Československá pohádka

Země původu

Francie, Česká republika

Copyright

2022

Rok výroby

2021

Premiéra

16. 3. 2023

Minutáž

68 min

Kategorie

film

Žánr

historický, střihový, umělecký

Typologie

dokumentárnídistribučnídlouhometrážní

Originální název

Československá pohádka

Český název

Československá pohádka

Anglický název

A Czechoslovak Fairy Tale

Koprodukční název

Un conte de fées tchécoslovaque

Anotace

Střihový dokument Československá pohádka sestavil francouzský scenárista a cinefil Christian Paigneau (nar. 1970). Film se soustředí na osudy Jana Procházky (1929–1971), spisovatele a scenáristy, jenž se od nadšeného budování socialismu dostal až k naprosté deziluzi z režimu, který jej nakonec zahubil. Skrze Procházku Paigneau předestírá komplexní obraz československé kinematografie šedesátých let. – Stylisticky čistý snímek se skládá výhradně z archivních záběrů, které doplňuje režisérův komentář a mluvené vstupy historiků i pamětníků. Je zde zřejmá autorova fascinace československou novou vlnou a soudobými československými filmy obecně. Paigneau si vybírá ikonické záběry a pomocí střihu mezi nimi vytváří pozoruhodný a mnohdy vtipný dialog. Některými ilustruje dobové společenské okolnosti, jiné nechává na diváka hypnoticky působit bez širšího kontextu. – Poučenému českému divákovi nepřináší dokument mnoho nových informací. Tvůrcům se nicméně podařilo sugestivním způsobem zprostředkovat dobovou atmosféru a především vystihnout obsahovou hloubku i vizuální krásu citovaných filmů.

Obsah

Většina lidí se oddává přeludu dvojí víry: Věří zároveň v nepomíjivost paměti… a v možnosti ji napravit. Pravda je právě opačná: Všechno bude zapomenuto a nic nebude napraveno. Milan Kundera – Žert. – Na veřejné schůzi v březnu 1968 ohlásil spisovatel a scenárista Jan Procházka konec cenzury v Československu. – Invaze armád Varšavské smlouvy do Československa předznamenala konec československé nové vlny a celého československého filmového zázraku. Stala se osudnou také pro Jana Procházku, jehož život, rozkročený mezi členstvím v Ústředním výboru Komunistické strany Československa a k režimu kritickou tvorbou, se s dráhou mezinárodně známějších filmařů nové vlny všemožně prolínal. Procházkovy osudy jako by byly otiskem osudů celé jeho země. – Procházkovy dcery, Iva a Lenka, vysvětlují, jak blízce film Ať žije republika reflektuje dětství jejich otce. – Pražská FAMU se v šedesátých letech stala ostrůvkem tvůrčí svobody ve stále nedemokratickém Československu. – Iva Procházková vypráví o vstupu svého otce do komunistické strany. Podle ní nemohl tušit, jakou podobu režim získá. – Historici popisují vývoj Procházky jako typického komunistického intelektuála padesátých a šedesátých let. Jeho raná filmová tvorba se nesla v duchu doznívajícího socialistického realismu. Kolem roku 1961 se však i v československé kinematografii začaly ve velkém objevovat hlubší a nápaditější snímky. Jedním z nich bylo Trápení, první z mnoha společných filmů Jana Procházky a režiséra Karla Kachyni. Místo komunisticky angažované tvorby se spisovatel začal věnovat tématům bližším jemu samotnému, jako dětství, dospívání, osobní nejistota, ale brzy také kritická reflexe nedávné minulosti. – Československé snímky získávaly úspěch na obou stranách železné opony. Zanedlouho bylo jasné, že se v zemi odehrává skutečný filmový zázrak. Zatímco režim se pokoušel jednotlivce učinit co nejvíce bezvýznamným, filmaři jej stavěli přímo do středu svého zájmu. – Sílící novou vlnu sledoval Procházka se zájmem. Mladí filmaři možná ovlivnili jeho vlastní styl. – Iva Procházková vidí ve filmu Noc nevěsty, pochmurném obrazu kolektivizace, vyrovnávání se jejího otce s vlastní minulostí. Procházka se totiž jako ředitel státního statku združstevňování účastnil. – Historici hovoří o tom, jak filmy z šedesátých let reflektují přechodná uvolňování a zase utužování cenzury. Odrážejí realitu, ale často pomocí jinotajů, intertextuálních odkazů, surrealismu. – Mladší generace filmařů si vůči Janu Procházkovi jako režimnímu prominentovi zachovávala odstup. Procházka ovšem vedl ve Filmovém studiu Barrandov tvůrčí skupinu, která je podepsána mimo jiné pod několika významnými díly nové vlny. Měl zásluhu na tvůrčím nástupu Pavla Juráčka a Jana Němce. – Některé tehdejší filmy, zejména Sedmikrásky Věry Chytilové a O slavnosti a hostech Jana Němce, vyvolaly nepřátelskou reakci režimu a ani v uvolněných poměrech se téměř nepromítaly. – V březnu 1968 Procházka veřejně mluvil o zrušení cenzury a o nutnosti svobodné výměny názorů. Příchod vojsk Varšavské smlouvy v srpnu téhož roku ale zmařil veškeré naděje demokratizující se společnosti. – Film Ucho, vrcholné Kachyňovo a Procházkovo dílo, vznikl již v utužující se normalizaci a bez naděje na uvedení v kinech. Spisovatel, už tak vnímaný jako nepřítel staronového režimu, se provokativním scénářem definitivně připravil o možnost dále oficiálně tvořit. Ucho, stejně jako mnohé další filmy, skončilo v pomyslném trezoru a po následujících dvacet let nesmělo být uváděno. – Státní bezpečnost proti Procházkovi brzy zahájila dezinformační kampaň. V roce 1971 spisovatel podlehl rakovině. Juráček si tehdy do deníku poznamenal, že jej „měl rád až po osmašedesátém“. – Československý filmový zázrak normalizaci nepřežil. Výjimečná díla, která stvořil, však ano.

Poznámka

Ve filmu jsou použity ukázky z následujících snímků uložených v Národním filmovém archivu: Anděl blažené smrti (1965; režie Štěpán Skalský), Ať žije republika (1965; režie Karel Kachyňa), Až přijde kocour (1963; režie Vojtěch Jasný), Bloudění (1965; režie Jan Čuřík, Antonín Máša), Černý Petr (1963; režie Miloš Forman), Česká rapsodie (1969; režie Vojtěch Jasný), Ďáblova past (1961; režie František Vláčil), Dějiny československé kinematografie II: Zvukový film do roku 1945 (1968; režie Vojtěch Količ), Démanty noci (1964; režie Jan Němec), Děti (1960; režie Jiří Papoušek), Dovolená s Andělem (1952; režie Bořivoj Zeman), Ecce homo Homolka (1969; režie Jaroslav Papoušek), Fádní odpoledne (1964; režie Ivan Passer), Hmoty zítřka (1960; režie Vladimír Kabelík), Holubice (1960; režie František Vláčil), Hoří, má panenko (1967; režie Miloš Forman), Hudba z Marsu (1955; režie Ján Kadár, Elmar Klos), Intimní osvětlení (1965; režie Ivan Passer), Každý mladý muž (1965; režie Pavel Juráček), Když má svátek Dominika (1967; režie Jan Valášek), Kočár do Vídně (1966; režie Karel Kachyňa), Krabice filmu (1958; režie Václav Sklenář), Lásky jedné plavovlásky (1965; režie Miloš Forman), Lidé jako ty (1960; režie Pavel Blumenfeld), Marketa Lazarová (1967; režie František Vláčil), Mládí a krása (1960; režie Jiří Papoušek), Mučedníci lásky (1966; režie Jan Němec), Naděje (1963; režie Karel Kachyňa), Návrat ztraceného syna (1966; režie Evald Schorm), Nejkrásnější věk (1968; režie Jaroslav Papoušek), Nikdo se nebude smát (1965; režie Hynek Bočan), Noc nevěsty (1967; režie Karel Kachyňa), O něčem jiném (1963; režie Věra Chytilová), O slavnosti a hostech (1966; režie Jan Němec), Ostře sledované vlaky (1966; režie Jiří Menzel), Ovoce stromů rajských jíme (1969; režie Věra Chytilová), Perličky na dně (1965; režie Jiří Menzel, Jan Němec, Evald Schorm, Věra Chytilová, Jaromil Jireš), Postava k podpírání (1963; režie Pavel Juráček, Jan Schmidt), Případ pro začínajícího kata (1969; režie Pavel Juráček), První občasník (1961; režie Jiří Menzel, Věra Chytilová, Pavel Mertl, Jan Schmidt, Evald Schorm, Jiří Hraběta, Karel Němec), Pytel blech (1962; režie Věra Chytilová), Sedmikrásky (1966; režie Věra Chytilová), Šest otázek pro Jana Wericha (1964; režie Dušan Hanák), Spalovač mrtvol (1968; režie Juraj Herz), Strakonický dudák (1955; režie Karel Steklý), Šumavská suita (1965; režie Zdeněk Kopáč), Touha (1958; režie Vojtěch Jasný), Trápení (1961; režie Karel Kachyňa), Ucho (1969; režie Karel Kachyňa), U nás v Mechově (1960; režie Vladimír Sís), Valčík pro milión (1960; režie Josef Mach), Valerie a týden divů (1970; režie Jaromil Jireš), Veliká příležitost (1949; režie K. M. Walló), Všichni dobří rodáci (1968; režie Vojtěch Jasný), Vysoká zeď (1963; režie Karel Kachyňa), Zabitá neděle (1969; režie Drahomíra Vihanová), Závrať (1962; režie Karel Kachyňa), Žert (1968; režie Jaromil Jireš), Zítra se bude tančit všude (1952; režie Vladimír Vlček). Použity jsou ukázky z filmů uložených ve Slovenském filmovém ústavu: Dobrý deň Sorrento (1969; režie Štefan Ondrkal), Katka (1948; režie Ján Kadár), Každý týždeň sedem dní (1964; režie Eduard Grečner), Nylonový mesiac (1966; režie Eduard Grečner), Obrazy starého světa (1972; režie Dušan Hanák), Organ (1964; režie Štefan Uher), Panna zázračnica (1966; režie Štefan Uher), Prípad Barnabáš Kos (1964; režie Peter Solan), Slávnosť v botanickej záhrade (1969; režie Elo Havetta), Slnko v sieti (1963; režie Štefan Uher), Vtáčkovia, siroty a blázni (1969; režie Juraj Jakubisko). Dále je užit úryvek z dokumentárního snímku Ein Anlaß zum Sprechen (1966; režie Haro Senft), poskytnutého Deutsche Kinemathek Berlin, z pamfletu Československé televize Svědectví od Seiny (TV–1971; režie Karel Kohout) a další ukázky, poskytnuté Národním filmovým archivem, Slovenským filmovým ústavem, Českou televizí, ústavem Institut National de l'Audiovisuel a Sveriges Television. Rovněž jsou využity fotografie poskytnuté Českou tiskovou kanceláří, Národním filmovým archivem (fotografie Jaromíra Komárka, Jindřicha Panáčka, Karla Šebíka), Slovenským filmovým ústavem, firmou Terryho ponožkami (plakáty Bedřicha Dlouhého, Františka Forejta, Jiřího Hilmara, Josefa Hvozdenského, Karla Vacy, Stanislava Vajce, Zdeňka Zieglera) a pocházející ze soukromých sbírek Ivy Procházkové, Lenky Procházkové a Karla Fuksy.

Komentář

Účinkují

Lenka Procházková

dcera Jana Procházky

Iva Procházková

dcera Jana Procházky

Tereza Czesany Dvořáková

filmová historička

Jan Mervart

historik

Lukáš Skupa

filmový historik

Kateřina Svatoňová

filmová historička

Štěpán Hulík

filmový historik

Štáb a tvůrci

Asistent režie

David Čeněk

Původní filmový námět

Christian Paigneau

Autor komentáře

Christian Paigneau

Dramaturg

Tereza Brdečková, Ivana Pauerová (ČT), Anneli Kustfält /ž/ (redaktorka SVT)

Kamera

Jan Hrubý

Střih

Françoise Bernard /ž/, Aurélie Noury /ž/

Asistent střihu

Morgane Bonnaud /ž/, Pierre Montali

Zvuk

Václav Flegl, Petr Plechač, Yann Ruffieux (záznam komentáře), Baptiste Guichot (mix zvuku)

Postprodukce

Pixel & Décibel (obraz a zvuk), Christelle Bordat /ž/ (Pixel & Décibel), Guillaume Parrain (Pixel & Décibel)

Výkonná produkce

Jiří Vlach (ČT)

Producent

Julie Meigniez /ž/ (Talweg), Vincent Gazaigne (Talweg), Simona Kadrnková (Sirius Films), Václav Kadrnka (Sirius Films)

Koproducent

Sabine Lange /ž/ (vedoucí programu Arte), Claire Isambert /ž/ (vedoucí programové skupiny Arte), Alena Müllerová (kreativní producentka ČT), Peter Dubecký (generální ředitel SFÚ)

Produkce

Heike Lettau /ž/ (Arte), Yvette Durrenberger /ž/ (Arte), Zdeněk Hala (ČT), Michaela Ledecká (ČT)

Asistent vedoucího produkce

Martin Pavol Repka (Sirius Films), Vincent Dammann (Talweg)

Výtvarná spolupráce

Yoann Crez (grafické práce)

Spolupráce

Světlana Tvrdíková (rešerše archivních materiálů ČT)

České podtitulky

David Čeněk, Markéta Hodoušková

Výrobce českých podtitulků

Czech-In Film Festival

Hudba

Hudba

Thomas Février

Písně

Tunel jménem čas

Hudba k písni Mirko Miki Ryvola
Text písně Mirko Miki Ryvola
Zpívá skupina Hoboes

Produkční údaje

Originální název

Československá pohádka

Český název

Československá pohádka

Anglický název

A Czechoslovak Fairy Tale

Koprodukční název

Un conte de fées tchécoslovaque

Kategorie

film

Typologie

dokumentárnídistribuční

Žánr

historický, střihový, umělecký

Země původu

Francie, Česká republika

Copyright

2022

Rok výroby

2021

Produkční data

začátek natáčení 31. 5. 2021
konec natáčení 6. 6. 2021
konec distribučního monopolu 16. 3. 2033

Premiéra

slavnostní premiéra 10. 3. 2023 (Francouzský institut, Praha)
distribuční premiéra 16. 3. 2023 /přístupné bez omezení/
festivalová premiéra 31. 7. 2023 (49. Letní filmová škola Uherské Hradiště /kino Mír/)

Distribuční slogan

Film Christiana Paigneaua.

Výrobce

Talweg, Sirius Films, Arte (koprodukce), Česká televize (koprodukce), Tvůrčí producentská skupina Aleny Müllerové (Česká televize), Slovenský filmový ústav (spolupráce)

Ateliéry

Studio FAMU

Technické údaje

Délka

dlouhometrážní

Minutáž

68 min

Distribuční nosič

DCP 2-D, MP4

Poměr stran

1:1,85

Barva

barevný

Zvuk

zvukový

Zvukový systém/formát

5.1, digitální zvuk

Verze

česká

Mluveno

česky, francouzsky, slovensky

Podtitulky

české

Úvodní/závěrečné titulky

české