucího produkce

Magda Tučková (ČT), Michaela Kellerová (ČT)

Výtvarná spolupráce

Barbora Vlasáková (grafika)

Spolupráce

Kristina Škodová (transkripty)

Hudba

Použitá hudba

Hans Abrahamsen (Schnee)

Lokace

Česká republika, Praha, Vinohrady (Praha), náměstí Míru (Vinohrady), kostel sv. Ludmily (náměstí Míru), Itálie, Toskánsko (Itálie), Pisa /a okolí/ (Itálie), Livorno /a okolí/ (Itálie), Grosseto /a okolí/ (Itálie), Viterbo /a okolí/ (Itálie), Maremma (Itálie), Švýcarsko, Curych (Švýcarsko)

Produkční údaje

Originální název

Jan Jedlička: Stopy krajiny

Český název

Jan Jedlička: Stopy krajiny

Anglický název

Traces of a Landscape

Koprodukční název

Tracce di un paesaggio

Pracovní název

Jan Jedlička: barevné stopy krajiny / Jan Jedlička – barvené stopy krajiny

Kategorie

film

Typologie

dokumentárnídistribuční

Žánr

umělecký, medailon

Země původu

Česká republika, Itálie

Copyright

2020

Rok výroby

2018—2020

Premiéra

festivalová premiéra 17. 4. 2020 (51. mezinárodní festival dokumentárních filmů Visions du Réel Nyon, Švýcarsko /online/)
festivalová premiéra 29. 10. 2020 (24. mezinárodní festival dokumentárních filmů Ji.hlava /online/)
festivalová premiéra 11. 3. 2021 (Ozvěny 24. mezinárodního festivalu dokumentárních filmů Ji.hlava /online/)
distribuční premiéra 27. 5. 2021 /přístupné bez omezení/

Distribuční slogan

Malíř, fotograf a filmař Jan Jedlička v dokumentárním snímku Petra Záruby. „Zastavte se, spočiňte tiše v krajině a učte se dívat. Pokud vás na první pohled nic nezaujme, nahlédněte hlouběji, pod povrch.“

Výrobce

Cinepoint, Česká televize (koprodukce), Filmové centrum (Česká televize), Mammut Film (koprodukce)

Distribuce

Cinepoint

Technické údaje

Délka

dlouhometrážní

Minutáž

67 min

Distribuční nosič

DCP 2-D, MP4

Poměr stran

1:1,78

Barva

barevný

Zvuk

zvukový

Zvukový systém/formát

5.1, digitální zvuk

Verze

česká

Mluveno

česky, německy

Podtitulky

české

Úvodní/závěrečné titulky

české