Jak Bůh hledal Karla

Země původu

Česká republika, Polsko, Slovensko

Copyright

2020

Rok výroby

2014—2020

Premiéra

31. 5. 2021

Minutáž

103 min

Kategorie

film

Žánr

sociální, společenský, politický, road movie, sociologický

Typologie

dokumentárnídistribučnídlouhometrážní

Originální název

Jak Bůh hledal Karla

Český název

Jak Bůh hledal Karla

Anglický název

Once Upon a Time in Poland

Souběžný název

Jak BŮH hledal KARLA

Koprodukční název

Jak Bóg szukał Karela / Ako Boh hľadal Karla

Pracovní název

Český Pepík jede do Polska poznat lásku k Bohu / Polský Bůh

Anotace

Koprodukční snímek Jak Bůh hledal Karla (2020) je čtvrtým projektem režijního tandemu Víta Klusáka (nar. 1980) a Filipa Remundy (nar. 1973), určeným pro kinodistribuci. Jeho vznik inicioval jeden z producentů Zdeněk Holý, který vyšel z polského vidění Čechů jako Pepíků, a národní stereotyp o temperamentních Polácích a liknavých Češích kombinoval s cestou do Polska za nalezením Boží lásky. Autorští dokumentaristé zúročili tento koncept jen částečně. Hlavní prostor věnovali diskuzi nad otázkou víry, jež je u našich severovýchodních sousedů mnohdy značně okázalá a přitom náchylná ke zneužití k politickým účelům a manipulaci věřících. Zvolili formu performativního dokumentu (jeden štáb natáčí ten druhý), v níž se skutečný režisér Karel Žalud vydá s malým štábem a tlumočnicí do Polska na průzkum, proč je polský národ tak silně zbožný, zatímco český nikoliv. Po řadě setkání s věřícími a církevními hodnostáři, při kterých se Karel choval víceméně švejkovsky, se pokusí o hlubší ponor do tématu. Toto rozhodnutí muže jako bezvěrce přivede k osobní konfrontaci s Bohem, vůči němuž se odhodlá otevřít. Nasměruje ho k tomu i snaha o řešení vlastní krize, do níž se dostal poté, co ho opustila manželka s dětmi. – Výpověď nevznikala lehce, což je znát na nevyhraněné dramaturgii. Natáčení bylo na rok a půl přerušeno kvůli nedostatku financí a nemoci hlavního aktéra. Nakonec vzniklo dílo, stírající hranice dokumentárního a hraného filmu, v intimní linii původně fiktivní (režiséra měl hrát Miroslav Krobot a zvukaře Miroslav Bambušek). K ústřednímu sdělení směřuje prostřednictvím cest štábu na poutní místa, snímek se tak blíží k žánru road movie, a setkávání s představiteli kléru a věřícími. Ta byla na přání Polského filmového institutu v postprodukci upravena (kostičkováním obrazu a změněnou modulací hlasu), aby zpovídaní zůstali v anonymitě (duchovní v licheńské Bazilice Matky Boží Bolestné Královny Polska, kněz obviněný ze sexuálního ponižování a jeho apologetka, nápisy na transparentech a oblečení u poutníků do Čenstochové). Přesto musel polský koproducent vrátit institutu, jenž se od filmu distancoval, udělený grant. Vedle obyčejných duchovních ukazuje i extrémní „případy“, jakými jsou exorcista a kněží, kteří se dopustili sexuálního obtěžování nebo zneužití (kauza Piotra Helliopa). Snaha o osobní konfrontaci se zástupci Rádia Maryja, které vedle šíření víry nenápadně prosazuje antisemitské, xenofobní a homofobní postoje, tvůrcům z objektivních příčin nevyšla. Proto jeho aktivity demaskují nepřímo: návštěvou silně zmanipulované ženy v její domácnosti a celostátního sjezdu posluchačů inkriminované rozhlasové stanice. Na něm je patrné, jak je provázána s politickou garniturou (zejména se zástupci konzervativní strany Právo a spravedlnost, vykazující autoritářské a neliberální rysy). Nerealizováno zůstalo také natáčení na soukromé klinice Odvaga, jež se snaží léčit homosexualitu modlitbou a fotbalem. Tvůrci se zajímají o domácí odpor vůči těmto projevům, který ve filmu ztělesňuje muž stěžující si u Rady pro rozhlasové a televizní vysílání, ale i performer Stefan Kornacki a členové varšavského divadla, jež nastudovalo provokativní představení (inscenace Klatba Teatru Powszechného im. Zygmunta Hübnera). „Normální“ věřící Polák však nemá v jejich koncepci výraznější prostor. – Klusákův a Remundův film je po jejich Českém snu (2004) a Českém míru (2010) dalším příspěvkem k tématu manipulace. A je zcela přirozené, že vyvolává otázku, zda se jí sám nedopouští. – Snímek byl prezentován na East Doc Platform IDF, Docu Talents from the East, Copenhagen International Documentary Film Festival. -hal-

Obsah

Češi jsou nejateističtější národ v Evropě. Poláci jsou oproti tomu jedním z nejkatoličtějších národů. Tyto dvě země spolu sousedí – mají společnou hranici dlouhou 762 km. Český dokumentární štáb režiséra Karla Žaluda se po několik let vracel do Polska pátrat po Bohu. Tento film zaznamenává jejich pouť do země KRISTA KRÁLE. – Režisér Karel Žalud přemítá v hotelovém pokoji nad natáčeným filmem, v němž chce upozornit, jak polská katolická církev manipuluje s národem. K projektu se vyjadřují i zvukař Michal Gábor a kameraman Martin Matiášek. – O tři roky dříve. K tříčlennému štábu patří i tlumočnice z polštiny Kateřina. Čtveřice komentuje dokončovanou obří sochu Krista Krále, nacházející se ve městě Świebodzin. Martin nepozná, že jde o Ježíše. – Autem České televize přijedou ke stadionu v Poznani, kde se konají 1050. oslavy výročí křtu Polska. Se dvěma jeptiškami se dají do řeči o paradoxu: křesťanství přinesl do Polska Čech, sv. Vojtěch, ale postupem času se víra z Čechů vytratila. Když řádové sestry zjistí, že Karel není pokřtěný, přejí mu, aby se Ježíš stal pánem jeho života. – Filmaři jsou svědky mše s několikatisícovým davem. Karlovi se nezdá, že by v takovém prostředí bylo možné cítit Boží přítomnost. – Večer poslouchá Karel v hotelu v Toruni vysílání Rádia Maryja, polského katolického rozhlasu. Následujícího dne jdou filmaři do sídla rádia, ale nikdo tam s nimi nechce mluvit. – V ulicích města se o Rádiu Maryja baví s kolemjdoucími. Jedni ho považují za antisemitské či fanatické, druzí takové označení odmítají. – Štáb navštíví muže, který rádio kriticky sleduje. Poslal několik stížností do Rady pro rozhlasové a TV vysílání, neboť propagandistická stanice porušuje pravidla o nezávislosti médií. Její zakladatel, kněz Taudezs Rydzyk, navíc dlouhodobě spolupracuje se stranou Právo a spravedlnost, která odlišně politicky smýšlející subjekty očerňuje. – U Čenstochové se nachází obří socha papeže Jana Pavla II. Naopak mladý performer vytváří papežovu postavu z PVC a nýtů, aby u ní připomněl přání slavného polského papeže nestavět mu jakékoliv pomníky (v Polsku jich je asi 600, většinou kýčovitých). Karel se zapojí do skandování odmítavého hesla o sochách „Svatého otce“. Kolemjdoucích se dotýká, že se Češi pletou do polských záležitostí. – Ve městě Licheń Stary navštíví filmaři umělou Golgotu. Nenalézají místo usebrání, ale kýč. Karel vyjadřuje nespokojenost s výsledky natáčení. Přesvědčuje ostatní, že je třeba jít víc do hloubky a pokusit se s Poláky jejich víru sdílet. – V okázalé licheńské Bazilice Matky Boží Bolestné Královny Polska, největším polském kostele, se štáb účastní mše. Karel tu řeší s duchovním, jak lze pocítit přítomnost Boha. – Před chrámem si filmaři čtou v brožuře Zúčtování svědomí, co všechno katolická církev v Polsku zapovídá. Zákaz umělého oplodnění Karla rozlítostní, díky této metodě se mu narodil syn Jáchym. Rozpláče se; před rokem a půl ho manželka i s dětmi opustila. – Čtveřice v Krakově navštíví kněze Bartoloměje. Po chvílích váhání duchovní vyhoví nepokřtěnému Karlovi a vyslechne si jeho zpověď o rozpadu manželství, ovšem neudělí mu svátost. Doporučí mu, aby svůj život svěřil Kristu. Karel odmítá kolektivní sdílení Boha a volí těžší individuální přístup. – Zvukaře Michala zaskočí režisérovo odhodlání vydat se prostřednictvím filmu na duchovní cestu. Večer v hotelu se k tématu vrátí u lahví alkoholu, ateistický Karel jako by „otočil“. – Filmaři se vypraví na pouť do Čenstochové. Připojí se ke společenství („božím bojovníkům“) rodičů a dětí, kteří podstupují individuální a skupinové terapie (kvůli závislostem a tak dále), další jejich oporou je víra. Po příchodu do cíle jde jejich duchovní pro požehnání k otci kardinálovi. – V klášteře na Jasné Hoře se poutníci modlí před ikonou Černé madony čenstochovské. – Karel přijde s novinkou, že kněze obvinilo šest terapeutek ze sexuálního ponižování a nyní je v dvouleté podmínce. Poprosí duchovního o vyjádření, ale ten se vymluví a odejde. Jeho přívrženkyně filmařům přijde vynadat. – Natáčení muselo být na rok a půl přerušeno, neboť produkci došly peníze. Karel navíc onemocněl a na doporučení diabetologa se začal léčit přísnou dietou, díky níž zhubl 20 kg. Vlády v Polsku se ujala konzervativní strana Právo a spravedlnost, která z pohledu svobodomyslného světa začala v Polsku omezovat svobodu. Mezitím se producentům podařilo získat nové prostředky, což Karlovi a jeho štábu umožnilo vrátit se do Polska a pokračovat v hledání Boha... Filmaři dojedou autem České televize do Varšavy. Z původního složení chybí Kateřina, kterou nahradila česky hovořící Polka Karolína. Navštíví představení Teatru Powszechného, tematizující ožehavé otázky současného Polska (interrupce, vztah k muslimům, zneužívání dětí duchovními). Štáb se poté baví s upřímnými herci; všichni byli kvůli kontroverzní inscenaci u výslechu a musí se vypořádat s dopady vyšetřování. – V Mariankach, části města Góra Kalwaria, se Češi setkají s knězem Edmundem Szaniawským s pověstí exorcisty. Kněz zmíní případ dívky, z které během vymýtání ďábla ústy vyšly hřebíky a šrouby. Odmítá však natočit přímo exorcismus, aby předešel senzacím. Štáb mu demonstruje svoji představu osoby posedlé ďáblem a diskutuje s ním o podstatě zla. Když Karel nařkne církev z produkce hříchu, Szaniawski „spor“ ukončí příslibem, že se za něj bude modlit, aby poznal Boha a pravdu. – Mladík Piotr líčí praktiky kněze, který ho v dětství zneužil. Filmaři s ním jdou do domova důchodců v Lublinu, kde duchovní Walerian Słomka přebývá, ale nezastihnou ho. Jiní klienti vyhrožují přivoláním policie, což je pro Piotra další z důkazů, že církev kryje pedofily. – Štáb po návratu do města Licheń Stary navštíví trojnásobnou matku, aby poznal někoho, kdo poslouchá Rádio Maryja. Stanice ženu neznervózňuje, vzbuzuje v ní naději a motivuje ji k činům. Čte z doporučené knihy Chraňme děti a mládež před demoralizací o škodlivých ideologiích (postmodernimus, materialismus, konzum, gender). Matka s dcerami se přidají k modlitbě, vysílané tendenční stanicí. – Posluchači Rádia Maryja přijeli na celostátní sjezd. V průzkumu oslovení stoupenci otce Tadeuzse Rydzyka, ředitele stanice, velebí. Dámy popřou, že by jimi rádio manipulovalo ve volbách. – Rydzyk vítá na tribuně vládní představitele (ministry národní obrany, vnitra, dopravy, sportu a turistiky, ministra Kanceláře prezidenta republiky a premiéra). Mluví o budování muzea pro příští generace, na které ministranti vybírají mezi lidmi peníze. Transparenty varují před zavedením sexuální výchovy na školách. – Karel přemítá v hotelovém pokoji (viz začátek filmu). Podle Karolíny Poláci Boha nehledají, protože si myslí, že už ho našli. Tím, že ho vidí všude, už ho necítí nikde. – Filmaři odpočívají u Baltu. Zvukař Michal a kameraman Martin se jdou vykoupat. Karel zůstává na pláži sám; vybavují se mu slova krakovského kněze o tom, že jeho individuální cesta k Bohu bude těžká. – Knězi SŁOMKOVI bylo v roce 2019 nařízeno soudem, aby se omluvil za své pedofilní skutky. Jeho jednání se stalo mediální kauzou. – Trestní oznámení proti inscenaci KLATBA Teatru Powszechného za útoky na náboženské vyznání a polský národ stále běží, věc není uzavřena. Představení bylo uvedeno v ČR na festivalu Divadelní svět a setkalo se s nelibostí kardinála a primase českého Dominika Duky, stejně jako další inscenace režiséra Olivera Frljiče Naše násilí a vaše násilí, proti němuž podal Duka žalobu jakožto fyzická osoba. – Rádio MARYJA dle mnoha polských novinářů rozhodujícím způsobem ovlivnilo volby a přispělo k vítězství ultrakonzervativní strany Právo a spravedlnost. Zakladatel Rádia Maryja Tadeusz Rydzyk se nechává svými příznivci titulovat „Otec ředitel“. Zásadně neposkytuje rozhovory. Předstírá asketický způsob života zasvěcený službě vlasti. Z veřejných zdrojů lze vyčíst, že patří k nejbohatším Polákům. – Polský premiér Mateusz MORAWIECKI v roce 2018 svěřil osud a štěstí polského národa do rukou Černé madony čenstochovské. – Martin MATIÁŠEK se po natáčení v Polsku vrátil do světa reklamy a doufá, že se obnoví jeho kariéra za oceánem. – Překladatelka Kateřina PEKLOVÁ se stala matkou a je úspěšnou kadeřnicí. – Překladatelka Karolina BŁAŻEJCZAK se odstěhovala do Švýcarska a v tuto chvíli s návratem do rodné země nepočítá. – Michal GÁBOR je stále žádaným zvukařem ve štábech českých dokumentaristů. Po natáčení vzal svou rodinu na dovolenou k polskému Baltu. – Karel ŽALUD během natáčení v Polsku stihl dokončit dokument o životě ve vězení. Dnes se živí v půjčovně nábytku a snaží se dát dohromady rodinu. -hal-

Poznámka

Závěrečné titulky končí slovem AM€N. Distribuční premiéra byla původně naplánována na 29. října 2020. Vzhledem k druhému uzavření kin po vyhlášení nouzového stavu v České republice kvůli pandemii Covidu-19 (od 12. října 2020 do 23. května 2021) byla odsunuta až na květen 2021. V rámci předpremiérového uvedení byl titul nasazen do online distribuce od 26. května 2021 na portále DAFilms.cz.

Účinkují

Karel Žalud

režisér dokumentárního štábu

Kateřina Peklová

tlumočnice dokumentárního štábu

Karolina Błażejczak /ž/

tlumočnice dokumentárního štábu

Martin Matiášek

kameraman dokumentárního štábu

Michal Gábor

zvukař dokumentárního štábu

Piotr Helliop

zneužitý

Stefan Kornacki

performer

Karolina Adamczyk /ž/

herečka souboru Teatr Powszechny im. Zygmunta Hübnera

Klara Bielawka /ž/

herečka souboru Teatr Powszechny im. Zygmunta Hübnera

Maria Robaszkiewicz /ž/

herečka souboru Teatr Powszechny im. Zygmunta Hübnera

Barbara Wysocka /ž/

herečka souboru Teatr Powszechny im. Zygmunta Hübnera

Arkadiusz Brykalski

herec souboru Teatr Powszechny im. Zygmunta Hübnera

Michał Czachor

herec souboru Teatr Powszechny im. Zygmunta Hübnera

Pawel Łysak

umělecký ředitel Teatr Powszechny im. Zygmunta Hübnera

Edmund Szaniawski

kněz exorcista

Tadeusz Rydzyk

kněz a zakladatel Rádia Maryja

Mariusz Błaszczak

ministr národní obrany Polské republiky

Joachim Brudziński

ministr vnitra Polské republiky

Andrzej Adamczyk

ministr dopravy Polské republiky

Witold Bańka

ministr sportu a turistiky Polské republiky

Andrzej Kwiatkowski

ministr Kanceláře prezidenta republiky Polské republiky

Mateusz Morawiecki

premiér Polské republiky

Štáb a tvůrci

Původní filmový námět

Zdeněk Holý

Dramaturg

Jan Gogola ml., Ivana Pauerová Miloševičová (ČT)

Kamera

Vít Klusák, Martin Matiášek, Filip Brázdil (letecké záběry), Jan Čech (letecké záběry)

Asistent kamery

Jan Duben, Sławomir Chyla, Matěj Šmelko, Stefan Żółtowski, Jakub Laskowski, Nelisa Alcalde /ž/

Asistent střihu

Blanka Pušová, Dimitris Polyzos

Zvuk

Mariusz Bielecki, Michal Gábor, Mateusz Adamczyk, Richard Müller (design a mix zvuku), Štěpán Mamula (mix zvuku)

Vizuální efekty

ČT Triková postprodukce, Barbora Bártová (produkce ČT Triková postprodukce)

Výkonná produkce

Alžběta Šerclová (výkonná producentka Vernes), Jiří Vlach (ČT)

Producent

Jana Brožková (Vernes), Zdeněk Holý (Vernes)

Koproducent

Vít Klusák (Hypermarket Film), Filip Remunda (Hypermarket Film), Alena Müllerová (kreativní producentka ČT), Joanna Plesnar /ž/ (Plesnar & Krauss Films), Maria Krauss /ž/ (Plesnar & Krauss Films), Izabela Helbin /ž/ (Krakowskie Biuro Festiwalowe)

Produkce

Beata Rzeźniczek /ž/ (Plesnar & Krauss Films), Anna Zajaczkowska /ž/ (Plesnar & Krauss Films), Anna Stylińska /ž/ (Plesnar & Krauss Films), Bogna Szewczyk /ž/ (Plesnar & Krauss Films)

Vedoucí produkce

Barbora Svobodová (ČT), Petra Zelinková (ČT)

Zástupce vedoucího produkce

Markéta Sedláčková (ČT)

Asistent vedoucího produkce

Agnieszka Kulesza /ž/ (Plesnar & Krauss Films)

Spolupráce

Tereza Horská, Anna Poláčková, Martin Melichar, Ester Kerekesová, Martin Kollár, Elżbieta Jodłowska /ž/ (rešerše archivních materiálů), Konrad Szołajski (rešerše archivních materiálů), Izabela Miziołek /ž/ (rešerše archivních materiálů), Claudia Antoszewski /ž/ (rešerše archivních materiálů), Liza Galica /ž/ (rešerše archivních materiálů), Natalia Basinska /ž/ (rešerše archivních materiálů), Aleksandra Sipowicz /ž/ (rešerše archivních materiálů), Zuzanna Solakiewicz /ž/ (rešerše archivních materiálů), Zvika Gregory Portnoy (rešerše archivních materiálů), Katarzyna Cieślar /ž/ (rešerše archivních materiálů)

České podtitulky

Pavel Peč

Hudba

Hudba

Pavel Jan

Lokace

Polsko, Świebodzin (Polsko), Socha Krista Krále (Świebodzin), Poznaň /Poznań/ (Polsko), městský stadion INEA Stadion (Poznaň /Poznań/), Toruň /Toruń/ (Polsko), ulice Żwirki i Wigury (Toruň /Toruń/), rozhlasová stanice Radio Maryja (ulice Żwirki i Wigury), Čenstochová /Częstochowa/ (Polsko), klášter Jasná Hora /Jasna Góra/ (Čenstochová /Częstochowa/), socha Jana Pavla II. (klášter Jasná Hora /Jasna Góra/), Licheń Stary (Polsko), bazilika Matky Boží Bolestné Královny Polska (Licheń Stary), Gologota (bazilika Matky Boží Bolestné Královny Polska), Krakov /Kraków/ (Polsko), Wola Duchacka (Krakov /Kraków/), farnost (Wola Duchacka), Varšava /Warszawa/ (Polsko), ulice Jana Zamoyskiego (Varšava /Warszawa/), Teatr Powszechny im. Zygmunta Hübnera /i interiér/ (ulice Jana Zamoyskiego), Góra Kalwaria (Polsko), Marianki (Góra Kalwaria), kostel sv. Stanisława Papczyńskiego (Marianki), Lublin (Polsko), Gdaňsk /Gdańsk/ (Polsko), pláž (Gdaňsk /Gdańsk/), Krynica Morska (Polsko), pláž (Krynica Morska)

Produkční údaje

Originální název

Jak Bůh hledal Karla

Český název

Jak Bůh hledal Karla

Anglický název

Once Upon a Time in Poland

Souběžný název

Jak BŮH hledal KARLA

Koprodukční název

Jak Bóg szukał Karela / Ako Boh hľadal Karla

Pracovní název

Český Pepík jede do Polska poznat lásku k Bohu / Polský Bůh

Kategorie

film

Typologie

dokumentárnídistribuční

Žánr

sociální, společenský, politický, road movie, sociologický

Země původu

Česká republika, Polsko, Slovensko

Copyright

2020

Rok výroby

2014—2020

Premiéra

festivalová premiéra 6. 9. 2020 (17. filmový festival Millenium Docs Against Gravity Varšava, Polsko)
slavnostní premiéra 25. 5. 2021 (Kinského zahrada, Praha /v rámci 23. mezinárodního festivalu dokumentárních filmů o lidských právech Jeden svět/)
nedistribuční premiéra 26. 5. 2021 (online uvedení)
distribuční premiéra 31. 5. 2021 /nevhodné pro děti do 12 let/

Distribuční slogan

My Češi se můžeme vrátit, ale Poláci v tom musí žít dál... Dokumentární road movie Klusáka & Remundy.

Výrobce

Vernes, Hypermarket Film (koprodukce), Česká televize (koprodukce), Plesnar & Krauss Films (koprodukce), Krakowskie Biuro Festiwalowe (koprodukce), Peter Kerekes (koprodukce)

Distribuce

Pilot Film

Technické údaje

Délka

dlouhometrážní

Minutáž

103 min

Distribuční nosič

DCP 2-D, MP4

Poměr stran

1:2,39

Barva

barevný

Zvuk

zvukový

Zvukový systém/formát

5.1, Dolby Digital, digitální zvuk

Verze

česká

Mluveno

česky, polsky

Podtitulky

české

Úvodní/závěrečné titulky

české

Ocenění

Vítěz

Festival: 7. filmový festival Wama Olštýn

2020
Olštýn / Polsko
Čestné uznání
uděleno za všem potřebnou sousedskou návštěvu, při níž česká ironie a zvídavost nutí klást otázky o podstatě religiozity, které se Poláci tvrdošíjně vyhýbají