Vítejte v KLDR!

Pokyny k zájezdu § 1. Do KLDR je zakázáno dovážet mobilní telefony, přístroje GPS, teleobjektivy větší než 150 mm, videokamery. Podle vedoucího zájezdu by ruční amatérské kamery měly být v zemi už povoleny. – § 2. Fotografování z vlaku nebo autobusu je striktně zakázáno. – § 3. Není možné vzdálit se samostatně od skupiny. – § 4. Hotelové pokoje mohou být odposlouchávány. – Korejci akci nepovažují za klasický zájezd. Česká skupina je pro ně delegací, jíž oni určí program. – O tři dny dříve… Účastníci neví, jak propašovat velký objektiv, zda bude fungovat fotografická technika, bojí se neustálého doprovodu. – § 5. Za naši skupinu budou mít zodpovědnost tři místní průvodci. – § 6. Někteří z přidělených průvodců mohou rozumět česky. – Autobus projíždí po prázdné osmiproudové silnici. Turistům země připomíná SSSR. Korejci tu jezdí hlavně na kolech. Česká manželka Francouze si zde chce uvědomit svobodu, v níž doma žije. – Širokou třídu lemují monstrózní budovy, včetně dávno nedokončené stavby obřího hotelu. Všude jsou velké obrazy Kim Čong-ila. – Po večeři v hotelu zpívá korejská zpěvačka. – Čechy lákala jedinečnost zájezdu. Francouz je komunista a o hnutí se zajímá. – § 7. Průvodci jsou jedinými Severokorejci, se kterými přijde turista do přímého kontaktu. § 8. Je vhodné udržovat s průvodci přátelské vztahy. Nedoporučujeme ovšem klást jim otázky příliš osobního charakteru. – Průvodci mají za naši skupinu zodpovědnost před vyššími orgány. Nedodržení všech pravidel může mít pro ně vážné následky. – Účastníci přátelsky rozmlouvají v angličtině s průvodkyní. Skupinu doprovází i dvojice usměvavých Korejců s jasným posláním. V hotelu se pěvecký sbor připravuje na oslavu Prvního máje. – Zařízení pokojů je letité, nevkusné a rádoby luxusní. Manželku Francouze děsí všudypřítomná monumentálnost. V televizi běží jediný program. – Jeden z Čechů si myslí, že „šrouby jsou už trochu povolené“. Pro zájezd je připraveno karaoke. Francouz si uvědomuje, že lidé tu živoří. Účastníci zjistí, že koberec v pokoji je podložen papírem ze školních sešitů. – Autobus míjí velká pole. – Ve městě je kvůli turistům uzavřen chodník na hlavní třídě. Prostor za činžáky střeží policisté, aby Češi nemohli mluvit s místními. – Účastníci zájezdu se stmelují na pokoji při slivovici. Napadne je, zda nejsou odposloucháváni. – Všude vidí dohlížitele v uniformách či v civilu. Turisté se fotografují s průvodci. – Zájezd se zastaví na Velkém náměstí Kim Ir-sena v Pchjongjangu. Navštíví knihovnu s rusky mluvící průvodkyní. Posluchárna je téměř prázdná. Skupině pustí moravskou lidovou píseň z fondu knihovny. Režisérka se dá anglicky do řeči se studenty, ale český vedoucí zájezdu ji odvede. – § 9. Pokud průvodce naznačí, že není vhodné se na nějakém místě zdržovat, je třeba to respektovat. § 10. Průvodce nese za chování turisty zodpovědnost před vyššími orgány. Veškerá komunikace turisty se Severokorejci je řízena. Skupina navštíví kabinet otázek a odpovědí. – V muzeu jim jsou vykládány novodobé dějiny Korejkou ve vojenské uniformě, která vzpomene Husáka; pobývala totiž v ČSSR. Američané jsou prezentováni jako agresoři. Francouz v ústraní podotkne, že se to učil naopak. – Provoz na silnicích je řízen strážníky. – Náměstí vévodí obří plastika srpu, kladiva a štětce. Podle tlouštíka zdejší stavby svou působivostí předčí i ruskou architekturu. Francouz je spokojen, že žije, kde žije. – Zájezd navštíví demilitarizovanou zónu na hranici s Jižní Koreou. Cestou pomůže spravit rozbitou silnici. V zóně se dodržují přísná pravidla. Turisté pozorují stráže. Opět popíjejí slivovici. – Čechům jsou ukázány orchidej kimirsenie a begonie kimčongilie. Mohou si je zakoupit. – Skupina navštíví rodný dům Kim Ir-sena. Podle českého vedoucího je místo již méně střežené. – Zájezd se pokloní před sochou vůdce v nadživotní velikosti a položí k němu obřadně kimčongilii, což je pro mnohé velké dilema. – § 11. Jakýkoliv projev kritiky nebo neúcty vůči Velkému vůdci může být trestně postihován. Trest ovšem dopadá primárně na průvodce, a nikoliv na turistu. – Češi v divadle sledují taneční vystoupení pionýrů. Někteří vzpomínají na své dětství. Vedoucí výpravy vysvětluje, že Korejci zájezdy umožňují, aby se cizinci v jejich zemi něčemu přiučili. – Turisté tráví poslední večer v hotelovém baru. Zpívají se korejské a moravské písně, francouzská hymna i internacionála. Před přesunem vlakem do Pekingu se srdečně loučí s průvodci. V kupé shrnují své dojmy ze zájezdu. Bylo jim líto milé průvodkyně. Při příjezdu do též komunistické Číny se paradoxně cítí svobodně. – Cena zájezdu 63 000 Kč. Vítejte v KLDR! -dh-