Vězení dějin

Budova bývalé věznice v Uherském Hradišti několik desítek let chátrá. Prostor má být rekonstruován a nově sloužit jako památník obětí komunistické a nacistické perzekuce. Filmaři dokumentují stav budovy před rekonstrukcí a její historii. Za tímto účelem do ní shromažďují osoby různých generací a z různého prostředí, které mají mnohdy s uherskohradišťskou věznicí osobní zkušenost. Chtějí tímto způsobem „osvobodit dějiny uvězněné v budově“. – Prostor si prohlíží skupina dcer politických vězňů z padesátých let, dcera a vnučka příslušníka Státní bezpečnosti, který tehdy ve věznici působil, bývalí političtí vězni a vězeňkyně a také režisér Jiří Svoboda, jenž v zařízení na konci osmdesátých let natáčel film Jen o rodinných záležitostech. Věznicí prochází i bývalé zaměstnankyně školy, která se v části areálu po ukončení činnosti věznice nacházela, a hudebníci Ivan Palacký a Jiří Pavlica, kteří zkoumají a nahrávají zvuky, jež je možné ve stavbě slyšet. – V přilehlé budově bývalého soudu sídlí střední uměleckoprůmyslová škola. Její studenti třetího ročníku toho o minulosti areálu příliš nevědí. – Anna Stránská ze spolku Memoria, který vznik památníku v budově věznice inicioval, provádí po areálu ministra kultury Martina Baxu a starostu Uherského Hradiště Stanislava Blahu. – Manželé Mojžišovi, kteří žijí v bezprostřední blízkosti bývalé věznice, si v doprovodu vnuka Tomáše prohlíží prázdné cely. – Návštěvníci přechází do místností používaných v padesátých letech k samovazbě a do bývalé kaple. Režisér Svoboda vzpomíná, jak nechal kapli upravit pro účely svého filmu. Dcera a vnučka bývalého příslušníka uherskohradišťské Státní bezpečnosti Antonína Višenky jsou potomkem politických vězňů konfrontovány s dokumentací zločinů, kterých se Višenka dopouštěl na vězních. Bývalá politická vězeňkyně Vlasta Černá vzpomíná na dozorce, který jí tajně nosil jídlo navíc a časopisy. – V kapli se koná vzpomínková akce na památku lidí, kteří ve věznici trpěli. – Světlana Janíčková, po níž její rodiče, příslušníci třetího odboje Aloisie Doležalová a Josef Vávra-Stařík, pojmenovali svou ozbrojenou skupinu, děkuje své matce, jež byla v Uherském Hradišti vězněna, a omlouvá se jí, že s ní odmítla odejít do ilegality. – Studenti střední uměleckoprůmyslové školy si sdělují dojmy ze dne stráveného v bývalé věznici. – Svoboda, který po sametové revoluci tři roky zastával funkci předsedy Komunistické strany Čech a Moravy, v dialogu s Vlastou Černou obhajuje ideál společenské rovnosti. Zdůrazňuje ale, že komunistický režim tuto myšlenku v praxi neuváděl. Černá ilustruje svou životní zkušenost pomocí veršů Jiřího Ortena. – Baxa si v doprovodu Stránské a Blahy prohlíží dvorek, který byl v padesátých letech využíván jako popraviště. V pozdějších letech si na něm hrály děti ze školní družiny. – Po čase se návštěvníci v bývalé věznici opět setkají a sdílí své pocity.