KaprKód

Někdy můžeme sledovat pouze stopy prostoupené disonancí a prchavostí paměti. – Zdá se, že minulost není nikdy definitivní. – Pěvecký sbor představuje skladatele Jana Kapra, narozeného roku 1914 ve znamení Ryb. Záběry na sbor se střídají s amatérskými filmy z hudebníkovy pozůstalosti a s dalšími dobovými audiovizuálními materiály. V Kaprově osobním archivním fondu bylo nalezeno na sto padesát skladeb, dvanáct kilogramů dopisů a přes šest hodin filmu. – Akt I. Pád k hudbě. Člen Sokola Kapr prodělal v šestnácti letech vážný úraz. Částečné ochrnutí nohou mu zabránilo v další sportovní aktivitě. Náhradním zájmem se mu stala hudba. – Akt II. Láska k Vlastě a Stalinovi. Ještě jako náctiletý se Kapr sblížil s Vlastou, která se později stala právničkou. Z dvojice se stali manželé a z jejich svazku vzešly děti Alena a Miloš. Po druhé světové válce Kapr s nadšením vstoupil do komunistické strany, odhodlán dát svůj talent do služeb takzvaného boje za socialismus. Jeho tehdejší hudba oslavuje Sovětský svaz a budovatelský étos. Po únorovém převratu se Kapr stal protežovaným autorem. Byl jmenován členem umělecké rady Studia uměleckého filmu. Získal množství ocenění, mimo jiné československou Státní cenu a obzvláště prestižní Stalinovu cenu. Cesta do Moskvy jej inspirovala ke kantátě V sovětské zemi. – Akt III. Ztráta iluzí. Kapr se stal funkcionářem uměleckých svazů a dalších orgánů spojených s režimem. U prezidenta Antonína Zápotockého vyprosil milost pro svého přítele, hudebníka R. A. Dvorského, uvězněného pro údajnou velezradu. Měnová reforma Kapra připravila o úspory i o mnohé iluze spojené s režimem. Jeho synovi Milošovi způsobila nemoc trvalé poškození mozku. Chlapec skončil v ústavní péči. Vlasta se s manželem rozvedla. – Akt IV. Kolegyně. Kapr navázal vztah s mladší klavíristkou Libuší, která si dala za úkol zajistit skladateli rodinný klid nutný pro tvorbu. Stala se jeho druhou manželkou. Mezi Kaprovy blízké přátele patřil také mezinárodně uznávaný operní pěvec Pavel Ludikar, který měl jakožto rakouský občan možnost bez omezení cestovat do zahraničí. Kvůli stykům s emigrantem začala Kaprovy sledovat Státní bezpečnost (StB). – Kapra funkcionářská aktivita brzy unavila. Opustil funkce a pokusil se vystoupit z komunistické strany. Po vyhrůžkách StB vrácení stranické legitimace odvolal. Pro režim byla představa, že by laureát Stalinovy ceny vystoupil ze strany, nepřijatelná. – Akt V. Gangréna. V roce 1960 dostal Kapr do nohou sněť. Vyhrocená zdravotní situace jej vedla k přehodnocení vlastní tvorby. Jeho další hudba se blíží dobové avantgardě. – Přestávka. – Akt VI. Nové formy. Kapr hudebně experimentoval. Opustil konvenční harmonii, pokoušel se najít takzvanou osobní notu a s tóny pracoval jako s matematickými činiteli nebo šiframi. Z manželství s Libuší vzešla dcera Magdalena. Její dětské vyjadřování otec zpracoval do podoby hudební kompozice. – Akt VII. Zpětná vazba. Magdalena komentuje rodinné filmové záběry. Zaujme ji fyzická podobnost mezi otcovými manželkami. S nevlastní sestrou Alenou se stýkala. O existenci nevlastního bratra se dozvěděla až dlouho po narození a úplnou náhodou. Miloš tehdy ještě žil, stále v ústavu. Magdalena se s ním však nikdy nesetkala. – V srpnu 1968 do Československa vtrhla vojska zemí Varšavské smlouvy. Kapr proti okupaci protestoval v dopise sovětskému skladateli a kulturně-politickému činovníkovi Dmitriji D. Šostakovičovi. Vrátil rovněž Stalinovu cenu. – Na počátku normalizace byly stávající kulturní svazy rozpuštěny a nahrazeny novými. Nevyhovující osoby, mezi něž Kapr patřil, nebyly do nových spolků přijaty. Kapr musel opustit Janáčkovu akademii múzických umění, na níž působil jako docent. Jeho hudba přestala být uváděna. – StB se o Kapra živě zajímala. Podrobnosti jeho vztahu s normalizační tajnou policií ovšem nejsou známy. Většina příslušných písemností zmizela. – Akt VIII. Polyfonie důchodu. Kapr odešel do invalidního důchodu. Žil s rodinou na venkově. Věnoval se přírodě a domácímu kutilství. Vedle toho ovšem stále skládal. Kompozice sám kopíroval, tiskl a pašoval do zahraničí. Od německých a francouzských rozhlasových společností nadále získával zakázky. Na motivy básní Christiana Morgensterna napsal pro hamburské rádio hudebně a pěvecky velmi náročný cyklus Guten Morgen, Stern. – 29. dubna 1988 Jan Kapr zemřel. – Finále.