Blix Not Bombs

Dokumentaristka Greta Stocklassa vyrůstala ve světě, který jí připadal jako přátelské místo. Dva dny po jejích osmých narozeninách, 11. září 2001, však al-Káida spáchala teroristický útok na Světové obchodní centrum v New Yorku. Iluze bezpečného světa mířícího správným směrem se začala hroutit. Stocklassa uvažuje, zda se svět během prvních dvou dekád třetího tisíciletí skutečně dostává do neustále horších situací, nebo zda její pocit vychází pouze ze ztráty dětského idealismu. Ptá se, proč lidé již nedovedou žít v míru. – Stocklassa představuje švédského diplomata Hanse Blixe, který je již od šedesátých let aktivní ve strukturách Organizace spojených národů (OSN). Pomohl sepsat deklaraci OSN o životním prostředí. Jako ředitel Mezinárodní agentury pro atomovou energii dohlížel na likvidaci černobylské havárie a na nukleární odzbrojování. – 2000. Blix byl povolán zpět z penze, aby vedl komisi OSN, která měla prověřit, zda irácký režim Saddáma Husajna vlastní či vyvíjí zbraně hromadného ničení. – 2001. Blix vypráví, jak byl zdánlivě jednoduchý úkol zkomplikován následky útoku 11. září, neboť vláda amerického prezidenta George W. Bushe podezřívala Husajna z pomoci al-Káidě. – Blixova komise provedla v Iráku na sedm stovek inspekcí a zbraně hromadného ničení nenašla. Spojené státy americké (USA) a jejich spojenci přesto Irák v roce 2003 napadli. Blix se domnívá, že válce zabránit nemohl. – Invaze svrhla Husajnův režim. Z nastalého chaosu však nakonec nejvíce těžil takzvaný Islámský stát, jehož teroristé spáchali v Evropě množství vražedných útoků. Válka na Blízkém východě také stála na počátku dlouhodobé migrační krize. Tyto události vedly k nárůstu popularity krajně pravicových lídrů v západním světě. – Hans žije s manželkou v bytě ve Stockholmu. Píše knihu a stále pozorně sleduje světové dění. Uchovává si rozsáhlý osobní archiv. Od roku 1946 si vytrvale píše deníky. – 2002. Když Blix dorazil do Iráku, vyjednával s režimními představiteli, kteří mu původně nechtěli zajistit zcela volný pohyb. Ustoupili, když je diplomat přesvědčil, že inspekce je v jejich zájmu. – 140 dní do invaze. Blix se v Bílém domě setkal s Bushem a s nejdůležitějšími členy jeho kabinetu. Viceprezident Dick Cheney Blixovi vyhrožoval diskreditací inspekční komise, která dle něj na Husajna nevyvíjela dostatečný tlak. – 106 dní do invaze. Bush veřejně oznámil, že pokud se Irák neodzbrojí dobrovolně, vynutí si tento proces USA vojensky. – 2003. Američané získali pro invazi podporu Británie, Polska, Španělska a několika dalších zemí. Blix před válkou veřejně varoval. – 43 dní do invaze. Americký ministr zahraničí Colin Powell vystoupil před Radou bezpečnosti OSN, kde předložil údajné důkazy o tom, že Irák vlastní skrývané zásoby antraxu a další zbraně hromadného ničení. – 50 dní do invaze. Bush oznámil, že Husajnův režim vyvíjí atomovou bombu. Blix upozorňuje, že dokumenty údajně prokazující toto obvinění byly OSN předloženy až po invazi, kdy se prokázalo, že jsou padělané. – Blixova komise vyžadovala více času na dokončení své práce, což americká vláda veřejně odmítla. Central Intelligence Agency (CIA) se začala zajímat o diplomatovu minulost a odposlouchávat jeho telefon. Velmi kritická k němu byla také naprostá většina amerického tisku. Blix vzpomíná, jak se stával terčem mnohdy drsné satiry. – Vypráví, že inspekce byla na jeho naléhání provedena i v Husajnových palácích. – 32 dní do invaze. Na třicet milionů lidí protestovalo v různých městech světa proti válce. Blix se do demonstrací vzhledem ke svému postavení odmítl zapojit. – 12 dní do invaze. Blix v OSN prohlásil, že komise dosud nenašla žádný důkaz o tom, že by Irák vlastnil hledané zbraně. – 2 dny do invaze. Manželé Blixovi měli oslavit 41. výročí svatby. Oba na něj zapomněli. Bush dal v televizním projevu Husajnovi ultimátum, které Irák následně odmítl. – 19. 3. 2003. Den invaze. Američané a Britové se rozhodli pro invazi bez ohledu na další vyšetřování. Ad hoc utvořená koalice nechtěla podle Blixe riskovat nesnesitelná letní horka v oblasti a kontaminaci prostoru Husajnovými údajnými chemickými zbraněmi. Proto bez dalšího odkladu a přes nesouhlas Rady bezpečnosti i Francie a Německa zahájila operaci „Irácká svoboda“. – Spojenci očekávali, že je Iráčané uvítají jako osvoboditele. Nestalo se tak a následovala dlouhá válka. Američtí představitelé již v létě 2003 přiznali, že se ve věci zbraní hromadného ničení mýlili. – Blix uznává, že alternativou k invazi bylo setrvání Husajna u moci. I to však považuje za menší zlo než válku. Vysvětluje, proč nezaujal razantnější postoj proti linii USA. Diskuze se Stocklassou jej rozruší a Blix štáb zdvořile vykáže. – Stocklassa uvažuje, zda pokládá špatné otázky, nebo zda se ptá špatných lidí. V postupu Bushovy vlády vůči Iráku vidí paralelu k ruské invazi na Ukrajinu. Rozdíl je v tom, že v roce 2022 postrádá na mezinárodní scéně vyjednavače typu Blixe. Přemýšlí, co může dělat, aby se za ni dítě, které čeká, jednou nestydělo. – Blix a Stocklassa sledují zprávy o ruských výhrůžkách Západu. Blix vidí jako největší nebezpečí světa jadernou válku a globální oteplování. Zachránit lidstvo dle něj může rozumné zpomalování růstu populace. Při vzpomínce na to, co předcházelo válce v Iráku, považuje za útěchu fakt, že jeho komise přesvědčila orgány OSN i množství amerických spojenců, aby invazi nepodpořili. – Blix se chystá na projev při otevření Centra historie mezinárodních vztahů na Stockholmské univerzitě, které má nést jeho jméno. Věří, že ruská invaze na Ukrajinu je pouhou výjimkou z vývoje lidstva směrem k trvalému míru. Likviduje staré písemnosti a přemítá o smrti. Nevěří v posmrtný život, neboť o jeho existenci nebyl nalezen žádný důkaz. – Stocklassa věří, že pro lidstvo musí existovat také jiná budoucnost než destrukce způsobená jadernou válkou či globálním oteplováním, tedy jiná než rychlá či pomalá sebevražda.