Carmina burana

V zasněžené zámecké zahradě roztáčí anděl s čertem kolo štěstěny, které je již od starověku pověstnou metaforou pro nevyzpytatelnou povahu osudu. Sochy z kola ožívají – alegorické postavy vyjadřující spravedlnost, cudnost, moudrost či čas tančí s lidskými kostmi pod taktovkou šaška. První dějství je ukončeno příchodem jara. – Sníh taje a zvířata jako srnka, zajíc, plameňák či morče se přicházejí pást nebo pářit. Druhá část je totiž oslavou přirozenosti a přírody. Muži a ženy společně slaví, zpívají a tančí. Dokonce i anděl s čertem spolu hrají na bubínek a píšťalu. Muži ženy neustále svádí, vylézají za nimi na stromy, skáčou do rybníka či do sena a hromadně se s nimi milují. Rozbujelé a nevázané slavnosti utnou pekelné ohně. – Lidé i s andělem pijí a plují na lodi skrze temnotu kolem hrůz a smrti. Opilého anděla se zmocní čerti, kteří ho zaživa opékají nad ohněm. Čerti s lidmi si poté na hostině společně pochutnávají. Anděl se v kritický okamžik zvedá a uniká. Lidé se kají, dovolávají se k nebesům a dostává se jim vína. Třetí dějství je tedy opěvováním vína a opileckých pekelných hrátek. – Čtvrté dějství připomíná nebe. Je o lásce mezi mužem a ženou. Muži se do nebeského zámku dobývají beranidlem, zatímco ženy jej brání lukem a šípy. Muži se úspěšně podkopou, ženám se dvoří a posléze se s nimi i druží. Dějství končí soubojem muže a ženy ústícím v milostný polibek. – Páté dějství je návratem dějství prvního, je opět oslavou osudu a štěstěny. Muž se modlí k bohyni Fortuně. Kolo štěstí se nadále otáčí. Muži a ženy spolu leží v trávě kolem knihy, kterou společně dopisují. Šašek knihu zavírá.