Vyšetřovatel

Vladimír Dzuro působil jako zvláštní vyšetřovatel Organizace spojených národů v bývalé Jugoslávii. O svém působení v této funkci napsal knihu, která byla přeložena do několika světových jazyků, a často pořádá přednášky o válečných zločinech spáchaných různými stranami v jugoslávském konfliktu. Po jedné přednášce, pronesené na půdě Organizace spojených národů, o masakrech spáchaných Srby byl studenty této národnosti obviněn z jednostrannosti. Válka je v oné části světa stále živé téma. – V roce 1992 Dzuro pracoval v pražské pobočce Interpolu. Vstoupil do Ochranných sil Organizace spojených národů UNPROFOR, pověřených ochrannou civilistů. Zvěrstva, která viděl, přivedla Dzura k přesvědčení, že se musí zapojit do práce vyšetřovacího tribunálu pro bývalou Jugoslávii. – Rozpad mezinárodnostní Jugoslávie započal v roce 1991. Prvním otevřeným bojištěm se stalo chorvatské město Vukovar. Vyšetřování zločinů spáchaných na chorvatském obyvatelstvu po dobytí města začalo o čtyři roky později. Jednalo se o první případ Vladimíra Dzuro a jeho týmu. – Po dobytí mnohonárodnostního Vukovaru jugoslávskými vojsky odvysílala srbská televize falešnou zprávu o vraždě čtyřiceti jedna srbských dětí Chorvaty. – Jugoslávská vojska předala zhruba dvě stě padesát chorvatských zajatců odvezených z Vukovaru do rukou srbských milicionářů. Ti pod vlivem dezinformace, kterou přejala i část zahraničních médií, většinu ze zajatých lidí brutálně povraždili. Dragutin, jeden z mála přeživších, vypráví, že mezi vraždícími milicionáři byli i jeho přátelé a známí. – Při vyšetřování masakru se podařilo najít důvěryhodného srbského svědka. Vraždění se neúčastnil, několik Chorvatů naopak zachránil. Dzuro vzpomíná, že si přesto Srba, žijícího pod skrytou identitou, nedokázal vážit. – Dzuro se zúčastnil exhumace obětí. Na místě strávil sedm týdnů. To, co viděl, jej stále děsí. – Hlavního iniciátora vukovarského masakru, bývalého starostu Slavko Dokmanoviće, se nakonec podařilo při riskantní akci vylákat z úkrytu. Dzuro jej zatkl. Obviněný stanul před haagským tribunálem, ale před koncem procesu se oběsil v cele. Jeho manželka a advokát jej i po letech obhajují. – Zatčení způsobilo v Srbsku paniku. Tamní vláda válečné zločince nadále ukrývala. Velká část pachatelů nebyla nikdy souzena. Podle přeživší z Vukovaru, zdravotnice Vesny, nedokázal tribunál obětem nikdy přinést pocit zadostiučinění. Dzuro se domnívá, že jednotlivé procesy se měly odehrát přímo v zemích bývalé Jugoslávie. Tehdy to však nebylo proveditelné. I po dvaceti pěti letech je to velmi obtížné. – Zatímco byl Vukovar obléhán a následně dobyt Jugoslávskou lidovou armádou, obyvatelé sousední Bosny a Hercegoviny pořád doufali, že budou žít v míru. To se ale mělo brzy změnit. – Válka v národnostně smíšené Bosně a Hercegovině začala v roce 1992. Dzuro a jeho tým byli pověřeni vyšetřováním zločinů srbské paramilitární skupiny Arkanovi tygři vedené Željkem Arkanem Ražnatovićem. Toto uskupení po několik měsíců terorizovalo, mučilo a zabíjelo nesrbské obyvatelstvo. Chráněný svědek Velid vypráví, jak přežil vlastní popravu. – Arkan byl ve stejné době oblíbenou postavou srbského veřejného života a častým hostem televizních debat. Řádění v Bosně využíval k rabování a osobnímu obohacení. Získané peníze mu umožnily začít podnikat a vstoupit do politiky. Mezinárodnímu zatykači dlouho unikal. Poté, co sám vyjádřil přání svědčit v procesu se Slobodanem Miloševićem, byl Arkan v Bělehradě zastřelen srbským policistou. Oba Dzurovy největší případy tak skončily smrtí obviněného. – Ivana Zanić ze srbského Centra mezinárodního práva je k činnosti haagského tribunálu kritická. Domnívá se ovšem, že nebýt jeho ustavení, v Srbsku by pokračovala vláda Miloševiće a Arkan by se možná stal jejím členem. – Muž z bosenské obce Trnovy Senad a jeho manželka vypráví, jak válka způsobila odchod mnoha mladých Chorvatů a Bosňáků do zahraničí. I jejich vlastní děti žijí mimo vlast. – Bývalý srbský prokurátor pro válečné zločiny Vladimir Vukčević popisuje, jak na něj mnoho spoluobčanů stále hledí s nevraživostí. – Tribunál Organizace spojených národů obvinil celkem sto šedesát jedna občanů bývalé Jugoslávie z válečných zločinů. Devadesát z nich odsoudil. Dzuro uvádí, že ti, kteří nesli za masové vraždění největší odpovědnost, bohužel soudu unikli, neboť nástupnické země s tribunálem nikdy řádně nespolupracovaly. – Dzuro vyšetřovací skupinu po deseti letech služby opustil a stal se vedoucím kanceláře Úřadu Organizace spojených národů pro vnitřní záležitosti. S odstupem času lituje, že v práci vyšetřovatele nepokračoval.