Ondřej Vavrečka (nar. 1980), český filmař, vysokoškolský pedagog, muzikant, vizuální umělec a kurátor, svými formálně nekonvenčními, hravými a intelektuálními autorskými esejemi se etabloval na poli tuzemského uměleckého a experimentálního filmu. Za dlouhometrážní „průzkumný muzikál“ De Potentia Dei (2016, název nemá český ekvivalent, odkazuje k termínu filozofa a teologa Tomáše Akvinského, znamená moc ve smyslu prosadit svou vůli) získal ocenění nejlepší experimentální snímek na festivalech v Jihlavě a Mariánských Lázních, v Cenách Andreje Nikolaje Stankoviče obdržel zvláštní uznání. Šedesátiminutová vizuální filozofická esej-koláž Osobní život díry ve Vavrečkově filmografii završuje jeho úvodní, významově mnohovrstevnatou a divácky náročnou pentalogii, jež začíná dvouhodinovým experimentálním dokumentem Počátek a lev (2009) a překlenuje celou dekádu. – Snímek, natočený na 16mm film a premiérovaný na online ročníku 24. mezinárodního festivalu dokumentárních filmů Ji.hlava, volí za své nosné téma díry a absence. Autor, podle něhož je svět „spíš děravý než plný“, odhaluje mezery v lidském bytí (v platových podmínkách, kultuře, jídlu, odpadu či vztazích). Kombinuje dokumentární záběry, inscenované scény a vizuální „obrazy“ (s využitím pookénkové animace, zrychlených záběrů, dvojí expozice) s komentáři odborníků z rozličných oborů, od filozofie a jaderné fyziky po literární vědu a muzikologii. Abstraktní i konkrétní snímek je založen na volných asociacích i banálních výjevech, posílených zvukovou/hudební vrstvou. Filozofický koncept se dotýká vážných a zásadních témat (ekologie, ekonomie...), která shazuje nonsensovými výjevy. Vavrečka jej strukturuje do množství krátkých epizod (jimž tvoří osnovu desítky mezititulků na černém pozadí), spojených zastřešujícím tématem díry, ať už skutečné či metaforické. Napříč filmem prochází motiv bezcílné cesty vlakem inspirovaný Louisem Althusserem, znovuobjevují se plechová víčka, modré pytle na odpad, pohupující se klobouky na hlavách neviditelných postav či ženy s židlí na hlavě, s rýčem a tak dále. Bezdějový a tematicky rozbíhavý snímek má zřetelný začátek a konec a navozuje pocit celistvosti. – Z produkčního hlediska se Osobní život díry podstatně liší od předchozí Vavrečkovy tvorby. Režisér se mohl poprvé opřít o profesionální produkční společnost Silk Films, na vývoji se rovněž podílela Česká televize. Film byl částečně financován z finského grantu Avek, podpořila jej Asociace producentů v audiovizi APA a střihové verze byly konzultovány na workshopu dok.incubator. Film se stal zároveň Vavrečkovou premiérou v kinodistribuci, tuzemské (Klara Khine Distribution) i mezinárodní (Taskovski Films). Byl uváděn s krátkým předfilmem Andrey Slovákové Tisíc plošin (2020). Cílem tvůrců současně bylo k projekcím zajistit debatu s autorem, případně s vybranou osobností filosofie, intelektuálem nebo studentem umění či humanitních věd. -cib-
(„Vizuální, inscenované situace“, dále S) Plechová víčka u okna, pánvička s rybami, rozostřená vodní hladina, žena v plavkách sunoucí se trávou k hladině, moře. – Vypravěč komentuje svou nevědoucnost, všichni se „koupeme v díře nerozumění“. Hudebník oznamuje začátek slavnosti. – (S) Neviditelná postava v klobouku stojí před domem. – Vypravěč se ptá „co je svět“. – (S) Žena buší do díry v zábradlí, rozostřené moře, padající plechová víčka, jež pak zmizí. – Píseň „Svět je velká ďoura, svět je děravej“ dokreslují různé podoby pojmu díra (obraz Lʹorigine du Monde Gustava Courbeta, otvor ve zdi, ve stromě, v omítce, podchod, tunel, díra v zemi, ve vodě, v hlíně, odpadkový koš v zemi, díra v listu rostliny, okno, krajina, nebe, černá barva). Na zídce přibývají plechovky do řady, nabíhá loading procent: 0 % až 81 %. GENERAL SYSTEM ERROR. – (S) Muž s bundou přes hlavu poskakuje po poli a skácí se k zemi. Sedm neviditelných postav s klobouky „stojí“ uvnitř zastávky. Žena se pohupuje v úpatí schodů. – Filozof Petr Kužel vysvětluje (poblíž tramvajové zastávky) koncept aleatorního materialismu Luise Althussera, jenž spočívá v odmítnutí smyslu dějin a teleologie. – (S) Dívka kráčí s židlí na hlavě. ALEATORNÍ = NEJISTÝ, NÁHODNÝ. Kužel zmiňuje Althusserovu metaforu tuláka bezcílně cestujícího vlakem. (S) Muž vybíhá po čtyřech schodech, u nichž stojí žena, dívce padá role papíru, jež stála v židli na hlavě. – Filozof projde Hlavním nádražím v Praze k tabuli odjezdů. NEKOUKEJ SE TAM!. Kužel nastoupí do vlaku a odjede. – ČASOVÁ... díra. (S) Oko v pletenině. – Jaderný fyzik Ivo Světlík schází schody v parku a mluví o uhlíku 14. (S) Les a louka. – Fyzik dodá, že naše období bude představovat „neurčitou díru“. V DOBĚ KTERÁ JE PODRUHÉ. (S) Rozostřený les, vlaky jedoucí v protisměru. Cestující vystrčí nohy oknem kupé. A NEVÍME KAM SMĚŘUJEME. (S) Za odjíždějícím vlakem běží podél tratě žena s rýčem. 1 ELEKTRON. ČÁSTICE. (S) Žena doběhne na zamrzlý rybník plný lidí. – ďoura ...V HMOTĚ. Voda vtéká do betonového přepadu ve vodní nádrži. JÁDRO. Vypravěč mluví o zvětšeném héliu a vzdálenosti jeho dvou elektronů. (S) Žena pobíhá kolem přepadu po zamrzlé ploše nádrže. 2 ELEKTRONY. Pozdraví se s mužem. SETKÁNÍ. Kužel kráčí po městě a mluví o elektronech. Voda padá do přepadu. (S) Plechová víčka se vrší na podlaze. – Dva muži se ženou popíjejí a pokuřují na domácím večírku. VEČÍRKOVÁ... ďoura. Bezstarostnou atmosféru naruší diskuse o politice a zodpovědnosti za vlastní činy. (S) Zapadající slunce, dva marabu stojí nedaleko vodní plochy. NEPRACUJEME. – PLATOVÁ... ďoura. V Paříži demonstrují „žluté vesty“. Vypravěč cituje vzpomínky jednoho účastníka. (S) Mraveniště, tekoucí voda. – Teoložka Annick de Souzenelleová interpretuje úděl „žlutých vest“. – Kužel před logistickým centrem Amazonu v Dobrovízi komentuje Marxovo pojetí mzdy a ceny práce; stále více pracujeme pro zisk zaměstnavatele, „jde o nepoměr-ďouru“. (S) Na okně kupé je přilepená bankovka, psi pobíhají v parku, štěkají na ženu na stromě. – De Souzenelleová mluví o nerovnoměrném rozdělení peněz; jsou v rukou těch, kteří nejsou schopni dát je potřebným. – (S) Sedm neviditelných postav s klobouky stojí na vlakové zastávce. Nezaměstnaný a hudebník Karel Pergler hraje na kytaru a zpívá před skladem Amazonu. – (S) Pohled z jedoucího vlaku, gumová rukavice na stole. NEVIDITELNÁ RUKA TRHU. Jedoucí vlak. 7 NEVIDITELNÝCH PŘIJELO NA PRACOVNÍ POHOVOR A SUNDALI SI KLOBOUKY. (S) Sedm kovových židlí se pohybuje po střeše. TAKE YOUR SEAT (VEZMĚTE MÍSTO). Hlas televizního redaktora informuje o platových podmínkách v dobrovízkém Amazonu. 150,- + 10 %, 165,-. (S) Gumová rukavice hýbe prsty. – Pergler hraje na kytaru. – KULTURNÍ... ďoura. (S) Muž rukou kopíruje pohyb reklam na tramvajové zastávce, žena na pohovce vybízí k cestě. – Během jízdy autem se etnomuzikolog Ondřej Skovajsa vyznává ze skepse k literatuře. FILM JE JEŠTĚ HORŠÍ NEŽ KNIHA. Mluví o folkloru, vjíždí do Rakovníka a zpívá místní lidovou píseň. (S) Žena na louce hladí srst vyčiněné lišky. – Skovajsa lamentuje nad stavem současné literatury, močí a naštvaně kope do bundy. COLERE CULTURE COLÈRE / Pěstovat hněv – Kultura. Etnomuzikolog postrádá u poezie hudební složku (srovnává poezii a hudbu). Kope díru vedle silnice. Přilehlá louka je plná děr. (S) Návštěvníci kavárny sundávají obrazy ze stěn a utíkají s nimi pryč. TOURISM IS A CRIME. – NEJISTÁ... ďoura. (S) Díry v plechu. – Kužel s mužem diskutují o nejistotách a nutnosti pevných bodů, jež však těžko najdeme. Filozof vysvětluje koncept aleatorního materialismu. (S) Žena stojí uprostřed města s modrým pytlem na odpad v ruce. ŽE SI MŮŽEME DĚLAT CO CHCEME. (S) Majitelka pytle dojde ke stojícímu muži na přechodu, nasadí mu jej na hlavu a uteče. – Skovajsa projíždí polní cestou, auto narazí na výmol. – ďoura ...ZAPOMNĚNÍ. Skovajsa odtuší, že zapomínání se stává luxusem. – (S) Starý muž Bohuslav Skovajsa má doma pod postelí kupu šišek, jejichž význam zapomněl; asi nechtěl z venku chodit s prázdnýma rukama. – (S) Ruka mačká vypínač. – De Souzenelleová mluví o ontologii člověka (božím Adamovi, mužskosti a ženskosti). ONTOLOGICKÁ... ďoura. (S) Neviditelná postava v klobouku pozoruje nahé lidi, koupající se v řece, pár sedí proti sobě u stolu. – Skovajsa zastavuje u jabloně s jedním plodem. (S) Skulina v zemi, ovce, žena s rolí papíru stojí v božích mukách, kolem projde dívka s židlí na hlavě, neviditelný muž s kloboukem prochází trh, plechové zátky mají podobu obličejů, neviditelná postava sjíždí terén na běžkách, často padá, projíždí motoráček. – Muzikolog David Beveridge konstatuje, že skladatel Antonín Dvořák miloval vlaky (S) Žena s rýčem běží po kolejích. DETEKTIVNÍ ZÁPLETKA S OKNEM:. (S) Neviditelná postava s kloboukem stojí za sochou skladatele proti oknu zámku, kde „se odehrály prazvláštní věci“, obrázek lesa, jenž skáče z okna, ležící muž a žena na louce hrají na roztodivné hudební nástroje, neviditelná postava v klobouku pozoruje ženu věšící sáčky na odpad. : dvojtečka. (S) Kouřovody ve fasádě vypadají jako dvojtečka, pytle plné odpadků žena vhazuje do jámy. – Muzikolog David Beveridge se schová v křoví pod otvorem ve stěně kostela. Etnolog a historik Stanislav Chládek mluví o hladu jako o velké moci (S) Pánvička s rybami. ďoura ...V ŽALUDKU. A kanibalismus. (S) Divadelníci sehrají na louce kanibalský rituál. – Chládek mluví o nepotřebném kanibalismu (vyzvracení lidského masa zdůrazňující význam organizované společenské akce – silnější než hlad). „Žluté vesty“ demonstrují v Paříži. KANIBALISMUS. KAPITALISMUS. (S) Muž zavírá popelnici. – ODPADOVÁ... ďoura. Pytle odpadu padají do jámy. Hlas filozofa Slavoja Žižka mluví o vytváření krásy z odpadu a vidění dokonalosti v nedokonalosti. (S) Hromada hnoje přikrytá plachtou, zatížená pneumatikami. DIE WELT IST ALLES WAS DER ABFALL IST (SVĚT JE VŠEHNO CO JE ODPADEM). Hora je obrácená díra. (S) Muž vytahuje láhve z kontejneru, sundává plechová víčka, kytarista emotivně zpívá o odpadu, z víček vzniká umění. TRASH POETRY (ODPADKOVÁ POEZIE). (S) Divadelní epizoda. – De Souzenelleová přemýšlí o bohu a vnitřní cestě jedince. AHA:. (S) Muž vypustí balónek. – Teoložka polemizuje o důležitosti lásky a o dávném rozchodu s partnerem. – ROZCHODOVÁ... ďůra. (S) Pár sedí mlčky u stolu. – De Souzenelleová pokračuje ve vzpomínkách na rozchod, přehodnotila jeho význam a „lásku“ teď vnímá po svém zcela individuálně. (S) Dvojice nahání krávy na louce. – Beveridge mluví o láskách a múzách Antonína Dvořáka. Zdůrazňuje, že zbožňoval přírodu. (S) Otvor v kmeni stromu. PŘÍRODNÍ... díra se dívá. Beveridge říká, že Dvořákovou múzou byl Bůh. De Souzenelleová zdůrazňuje důležitost lásky. (S) Žena poslouchá díru v zábradlí, do níž hodí kuličku, žena na Rudém náměstí mává modrou vlajkou, lidé kolem jí fandí, žena na pohovce oznamuje „konec“, dvojice se potká u betonového přepadu, postava v klobouku skáče otvorem v kupce sena, ruka bere šišku, dívka šlape v květináči, balónek letí vzduchem, lidé zběsile mávají prázdnými pytli na odpad, muž ničí řadu plechovek na zídce, uvnitř kupky sena leží vejce, škvíra narušuje omítku paneláku, balónek padá do betonového přepadu v nádrži... -cib-
Ve snímku je použita zvuková ukázka z filmu Examined Life (2008, Zkoumaný život; režie Astra Taylorová) a fotografie obrazu Lʹorigine du Monde (Původ světa) od Gustava Courbeta (1866).
Titul byl v distribuci uváděn spolu s krátkým předfilmem Tisíc plošin (2020) režisérky Andrey Slovákové (nazýván byl též jako Pět set plošin). Projekce byly doplněny debatou s autorem, vybranou osobností filozofie, intelektuálem nebo studentem umění či humanitních věd.
jaderný fyzik
teoložka
filozof
nezaměstnaný a hudebník
etnomuzikolog
dědeček
muzikolog
etnograf a historik
Anna Petruželová
Ondřej Kačer
Ondřej Vavrečka, Veronika Svobodová
Ondřej Vavrečka, Veronika Svobodová
Anna Petruželová, Benjamin Kolmačka, Ondřej Vavrečka, Gesa Marten /ž/ (supervize), Jana Vlčková (supervize), Vadim Jendreyko (supervize)
Jan Richtr (zvuk a mix zvuku), Anna Petruželová, Émile Bouchez, Jan Mesany, Martin Polák, Ondřej Skovajsa, Ondřej Vavrečka, Petra Bučková, Sara Pinheiro /ž/, Violette Deffontaines /ž/
Ondřej Belica (obraz)
Alžběta Janáčková (Silk Films)
Věra Krincvajová (kreativní producentka ČT), Helena Uldrichová (vedoucí FC ČT)
Zdeněk Hala (ČT)
Magda Tučková (ČT)
Anna Petruželová, Petra Virtanen /ž/
Jakub Hojgr (grafické zpracování), Jakub Vohnout (grafické zpracování), Ondřej Vavrečka (grafické zpracování), Vladimir Lomov (grafické zpracování)
Anna Žilková, Nela Knapová
Marie Ladrová, Ondřej Vavrečka, Prokop Jelínek, Tomáš Vtípil, Veronika Svobodová, Vojtěch Havel
Dmitrij Šostakovič (Symfonie č. 7 C dur Leningradská /Allegretto, Moderato – Poco Allegretto/), Antonín Dvořák (Symfonie č. 9 e moll Z Nového světa /Adagio – Allegro Molto/), Guillaume de Machaut (La Messe de Nostre Dame /Gloria, Credo/)
Zpívá sbor
Zpívá Karel Pergler
Zpívá Ondřej Skovajsa
Zpívá Marie Ladrová
Česká republika, Praha (Česká republika), Nové Město (Praha), Hlavní nádraží Praha /i interiér/ (Nové Město), Vrchlického sady (Nové Město), Bolzanova ulice (Nové Město), Dejvice (Praha), Technická ulice (Dejvice), Národní technická knihovna (Technická ulice), Dobrovíz (Česká republika), nádraží (Dobrovíz), Amazon (Dobrovíz), Nelahozeves (Česká republika), zámek (Nelahozeves), Kralupská ulice (Nelahozeves), rodný dům Antonín Dvořáka (Kralupská ulice), socha Antonína Dvořáka (Kralupská ulice), Rakovník (Česká republika), Francie, Paříž (Francie), Eiffelova věž (Paříž), Champ-de-Mars (Paříž), Rusko, Moskva (Rusko), Rudé náměstí (Moskva)
Osobní život díry
Osobní život díry
Personal Life of a Hole
Ospalý život díry
film
dokumentárnídistribuční
experimentální, esej
Česká republika
2020
2016—2019
festivalová premiéra 29. 10. 2020 (24. mezinárodní festival dokumentárních filmů Ji.hlava /online/)
distribuční premiéra 26. 6. 2021 /nepřístupné pro děti do 15 let/
slavnostní premiéra 26. 6. 2021 (kino Ponrepo, Praha)
Dobrodružství filosofie v autorských filmech i v následných debatách.
Silk Films, Česká televize (koprodukce), Filmové centrum (Česká televize), Petra Virtanen /ž/ (spolupráce)
dlouhometrážní
63 min
DCP 2-D, MP4
1:1,78, 1:1,33
barevný
zvukový
5.1, digitální zvuk
česká
česky, anglicky, francouzsky, romsky
české
české
české