Good Old Czechs

Českoslovenští letci bojovali za 2. světové války v Polsku, ve Francii, v Británii, v Sovětském svazu i na Slovensku. Jenom hrstka z nich prošla tyto fronty všechny. A ještě menší část boje přežila. – V tomto filmu promluví dva z nich: František Fajtl a Filip Jánský. – V březnu roku 1939, když nacistické Německo obsadilo zbytek českých zemí, bylo poručíkovi letectva Františku Fajtlovi necelých dvacet sedm let. Skautovi Richardu Husmannovi, který později přijme jméno Filip Jánský, ještě nebylo ani sedmnáct. Oba se rozhodnou zapojit se do zahraničního odboje a podílet se tak na osvobození vlasti. – Fajtlovi se po okupaci podaří přejít polskou hranici. Poláci však o Čechoslováky příliš nestojí. S několika dalšími letci odpluje do Francie, kde netrpělivě očekává blížící se válku. Nezletilý Husmann se tamtéž dostane nezvyklejším způsobem: přes Německo. – Fajtl se zařadí do francouzských vzdušných sil, zatímco Husmann se stane nejmladším vojákem v exilovém československém vojsku. Bohorovná sebejistota Francouzů oba Čechy ohromuje, zvláště když je jasné, že jejich útočiště není na válku připraveno vojensky ani morálně. – Po německém vítězství v západní Evropě se oba protagonisté jako naprostá většina československých vojáků ve Francii rozhodnou nepodřídit se Pétainově kapitulaci. Povede se jim dostat se do Velké Británie. Husmanna a jeho spolubojovníky vítají dojatí Angličané slovy „good old Czechs”. – Dostanou se k československým perutím při RAF. Ve chvíli, kdy pro ostrovní království začíná jeho „nejtemnější hodina”, se ovšem teprve zaučují. Britové, vždy chladnokrevní a odhodlaní nikdy se nevzdat, na ně udělají velký dojem. Jazykovou bariéru Češi překonávají horko těžko, často si musí vypomáhat gestikulací. – Husmann vypráví o nočních bombardovacích letech nad Německem. Je to nebezpečná a nepěkná práce. Mnohem horší je ovšem vidět následky německých náletů, které v Londýně srovnají se zemí celé ulice. Vlastenecký duch ostrovního národa je ale nezlomný. Britové se chovají odpovědně i v takových maličkostech, jako je omezený objem teplé vody, který si mohou napustit do vany. – Husmannovi se z pravidelných bombardovacích letů vytvoří reflex: vždy v danou dobu se mu chce zvracet. On a jeho spolubojovníci jsou ale „odsouzení ke slávě”. Jednou veřejně odmítne převzít medaili Za chrabrost, protože prý ve skutečnosti není chrabrý a bojí se. Má z toho problémy. – Fajtl a Husmann postupně ztrácejí mnoho kamarádů, kteří se z letů nevrátí. Také z domova přicházejí tragické zprávy. Příbuzní mnohých pilotů skončí v koncentračních táborech. Mladší z dvojice protagonistů se nastupující depresi brání létáním, i načerno za indisponované kolegy, a také rvačkami po hospodách. Téměř nejí a nespí. Ničí se. Uvědomí si, že potřebuje změnit vzduch, a nechá se přeložit na východní frontu. Tam zamíří také Fajtl, který je určen za velitele převelené perutě. – Putování do Sovětského svazu je složité a Husmann ho navíc musí absolvovat jako mužstvo, tedy třetí třídou. Cesta vede přes Gibraltar. Ten Fajtl dobře zná. Před časem byl sestřelen nad Francií. Cesta přes okupovanou i vichistickou Francii a frankistické Španělsko byla dobrodružná, a nebýt britské diplomacie, Španělé by letce vydali Němcům. – Na sovětskou frontu letci z Británie dorazí ve chvíli, kdy již Sověti jednoznačně vítězí. Letectvo operuje z města Přemyšl na jihovýchodě dnešního Polska. Teprve ve zničeném Sovětském svazu vidí Husmann skutečnou hrůzu války a její dopad na lidskou psychiku. – Než se Čechoslováci dočkají nasazení, musí se účastnit různých schůzí a politických mítinků. – Husmann přelétá nad Osvětimí a povšimne si, že po směru větru je v okolí mohutnější porost. Je to kvůli popílku ze spalovacích pecí. – Válka konečně přijde na území rodné vlasti. Čeští letci se účastní podpory Slovenského národního povstání a osvobozování Československa. Husmann si uvědomí, že neví, co vlastně bude po válce dělat. Ale uklidňuje se, že na „dvoje kalhoty a džbánek vína si snad vždy vydělá”. – V Praze čeká československé vojsko nadšené a bouřlivé přivítání. – František Fajtl byl po komunistickém převratu nejprve propuštěn z armády. Později byl jakožto nepřítel dělnické třídy zatčen a bez řádného procesu rok a půl vězněn v táboře nucené práce na Mírově. – Filip Jánský začal v Praze studovat práva. Ze studií byl ale fakultním akčním výborem vyhozen a musel odejít do dělnické profese. – František Fajtl a Filip Jánský se poznali až dlouho po válce. Stali se z nich dobří přátelé.