Nevšední snímek Oroslan je hraným debutem slovinského dokumentaristy Matjaže Ivanišina (nar. 1981). Autorský scénář vznikl na základě krátké povídky, pod níž je podepsán slovinský překladatel a spisovatel Zdravko Duša, který v ní pojednává o smrti svého bratra. Režisér děj přesunul z vesnic u Tolminu na maďarský venkov s početnou slovinskou komunitou a specifickým nářečím. Do „rolí“ obsadil místní obyvatele a nechal je vlastními slovy vykreslovat obraz titulního hrdiny, zesnulého vesničana zvaného Oroslan. Film o procesu „stávání se legendou“ prostřednictvím vzpomínek druhých kombinuje fikci a realitu, inscenaci s dokumentárními postupy a svou hybridní formou poukazuje na jejich neznatelnou hranici. – Na samotě v blíže nespecifikované dědině si Oroslan nevyzvedne dovezený oběd. Sousedka vytuší, že je něco v nepořádku, a dojde do hospody pro pomoc. Vesničan zemřel na epilepsii. Nečekaným skonem zarmoutí příbuzné a místní, kteří na něj začnou vzpomínat. O muži se rozpovídá jeho bratr, jenž s přítelem objíždí vesnici a město, a další sousedé a známí. – Film je rozdělen do tří podobně dlouhých aktů. První má povahu čisté observace, odehrává se během podzimu a zaměřuje se na vesnickou všednodennost, klid a rutinu, již naruší mužova nečekaná smrt. Ve druhé „zimní“ epizodě spolu klábosí dva přátelé, kameraman a Oroslanův bratr Dušan Zrim, který popisuje svými slovy, jak sourozenec žil i události kolem jeho odchodu. V závěru příběh přeskočí do slunného léta a pamětníci líčí ve svých domácích prostředích skutky a povahu zesnulého. Střípkovité výpovědi se tak stávají oknem do života muže, jehož podoba zůstává divákovi skryta. Pravda je nerozeznatelná od fabulace, lidská paměť nemusí vždy odpovídat skutečnosti a kolem nebožtíka vzniká v kraji, kde žil, mýtus. – Komornímu a dějově strohému dílu dominuje minimalistická estetika. Vyprávění, v němž mnoho zůstává nevyřčeno, často ustupuje do pozadí a důraz je kladen na mechanická opakování všedních činností (nalévání a rozvážení obědů, skládání prádla, porcování masa, jízda autem). Tvůrci si hrají s velikostmi a mimořádnou délkou záběrů, umístěním kamery a mimoobrazovým prostorem. Černý obraz funguje opakovaně jako výrazný předěl. Volba 16mm filmové suroviny Kodak umocňuje pocit bezčasí, jenž sugeruje i zasazení děje do odlehlé, moderními technologiemi nezasažené obce. – Snímek byl finančně podpořen mimo jiné Státním fondem kinematografie a vznikl v minoritní koprodukci s českou postprodukční společností i/o post, jež se postarala o skenování filmového materiálu, barevné korekce či vizuální efekty. Po premiéře na prestižním festivalu uměleckých filmů v Locarnu v sekci progresivních debutů Cineasti del Presente soutěžil na přehlídkách ve Vídni či Soluni. – Distributor kromě doprovodných akcí nabízel k filmu videoúvod od režiséra Matjaže Ivanišina a úvodník Jana Gogoly mladšího. -cib-
V rozlehlé podhorské vesnici panuje sychravé podzimní počasí. Ve vývařovně se připravují obědy do plastových jídlonosičů se jmenovkami. – Muž v malé dodávce objíždí odlehlá stavení a nechává na určených místech boxy s jídlem. Zastaví a svačí. Obědy si vyzvedávají postarší lidé. Před Oroslanovým domem zůstanou misky netknuté. – Žena (Eva) v prádelně s mandlem skládá vyžehlené kusy látky. Zastaví se u Oroslanova stavení a vidí, že muž si oběd nevzal. Zajde do hospody, z níž po chvíli vyrazí dva chlapi (Richy a Tommy) k jeho domu. Soused na jejich volání ani klepání nereaguje. Vejdou dovnitř, poté zamíří rázně zpět do výčepu a po další kontrole v mužově stavení běží pro pomoc. – Z Oroslanova domu vynesou nebožtíka. Přihlíží pár sousedů. Eva zamkne dveře a klíč dá hospodskému. V lokálu se dívá na fotbal pár štamgastů, jsou však bez nálady. – Dva muži, mladší a starší, se vydají na cestu autem. – Pracovníci na jatkách porcují maso. Řidič-kameraman s Dušanem Zrimem v masokombinátu balí kameru se stativem a z podniku odcházejí. V autě cestou zpět kameraman mluví o své fotbalové minulosti. Vypočítává klubová působiště, vzpomíná na utkání a zážitky s mládežnickým týmem i na událost, kdy ho trenér nenasadil; koupil si cigarety a za brankou si zapálil. I tak klubu přál vítězství. – Oba muži sedí v hospodě, Dušan vypráví veselou historku o kováři, jemuž štamgast nevěřil, že mu manželka každý den povoluje zaskočit si do krčmy. Popisuje tragickou smrt mladé Ilonky, k níž došlo před dvaceti lety při dívčině pokusu o emigraci. Byla týdny nezvěstná a on ji spatřil až v márnici po nálezu jejího těla v řece nedaleko vodní elektrárny. Mrtvou tehdy vyzvedl s bratrem, řezníkem Oroslanem. Ten holdoval alkoholu a zemřel po záchvatu epilepsie. Muž líčí okolnosti nešťastné události (viz první třetina filmu). Po návratu z města to zapil v hospodě. Má výčitky, že blízkému příbuznému nijak nepomohl. – Dvojice odchází z hospody a pokračuje autem v chumelenici zasněženou krajinou. Přijíždí do města. – (Série starých černobílých fotografií: děti házejí kameny do vody, dívka s babičkou, zdravotní sestra v nemocnici, dělníci na stavbě.) – Oba muži prochází potemnělou chodbou moderní budovy, kameraman venku kouří a konverzuje s kolegyní. Dvojice opět jede autem po městě, Dušan se rozloučí a zamíří do zapadlého baru, kde se chce setkat se svou oblíbenou servírkou. Kameraman odmítne Dušanovo pozvání na skleničku, sám pokuřuje u benzinky a zadumaně pozoruje večerní město. – Děti v letním počasí skotačí u rybníka a hrají fotbal na hřišti. Sousedé a místní z okolí vzpomínají na Oroslana. Zesnulý byl „dobrý člověk“, zručný řezník a velký pracant, lidem pomáhal nezištně. Rád se oddával alkoholu a jednou, když se opil, probudil se pod stromem na zahradě, myslel, že je už v nebi. Sousedku, co ho našla, považoval za anděla. Muž byl zábavný, dokázal číst z ruky, dělal vylomeniny, hrál na kytaru. Trpěl epilepsií. Měl pletky se ženami, jeho přítelkyně si však vzala jiného. Nakonec žil sám... – Oroslanův dům je opuštěný, ke dveřím si lehne pes... -cib-
Dušan Zrim, bratr řezníka Oroslana
kameraman
žena
muž
žena
muž
muž
muž
žena
muž
muž
muž
muž
muž
žena
muž
muž
muž
muž
žena
muž
žena
muž
žena
žena
žena
muž
muž
žena
žena
muž
žena
žena
žena
muž
muž
muž
muž
muž
muž
muž
muž
muž
žena
žena
muž
Vid Hajnšek
Zdravko Duša (A přesně tak to tenkrát bylo /Pa ravno tako je bilo/ – povídka)
Mario Vargović (ostřič), Davor Bjelanović (steadicam)
Matic Drakulić
Ivan Antić (záznam zvuku), Branko Rožman (design zvuku), Julij Zornik (design zvuku), Julij Zorník (mix zvuku), Žiga Rangus (záznam a střih ruchů), Miha Jaramaz (střih zvukových efektů), Samo Jurca (střih dialogů), Igor Iskra (záznam dodatečného zvuku)
Rudi Jeseničník
Pure3 (obraz), Libuše Martínková (koordinátorka Pure3), Jaromír Pesr (supervize Pure3), Studio 100 (zvuk), Viba film (zvuk)
Dijana Šmigoc /ž/, Dominik Mencej
Miha Černec (Staragara), Jordi Niubó (i/o post)
Mojca Pernat /ž/ (Film Factory), Jožko Rutar (SPOK)
Milivoj Miki Roš (koordinátor)
Primož Ledinek
Anja Vrdlovec /ž/, Tina Vareško /ž/
Matjaž Kramar (vrchní osvětlovač), DeJonghe Film Postproduction
Lucie Pesrová
Branko Rožman, Ivan Antić
Maďarsko, Vendvidék /Slovensko Porabje/ (Maďarsko), Felsőszölnök /Gornji Senik/ (Maďarsko), Szentgotthárd /Monošter/ (Maďarsko), Slovinsko, Pragersko (Slovinsko), Maribor (Slovinsko)
Oroslan
Oroslan
Oroslan
Oroslan
Zadušnica
film
hranýdistribuční
drama
Slovinsko, Česká republika
2019
2018—2019
konec distribučního monopolu 30. 9. 2022
festivalová premiéra 14. 8. 2019 (72. mezinárodní filmový festival Locarno, Švýcarsko)
zahraniční premiéra 2. 10. 2019 (kino Kinodvor, Lublaň, Slovinsko)
distribuční premiéra 1. 10. 2020 /přístupné bez omezení/
Kdo byl Oroslan? Jeho obraz se skládá ze vzpomínek lidí, kteří jej znali.
Staragara, i/o post (koprodukce), Film Factory (koprodukce), SPOK (koprodukce)
dlouhometrážní
72 min
DCP 2-D, DVD, MP4, BRD
1:1,66
barevný
zvukový
5.1, digitální zvuk
slovinská
maďarsky, slovinsky
české
slovinské
Akce: Ceny Prešerenova fondu
2021
Lublaň / Slovinsko
Ceny Prešerenova fondu za celovečerní film
Matjaž Ivanišin
udělena 7. 2. 2021 za režii a scénář k celovečernímu filmu
Festival: 13. mezinárodní festival filmové režie Leskovac
2020
Leskovac / Srbsko
Cena poroty
Akce: Cena Franceta Brenka za rok 2019
2020
Lublaň / Slovinsko
Cena Franceta Brenka
Matjaž Ivanišin
udělena 30. 1. 2020 za kvalitní úspěchy na poli filmu
Akce: Ceny Janko Glazera
2020
Maribor / Slovinsko
Cena Janko Glazera
Matjaž Ivanišin
udělena 21. 3. 2020 městem Maribor za vynikající počin v umění a kultuře
Akce: Ceny Iris za rok 2019
2020
Lublaň / Slovinsko
Cena Iris za nejlepší kameru
Gregor Božič
nominace v kategorii celovečerní hraný film
Akce: Ceny Franceta Štiglice
2020
Lublaň / Slovinsko
Cena Štiglicův pohled za vynikající režii
Matjaž Ivanišin
udělena 27. 2. 2020
Festival: 22. festival slovinského filmu Portorož
2019
Portorož / Slovinsko
Cena Vesna za vedlejší herecký výkon
Milivoj Miki Roš