Až zařve lev

„Věř těm, kteří hledají pravdu, a pochybuj o těch, kteří ji našli.“ André Gide. – V temnotě dantovského Očistce se mnich Odorik z Pordenone chystá vyzpovídat českého krále Přemysla II. Otakara. Mocný panovník, zabitý v bitvě na Moravském poli, je zpočátku nesdílný. Zpovědník monarchu konfrontuje s jeho hříchy: vzpourou proti vlastnímu otci, cizoložstvím, touhou po cizích územích i krutým zacházením s nepřáteli. Vladař nechápe, proč by se měl svěřovat se svými prohřešky, nicméně chce najít klid, a tak nemá na vybranou. Odorik mu na oplátku slíbí vyprávění o pouti do daleké Asie. „Český Marco Polo“ na rozdíl od italského protějšku na cestách nezbohatl a slavným se nestal ani po smrti, protože si jeho paměti přivlastnil Angličan Jan Mandevilla. Přemysl a Odorik jsou na tom tedy podobně, jednomu ukradli království, druhému knihu. – Archeolog Zdeněk Dragoun představuje rytiny na zdech Juditiny věže, jež vytvářeli Přemyslovi vojáci během povstání proti Václavu I. roku 1249. – Vzpouru proti otci vnímá Odorik za Přemyslův vůbec nejtěžší přečin. Otakar vypráví o špatném vztahu s rodiči, kteří upřednostňovali staršího, předčasně zesnulého bratra Vladislava. – Psychiatr Cyril Höschl je přesvědčen, že Přemyslovo jednání po celý život určoval pocit méněcennosti, daný druhorozeným postavením. – Král s hořkostí vzpomíná na krutého otce, který účastníkům povstání na naléhání sestry, abatyše Anežky, veřejně odpustil, ale pak je nechal popravit. Syna však po měsíci žaláře propustil, takže ten mohl po jeho smrti nastoupit na trůn. – Odorik vypráví o svém otci, Čechovi vyslaném Přemyslem k obraně Pordenone, a o rodném Furlánsku, kraji, kde se odjakživa potkávaly různé kultury. – Krajinný archeolog Petr Hrubý popisuje mýcení lesů v Otakarových časech, doloží to nálezem staré boty. – Čechy byly oproti Furlánsku uzavřenější, za hranice se podívali většinou pouze vojáci, zároveň však bylo království bohaté. Otakar se rád pochlubí, kolik měst, hradů a infrastruktury nechal vybudovat. Snaží se také obhájit podíl na německé kolonizaci. Zažertuje, že vybudováním říše směřující na jih se trefil Čechům do vkusu, protože tito rádi jezdí na Jadran, do Alp a na vídeňské trhy. – Kunsthistorička Milena Bartlová tvrdí, že Přemysl je Čechy vnímán kladně navzdory svému expanzionismu právě proto, že byl nakonec poražen. – Mnich a král si prohlížejí knížecí stolec v korutanském Maria Saalu, na nějž Přemysl kdysi usedl. Trůn je chráněn dvojitým sklem a Přemysl nese s nelibostí, že na posvátné místo doléhají zvuky z nedaleké dálnice. – Odorik se Otakara vyptává, kam až zamýšlel říši rozšířit, ale ten mu to prozatím nechce sdělit. – (archivní záběry) Televizní reportáž informuje o objevu mince s Přemyslovou podobiznou na území dnešního Izraele. – Historik Robert Kool vnímá vzácný denár jako nástroj, jímž chtěl český král dát najevo osobní ambice. – Odorik vypráví o cestě, kterou započal a nedokončil a která vedla přes Blízký východ a Indický oceán až do Číny a Tibetu, kam se dostal jako vůbec první Evropan. Jeho postřehy byly na západě až do devatenáctého století jedinými dostupnými informacemi o této tajemné zemi. – Odorik popíše zákeřný způsob lovu jestřábů a Přemysl pochopí příznačnou souvislost s chamtivostí původně bezvýznamného rodu Habsburků, jenž mu nakonec přinesl zkázu. Jejich jméno totiž vzniklo z německého slova „Habicht“, tedy „jestřáb“. Mnich oponuje, že Otakar mohl těžko čekat, že agresivní politika nevyvolá protiútok, navíc nepokrytě provokoval nabitým bohatstvím. Hromadění statků je podle mnicha hřích proti Bohu, a naopak chudoba člověka šlechtí. – Panovník i po smrti cítí neobyčejnou nenávist k hlavnímu konkurentovi, římskému králi Rudolfu I. Habsburskému, který Přemyslovi „ukradl“ Rakousko a později jej porazil i v boji. Odorik už tak rozčíleného vladaře rozhněvá poznámkou o jeho „bastardech“ a Přemysl ve vzteku duchovního opustí. – Mnich zatím vyhledá královu tetu svatou Anežku. Ta připustí, že synovec má prudkou povahu, ale pochválí ho za nevídanou péči o církev a o chudé a mírný přístup k poraženým. Odorika poprosí, aby věřil v Přemyslovu dobrotu. – Zpovědník krále najde v modlitbách. Přemyslovec se obává nepochopení svých skutků i toho, co jej čeká po smrti. Odorik se mu omluví za urážku dětí, Otakarovi na nich zjevně vždy velmi záleželo. – Farář Martin Lanži popíše náhodný objev unikátních fresek z Přemyslových časů ve sklepení broumovského kláštera. – Dvojice se při cestě do Vídně zastaví na místě královy osudné bitvy u Suchých Krut v oblasti zvané Moravské pole. Otakarovi se na detaily tragického boje příliš rozpomínat nechce. Upozorní na přehlížený fakt, že on sám nebyl zabit na známém bojišti. Pronikl totiž hluboko do týlu nepřítele a tam nalezl smrt. Kamenný kříž připomínající skutečné dějiště Přemyslova skonu zmizel. Rudolf Habsburský se na rozdíl od protivníka zbaběle ukrýval v zadní linii. – Antropolog Petr Velemínský vypráví o výzkumu králových ostatků v roce 1978. Přemysl byl statné postavy a zahynul ranou mečem do lebky. – Dvojice zavítá do Vídně, kterou Otakar významně budoval. Panovník vzpomíná, jak mu Habsburk nedopřál pokoj ani po smrti, když nechal jeho tělo potupně vystavit po dobu třiceti týdnů. Vídeňští františkáni důstojně pohřbili alespoň vladařovo srdce, na což je Odorik hrdý. – Zpovědník se vymezí vůči věčnému hořekování krále, jehož smrt přece nepřinesla konec světa. Panovník nesouhlasí a upozorní na temná léta v Čechách po jeho skonu. – Přemysl si k Odorikově nelibosti prohlíží Mandevillův rukopis. Padělek františkánových poznatků plný fantastických smyšlenek byl po Bibli nejvydávanější knihou středověké Evropy. Král poznamená, že i dnešní lidé mají rádi výmysly, současné „fake news“. – Dvojice sleduje bohoslužbu k uložení části Odorikovy relikvie u pražských františkánů. Zpovědník poznamená, že má být brzy svatořečen. Králově domněnce, že si tím mnich získá u Čechů vážnost, se však vysměje. – Přemysla trápí, co jej čeká po smrti. Poutník ho uklidní příběhem o reinkarnaci. Přemysl v tom spatřuje kacířství a poukáže na spekulace, že se Odorik přiklonil k východním náboženstvím. Mnich to odmítne, byť v době dvojpapežství to s vírou neměl vždy snadné. – Panovník a jeho společník obdivují krásu hvězd, jež lze pozorovat už jen málokde. Odorik vzpomene, jak sledováním severky při cestě k rovníku dokázal, že Země je kulatá, což si však tehdy ještě neuvědomoval. Hvězdy sehrály klíčovou roli i pro Přemysla, který jako většina vladařů konzultoval rozhodnutí s astronomy. – Filoložka Alena Hadravová a astrofyzik Petr Hadrava mluví o neobyčejně přesném a stále použitelném glóbu, jenž si Otakar nechal vyrobit. Vystaven je v německém městě Bernkastel-Kues, bohužel nešťastně vzhůru nohama. – Svítá a čas na zpověď se krátí. Odorik Přemyslovi připomene nesplacený dluh benátskému dóžeti, od něhož si nechal poslat živého lva. Král to popře. Zpovědník spekuluje, že Otakar, který umístil lva do českého znaku, se mohl narodit v jeho znamení. Františkán se marně snaží vyzvědět, čeho vladař zamýšlel dosáhnout. Duchovní přečte staré proroctví o řvoucím lvu, který povstane z Bohemie a podmaní si kmeny Itálie i dalších krajů, a nakonec spočine ve Svaté zemi. Odorik tak konečně najde odpověď: ambiciózní Přemyslovec plánoval osvobodit Jeruzalém. Vladař to zprvu popře... – Odorik Otakarovi vypráví o strašidelné cestě údolím, kde mělo zemřít mnoho vojáků Alexandra Velikého. Toho Přemyslovci považovali za svého předka. Král se o antiku zajímal, v dětství se údajně dozvěděl, že ho pojmenovali podle Promethea. – Přemysl se ptá, proč mu Bůh nedovolil dokončit dílo. Podle františkána měl Pán jiné plány. Čas se nachýlí, král a zpovědník se rozloučí. Nevědí, zda se ještě někdy setkají. – Panovník už neslyší Odorikova slova o Rudolfovi. Ten kdysi přiznal, že Otakara musel zcela zničit, protože jeho pouhé oslabení by mu nestačilo. Svatá Anežka vylíčí krutou smrt synovce pod rukama rakouských vojáků a pomodlí se za spásu jeho duše. – Obsah proroctví naplní o 100 let později teprve Přemyslův pravnuk, český král a římský císař Karel IV. Lucemburský. – Po Odorikovi z Pordenone je pojmenována planetka 4637 Odorico. Františkánský mnich je tak opět na cestách... -je-