Provinční městečko E

Moskevská přehlídka při příležitosti Dne vítězství (9. 5.) připomíná konec Velké vlastenecké války, jež si vyžádala v Sovětském svazu třicet milionů obětí. Režisérův děd se z bojů vrátil s tuberkulózou, jako mnozí „zlomený“, a začal pít. Bogoljubova mrzí, že navzdory vysoké ceně za vítězství i dnes jezdí po ulicích tanky. – 400 km západně od Moskvy, blízko běloruské hranice. Jelňa. Režisér v městečku strávil část dětství. Po deseti letech sem přijel zjistit, proč jsou místní obyvatelé v době míru stále zaujatí válečnou minulostí. Tu zde připomínají pomníky, obelisky a hvězdy na domech, odkud odcházeli muži na frontu. Jelňa nese čestný titul „Město bojové slávy“; v září 1941 tu sovětská armáda slavila první vítězství, když osvobodila území od německých vojsk. – Pro režisérova známého Sergeje se válka stala téměř profesí. S detektorem kovů prohledává místa někdejších bojů s Němci, při nichž padly tisíce vojáků. Nalézá ostatky, munici a zbytky výstroje nebo techniky. – Obyvatelé ctí mnoho válečných svátků. Na Den vítězství vycházejí do ulic s portréty příbuzných, kteří bojovali na frontě. K památníku nesou transparent „Nesmrtelný pluk Jelňa“. Na slavnosti starosta Jelňského kraje Nikolaj Mišenkov v projevu zmíní, že sovětská armáda osvobodila nejenom svou vlast, ale i východní Evropu, což si její státy nyní odmítají přiznat. Na shromáždění plápolají vlajky strany Jednotné Rusko. V estrádním programu vystoupí dívka (Máša) ve vojenském mundúru s písní o uplatnění žen v armádě. Svátek končí ohňostrojem. – Následující den probírají žáci místní školy vítězství v bitvě u Stalingradu. Je mezi nimi i šestnáctiletá Máša. – Dívka zkouší u švadleny zelené šaty vojenského střihu. Pak pod dohledem matky Světlany nacvičuje na pódiu interpretaci písně o kamarádkách, vzpomínajících na válečné zážitky. Připravuje se na konkurz do pořadu moskevského umělce. – Sergej doveze proviant staré Alexejevně, upoutané na lůžko. Domácnost sdílí s mužem, který hodně pije. Podle jejich vyprávění se za městem nacházejí dva potopené tanky. – Máša se zapojí do soutěže (Dětský hlas), v níž Sergej Žilin objevuje mladičké talenty. Světlana je přesvědčena, že by její dcera měla vyhrát, protože má charisma. Po aktérce, kterou porota pochválí za nápaditou choreografii a skvělý hlas, vystoupí Máša a zaujme svým projevem a znalostmi o druhé světové válce. Ve výběru však neuspěje. Po matčině osobním proslovu daruje Máša porotcům svou básnickou sbírku Abeceda Země Gardistů. – V Jelně se slaví Svátek města bojové slávy, jenž připadá na výročí osvobození od německých okupantů. Za Jednotné Rusko vystoupí poslankyně Státní dumy Olga Okuněvová. Připomene, že i dnes existují nepřátelé, bránící obyvatelům Ruska žít v míru a v rozvíjející se zemi. – Sergej navštíví v rozpadlé chalupě další bábušku. Ta s dojetím vzpomíná na Rusy, kteří ji jako malou vysvobodili z německého zajetí v Roslavli. Vkládá důvěru do věřícího Vladimira Putina, doufá, že ochrání mladé. – Bogoljubov při cestě zasněženým městem vzpomíná na dětství v době perestrojky a rozpadu Sovětského svazu. Bývalým státům se otevíraly nové a svobodné obzory. Do Jelni však „světlá budoucnost“ nedorazila; komunistické sliby nebyly realizovány. – Máša Zubkovová navštíví mateřskou školu, kam chodila jako malá. Děti vystupují na doprovod písní o silné ruské armádě. Dívka tu přednáší militaristicky laděné básně ze své sbírky, jež jim daruje. – Režisér objasňuje úlohu Jelni za Velké vlastenecké války. Sovětskou armádu demoralizoval náhlý útok Němců. V rámci propagandy se dosáhlo vítězství, na jehož vrub padlo za osm dní čtyřicet tisíc vojáků a dobrovolníků. Za měsíc však bylo město znovu obsazeno; okupace Němci trvala další dva roky. – Máša přivede štáb na své nejoblíbenější místo, Náměstí bojové slávy (filmaři se nedozví, zda tu má ráda i něco, co není spojené s válkou). – Pro Světlanu slovo patriotismus znamená lásku k Putinovi, který zemi ochrání od opozice a provokatérů. Pracuje jako ředitelka kulturního domu. Vzpomíná na těžké dětství a rozpad SSSR. Po bratrově vzoru vstoupila do armády (měla tak zajištěny potraviny na příděl, výdělek a ubytování). Svátek Den obránců vlasti (23. 2.) se jí proto bezprostředně týká. Na ceremonii před pomníkem zástupce armády vyzdvihuje neohroženost ruských vojsk vůči Západu. Bogoljubov připomíná historii tohoto svátku, jenž Putin obnovil v roce 2002, stejně tak jako sovětskou hymnu a přehlídku tanků v Moskvě na Den vítězství. – Sergej mluví o beznaději v městečku. Pozavíraly se podniky. Lidé nemají práci a za výdělkem odjíždějí do velkých měst (i jeho syn pracuje v moskevské bance jako IT). – Máša se účastní akce Jednotného Ruska, na níž omladina předvádí na pódiu bojové dovednosti. Ve foyeru kulturního domu se u stánků o vystavené zbraně zajímají kněz i děti. Mladé dívky zvažují, že vstoupí do armády. Máša (vítězka regionálních i mezinárodních soutěží) přispěje do programu písní Hrdinové dávných časů. Televizního reportéra zaujme její zájem o válečnou historii, jenž chápe jako projev vlastenectví. I Mášina matka se za kulturní dům zapojí do oslav Dne obránců vlasti. Vzpomínkového aktu se zúčastní veterán z Čečny. Na základě jeho doporučení navštíví Bogoljubov rodiče padlého Alexandra Senčenkova. Matka mu ukáže pamětní knihu padlých v letech 1994–1996 a synův řád gardisty a vyznamenání za statečnost. Do konce služby mu v den zabití (30. 3. 1996) zbývaly dva měsíce. 15. 6. 1996 by mu bylo dvacet let. Otec vzpomíná na Alexandrův „návrat domů“ a pohřeb. Do války šel dobrovolně a nenechal si to vymluvit. Jeho poslední dopis dorazil až po obřadu. – Na pietním aktu u pomníku padlých vojínů v Afghánistánu a v Čečenské republice politik propaguje vlastenecko-vojenské hnutí Mladá armáda, jehož cílem je vychovat chlapce a děvčata v tradicích staré generace. – Teenageři při slavnostnímu slibu Mladé armádě zapomínají text nebo se přeříkávají. Při výcviku mj. skládají zbraně v časovém limitu. Účastníci shromáždění jsou varováni před americkým a evropským fašismem. – Máša ukáže filmařům archiv diplomů, ocenění a pochval, jež nasbírala od svých pěti let. Pod dohledem a s připomínkami manipulativní matky odpovídá na režisérovy otázky (obdivuje prý Putina, volit bude Jednotné Rusko atd.). Dojímá ji péče Světlany; ta si přeje, aby vstoupila do armády. – Sergej vykope u lesa kostru vojáka, mince a nevybuchlý granát. – V Jelně jsou vystaveny ostatky sovětských vojáků (503), jež byly nalezeny v létě 2017. Procesí je vyprovodí do vesnice Ušakovo, označované za rodné místo sovětských gardistů, kde budou uloženy do společného hrobu. Paralelně se smutečním aktem přísahají mladší žáci Mladé armádě. Pohřbu se účastní i Sergej. Večer na něm režisér vyzvídá, co se v celém Rusku děje. Alkoholem opojený muž ho označí za zahraničního špióna. Dojme se nad osudem vojáků, kteří obětovali životy za budoucnost, jež je málo radostná; on sám našel ostatky dvaceti sedmi z nich. – Bogoljubov se u jednoho z mnoha místních pomníků podivuje nad tím, že ačkoliv před půl druhým stoletím Lev Tolstoj nazval válku činem proti lidskému rozumu a lidské povaze obecně, ruská vláda se snaží obyvatele přesvědčit, že pouze s válkou je spojená jejich hrdost, vlastenectví a sláva. – Po Rudém náměstí pochoduje „Nesmrtelný pluk Ruska“ v čele s Putinem. Ulice jsou zaplněny občany s portréty válečných hrdinů... -hal-