Černobílá v barvě

Země původu

Česká republika

Copyright

1999

Rok výroby

1998

Premiéra

2. 12. 1999

Minutáž

58 min

Kategorie

film

Žánr

dokument

Typologie

dokumentárnídistribučnístředometrážní

Originální název

Černobílá v barvě

Český název

Černobílá v barvě

Anglický název

Black and White in Colour

Anotace

Filmový dokument režisérky Miry Erdevički-Charap Černobílá v barvě je portrétem známé romské zpěvačky Věry Bílé a její doprovodné skupiny Kale. Tvůrkyně sleduje svéráznou umělkyni jak v běžných, tak ve výjimečných životních situacích: od nakupování na trhu nebo v secondhandu až po úspěšnou koncertní šňůru ve Francii či po dojemný návrat syna z vězení. Obdobně široký rejstřík projevů a emocí vykazuje samotná zpěvačka, jež se – částečně kvůli své obézní postavě – jeví místy jako rozmarná poživačná žena s poněkud přízemním smyslem pro humor (viz předvádění prasete od jednoho z hudebníků), především však jako mimořádně citlivá interpretka hluboce procítěných romských písní. Její původ se sice stává jedním z hlavních motivů snímku, avšak navzdory tomu, že film vznikl v době aféry s emigrací českých Romů do Kanady a Velké Británie, není otázka této menšiny předkládána jako politický problém. Tvůrci se soustřeďují především na úzce osobní témata, spojená s rodinnými či tvůrčími záležitostmi. – Režisérce a jejímu štábu se podařilo přiblížit se k velmi svérázné a nepřístupné osobnosti takřka na intimní vzdálenost, jak díky výpovědi samotné umělkyně a jejích blízkých, tak prostřednictvím zachycení vypjatých situací. Kamera jakoby byla členem zpěvaččiny „rodiny“, čímž tvůrci dosahují nebývale autentického vyznění. – Během natáčení vznikly čtyři klipy k písním Věry Bílé; dva z nich (Paš o paňori a Ma dža ňikhaj) se objevují i ve filmu. -zk-

Obsah

Věra Bílá odmítá domluvené ranní vystoupení v televizní „snídani“. Pohádá se s kolegy a zároveň příbuznými ze skupiny Kale: trvá na tom, aby se při vysílání řeklo, že není bohatá, jak se o ní říká. – Zpěvačka s obézní postavou o sobě tvrdí, že je typická Romka. Nerada se strojí. V secondhandu marně přesvědčuje prodavačku, aby jí zlevnila šaty. – Bílá žije v Rokycanech s manželem a adoptivním synem, které bezmezně miluje. Vykouří třicet cigaret denně a bere prášky kvůli dýchání; jejímu zpěvu to však prý nevadí. – Syn Franta je na šestnáct měsíců ve vězení kvůli loupeži. – Manažer skupiny Ervin vypráví o nedělitelném spojení smutku a zpěvu u Věry Bílé. Žena někdy na jevišti pláče, ale muzikanti to často ani nepoznají. – Bílá pózuje u fotografa. Kolegové znají její potřeby: Ervin jí přinese velkou porci jídla, kytarista Dežo ji rozveselí imitací prasete a hrbáče. – Mezinárodní manažer Jiří Smetana, který objevil Bílou v pražském baru, považuje zpěvačku za mimořádnou osobnost. – Bílá odjede s manželem na Slovensko, aby tam našla nevěstu pro syna, až se vrátí z vězení. Navštíví zoufale chudou romskou osadu, z níž pochází její matka. – (Klip Paš o paňori – U vody) V osadě zpívá Věra Bílá oblíbenou píseň své matky. – Zatímco matka naučila dceru zpívat, otec ji učil hrát na cimbál. Jednou jí rozbil rádio, protože neměl rád kytary a ona poslouchala Beatles. – Bílá požádá otce o píseň, při níž by ji "rozbolelo srdce". Zkouší s otcovou cimbálovkou. – Zpěvačka chce, aby Frantovou ženou byla Slovenka z chudé rodiny; jen ty prý zastanou všechny domácí práce. Uvažuje mezi dvěma sestrami z paneláku. Otec sester však není doma, jinak by si Bílá nevěstu rovnou odvezla. – Při návratu syna z vězení se matka rozpláče štěstím. Mladík se však odmítne bavit o svatbě a fotografie vybrané nevěsty ho nezajímá. – Volný čas tráví Věra Bílá hraním na automatech. Kromě vystupování s kapelou vyučuje v mezinárodním sboru romských písní u Idy Kelarové. – Řidič a manažer Kale Ervin se živí prodáváním pečených klobás na trhu. Zpěvák Dezider Šiška Lúčka je dělníkem v železárnách. – Baskytarista Emil Pupa Miko vypráví o své víře v Boha a o rasismu bílých. – Bílá nesnáší novináře, protože kvůli nim si prý lidé myslí, že je bohatá. – (Klip Ma dža ňikhaj – Nikam nechoď) Zpěvačka hraje na automatech a peníze se jí (v animovaných záběrech) jen hrnou. Ale nakonec zase všechno skončí ve strojích. – Bílá seznámí členy skupiny se svou situací: má z různých důvodů dluh třicet šest tisíc korun. Čtyři měsíce nekoncertovala a neměla tedy žádný příjem. Ervin shání peníze mobilem. – Osm tisíc korun dostane Bílá za hi-fi věž, uloženou (už po osmnácté) do zastavárny. – Zpěvačka si před odjezdem na koncert do Paříže vybere u švadleny látku na nové šaty. – V dodávce, která se cestou porouchá, se učí francouzské pozdravy. – Kosmopolitní atmosféra francouzské metropole se Bílé zamlouvá. U Eiffelovy věže pořádá Kale piknik spolu s manažerem Jiřím Smetanou. – Při hostování v rozhlasovém vysílání není Bílá schopna slovy vyjádřit, co je to romská duše. – Rozpačité i nadšené kritiky na vystoupení v novinách a v televizi Věru moc nezajímají. – Nakonec hudebníci dostanou od manažera Smetany peníze a dopřejí si honosný oběd v drahé restauraci. – Další koncert probíhá na přeplněném zámeckém nádvoří. Po jeho skončení se Bílá necítí ve své kůži. Způsobili to prý šaty, které si dala ušít a které jsou „moc nóbl“. Nejlépe se zpěvačka cítí bosá a „napůl nahá“. -zk-

Poznámka

Film byl v prosinci 1999 uveden jako součást pásma Pád a Černobílá v barvě se snímky Pád (1999) a Eastern – Krvavý Hugo (1997).

Hudba

Hudba

Věra Bílá, skupina Kale

Produkční údaje

Originální název

Černobílá v barvě

Český název

Černobílá v barvě

Anglický název

Black and White in Colour

Kategorie

film

Typologie

dokumentárnídistribuční

Žánr

dokument

Země původu

Česká republika

Copyright

1999

Rok výroby

1998

Premiéra

slavnostní premiéra 27. 1. 1999
distribuční premiéra 2. 12. 1999 /přístupný/

Distribuční slogan

bez sloganu

Výrobce

Česká televize, TS Čestmíra Kopeckého (Česká televize), Arcimboldo

Nositelé copyrightu

ČESKÁ TELEVIZE, ARCIMBOLDO

Distribuce

CinemArt

Technické údaje

Délka

středometrážní

Minutáž

58 min

Původní metráž

1 660 metrů

Distribuční nosič

35mm

Poměr stran

1:1,66

Barva

barevný

Zvuk

zvukový

Zvukový systém/formát

mono

Verze

česká, anglická, francouzská

Mluveno

česky, romsky

Podtitulky

bez titulků

Úvodní/závěrečné titulky

české

Ocenění

Vítěz

Festival: 18. meziánárodní festival filmů o umění Montréal 2000

2000
Montréal / Kanada
Cena Vasco Design za nejlepší portrét žijícího umělce

Vítěz

Festival: Mezinárodní festival dokumentárních filmů Kalamata 1999

1999
Kalamata / Řecko
2. cena v kategorii krátký film

Vítěz

Festival: Mezinárodní televizní festival Zlatá Praha 1999

1999
Praha / Česká republika
Čestné uznání