Jak jsem se stala partyzánkou

V roce 1939 došlo pod vlivem hitlerovského Německa ke vzniku nacisticky orientovaného Slovenského štátu a k rozpadu Československé republiky. Během druhé světové války probíhal na okupovaných územích protinacistický odboj. Jeho významnou součástí byly ilegální ozbrojené jednotky partyzánů. Vyvrcholením slovenského odboje se v roce 1944 stalo Slovenské národní povstání. – (Prolog) Vera Lacková vypráví tragický příběh romských předků jako pohádku. Praděda Ján Lacko (1901–1969) se ženou Rozálií měli čtyři dcery, Margitu, Gabrielu, Rózku a Valiku (Valériu). Museli žít podle cizích pravidel. Ján se přidal k odbojným partyzánům. Když dal „král“ vypálit domy vzbouřenců, shořel i ten jeho. Jána zajali a šestičlennou rodinu odvedli do hlubokého lesa. Pradědova matka Mária nesla peřinku s nejmenší dvouměsíční Valikou. Volnou rukou trhala peří, jež odhazovala na cestu, věřila, že je syn najde. – Režisérka vyhledá zápis o historické události v archivu: v listopadu 1944 byla cikánská rodina Lackových z Dolného Turčeku zajištěna německým gestapem pro podezření z napomáhání partyzánům. Matka Mária, manželka a dcery byly německými vojáky v lese Puš zastřeleny a zakopány. – 3. 3. 2018. Babička Daria vyprávěla „pohádku“ Veře už v dětství. Ján byl uvězněný v koncentračním táboře v Dubnici nad Váhom, kam Němci posílali Romy z celého Slovenska. Po válce se znovu oženil a měl tři dcery. Nejmladší z nich je režisérčina babička Darinka. Ta vzpomíná, že deprimovaný otec o minulosti nevyprávěl. Po propuštění mu trvalo několik měsíců, než našel ostatky rodiny, jež pak pochoval. – Veru vychovali prarodiče z otcovy strany. Když se narodila, bylo mámě Beátě a tátovi pouhých šestnáct let a neuměli se o ni postarat. Děda nechce, aby ho vnučka natáčela. Kromě milované babičky, které Vera říká Phuri daj (v romštině babička) a která je pro ni symbolem odvahy, je její velkou oporou teta Marcela. – 12. 3. 2018. Režisérka měsíce hledá pamětníky v okolí Turčeku. Starší muž vypráví o poměrech v satelitu hitlerovského Německa, Slovenském štátu. Přizná, že jako většina byl v Hitlerjugend. Nemluví dobře o „vesnických“ cikánech (aniž si uvědomuje, že Vera je Romka) a nárůst romské populace považuje za hrůzu. – 20. 3. 2018, Vídeň. Veru prarodiče vedli ke vzdělání, chtěli, aby měla v občanském průkaze titul, aby ji společnost jako Romku lépe přijala. Jako jediná v rodině vystudovala vysokou školu. Nyní žije s přítelem v rakouském hlavním městě. – Teta Anna předá režisérce dokumenty, dokládající, že byl Ján v odboji. Připomíná další detaily z jeho života: po osvobození Dubnice v roce 1945 našel prázdný dům, prohledal inkriminovaný les a podle peří opravdu našel hrob postřílených blízkých. Zemřel na selhání srdce v šedesáti osmi letech. – Veru zaujal při cestách s babičkou na hřbitov zapomenutý pomník, připomínající smrt sto osmdesáti dvou hrdinů, kteří za pomoc partyzánům skončili v masovém hrobě. Pradědova rodina je mezi nimi. – Vera si povídá s nemocnou Darinkou. „Starka“ by se chtěla dočkat jejího potomka, má radost, že se našly dokumenty o pradědovi, a rozpláče se, když se jí vnučka vyzná, že je pro ni velkým vzorem. – Příbuzní pečují o nemohoucí babičku. 2. 4. 2018 Phuri daj zemřela. Je pohřbená vedle Jána v Turčeku. Před smrtí jí Vera slíbí, že bude pokračovat v pradědovu odkazu. Zavolá do Muzea Slovenského národního povstání (SNP) v Banské Bystrici. – 20. 4. 2018. Vera by ráda uspořádala výstavu o romských partyzánech. S ředitelem muzea najdou v archivu jedinou složku o romském zběhovi ze slovenské armády (běžně Romové nerukovali). Anton Facun se přidal k partyzánům a pak k americké armádě. V archivovaných vzpomínkách píše: jako bývalý zahraniční voják a parašutista s krycím jménem Tony Novak během SNP přistál na letišti Tri duby ve Sliači. Hlavním cílem mise bylo přivést Slováky a Čechy do odboje a porazit fašistický režim. Vera se s ředitelem muzea Stanislavem Mičevem dohodne na realizaci výstavy k oslavám 75. výročí SNP. – 17. 9. 2018. Režisérka doufá, že žijí Facunovi potomci. S tetou Marcelou prochází centrum Vídně. Vzpomínají na babičku. – 26. 9. 2018. Vera navštíví v Grazu Marcelu a jejího přítele Hannese. Mužův děda byl rakouský voják. Přestože je teta Romka, tvrdí, že nemá ráda cikány. Smířlivě se však hlásí k jejich hudbě, srdečnosti a štědrosti. Pravdu o jejích kořenech řekla jejímu příteli až Marcelina máma Daria. – Vera se často setkává s Romy, kteří hledají svoji identitu. Marně doufá, že na pietním aktu za oběti romského holokaustu v muzeu SNP potká Facunovy potomky. – Účastník piety Braňo Oláh čte u ohně svou povídku, napsanou podle skutečných zážitků prastrýce Jana a jeho pěti bratrů z protifašistického odboje a z povstání (jedním byl jeho děda). Dva z nich skončili ve vězení. Unikli zastřelení a byli transportováni do koncentráku. Tam si Jozef při svážení mrtvol poranil nohu a dlouho umíral na gangrénu. Domů se vrátil jen Mikuláš. – Posluchači diskutují o romském holokaustu a o přístupu většinové společnosti k Romům (nejsou homogenní skupina), zazní i rasistické názory. Úspěšným členům etnika lidé nevěří, že jsou cikáni a že mohou něco dokázat. – Vera sleduje pořad o slovenských nacionalistech, vedených extremistou Marianem Kotlebou. – Braňo vyhledá jméno dědečkova bratra, uvedené na deskách památníku SNP. Mluví o omezeních, jimž Romové v nedávné minulosti podléhali, a strachu, že se fašistické praktiky vrátí. – Vera vzpomíná: mámu neviděla nikdy, otce do osmi roků. Popisuje tragický incident z devadesátých let, kdy „náckové“ otce zmlátili. – Přátelé režisérky na zahradní párty přiznávají, že o historii romských partyzánů nic nevědí. Diskutují o současné situaci Romů. Veru některé ignorantské názory šokují. – Preference krajně pravicové strany Naše Slovensko Mariana Kotleby stoupají. – 1. 10. 2018. Režisérka stále nenašla Facunovy potomky. Čte z knihy vzpomínek Josefa Serinka Česká cikánská rapsodie, jež zpracoval historik Jan Tesař. Ten byl i s rodinou v roce 1942 deportovaný do romského tábora v Čechách. Na místě lágru, kde byl od sedmdesátých let 20. století chov prasat, má být vybudováno pietní místo. – 29. 10. 2018, Lety u Písku. Vera našla Serinkova vnuka Zdeňka. I s jeho synem Davidem prochází areál, odkud jejich předek utekl a založil na Vysočině partyzánský oddíl. Doma se o tom nemluvilo, Serinkova rodina tu zemřela. Tábor vedli Češi. David je rozpačitý, doposud netušil, že má romské kořeny. O cikánech ve vedlejší obci Mirovice nemluví dobře. Muži nejsou proti vybudování památníku, přestože dle výpovědí starousedlíků šlo o pracovní tábor pro nepřizpůsobivé. Podle Very místní nevěří, že odtud zajatce odváželi do Osvětimi a že řada lidí zde z dřiny zahynula. – Režisérce přizná úřednice na obecním úřadu v Letech, že místní se zbořením velkého vepřína nesouhlasí. – Zdeněk ukazuje synovi místo na Vysočině, kde Serinek po útěku našel útočiště. Na památku tu zasadili strom, který však někdo vytrhl. – Vera připomíná smrt otce: vyhrál v kartách, jeho bílí kamarádi ho okradli a ubili. Životem ji dál vedla Phuri daj. Myslí si, že Romům právě vedení chybí. – Marcela se podivuje, že přítel řekl svému bratrovi, že je Romka. Na hřbitově Hannes mluví o válečných strastech své rodiny. Pár spolu pokojně žije navzdory rodinné minulosti (dědové ve válce stáli proti sobě). – Vera s vnučkou Antona Facuna sledují dokument, v němž muž obhajuje úmysl založit Svaz cikánů a Romů (komunisté mu to překazili) a vzpomíná na minulost. S dalším příbuzným pak obchází v jeho rodné vsi pamětníky. Němci ho donutili, aby si sám zapálil dům. – Na hrobě rodiny Lackových nejsou jména všech pochovaných. Vera s Marcelou navštíví příbuzné ve snaze dát vše do pořádku a probírají protiromskou náladu ve slovenské společnosti. – Filmařka slaví se stmelenou rodinou třicáté narozeniny. – Obecní úřad Turček. Vera dohaduje se starostou uspořádání pietního aktu k uctění partyzánů. Rada projednává podobu vzpomínkové akce (Vera má určitou představu: hymna, proslov starosty a následná mše). V určený den je v obci i tradiční zábava. – Po hymně a proslovu starosty u masového hrobu obětí z obcí Turček, Sklené a Horná Štubňa připomene Vera ve své řeči pradědu. 13. 4. 2019. Vera s Marcelou jsou na mši za zemřelé z rodiny Lackových. Mrzí je, že přišlo málo lidí z romské komunity. Na vesnické zábavě starosta mluví s Verou o „citlivé“ historii opatrně. – Filmařka sleduje dokument s výpověďmi bojujících Romů. 11. 5. 2019. Vera objeví v archivech svědectví romských partyzánů, kteří se do odboje zapojili i v dalších zemích. Kromě Čech a Slovenska i v Maďarsku, Itálii, bývalé Jugoslávii, SSSR a Francii. – Při rozdávání letáků k vernisáži expozice „Romové v odboji“ naráží filmařka na nezájem. Akce se v zahradě Chavivy Reikové účastní slovenská prezidentka Zuzana Čaputová. Vera ji provází a představí jí rodinu. Čaputová vystoupí na shromáždění k výročí SNP se státnickým projevem. Organizátorka mluví na výstavě o aktivitách Romů. – Vera je těhotná. S Marcelou položí věnec na hrob s obnoveným náhrobním kamenem a v lese kytici. – Vera vypráví novorozené dceři Darie pohádku o Jánu Lackovi... -kk-