Stingl – Malý velký Okima

Stingl si jako malý přál v dopise Ježíškovi mapu, atlas, barevné tužky, sešity a dobrodružné či zeměpisné knihy. – Cestovatel se naučil ve čtyřech letech číst a z četby miloval zejména romány Karla Maye. Pod jejich vlivem se během výletu na děčínskou Pastýřskou skálu zatoulal, když hledal indiány a medvědy; zasáhlo četnictvo a skončil „zatčený“. Rodiče měli pochopení pro jeho dětskou touhu po dobrodružství. V deseti letech si namaloval atlas, měl rád zeměpis a dějepis, četl odborné geografické publikace. – Historik Adam Chroust listuje v parku fotoalby. Život a dílo ikonického cestovatele a spisovatele si původně vybral jako téma diplomové práce na doporučení bratrance Štěpána Rusňáka. Cestovatel mu však poskytl jen málo archivních materiálů. – Časem se Adam a Štěpán s Miloslavem Stinglem sblížili a fakticky se stali jeho asistenty. Práce na diplomové práci přerostla v přátelství s mužem, který většinou sám mnohokrát objel svět a podal o tom poutavé svědectví. – Dvojice doprovodí spisovatele na autogramiádu Chroustovy knihy Stingl Miloslav: Biografie cestovatelské legendy. – Historikovy badatelské začátky byly krušné. Stingl jej nepustil k sobě domů a on se musel spoléhat jen na jeho vyprávění při obědech v restauracích, kam cestovatel vyrážel na oblíbenou svíčkovou. Tvrdil, že už nemá žádné další zajímavé archiválie. – V 50. letech se Stingl se sestrou vydali se zájezdem na Kavkaz, kde jezdili načerno po okolí, sledováni tajným agentem. V té době vyrazil i do Číny, kde se uplatňovala radikální politika Velkého skoku. O pobytu psal reportáže. Na tamních výpravách jej provázel průvodce-policista. Země s tradiční kulturou na něj udělala dojem. Návrat zpět do Československa byl logisticky složitý. Po příletu byl zatčen, státní úředníci si mysleli, že plánoval emigrovat do Sovětského svazu. – První manželku Dagmar poznal Stingl v krajském nakladatelství v Karlových Varech. Žena vzpomíná na netradiční písemnou žádost o ruku, na manželovy návraty z cest, po nichž následoval intenzivní proces tvorby, jelikož psal rukou. Vyhledá staré fotografie. – Stingl navštíví Karlovy Vary, kde po druhé světové válce strávil dospívání. Vzpomíná na otce, který pracoval v sokolovských dolech. Bydleli poblíž kolonády. On byl ctižádostivý a výborný student, učil se jazyky. Od patnácti publikoval povídky. V nadšení naletěl na aprílový inzerát časopisu Junák, slibující cestu na Jamajku. – Když v zimě v roce 2014 přestal doma fungovat kotel, Stingl konečně pustil historika do „nedobytného hradu“. Ten tam objevil pracovnu napěchovanou knihami, rukopisy, kamerami, fotografiemi a suvenýry z cest. – Kuba se stala Stinglovi „osudovou“ zemí. Při mezipřistáních v Irsku a Kanadě řada pasažérů emigrovala, a on tak dostal i jejich občerstvení; díky tomu se nadlouho pořádně najedl. Na ostrově zažil karibskou krizi, setkal se s Fidelem Castrem, Che Guevarou a jeho ekonomickým poradcem Valtrem Komárkem. – Dagmar zmiňuje kubánskou potravinovou nouzi. Když přijela za manželem, jedli konzervy, jež pro tuto příležitost dlouho schraňoval. Muž během expedice v odlehlých oblastech ostrova našel domorodé indiány trpasličího vzrůstu, padl do zajetí „protibanditské buňky“ a utrpěl úraz nohy, kterou mu přejelo auto. – Chroust probírá Stinglovu pozůstalost. Po přijetí nabídky zpracovat a přestěhovat archiv se rozhodl napsat Stinglovu biografii. Mezi rukopisy našel koncept knihy Uctívači hvězd, podle níž se dodnes peruánské děti učí historii. Zdůrazňuje, že spisovatel své texty zakládá na vlastních zkušenostech. – V arktické Kanadě Stingl pomáhal Inuitům rodit děti. Jako symbol díků dostal nabídky na noci s eskymačkami, jež diplomaticky odmítal. – Dagmar komentuje Stinglův odvážný novinový článek z roku 1970. Zavrhuje dávná nařčení, že její muž spolupracoval s StB. Ta se jej spolu s vojenskou kontrarozvědkou snažila získat pro spolupráci, na niž dobrodruh nepřistoupil. – Chroust prochází suterénem Stinglovy vily. Při kontrole potrubí objeví zapomenutý archiv čítající zhruba dvě stě osmdesát převážně nevybalených kufrů a beden. – Světoběžník navštívil všechny tichomořské ostrovy lidojedů. Na Papui Nové Guineji se musel po nedorozumění vyplatit „z manželství“ s domorodou dívkou, s níž se ocitl na zadním sedadle auta a přátelsky se jí dotkl. – Historik pročítá Stinglovu starou poštu. Objeví dopisy od mladické lásky Eriky Brinkmannové z Karlových Varů, jež s ním byla léta v kontaktu. Dáma vzpomíná na seznámení a prvotní okouzlení inteligentním mužem, o němž nevěděla, kdo je. – Stingl se setkal s nejautentičtějšími severoamerickými indiány Hopii a byl svědkem jejich hadího obřadu. Zdůrazňuje klíčovou roli indiánů ve svém životě. – Dagmar nechápe, jak „vrcholně nepraktický“ Stingl přežil dobrodružné cesty. Vypráví o smutku a samotě během jeho výprav. Lituje, že se rozešli a neměli děti. – Stingl projel Samojské ostrovy. S tonžským královským párem letěl na Fidži, kvůli jejich hmotnosti ostatní pasažéry před usazením zvážili. Muž se nikdy nenaučil řídit auto, jelikož nezvládl zkoušky. – Cestovatel prochází karlovarskou kolonádu. Kdysi se během filmového festivalu setkal s Jurijem Gagarinem, jemuž tlumočil v drogerii při nákupu prezervativů. – Stingl kráčí s Chroustem po Vyšehradském hřbitově, kde jsou pohřbeni jeho rodiče. Lituje, že neviděl vyrůstat své děti a že se nerozloučil s otcem. Kvůli zaneprázdněnosti dosud ani nestihl nahradit na rodinné hrobce jméno předchozího majitele. – Historik navštíví Stinglovu druhou ženu Janu, tehdejší mladou asistentku z Československé akademie věd, nyní uznávanou chovatelku německých špiců. Dobrodruh na ni zapůsobil znalostmi o Americe. – Cestovatel se stal „na dálku“ náčelníkem kmene severoamerických indiánů Kikapú (Kickapoo). Ministerstvo zahraničí kupodivu jmenování zprostředkovalo s dovětkem, že jde o „rudé bratry“. Dostal jméno Okima (Ten, který vede). Dekret, indiánské ozdoby a čelenku obdržel na ceremoniálu ve Strahovském klášteře. – Dvoudenní svatební cestu strávila Jana s manželem v mrazivé Moskvě, kde zplodili syna. Po líbánkách se cestovatel vydal na osmiměsíční expedici do Mikronésie a seznámil se během ní se švýcarským záhadologem a spisovatelem Erichem von Dänikenem. – Ze Santiaga de Chile na izolované pacifické Velikonoční ostrovy doletěl prvním tryskáčem. Uchvátili ho místní proslulé sochy, jejichž vznik Däniken přisuzuje mimozemšťanům. Krátce po návratu se mu narodil syn Miloslav. V roce 1972 opustil Stingl Československou akademii věd, kde odpovídal za výzkum mimoevropských národů, a stal se spisovatelem na volné noze. Byl pánem svého času a ve vlasti „neposeděl“. Ženu nechal doma se třemi dětmi a vydal se na expedici mapovat ztracené památky v mexické džungli. S dvojicí Američanů z letadla hledali mayská města. V Jižní Americe pobýval u peruánského kmene na plovoucích rákosových ostrovech na jezeře Titicaca. Etnografické poznatky z tohoto kontinentu zpracoval ve třech knihách (Uctívači hvězd – Po stopách ztracených peruánských říší, Synové slunce – Sláva a pád největší indiánské říše, Indiáni stříbrné Luny – Za záhadami zmizelých indiánských říší). – Stinglovy odjezdy, zvláště před Vánoci, nesla Jana těžce. Podle prostředního syna Tomáše (který mluví i za staršího Miloslava a za mladší sestru Helenu) byly otcovy časté absence normální. Byl jako „tažní ptáci“, na podzim musel do teplých krajin. Žena naopak dodává, že to děti nesly těžce. – Na Stinglově přednáškovém turné, na nějž ho najala velká plavební společnost, vypukl na lodi z Austrálie do Janova požár. Celkem tisíc dvě stě pasažérů uvízlo v horku na palubě, kde měli k dispozici pouze dvě zapáchající toalety. Po čtyřech dnech byla loď odtažena do Saudské Arábie, odkud odletěl do Frankfurtu, kam pro něj přijela Erika autem. Žena vzpomíná na jeho přílet s mnoha kufry. Na konci 50. let byla přesvědčená, že se vezmou, dlouhé roky si představovala společný život, muž však „neměl čas“. – Adam Chroust psal spisovatelovu biografii čtyři roky. Podivuje se, že právě jemu dal Stingl důvěru. – Na slavnostním večeru předávání cen Magnesia Litera získávají nakladatelství Jota a Chroust Literu za nakladatelský čin. Cestovatel na pódiu vtipkuje a baví publikum. Podle statistik vyšlo sedmnáct milionů výtisků jeho knih v třiceti pěti jazycích a ve dvě stě osmdesáti vydáních. Je prý nejpřekládanějším českým spisovatelem, přesto je chudý. – Etnograf jednou přednášel v sibiřském městě Tobolsk občanům, kteří nikam nesměli, o Mikronésii. Rusové mu pak poslali do Prahy v tajze odloveného živého medvěda. Nikdo ho nechtěl, ani zoologické zahrady, a tak bylo zvíře k úlevě manželky Jany odesláno zpět. Osamělá žena se přimkla k psům, vyzdvihuje jejich upřímný a přátelský charakter. – Stingl přijme pozvání na oslavu stých narozenin souputníka a přítele, známého cestovatele Miroslava Zikmunda. Během cesty do Zlína, kam jej doprovází Adam s přítelkyní Kristinou, se pochlubí, že jeho předkem byl malíř Jaroslav Kristián Kubín, který s Jaroslavem Haškem prošel velkou část Evropy. Přidá historku z roku 1972 z ostrova Guam v Mikronésii. Zde se dvacet osm let ukrývali v džungli Japonci, kteří nevěděli, že jejich země prohrála druhou světovou válku. Útočili na místní farmáře a Stingl je rád, že se nestal jejich cílem, byl by „poslední“ obětí dávno skončeného konfliktu. – Trojice dorazí na oslavu. Stingl jubilantovi blahopřeje, daruje mu poloplnou láhev archivní slivovice. – Cestovatel uznává, že jeho „profese“ nebyla vstřícná ke vztahům a k manželstvím. – Krátce po návratu ze Zlína je cestovatel hospitalizován v nemocnici. Tvrdí, že skončit s aktivním životem ještě nechce, ale plány musejí jít stranou. – Po několikaměsíčním pobytu v nemocnici je zesláblý muž doma. Cítí se poctěn dopisem s pozváním do Oklahomy od kmene Kikapů u příležitosti jeho blížících se devadesátých narozenin a padesáti let výročí povýšení na jejich náčelníka. Kvůli zdravotnímu stavu sepíše přátelskou a pokornou omluvu na psacím stroji. Světoběžník, jenž vždy miloval domov a Čechy, v ní zdůrazňuje, že všichni lidé jsou jeden národ světa, který pojí schopnost činit dobro. Dopis Okima vlastnoručně podepíše. – Doktor Miloslav Stingl se už se svým kmenem Kickapoo nesetkal. Zemřel krátce po odeslání svého dopisu do Oklahomy. – Dílo Miloslava Stingla zůstane inspirací pro všechny, kteří si stejně jako on půjdou za svými sny. – Od původních Havajců si přivezl moudrost, která ho provázela po celý život. Do posledního dne se řídil přesvědčením, že NADE VŠEMI NÁRODY JE LIDSTVÍ. – Syn Tomáš shrnuje otcův odkaz, byl „posledním cestovatelem ze staré školy“. Objevné expedice měly romantické kouzlo, jež vlivem globalizace zmizelo... -cib-