Princezna zakletá v čase

Král Aspánie Robert VIII., pán hradu Trojříčí, žádá prince ze sousedních království o pomoc v boji s čarodějnicí Murien, která před dvaceti lety proklela jeho dceru Ellenu a zabila královnu. Vládce nabízí půl království tomu, kdo kletbu zlomí tím, že získá dívčino srdce. – Pohledný princ Jan, který se s princeznou přátelil v dětství, vyrazí na pomoc. – Ráno urozenou dívku probudí krákání vrány, což věští blížící se kletbu. Nenaložená Ellena vyhodí bílou růži z vázy oknem ven, ze země ji zvedne strážný. Vystraší ji myš v komnatě. Strážní v brnění hlídají dveře jejího pokoje a čtou v knize První lovec čarodějnic. Jejich paní má dnes narozeniny, mají přikázáno doprovázet ji na každém kroku, hrad by neměla vůbec opustit. – Ellena se baví s chůvou v kuchyni, kde se chystá slavnostní hostina. Ta doufá, že princové kletbu zlomí, ale dívka jejich schopnostem nevěří. Avšak zaujme ji zpráva, že se k hradu blíží dávný přítel Jan. Navzdory zákazu jde nakoupit potřebné věci do kuchyně na trh v podhradí. – Poddaní dívku uctivě zdraví a blahopřejí jí k narozeninám, ona je však povýšeně přehlíží. Když vidí v akci kapsáře, nijak nezasáhne. Odměřená princezna s doprovodem pořídí u trhovkyně zeleninu. Kletby, která má nastat večer, se prý nebojí. Vychytralý kejklíř dává publiku hádanky a shrábne groše od sázejících, již správnou odpověď nenašli. – Vrchní alchymista Archivald králi potvrdí, že se obávaná čarodějnice vrátila. Pozvání panovníka vyslyšel jen princ Jan z Calderonu. – Ellena předá nákup chůvě bez jablek na štrúdl. Žena Jana vychvaluje, z čehož princezna není nadšená. – Urozený mladík dorazí ke králi. Vzpomene svůj slib pomoci, který kdysi Elleně dal. Archivald ho seznámí s nálezem textu, podle něhož kletbu zlomí jen láska silnější než strach z vlastní smrti. Vládce doufá, že mladík tento cit v jeho dceři probudí. Král do boje povolal i dva temné, trochu popletené čarodějobijce. – Princezna s přítelkyní Amélií trénují lukostřelbu. Probírají kletbu, podle níž hrad po západu slunce pohltí temnota. – Čarodějnice Murien se usadí v opuštěném strážním hradu a vykouzlí krystal ve tvaru růže. – Jan chce předat osobně princezně červenou růži, ta je však zaneprázdněna garderobou. – Na narozeninové hostině se Ellena k Janovi chová odtažitě. Po králově přípitku zmizí slunce za třetím pahorkem a na hřbetu dívčiny ruky se rozzáří zlatá runa. Hrad a okolí pohltí tma a vypukne černá bouře. Král dá Janovi pokyn, aby Ellenu rychle políbil, ale svíce i přesto v sále zhasnou. Nečas zavládne i v podhradí. – Druhý den se vše opakuje: dívčino probouzení v komnatě, krákání vrány, vyhození růže, myš v pokoji… Také rozhovory se strážnými a s chůvou v kuchyni probíhají stejně jako minulý den. Dívka si znepokojeně uvědomí, že už to jednou bylo. Na tržišti zažívá znovu již známé, pro její okolí však nové situace. V předvečer dostane opět červenou růži od prince a hostina se odehraje ve stejném duchu jako včera, i s polibkem, jenž kletbu nezastaví. – Další den probíhá totožně. Princezna si ráno prohlíží zlatý kříž na ruce, bílou růži hodí naštvaně z okna i s vázou a trefí poddaného. Strážnému před komnatou doplní konec věty v knize, kterou si muž nahlas čte. V kuchyni se marně snaží chůvě vysvětlit, že prožívá stejný den znovu. – Na lekci lukostřelby dívka to samé líčí kamarádce, ale ta jí nevěří, protože kletba nic o opakování dne neříká. Podle chůvy se dívka zapomněla radovat z každého dne, jako to uměla v dětství. Zachmuřené princezně radí, aby zase „žila“. Ellena se proto rozhodne užít si den a s úsměvem míří na hostinu, kde se „vzpříčí etiketě“. Laškuje s princem, ironicky komentuje průběh večera i přípitek a Janovi při polibku žertem uhne s tím, že pusa „uletěla“. Svíce opět zhasnou. – „Jasnozřivá“ princezna vstává zvesela. Vypustí sovu, aby ulovila myš. Na strážného před komnatou je milá. Cpe se koláči s vědomím, že za jeden den přece neztloustne. Užívá si lukostřelbu a žertuje o polibku, který má dostat. Vyrazí s princem na projížďku. Na trhu uhodne hádanku kejklíře a zloděje chytí šípem při činu, za což sklidí potlesk. – Dalším opakováním je Ellena naopak otrávená a uvědomuje si, že „užívat si“ nic nezmění. Svěří se Amélii, že dobrodružství, která s nikým nesdílí, ji netěší. Chůvu přesvědčí o probíhající kletbě tím, že ví dopředu, co je potřeba nakoupit. Ta míní, že kletbu zlomí láska, nikoli jen polibek. – Ellena proto pozve Jana na lukostřelbu. On však odmítne, protože střílet neumí. Napodruhé mu navrhne projížďku na koních a sklenku vína, které ale princ nepije. Když jí napoví, že má rád čaj s mlékem a skořicí, princeznina další nabídka ho potěší. – Urozená dvojice, kterou pojí zážitky z dětství, si užívá vyjížďku na koních. Jana zaujme zlatá „runa času“ na princeznině ruce, kterou obvykle schovává. Mladík si znak pamatuje. Napadne ho dávná hra: Elleně začne házet bodláky do vlasů. Nazítří k tomu dívka prince sama pobídne a oba se pobaví. Jan si při laškování vzpomene na zemřelou maminku a Elleně chce říct něco, co ještě nikomu nepověděl. – Na hostině princezna zasedne hned vedle Jana a červenými šaty chce ladit s jeho oblekem. Polibek ani tentokrát bouři nezastaví. Ellena se Jana dotčeně zeptá, jak to, že ji nemiluje. – Archivald princeznu, nespokojenou s kolotočem událostí, uklidňuje: její runa času má ochranné kouzlo. Zajistí, že právě čas bude jejím služebníkem. Princezna musí buď najít pravou lásku nebo se vydat zabít čarodějnici Murien. Alchymista dívku nabádá k opatrnosti. – Ellena ráno strážným ujede na koni. U brány starého hradu potká dva čarodějobijce, kteří se marně snaží otevřít bránu. Vrátí se za Archivaldem a ten jí vysvětlí kletbu. Murien chtěla pro svůj věčný život Elleninu duši. Získala ji lstí, když po králi požadovala za záchranu království před blížící se černou bouří splnit po roce jediné přání. Panovník odmítl a Archivald dívce otiskl na ruku runu času. Hrad je uzamčen mocným kouzlem, klíč musí Ellena najít podle legendy v Oživlých skalách. – Ellena poprosí o pomoc přítelkyni i nápadníka, kterého přesvědčí tím, že mu poví něco, co on ještě nikdy nikomu neřekl. Vydají se na cestu. Jezero přeplují v rybářské loďce, kterou vyčaruje Amélie po rozluštění znaků prvního runového písma na kamenech. Je totiž Archivaldovou učednicí. Dojdou ke skále s Ústy pravdy, jež princezna žádá o zámečnický svitek, avšak dostanou hádanku a musí pokračovat přes Šeptající mlhy, kde Jan pohotově Ellenu zachytí při pádu ze srázu. Naleznou kamenné Ucho tajemství, kterému zkouší říct nějaké tajemství, ale nic se neděje. Za soumraku si rozdělají oheň, když opět dorazí bouře, která straší celý lid. Dobrodruzi zpívají píseň Tam za řekou. – Další den se Ellena radí s Archivaldem. U Ucha tajemství se znovu obrací na přátele s hádankou: jakou pravdu by oni chtěli znát, avšak stydí se na ni zeptat? Amélii „správně“ zajímá, proč princezna žalovala jejím rodičům, že chodí na hodiny alchymie. Důvodem byla dětská závist, za kterou se jí kamarádka omluví. Jan neví, proč ho Ellena nezvala na dětské oslavy svých narozenin, což však není „pravé“ tajemství a princezna s princem se malicherně pohádají. Mladík přizná, že chce hlavně vědět, zda ho princezna miluje. Odpovědi „ne“ ani „ano“ neplatí, až „nevím“ je správná. Trojice pokračuje dál pro svitek. – Najdou zářící Oči světla vytesané u jezerní skály. Princezna doplave ke svitku, který se zjeví nad hladinou, ale nedá se chytit, neustále jí „uniká“, až definitivně zmizí. – Napříště pro svitek zamíří pod hladinou a z vody se vynoří nečekaně, tím ho získá. Přečte jej u brány strážního hradu a ta se otevře. V tmavém sále už čeká Murien: Ellena po ní chce zrušení kletby a je připravena s ní bojovat. Čarodějnici to rozesměje a princeznin doprovod promění ve zvířata. Odráží střelbu z luku a dívku nechá zkamenět. – V dalších dnech princezna a přátelé postupně vylepšují strategii boje i s pomocí kouzelných předmětů. Ellena podle knihy strážných pochopí, že je potřeba zničit zdroj Murieniny moci, krystal v podobě růže. – Jan se v šermířském souboji s Murien vyzná z ryzí lásky k princezně. Je poražen kouzlem, Ellena čarodějnici slibuje pokračování. Murien dívku připraví o runu času na ruce, a zruší tak Archivaldovu ochranu. – Princezna po probuzení zjistí, že runa zmizela. Den jejích narozenin se tedy už opakovat nebude, chce si jej užít. Bílou růži nevyhodí z okna, ale daruje ji jednomu ze strážných, na které je nezvykle milá a oslovuje je jmény. Na trhu se zdraví s lidmi, vytrestá zloděje, poradí správnou odpověď na hádanku kejklíře. Chůvě donese nákup a dá jí růži. – Přátelé nemají čas vymýšlet nový plán, řídí se scénářem předchozích dnů. Ellena při projevu varuje poddané před černou bouří, mají včas utéct. Uchu tajemství řekne, že neví, zda prince Jana miluje, ale tentokrát je to chyba. Překvapená dívka tedy lásku přizná. Se svitkem dorazí k bráně, Amélie odvede čarodějobijce. Jan s Ellenou se mezitím vyznají z citů. Princ své milé řekne, že byla jediná, kdo ho dokázal, navzdory její občasné nesnesitelnosti, po smrti matky rozveselit. – K výpravě se tentokrát přidá i Archivald, čarodějobijci, strážní a další lidé, ale Murien všechny útoky odráží a bojovníky znehybní. Jan chce Ellenu ochránit vlastním tělem, ta se však stačí postavit před něho a Murienin paprsek zasáhne ji, takže zkamení. Čarodějnice zjistí, že oni z lásky obětovali život jeden pro druhého, což způsobí, že ztuhne. Amélie konečně rozbije krystal a Murien se promění v prach. Ostatní obživnou. – Hrdinská výprava se vrací na hrad a informuje krále o skonu čarodějnice. Černou bouři, která se znovu přiblíží, tentokrát polibek lásky spolehlivě odežene a temno v zemi pomine. – Dívka najde v komnatě u postele svatební šaty. – Archivald píše kolegům alchymistům o prolomení kletby, ochranném kouzlu jeho runy času a o nadějném novém začátku. Janův královský otec přivítá svatebčany na svém zámku. Snoubenci v noci odplují člunem na místo oddání. Amélie, nyní již vyučená alchymistka s novým znakem runy přes oko, jejich svazek zpečetí. – Z opuštěného strážního hradu vyletí vrána. -tesk-