Jizerské hory

Nad lesy Jizerských hor vychází slunce. – Autor filmu Viktor Kuna pohoří charakterizuje, popisuje jeho lokalitu i geomorfologický vývoj. Magma dalo vzniknout jizerské žule, o níž mluví geolog Jiří Žák. Jizerské hory patří k nejdeštivějším územím České republiky. V minulosti vznikala jezírka a rašeliniště, o nichž pojednává botanik Zdeněk Špíšek. Jedno z nich se stalo dějištěm pověsti o pytláku Tapperovi. Vědci zkoumají složení rašelinišť. – Lesy se výrazně změnily s příchodem prvních hledačů nerostů ve 14. století, Przemysl Wiater z Krkonošského muzea v Jelení Hoře pojednává o horském křišťálu a fialovém ametystu. Proslulými nalezišti byly Jizerka a Safírový potok. Drahokamy vznikaly nejspíš sopečnou činností. V 16. století byly postaveny desítky štol k těžbě cínu a dalších rud. – Zajímavá je historie jizerskohorského sklářství. Jednu z prvních horských sklářských hutí nechal v době renesance postavit huťmistr Petr Wander. Referuje o ní Petr Nový z Muzea skla a bižuterie v Jablonci nad Nisou. Další vznikly do konce 18. století. Zpracování skla bylo náročné na dřevo, docházelo k poškozování lesů. V 19. století fungovala největší huť ve zdejším kraji. Skláři slavili značné úspěchy také díky barvení či „mačkání“ materiálu. Z Jablonce nad Nisou se stalo globální centrum obchodu s bižuterií. – V Hejnicích stojí Chrám Navštívení Panny Marie, specifika jeho oltáře popisuje historik Milan Svoboda. V 17. století se tu zastavovali poutníci. Poblíž byl vybudován klášter, o který se starali františkáni. O jejich činnosti hovoří farář Pavel Andrš. Ředitel Klášteru Hejnice Jan Heinzl rozebírá zdejší nekrologium. V roce 1950 byl klášter z komunistické zvůle zrušen a přeměněn na internační tábor. – Nedílnou součástí Jizerských hor je lázeňství. Na české straně se nacházejí slovutné lázně v obci Libverda, v Polsku je najdeme v městečku Świeradów-Zdrój. – Někteří chudí horalé lovili zvěř v panském revíru a zaplatili za to životem. V polovině 19. století vznikla největší chovná obora v Jizerských horách, již charakterizuje publicista René Bělohradský. – Zajímavý byl vývoj jizerskohorské turistiky a její rozličné podoby. Do vyšších částí hor se poprvé vydávali návštěvníci Libverdy, oblíbenou destinací byla Smědava. Od konce 19. století k ní vedla unikátní Štolpišská silnice téměř alpského střihu, jež byla zbudována zejména pro ulehčení práce dřevařů. V téže době se v místních vesnicích konaly ozdravné pobyty a lidé zakládali horské spolky, o jejichž aktivitách pojednává horolezec Jan Pikous. Po celých horách bylo vybudováno velké množství vyhlídek. Rozmach turistiky nastal počátkem 20. století se zavedením tramvají v podhorských městech. Spolky stavěly mj. rozhledny, o nichž referuje publicista Marek Řeháček. Řada oblíbených míst se nachází i na polské straně pohoří. Od konce 19. století se v oblasti objevují horolezci. Historii lezení objasňuje horolezec Zdeněk Hák, charakter místních skal horolezec Jiří Doubrava. O jedné z nejznámějších, Divé Máří, pojednává Pikous. Bylo vybudováno sedm přehrad, jedna z nich se protrhla a způsobila katastrofu. Její štola se stala zimovištěm unikátních netopýrů, o nichž mluví přírodovědec Miloslav Nevrlý. Důležitost místa zdůrazňuje chiropterolog Daniel Horáček. – Pozoruhodný je i dějinný vývoj Jizerských hor po první světové válce. Po podepsání Mnichovské dohody se staly součástí Německé říše a mnoho Čechů bylo nuceně vystěhováno. Historik Jan B. Uhlíř hovoří o vztazích Čechů a sudetských Němců. Během druhé světové války v podhůří nuceně pracovali zajatci koncentračních táborů. Po válce bylo pohraniční území navráceno Československu a téměř všechny německé obyvatele postihl odsun do Německa. Historik Jacek Potocki podotýká, že Dolní Slezsko bylo připojeno k Polsku a obyvatelstvo Jizerských hor bylo vyměněno. V únoru 1948 zavřeli komunisté hranice a značná část Jizerských hor se stala pro turisty nepřístupná. V červenci 1949 zaútočili příslušníci StB na skautský tábor, při tom zabili dva muže a mnoho lidí zranili. Na akci vzpomíná přeživší svědek Radomil Raja. V 50. letech se z horských obcí stala rekreační střediska. Počátkem 60. let vyrostla v blízkosti Jizerských hor polská elektrárna Turów, která stejně jako východoněmecké elektrárny spalovala nekvalitní uhlí a vypouštěla škodlivé emise. Oslabené smrkové porosty se neubránily škůdcům. Kvůli nim se prováděly jedovaté postřiky. V 70. a 80. letech byly lesy Jizerských hor silně poničeny vlivem toxických látek. Navíc se v nich přemnožil brouk kůrovec. Ředitel Agentury ochrany přírody a krajiny České republiky František Pelc zdůrazňuje, že odumírání lesů zapříčinilo velkoplošné těžby. – Podle Šárky Mazánkové z Agentury ochrany přírody a krajiny došlo po pádu komunismu k odsíření uhelných elektráren, dopady jsou však stále dalekosáhlé. Další škodlivou lidskou činnost představuje výstavba desítek kilometrů silnic, parkovišť a celkově rozmach turismu. Přírodu bezprostředně znečišťují emise aut a úniky provozních kapalin. Počty turistů narůstají, zintenzivňuje se komercializace turismu a zmenšuje se prostor nedotčené přírody. Astronom Pavel Suchan varuje před škodlivým světelným smogem. Klesá množství hmyzu a druhová rozmanitost živočichů, rostlin a hub. Přirozené fungování lesa je zcela narušené, neblahým faktorem jsou i klimatické změny. Významnou roli hraje péče o chráněná území. – Zapadá slunce. Režisér Kuna doufá, že ekonomické zájmy nezvítězí nad ochranou přírody, s níž by měl člověk žít v souladu. -cib-