Muž zbavený tíže

Země původu

Česká republika

Copyright

2021

Rok výroby

2019—2020

Premiéra

9. 12. 2021

Minutáž

71 min

Kategorie

film

Žánr

umělecký, medailon

Typologie

dokumentárnídistribučnídlouhometrážní

Originální název

Muž zbavený tíže

Český název

Muž zbavený tíže

Anglický název

A Man Clear of Gravity

Pracovní název

Muž zbavený tíže aneb Praha Kamila Lhotáka / Tenkrát v Praze

Anotace

Dokumentární umělecký medailon s hranými a animovanými prvky Muž zbavený tíže vznikl v produkci autora scénáře a režiséra Josefa Císařovského (nar. 1952). Život a dílo vystudovaného právníka, výtvarného samouka, ale uznávaného a úspěšného grafika, malíře, ilustrátora a tvůrce poštovních známek s výrazným rukopisem, občasného spisovatele a zakládajícího člena Skupiny 42 Kamila Lhotáka (1912–1990) pojal filmař jako objevnou výpravu do Ohrady snů. Tajuplný objekt se „staráky“, jak umělec nazýval motoristické veterány, byl místem, jež v něm probudilo zaujetí pro technické vymoženosti a dopravní prostředky všeho druhu a kde se zrodilo jedno z ústředních témat jeho tvorby. K Ohradě snů a k inspirativním perifériím Prahy se slavný umělec nejenom ve vzpomínkách po celý život vracel. – Mnohovrstevnatý filmový tvar se opírá o výpovědi jemně ironického syna Kamila Lhotáka mladšího, monografisty Libora Šteffka, který v galerii komentuje Lhotákova ikonická díla, publicisty Jana Králíka, jemuž byl výtvarník motoristickým mentorem, sběratele, editora a nakladatele Jana Dvořáka, fotografů Blanky Chocholové a Pavla Váchy, „monopolního“ Lhotákova tiskaře z litografické dílny Martina Boudy a pamětnice Vlasty Kroupové. Umělcův magický svět z mnoha hledisek přibližují inscenované scénky (simulující atmosféru pražského předměstí a „dobrodružné“ cesty po Nuslích a okolí), animované pasáže i různé archiválie. Lhotákovo dílo prezentuje početná přehlídka obrazů, kopírující dějovou linku, z nichž jsou mnohé konfrontovány se skutečnými scenériemi buď v archivních, nebo v nově natočených záběrech či zapůjčených fotografiích (mimo jiné i v oblíbeném Českém středohoří). Některé malby oživuje animace, jejíž tempo rozvíjí originální hudební stopa. Vedle přehlídky dobových poštovních známek z dílny Kamila Lhotáka a Josefa Herčíka se objeví též juvenilní časopisy, na nichž se výtvarník podílel, knížky s jeho ilustracemi či pracovní deník. Některé soukromé události se střídají s popisem tvorby a motivů ve dvojím komentáři. Jeden je ve formě citovaných vzpomínek protagonisty. Děj nedodržuje chronologii a k mnoha peripetiím či životním etapám se vrací. Tvůrci se věnují výhradně Lhotákovi (a pouze ve zmínkách jeho vzorům), vyhnuli se kritickému přiřazení k souputníkům. Většinou všeobecně známá fakta vřadili poučnou formou do opulentní a hravé výtvarné koncepce. – O Kamilu Lhotákovi natočil Karel Vachek studentský krátký film Malíř Kamil Lhoták (1960), režisér a scenárista Josef Kořán krátký film Variace na ticho Kamila Lhotáka (1963) a v České televizi vznikl snímek Kamil Lhoták, poslední romantik (TV–2020; scénář a režie Aleš Kisil). -kk-

Obsah

V roce 1925 objeví Kamil Lhoták se spolužákem Tondou Skružným u nábřeží Botiče objekt, jejž nazvou Ohrada snů. Na ni pozdější umělec a milovník motocyklů a aut vzpomíná celý život; kde stávala, zůstalo dlouho tajemstvím... – Publicistu Jana Králíka v dospívání vedle verneovek a mayovek uhranula kniha Adolfa Branalda Dědeček automobil, ilustrovaná Lhotákem. Rozhodla o jeho budoucím životě: stal se redaktorem Světa motorů. V sedmdesátých letech pro časopis pořídil rozhovor s Lhotákem o jeho vášni pro dopravní prostředky; získal k němu i ilustraci s věnováním. Když se Králík po roce 1985 ocitl na „volné noze“, docházel pravidelně za svým motoristickým mentorem do Rybné ulice. Přepsané výtvarníkovy výpovědi vycházely na pokračování v Technickém magazínu. Rukopis včetně obrázků a fotografií však Králík založil při různých stěhováních. Objevil jej po třiceti letech a zkompletoval do publikace Za ohradou snů: Motorové opojení Kamila Lhotáka (Paseka/Pražská scéna, 2016). V té době zázračně získal na aukci desítku „výtisků“ Auto-moto zpravodaje, jež se považovaly za ztracené. Šlo sice o gymnaziální, ale fakticky první veteránský časopis, kde na ilustracích Lhoták zachytil tajemství Ohrady, skrývající „staráky“ (včetně francouzského vozu Turcat-Méry), jak zaparkovaným pokladům říkal. – První světovou válku prožil Kamil s maminkou u tety ve Stochově. U nádraží v nedalekých Lánech jako pětiletý poprvé viděl automobil a jeho motor v chodu. Jiří Kolář s Kamilem Lhotákem vydali o Stochově knížku Jeden den prázdnin. V padesátých letech se stala pokladem dětských knihovniček. Pamětnice Vlasta Kroupová předvádí náčrtník, do něhož jí jako malé Kamil kreslil, když přijel s mámou na posvícení. Jednou na dvoře s jejím tatínkem nafoukl horkovzdušný balón, ale uletěl jim (podobně skončil balón Kysibelka na pražské Jubilejní výstavě v roce 1891). – Libor Šteffek, autor monografií o Kamilu Lhotákovi, na výstavě umělcových obrazů podotýká, že právě létající balóny a vzducholodě se staly ústředním motivem poté, co se roku 1937 rozhodl dát na výtvarnou dráhu. Tehdy Lhoták postavil s kamarády skutečnou montgolfiéru, na niž připevnili fotoaparát se samospouští. Pořízené „letecké“ snímky se staly inspirací pro vrcholný obraz prvního období Balón nad krajinou. – Lhotákův otec, uznávaný vědec a lékař, za války pracoval na infekčním oddělení; pravděpodobně syna nakazil dětskou obrnou. Kamila trauma z prodělané nemoci a komplex zapíraného dítěte (otec si matku nevzal) pronásledovalo do dospělosti. I po operaci napadal na jednu nohu a od té doby toužil „zbavit se zemské tíže“. Zdrojem inspirace mu kromě ilustrací verneovek byly i scenérie Nuselského údolí. Z Lumírovy ulice, kde bydlel, pozoroval rychlou proměnu tehdejší periférie: mezi zahradami vyrůstaly továrny, dílny, opravny autobusů, lokomotiv a letadel. Půdy a sklepy nebo prostory za ohradami byly lákavé cíle pro dobrodružství. Podle záznamů v dalším časopise Astra, jenž se spolužáky vydával, probudily jejich zájem Vyšehradské kasematy. – Dílny firmy Roubíček a syn Na Folimance zničil v roce 1922 požár, tedy tajemná Ohrada, kam podnikali třináctiletí kluci objevné výpravy (datované do roku 1925), musela být jinde. Časopisy s kresbami dopravních skvostů, včetně auta Turcat-Méry či německých letadel, autoři posléze ztratili. – Kamil se narodil v holešovické Osadní ulici číslo 645/27, kde žil s matkou do tří let, než se odstěhovali pod Vyšehrad. Oblast raného dětství, doky v Holešovicích a Vltavská náplavka (svět s ohradami, továrními komíny a zapomenutými kouty) ho přitahovaly do konce života. – Lhoták, ovlivňovaný sny a vizemi, kvůli komplexům nemaloval autoportréty, svoji postavu vždy zachycoval zezadu. Ateliér měl na Letné v ulici Nad Královskou oborou. – Šteffek komentuje Lhotákův nejrozměrnější obraz Hráči baseballu, k němuž si udělal pracovní skicu s rozkreslenými políčky. – Roku 1941 narozený syn Kamil Lhoták mladší vzpomíná ve Stromovce na nedaleký ateliér, jejž otec získal po slovenském malíři Cypriánu Majerníkovi. Odtud s tátou pozorovali Stromovku, tam jej otec jako desetiletého portrétoval. Objasňuje obraz, na němž je muž s bílým praporkem vedle motocyklu Douglas, kterého odvrácené postavy v parku nevidí. Zdůrazňuje, že otce vzrušovalo tajemno a koncept osudu. – 1925. Druhou výpravu do Ohrady snů dobrodruzi podnikli už s chladnou hlavou. – Lhotáka lákaly i Strašnice (závodiště na Třebešíně) a Žižkov (pěší lávka), zachycoval místa, kde všední a obyčejné výjevy navozují pocit tajemství. – Fotografka Blanka Chocholová znala Lhotáka od dětství. Jejího otce, fotografa Václava Chocholu, spojovalo s výtvarníkem přátelství i náměty. Spolu léta „plánovali obraz“, pro nějž Václav, majitel libeňské zahrádky s altánem za ohradou, vytvářel zátiší z nalezeného harampádí a rekvizit (staré šicí stroje, sudy na naftu a tak dále). Lhoták pak na malbě „zhustil“ celý jeho svět. – Kamil mladší bydlel s otcem v Rybné ulici číslo 732/25 ve dvou etapách (1960–1971 a 1990). Měli dobré vztahy, spojoval je zájem o vážnou hudbu a motocykly. Na motocyklech Jawa 250 a ČZ 175 podnikali výlety do Českého středohoří. Šteffek zájem o lokalitu s malým letištěm dokládá obrazem Krajina s dvěma homolemi a prapory (jež si v ateliéru vybral historik umění František Dvořák kvůli magicky modré obloze). – Mládež od Ohrady se zákoutími „plnými šrotu“ odháněl statný uhlíř. – Editor a nakladatel Jan Dvořák, syn Františka Dvořáka, jako malý pravidelně dostával k Vánocům knížky s Lhotákovými ilustracemi a s věnováním. Poztrácené raritní výtisky už jako sběratel sháněl po antikvariátech (leporelo od Josefa Hiršala Šťastně dojeď, dlouhý vláčku, nejstarší Lhotákovu autorskou knihu Na suchu a ve vzduchu a unikátní titul Zdeňka Urbánka Rychle vpřed – po zemi, na vodě, vzduchem z roku 1951). – V roce 1948 vznikl Lhotákův ikonický obraz Vstříc osudu. Šteffek objasňuje autorovu složitou rodinnou i uměleckou situaci (vystoupil z Komunistické strany Československa, rozpadla se Skupina 42). – Zájem o francouzskou kulturu probudil v Lhotákovi vizionář a spisovatel Jules Verne už v dětství. Reáliemi z Paříže (již považoval za meku umění i technických vynálezů) často zaplňoval obrazy. Francii navštívil koncem třicátých let, v roce 1947, pak po pauze v šedesátých letech. V Paříži se setkal se svým vzorem a zároveň obdivovatelem Josefem Šímou. Na tamní výstavě českých malířů zaujal Pabla Picassa jeho portrét jednoruké múzy Dcera velkoměsta IV. – Šteffek analyzuje minimalistický, přesto efektní obraz Dědeček s vnučkou na závodní dráze, jenž považuje za nejhodnotnější Lhotákovo dílo v soukromých sbírkách. – Fotograf Pavel Vácha navštíví malostranskou grafickou dílnu. Lhotáka, který zde vytiskl většinu svých litografií, poznal tiskař Martin Bouda v době, kdy se tu učil. Na místě slavné dílny mistra Pegrassiho (po němž ji převzali prasynovci Pavel a Milan Dřímalovi) ve smíchovské ulici V lesíčku, kde Lhoták taky pracoval, je dnes školka. Vácha dávné dění dokládá fotografiemi. V antikvariátu ve Spálené ulici, bývalé Galerii Fronta připomíná, osm Lhotákových velkých výstav. – Lhoták mladší vysvětluje otcovu oblibu Roudnice a Labského údolí; měl zde milenku, paní Květu Kovandovou (v letech 1955–1960), a zároveň obdivoval zdejší táhlé kopce a horizont. Do života mu zasáhly čtyři stěžejní vztahy, s židovkou Herthou (rozenou Guthovou), s múzou „dcerou velkoměsta“ Mankou Haštabovou, vdanou Květou a s paní Annou Endrštovou. – Umělec poznal tehdy patnáctiletou Manku, jíž chyběla ruka, v roce 1945 v Jedličkově ústavu. Múzu vyobrazil na dvaceti plátnech a mnoha grafikách. Malíře odmítla kvůli velkému věkovému rozdílu, ale setkávali se až do jeho smrti v roce 1990. – Sběratel Dvořák vlastní několik výtisků školního časopisu Astra, kam Lhoták psal články s motoristickou tematikou nebo kreslil karikatury pedagogů, slavné vydání verneovky Děti kapitána Granta s původními xylografickými ilustracemi Edouarda Rioua (jež Lhoták obdivoval) a dosud neznámý a nerealizovaný literární scénář dokumentárně trikového filmu o Kamilu Lhotákovi Zeď vzpomínek od Jiřího Brdečky. U stejnojmenného obrazu z roku 1954 Šteffek objasňuje řady čísel, respektive zakódovaná data narození syna a otce, který se věnoval také numerologii. – Dvořákova sbírka obsahuje i jeden z mnoha Lhotákových pracovních deníků s výstřižky, jejž autor věnoval jeho otci. – Šteffek upozorňuje na novou dynamiku, která vstoupila do umělcova díla v šedesátých letech: do krajiny začal umísťovat neskutečné objekty (viz obraz Stroj pouště). Pro skutečné vymoženosti měl velký cit (když šéfovi leteckých konstruktérů věnoval grafiku s letadlem Deperdussin 1913, ohromily technika správně zvolené proporce). – Lhoták mladší vzpomíná na otcovy milované lokace v Rané a Číčově, často spolu jezdili trasu Louny–Lovosice, obdařenou vyhlídkami a pozoruhodnými geologickými útvary (přenesený křemencový menhir Zakletý mnich). Splnil mu přání a jeho popel vysypal na vrchu Číčov. – Když se v Ohradě usídlil obchod se dřevem a uhlím, studenti snadněji proklouzli na vrakoviště. – Králík vzpomíná na návštěvu v Nuslích u vdovy po Juliu Vnoučkovi. Mezi mnoha obrazy objevil uhrančivou kresbu notové osnovy. Kamil ji za války u spolužáka zhotovil na základě fotografie (zvláštním postupem zachytili přehrání gramofonové desky Ravelova koncertu pro křídlovku). – Podle ilustrace se jménem majitele autodílny Jelínek a syn v Auto-moto zpravodaji je v Chytilově adresáři firem z první republiky určena skutečná adresa Ohrady snů... Přemyslovo nábřeží číslo 639/20, dnes Sekaninova ulice. -kk-

Poznámka

Použité fotografie: Václav Chochola, Blanka Chocholová, Jan Králík, Pavel Vácha, Národní památkový ústav, Národní technické muzeum, Archiv hlavního města Prahy, Poštovní muzeum České pošty.

Hrají

Vít Sepekovský

malíř Kamil Lhoták jako školák

Jakub Frydrych

Tonda Skružný, Lhotákův spolužák

Miluše Bittnerová

domovnice z Nuslí

Vlastimil Hottmar

pilot

Václav Říha

motorista

Jaroslav Helšus

vedoucí kanoista

Martin Hošek

kanoista

Účinkují

Vlasta Kroupová

pamětnice

Kamil Lhoták ml.

Jan Dvořák

editor a nakladatel

Jan Králík

publicista

Libor Šteffek

autor monografií o Kamilu Lhotákovi

Pavel Vácha

fotograf

Martin Bouda

tiskař

Štáb a tvůrci

Původní filmový námět

Josef Císařovský

Kamera

Michal Němec, Jaroslav Bělonožník (letecké záběry)

Výprava

Miroslav Korbel (rekvizitář)

Návrhy kostýmů

Oliva Kindlová

Zvuk

Jiří Koťátko, Martin Ženíšek (design a mix zvuku)

Animace

Břetislav Kašpar (3D), Patrik Hradecký (3D), Tereza Ščerbová (3D)

Postprodukce

Studio Filmsound (hudba), Studio COX (hudba)

Odborný poradce

Libor Šteffek

Hudba

Hudba

Clara Císařovská, David Koller

Použitá hudba

Maurice Ravel (Koncert pro piano G dur)

Nahrál

Martin Manas Mynář, Petr Filip Filipský

Písně

Kupředu, zpátky ni krok

Hudba k písni Jan Seidel

Lokace

Praha, Nuselský most (Praha), Staré Město (Praha), Rybná ulice (Staré Město), Nové Město (Praha), Spálená ulice (Nové Město), antikvariát /interiér/ (Spálená ulice), Malá Strana (Praha), Říční ulice (Malá Strana), litografická dílna /i interiér/ (Říční ulice), Smíchov (Praha), ulice V lesíčku (Smíchov), mateřská škola /interiér/ (ulice V lesíčku), Bubeneč (Praha), Stromovka (Bubeneč), hřiště Vozovna (Stromovka), ulice Nad Královskou oborou /interiér/ (Bubeneč), Holešovice (Praha), přístav (Holešovice), Osadní ulice (Holešovice), Dělnická ulice (Holešovice), Argentinská ulice (Holešovice), Jankovcova ulice (Holešovice), Vltava (Praha), Bubenské nábřeží (Vltava), Rohanský ostrov (Vltava), Žižkov (Praha), Husitská ulice (Žižkov), viadukt (Žižkov), Strašnice (Praha), velodrom Třebešín (Strašnice), Nusle (Praha), Folimanka (Nusle), Sekaninova ulice (Folimanka), Lumírova ulice (Nusle), Karlín (Praha), Troja (Praha), Hostivař (Praha), potok Botič (Hostivař), Stochov, nádraží (Stochov), Libčeves, Charvatce (Libčeves), letiště (Charvatce), Hluboká nad Vltavou, Konojedy, Lipno, Drahomyšl (Lipno), menhir Zakletý mnich (Drahomyšl), Hořenec, vrch Číčov (Hořenec), České středohoří, hora Raná (České středohoří)

Produkční údaje

Originální název

Muž zbavený tíže

Český název

Muž zbavený tíže

Anglický název

A Man Clear of Gravity

Pracovní název

Muž zbavený tíže aneb Praha Kamila Lhotáka / Tenkrát v Praze

Kategorie

film

Typologie

dokumentárnídistribuční

Žánr

umělecký, medailon

Země původu

Česká republika

Copyright

2021

Rok výroby

2019—2020

Produkční data

začátek natáčení 13. 3. 2019
konec natáčení 18. 6. 2020
konec distribučního monopolu 9. 12. 2031

Premiéra

distribuční premiéra 9. 12. 2021 /přístupné bez omezení/

Distribuční slogan

Celovečerní dokument o Kamilu Lhotákovi a jeho Ohradě snů.

Nositelé copyrightu

Josef Císařovský

Distribuce

CinemArt

Technické údaje

Délka

dlouhometrážní

Minutáž

71 min

Distribuční nosič

DCP 2-D, MP4

Animační technika

kombinovaný, počítačová animace, dokumentární, hraný, 3-D

Poměr stran

1:1,78

Barva

barevný

Zvuk

zvukový

Zvukový systém/formát

5.1, digitální zvuk

Verze

česká

Mluveno

česky

Podtitulky

bez titulků

Úvodní/závěrečné titulky

české