Chybění

Anotace

Dokumentární vzpomínkový portrét předčasně zemřelého konceptuálního umělce Jána Mančušky (1972–2011) s názvem Chybění natočil jako svůj celovečerní debut Štěpán Pech (nar. 1985), absolvent oboru fotografie na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze a katedry režie na pražské FAMU. Pro Pecha měl projekt přiznaně osobní rovinu, neboť Mančuška byl jeho učitelem i rodinným přítelem. Podle vlastních slov viděl v realizaci snímku jistou formu terapie, nejen pro sebe, ale též pro umělcovy blízké, kteří ve filmu vystupují. – Mančuška patřil mezi nejvýraznější české konceptuální umělce své doby. V roce 2004 se stal laureátem Ceny Jindřicha Chalupeckého. Vystavoval v zahraničí, mimo jiné na 51. benátském bienále v roce 2005. Jeho instalace nazvaná Konference se stala součástí stálé expozice Muzea moderního umění v New Yorku. Chybění, jehož název na Konferenci přímo odkazuje, obsahuje vedle vzpomínání na zesnulého Mančušku také autentické záběry tohoto umělce při práci. Mančuškova osobnost se díky tomu před divákem odhaluje v celé své komplexitě, stejně jako jeho dílo, rodinné vazby i tragická nemoc a odchod ze světa. – Pechův snímek byl veřejnosti poprvé představen na 27. mezinárodním festivalu dokumentárních filmů Ji.hlava, kde soutěžil v sekcích Opus Bonum a Česká radost. V první zmíněné sekci získal Cenu za nejlepší debut.

Obsah

Poznámka

Ve filmu jsou za podpory zobrazena díla Jána Mančušky Ráno 2001 (1999), Bolí to, jenom když se směju (1999), Natvrdo (1999), Bez názvu (1999), Bez názvu (2000), Úplné ticho (2000–2001), Konference (2001), Bez názvu (2001), Hrnek (2003), 800 způsobů, jak popsat židli (2004), Fragment asynchronní historie – Skutečný příběh / příběhy Jany (2004), V bytě matky – sedávám na židli vlevo (2004), ...a zase zpět (2004), Vrah bez příčiny (2006), Pohyblivý obraz – Akt sestupující ze schodů (2007), Ten druhý – Poprosil jsem svoji ženu, aby mi začernila místa na těle, která si nevidím (2007), Odlesk (2008), Od A k B a zase zpět (2008), Neviditelný (2009), Velké zrcadlo (2009), Pojem ve vývoji (2010), Pravidla místnosti (2010), Hra pozpátku (2010), Ztráta paměti – Postkatastrofický příběh (2010) a Tato linka sleduje pohyb mé ruky (2011). Tyto díla jsou uložena ve sbírkách Moravské galerie v Brně, Marek Brno, Museum of Modern Art New York, Doreen Remen a Steven ‚Weiner New York, Springmeier, Kristine Bell, Andrew Ong a George Robertson New York, Thea Westreich Wagner a Ethan Wagner, Patricia Pericas New York, TBA21 Thyssen-Bornemisza Art Contemporary Collection, Jill a Peter Kraus a byla zachycena za podpory nadace a galerie Thyssen-Bornemisza Art Contemporary ve Vídni.

Ve filmu jsou dále použity ukázky z pořadů České televize Kultura.cz – vydání z 20. 7. 2008 (TV–2008; režie David Kořínek), Artóza – 1. díl (TV–2001; režie Radim Špaček, Martin Mareček) a DejAVU (TV–1994; režie Jiří Věrčák), dále ukázky z videozáznamu Muzea moderního umění v New Yorku Ján Mančuška installs – Konference z roku 2009, archivní ukázky a materiály Zbyňka Baladrána (přednáška v galerii Display 2005), Lenky Lindaurové (Ceny Jindřicha Chalupeckého 2011), Artyčok.tv, osobní archivy Jaspera Alvaera, Petry Mančuškové, Jana Daňhela a fotografie ze soukromých archivů Martina Poláka, Michala Hladíka, Jaroslava Brabce, Štěpána Pecha, Marty Borowiecové a Jána Mančušky staršího.