Po filmech z hostince, rekreačního areálu či zabláceného sídliště si Václav Táborský jako další prostředí k pozorování lidí zvolil Nádraží. Tedy místo, kterému pomocí svých typických asociací a slovní nadsázky v mezititulcích dodává až alegorický význam paralely lidského života. -aš-
Lidé různého věku a s nejrůznějšími zavazadly spěchají na nádraží. Tam se pak potýkají s miniaturním písmem jízdních řádů nebo se dožadují informací u přepážek. Kromě jízdenek si někteří na nádraží nakoupí občerstvení, noviny či cigarety. Pak spěchají na nástupiště nebo naopak ještě podřimují v čekárně. Toho, kdo se dočká svého spoje, čeká ještě prodírání zaplněnými nástupišti a vagóny. Někteří se snaží dostat do vozu co nejdříve, jiní se ještě dlouze loučí na perónu se svým doprovodem. Nakonec všichni cestující nacházejí svá místa, vozmistr zkontroluje soupravu a vlak se rozjíždí.
Orchestr Ferdinanda Havlíka (Dirigent Ferdinand Havlík), Ferdinand Havlík
Nádraží
Nádraží
Train Station
film
dokumentárnídistribuční
fejeton
Československo
1964
1964
promítání povoleno 1964
premiéra 1965 /přístupný mládeži/
bez sloganu
krátkometrážní
8 min
227 metrů
16mm, 35mm
1:1,37
černobílý
zvukový
mono
česká
bez dialogů
bez titulků
české
