Země zemi

Hustou tmu časného zimního jitra rozrazí svítící reflektory dělnického autobusu. Nepříjemná mlha a chlad vnikají i dovnitř vozu, který odváží ostravské hlubiče a štěrkaře na místo jejich práce. Hlubiči Dolu Paskov Popieluch, Makuch a Podhorský ještě za tmy sestupují hluboko pod povrch země, odkud po celý den dolují tuny bezcenné hlušiny, a posílají je nepřetržitým řetězem dopravníku na povrch. Každý den, bez ohledu na počasí, v létě i zimě, prodlužují hlubiči svou cestu dolů. Současně s nimi pracují stejně nepřetržitě také pracovníci štěrkovny Kališák, Folvarečný, Petřík a Polák. Jejich bagry se nezastaví ani na chvíli a tuny štěrkopísku putují do hloubky proražené šachty, aby pomohly vyztužit betonem vyhloubenou cestu. Zimní den není příliš příznivý pro takovou práci. Chlad a mokrá mlha vše ztěžují. Vytrvalý a pravidelný chod strojů naplňuje štěrkem nákladní bárku, kterou lodivod odváží po jezeře štěrkovny k dopravníku. Jezero je v mrazech zamrzlé silnou vrstvou ledu, který je třeba odstřelit, aby mohl dopravník projet. Ovládání těžké techniky vyžaduje značné soustředění, přesnost a zkušenosti. Jeden krok musí plynule navazovat na jiný, spolupráce štěrkařů je klíčová. Znovu nabírají chapadla jeřábu náklad štěrku a vykládají jej na běžící pás. Práce je přerušena posilněním teplým nápojem z termosky. Blíží se soumrak a dělníci v gumových pláštích a kloboucích odváží poslední várku. Pracovní den končí za tmy. Unaveni a spokojeni se hlubiči i štěrkaři převlékají a v družném hovoru se společně vrací do svých domovů.