Kauza Cervanová

Fotografie dvacetileté medičky Ľudmily Cervanové, dobový obrazový materiál a rozhlasové hlášení o studentce, nezvěstné od 9. července 1976, připomínají události nedostatečně objasněné vraždy. – Policista Silvester Ižman se vrací k místu, kde bylo v říčce Čierna voda u obce Kráľová u Sence nalezeno spoutané tělo. – Normalizační televizní rekonstrukce osudového večera se vrací na diskotéku SSM a tendenčně odsuzuje skupinu mladíků, jež „se vzdala šance žít své normální životy, neboť se dopustila hromadného znásilnění a vraždy“. Podle reportáže trvalo pátrání pět let, protože se pachatelé, děti stranických funkcionářů, snažili vyšetřování zmanipulovat. – Soudce v rozsudku ze začátku osmdesátých let odříkává tresty od čtyř do čtyřiadvaceti let pro Romana Brázdu, Miloše Kocúra, Milana Andrášika, Stanislava Dúbravického, Pavola Beďače, Františka Čermana a Juraje Lochmana. – V rozhovoru ve francouzštině z roku 1990 vystupuje Čerman jen několik dní po propuštění z vězení. Beďač vysvětluje v jiném interview v angličtině, proč nemůže mlčet. – V televizní debatě z roku 2011 čtyři z odsouzených rekapitulují své životní příběhy. – Francouzka vypráví, jak její otec, pošťák na Champs Élysées, dostal dopis s prosbou, aby jej předal mladé pěkné dívce. Ona jako dívka na psaní, líčící příchod sovětských vojsk, odpověděla... – František Čerman přijíždí za francouzskými přáteli a baví se s nimi o svém procesu. Deník jedné z pošťákových dcer, které byly v roce 1976 na návštěvě v Bratislavě, dokazuje, že Čerman vůbec nebyl na diskotéce, z níž měl unést Cervanovou. – Miloš Kocúr vzpomíná s přáteli u řeky na večer, kdy byl právě zde, daleko od diskotéky. Kocúrovým kamarádům však nebylo umožněno svědčit u soudu. – Vyšetřovatel případu poslouchá policejní záznam z roku 1980 a konstatuje, že pachatelé si někdy vsugerují vlastní nevinu. – Dva soudní lékaři, kteří kdysi ohledávali Ľudmilino tělo, jsou přesvědčeni o tom, že praví pachatelé si odseděli zasloužené tresty. Mladší kolega před nimi tvrdí, že podle pitevní zprávy Ľudmilino tělo neneslo známky sexuální manipulace. Oba staří patologové uraženě odejdou. – Staří manželé Bačovi líčí, že tehdy viděli Ľudmilu na autobusové zastávce, kde nastoupila do auta s arabskými mladíky. Ani Bačovi nesvědčili. – Občanský aktivista Ivan Mačura rozkládá na stůl myšlenkovou mapu kauzy. Nemůže se smířit se skutečností, že dosud nedošlo k vyrovnání se s minulostí. Poukazuje na arabskou stopu, jež se line celým příběhem. Otec Ľudmily, podplukovník Cervan, se podílel na školení arabských pilotů v Piešťanech a měl úzké kontakty s arabskou komunitou v Československu. – Staří letečtí instruktoři vysvětlují, že kurzy pro zahraniční letce byly důležité pro státní pokladnu. Režisér se marně vyptává jednoho z pilotů, který stále žije na Slovensku. – Prokurátor Valašík čte závěrečnou řeč u soudu v roce 1982: pro tři obžalované žádá trest smrti. – Miloš Kocúr vysvětluje, jak došlo k doznání, jež je zachyceno na magnetofonové pásce. Policisté mu tolikrát opakovali svou verzi příběhu, že ji brzy uměl nazpaměť jako básničku. – Roman Brázda vypráví, že mu ve vazbě policisté říkali, že jeho žena zabila dceru a že dostala trest smrti. Psychicky zlomen opakoval nakonec celý příběh únosu Cervanové po vyšetřovatelích. – Milan Andrášik podepsal doznání za podobných okolností. Vyšetřovatelé mu navíc tvrdili, že ostatní podezřelí svalují vinu na něj. – Beďač se odmítl podvolit a byl vystaven nelidskému zacházení a ponižování. Proti jednání policistů podal stížnost, ale jediným výsledkem bylo obvinění a odsouzení za křivé svědectví a křivá obvinění. – V domě v Lausanne popisuje údajný svědek událostí Vladimír Varga, že proti obviněným svědčil, protože mu při výslechu bylo vyhrožováno fyzickým násilím. Jeho dopis z roku 1981, jenž poslal soudu z emigrace a v němž popírá pravdivost vynuceného svědectví, zůstal nedoručený. – Další svědkyně Viera Zimáková tvrdí, že případ byl vykonstruovaný a že vyšetřovatelé potřebovali už jen dosadit do svého scénáře konkrétní osoby. Psychicky zlomená, v odloučení od dítěte, které tehdy ještě kojila, dosvědčila, že viděla obviněné Ľudmilu unést. U soudu vše popřela a dostala kvůli tomu trest za křivé svědectví. – Televizní reportáž informuje o znovuotevření případu, o jehož konečném výsledku rozhodne Nejvyšší soud SR. – Obhájce Allan Böhm byl na začátku obnoveného procesu překvapen, že s ním obvinění mluvili o výsleších v roce 1981 více než o událostech roku 1976. Uvědomil si, že je případ vykonstruovaný, když zjistil, že všichni korunní svědkové se vynořili až pět let po vraždě. – Milan Andrášik drží protestní hladovku před vynesením rozsudku v obnoveném procesu. Pavol Beďač pronese u soudu působivou řeč. – Soud potvrdí vysoké tresty a několik obviněných musí znovu za mříže. – V emotivní hádce vyčítá Beďač kamarádu Andrášikovi jeho tehdejší doznání. – Kocúr se hlásí do výkonu trestu. – Ombudsman Otakar Motejl, který na konci osmdesátých let Kocúra obhajoval, je překvapen nad současným rozsudkem. – Režisér marně zpovídá soudce Nejvyššího soudu, který se odmítá vyjádřit. – Odsouzení muži se dobrovolně podrobují testu na detektoru lži u amerického odborníka Patricka T. Coffeyho, který kvůli tomu přijel na Slovensko. Jeho závěr je jasný: nemůžete znásilnit někoho, s kým jste se nikdy nesetkali. – Prezident Gašparovič jmenuje nové soudce, „arbitry demokracie“. Na oslavách v obci Krajná však na režisérovy otázky ke kauze Cervanová nechce odpovídat. – Americký odborník Robert E. Lee vidí celý případ jako výsměch justici. -jbh-