Přípravy k filmu T

Tiší mrtví. Ti, že znovu žijí? Znovu žijí? Vlastní vůlí svou? Či nuceně žíly jejich bijí? Proti vůli v nové sny zas jdou? Za hroby mám znovu mladost sníti? Aby znovu prchl její stín? Ó, by mohl navždy hrob mě krýti! Věčné nic! v tvůj já se vrhu klín. (1833, Karel Hynek Mácha: Těžkomyslnost). – Znovu znovu znovu znovu. – Znovu znovu znovu znovu. – znovu. – Dva mladíci Ivan a Adam a dívka Darja se procházejí a průběžně deklamují, opakují či si pohrávají s pojmy a výroky, jež rezonují s jejich vnímáním a uvažováním o každodennosti i budoucnosti. Oblékání údržby. Chlapce Diviše zajímá, kde mladík Petr bere informace. Monopolistická formalizace informací, výchovy, kultury, umění, sportu, bydlení, dopravy, hygieny, morálky, spravedlnosti, výživy, erotismu a sexuality, oblékání, údržby. Krátce: všech způsobů, jimiž se projevuje lidský život, je neklamným znamením konce této civilizace, v níž forma pozřela funkci. Nelze si představit přirozenější smrt kteréhokoliv civilizačního cyklu. Je-li však smrt vtělena do života stejně jako život do smrti, lze právem předpokládat, že zrod i smrt civilizací představuje velmi dlouhý a složitý transformační proces, který je z perspektivy lidského jedince sotva postřehnutelný. – 2020, 23. covidkvětna. Ivan se rozhoduje nejít na FAMU, ale hlásit se na Evropské dějiny. Přípravy. Adam, sedící na obrubníku před restaurací s Ivanem, si lépe umí kamaráda představit na historickém oboru než na scenáristice, mezi ty nezapadá. Ivan se strachuje, že pokud neuspěje, nezbude mu než nastoupit na Fakultu humanitních studií Univerzity Karlovy. Ivan. Adam. Nechce dál marnit čas na školách, jež ho nebaví. Pravděpodobně máš už pětinu života za sebou. Situaci probírá i s kamarádkou Darjou. Darja. I ona pociťuje, že čas letí. Pozorují děti jezdící po ploše na kolečkových židlích. Dívka popisuje pocity z dětství. Otevře téma smrti. – Anička (zvuk!). Přátelé sedící na ploše letního kina Strahov v gaučích debatují o konci života a okolnostech s ním spojených (rozloučení s blízkými, lítost, že něco nestihli a tak dále). Ivan by rád zemřel hrdinsky, aby smrt měla smysl. Zmiňuje mladíka 1809, Friedrich Staps (17 let), jenž se pokusil o atentát na Napoleona, odmítl nabízenou milost a za své hodnoty se nechal popravit. Ivan probírá druhou možnost, zemřít stylově na pódiu revolverem. Tu hru by nikdo nezapomněl. – Protagonisté s gustem pokuřují. Milan Klepikov si posteskne, že všichni jeho hrdinové kouří prakticky nonstop a nechtějí, aby to bylo ve filmu. Přípravy. Zdůrazní paradox, že generace, která se snaží zachránit planetu, je vůči sobě destruktivní. Obzvlášť Ivan často kouří. Znovu. Autor by si přál, aby se začal léčit, mohly by ho k tomu vyprovokovat záběry ve filmu. Znovu. – Kamarádka Petra se Ivanovi svěřuje, že zažívá pocity fatálnosti ze svých rozhodnutí. Petra. Přátelé autorovi přiznají, že jsou čerství dvacátníci. – Adam telefonuje Ivanovi a pozoruje ho z okna. Pustí se spolu do diskuse o lásce a představě ideální dívky. Paní Čepelákovou. Reálné požadavky před sto lety. Kamarádi natáčí film na chalupě, s úsměvy předčítají sto let staré milostné inzeráty, vzájemně se popichují. Číst si sto let staré inzeráty... Bude tady za dalších sto let někdo, kdo by se bavil způsoby, jakými jsme se seznamovali my, lidé z roku 2021? Ne nebude. – Adam s Ivanem dál probírají vztahové zkušenosti. Ivan Petře vypráví o nešťastných zážitcích z minulého vztahu, často i lhal. Ona je tady. to je špatný. znovu. Vzpomíná na rozchod. Zpětně je rád, že se pro něj rozhodl. Jedinej, kdo se chce tady rozejít. Rozejít. Rozejít. – Ivanovy vztahy jsou definovány jeho minulými zkušenostmi. Přátelé se opilecky perou a hádají na noční ulici. Ecce vita. ecce vita. Vysedávají u chaty. Ivan naléhavě opakuje žádost slibu. To ti neslíbím. (zpomaleně) Adam s Darjou recitují báseň Máj Karla Hynka Máchy. Oh heterosexuality, we loved you so much, but... ce nʼest plus possible. visiblement évident maintenant vraiment. Podle Ivana se jedná o jejich poslední prázdniny, poslední výlet. Adam tvrdí, že svět skončí. Milan Klepikov. konec světa není žádná katastrofa (Přípravy k filmu T). – Trojice natírá střechu chalupy. Přijde řeč na blokády klimatických aktivistů Extinction Rebellion. Diviš pozoruje jeden z jejich protestů. Diviš. Ulicemi centra Prahy prochází hlasitě skandující průvod. Omladinadóulic. omladinadóulic. červen 2019. Petr Doubravský. listopad 2020. Aktivista Petr se ptá Diviše na jeho zájem o ekologii. Sofie. revolution. revolution. puzzle salads. Členové průvodu za budoucnost na sebe poutají pozornost kolemjdoucích. – Pokračuje natáčení filmu. Anna mluví o svém pohledu na klimatickou krizi. S aktivisty příliš nesympatizuje, ale situaci považuje za vážnou a nezvratnou. Namísto demonstrování by se podle ní mělo přejít k činům a hledat řešení. Je se situací smířená. Čas, který lidstvo má, je třeba smysluplně využít i k obnově planety, která bude asi bez nás. Neodvratně. Jako relevantní příklad zmíní projekt mladíka, Boyan Slat, který vymyslel síť na zachycování odpadků v moři. Proti tomu, co pokládám za špatné, nechci protestovat, nýbrž vytvořit něco, v čem vidím smysl. Boyan Slat, 2012. Emotivní projevy (například Grety Thunbergové) musí nahradit prospěšná řešení problémů. Dívka během protestu poslouchá Divišovy názory na ekologii. Podle chlapce lidi spíš než planetu ničí sami sebe. – Ivan hraje Adamovi na kytaru, v písni s nadsázkou tematizuje jeho smrt. – Klepikov vypráví, že se přestěhoval do klidné Šlikovy ulice poblíž Bílé hory. Předtím žil v rušných Nuslích. Z okna pozoroval hemžení na náměstí Bratří Synků, kde dělníci rekonstruovali tramvajové koleje (s odkazem na Kafkovu povídku Okno do ulice). Dění kolem často nerozumí, ale fascinuje ho. Večer sleduje obrazovku přes ulici, kde běží televizní vědomostní pořad Máme rádi Česko, k tomu doma poslouchá vážnou hudbu. – Klepikova inspirovala věta od básníka, prozaisty a esejisty Petra Krále a začal natáčet s Adamem a s Ivanem, později s Darjou, Divišem a Aničkou. Iniciační výrok zní: Po celém světě je ovšem víceméně tabu všechno, co by demoralizovalo mladé matky a malé mesiáše, za něž mají své pilně zhýčkané ratolesti a ovšem i vyzrazení toho, že matky porodily děti do světa, jenž už má za sebou svůj konec. Podle autora film vypráví o lidech, kteří přišli do již zakončeného světa. O „podvedených lidech, kteří ještě nevědí, že byli podvedení“. Kluci blbnou v ulicích, pobíhají, válí se na zemi, pošťuchují se, jakoby bezmyšlenkovitě pokřikují, chrlí ze sebe zvuky, výroky (rozedraní víra, rozedratá díra, rozedraná země). La rose. Pěkně. Pěkně. Pěkně... Tam tam. Čau. – Cestující v tramvaji sedí s rouškami a nesměle pokynou filmařům. Darja se Ivanovi svěří, že je velmi unavená. Klepikov poznamená, že dívka je Covid-19 pozitivní, což se dozvěděli až zpětně. Natáčení bylo na dva týdny přerušeno. Ivan s ní telefonuje, když Darja čeká na test. S Adamem reflektují dopady karantény. Petr Král, který napsal, že matky porodily děti do světa, jenž už má za sebou svůj konec, neměl o Covidu-19 ani tušení (nebo měl?). Zažil pouhý začátek pandemie. Policie dohlíží na občany v rouškách. Že matky porodily děti do světa, jenž už má za sebou svůj konec. – Petr Král sedí na lavičce se dvěma studentkami. Svět podle něj začíná, vrcholí a končí. Že matky porodily děti do světa, jenž už má za sebou svůj konec. Podle Petry se Král nad matky a jejich potomky „povyšuje“. Básník pokračuje ve výkladu. Zdůrazní, že v současné generaci nevidí konec. KONEC. – Podle Krále se evropská civilizace změnila, stala se odtažitou a přestala jej zajímat. Jako příklad zmíní historicky důležitý komplex budov v centru Prahy s restaurací Savarin, který má být zbourán a nahrazen pouhým „kšeftem“, obchodním domem, což považuje za vraždu. – Počítačovou vizualizaci revitalizace Savarinu Klepikov doplňuje výčtem informací o zainteresovaných „osobách“ a slovy generálního ředitele developerské skupiny Crestyl. – Adam a Ivan debatují o pesimismu a relativismu, pravdě/lži. Společně zvolají „konec světa není žádná katastrofa“. – Annu s Divišem a Adama s Ivanem děsí, jak internetové společnosti sbírají a využívají uživatelská data. Ta už z prostoru nikdy nezmizí, společnost to akceptuje a nikdo to nereguluje. – Adam s Ivanem a Darjou natírají střechu. Baví se o konci světa, nebudou o něm vědět, protože už nebudou. Občané mají roušky. Co zbylo, co se dá ještě zahlédnout povzbudivějšího mezi vyhaslými kolemjdoucími, kteří se valí, a přece jako by stáli na místě? Mezi přežvýkanými slovy, která už nic neunesou, dokonce ani úsměch ne? Mladíci, vyhřívající se na střeše, několikrát zvolají „konec světa není žádná katastrofa“. – Na zahradě Adam z legrace přiloží Ivanovi nůž ke krku a několikrát praví „podřežu tě nožem“. Klepikov prosí diváky, aby chybujícím odpustili jejich hříchy, svéráznost a nedokonalost, ať každý může zůstat, jaký je a za krátkou epochu svého bytí udělat to, co uzná za vhodné. Zbývá nám totiž směšně málo času na lásku, vraždy, vybombardování měst... A lehce se zříkáme plánů, nároků, požadavků. Znovu. Znovu. Mladíci se dětinsky škádlí a bijí na ulicích, pokřikují nesmysly, pochodují lesem, běhají v dešti. Adam si půjčí kameru a namíří ji na Ivana. Bijí se, rozdivočelý mladík šeptá „konec světa není žádná katastrofa“. Doma hraje na kytaru a větu opakuje. – Ivan telefonuje Adamovi, pozoruje ho z okna. Znovu se „dohadují“, zda je konec světa katastrofa. Totéž probírají Anna s Divišem. – Prázdné lavičky. Petr Král tady od 17. června (2020) není. Král očekává konec a zdůrazňuje doznívání. Ústřední trojice se válí v trávě. Diviš sedí na lavičce se dvěma studentkami. V současné generaci nevidí konec, stejně jako Petr Král. KONEC. – Petr Adamovi v Konviktu v pražské Bartolomějské ulici přiznává, že by některá svá dřívější prohlášení dnes přeformuloval. Diskutují o vývoji jedince, vlivu na svět a smyslu věcí, přítomnost utváří budoucnost. – Adam, Ivan a Darja kráčí lesní cestou. Slapy, pondělí 14. září 2020, někdy před polednem. Ivan: Mám chuť na pusu. Darja: Chuť na pusu? Ivan: Jo. Darja: Aha. – (zrychleně) Auta ujíždějí smrákajícím se i nočním městem, ulicemi i tunely. – Diviš několikrát řekne „úplně marně, úplně zbytečně a strašně moc“ a kráčí po vltavské náplavce. Klepikov slovní spojení donekonečna opakuje, posléze výrok doplní slovy miluji Tě... Milan Klepikov Přípravy k filmu T. – (po titulcích) Darja se ptá dětí, co si myslí o konci světa. Ty to nijak nezajímá... m. k. 2020. -cib-