Obec B.

(Černobílý film) Jednopatrová budova základní školy v Blšanech stojí na konci vsi. V rámci investic byly pořízeny nové žaluzie a piano. K výuce se může používat sluchátkové zařízení. – (Barevný film) Ředitel Jaroslav Tříska sleduje amatérský film, který natočil, když hrozilo uzavření školy pro nedostatek žáků. Uvažuje, co všechno by mělo ve filmovém dokumentu o vesnici být. – Cestu zeleným trabantem na kopec, z něhož je celkový výhled na Blšany, natáčí svojí kamerou. Nejmenší obec na světě, kde se hraje prvoligový fotbal, má údajně asi čtyři sta stálých obyvatel. Při fotbalovém utkání se tento počet zdesetinásobí. Nechybí pak ani mažoretky a ozbrojení policisté. – Podle pana Třísky nesmí v dokumentu chybět záběr silniční cedule s označením začátku obce. Každý dům má své obyvatele: někteří před nimi staticky pózují. – Ředitel školy představuje svého kamaráda, důchodce pana Polzara. Našel starý černobílý film o obci. V místním kině si muži dokument pouštějí na prastaré promítačce a dohadují se, kdo je kdo. Záběry jsou z různých schůzí a slavnostních shromáždění z éry budování socialismu. – Na pouti vesnicí se pan Tříska zastaví před motorestem na blšanském náměstíčku a ve zdejším smíšeném zboží. Odtud se vydá i s kamerou k zastávce autobusu. Zde hovoří s několika ženami, pracujícími pro obecní úřad. Středem vsi býval kostel. Dnes zde pana faráře poslouchá jen jeden kluk. Zato fotbalový stadion je plný diváků. – Pan Tříska navštíví svého nezaměstnaného známého, kterého nyní živí manželka, učitelka zdejší školy. – Podle archivních záběrů se v Blšanech hrál fotbal i dříve. Jedna obyvatelka si posteskne, že do roku 1989 obec organizovala nejrůznější akce, ale teď tady „chcíp pes“. Pozitivně hodnotí i to, co někteří kdysi dělali z prospěchářství. Nyní chtějí ženy alespoň hrát volejbal. – V restauraci pan Tříska zpívá a hraje na elektrické piano při oslavě kroužku různě starých žen. – Vřava fotbalového stadionu se neslučuje s duchovním obsahem nedělního monologu pana faráře. - Manželský pár středních let předvádí panu Třískovi drahý víceúčelový lux, který si pořídili od dealera. – Místní mladíci hodnotí klady fotbalové ligy: mají prý aspoň o čem klábosit v hospodě. Fotbal jim také přináší příležitostné zaměstnání. Jinak prý v obci není vůbec nic. – Ženy v restauraci nakonec podlehnou přemlouvání pana Třísky a společně si v kruhu zatančí a zazpívají. – Podle pana Třísky za minulého režimu byly politické názory na vesnici téměř jednotné. Nostalgicky vzpomíná na některé výhody socialismu, dnes je prý život mimo město složitý. – Předseda fotbalového svazu František Chvalovský uprostřed hřiště spokojeně hovoří o své snaze fotbalem zviditelnit svoji rodnou ves. – Kopaná zde zasahuje do všeho: i kněz ji chválí, ačkoliv tento sport podle něj postrádá snahu budovat duchovní společenství. – Děti se ve škole při hudební výchově učí písničku, samozřejmě o fotbale. – V obřadní síni starostka obce děkuje fotbalovému družstvu FK Chmel Blšany za dobrou reprezentaci. Podpisy hráčů na pamětním listě budou uloženy pro další pokolení. Každý hráč obdrží leteckou fotografii Blšan. – Po skončení ligového zápasu přespolní fanoušci opouštějí fotbalovou obec, jež se může na pár dní oddat nefotbalové letargii… – Škola v Blšanech nebyla ve školním roce 2000/2001 uzavřena, panu Třískovi se podařilo sehnat čtrnáctého žáka a vyhovět tak zákonu. Fotbalový klub FK Chmel Blšany se udržel v tabulce 1. Gambrinus ligy; skončil na desátém místě. -kk-