Žiletky

Země původu

Česká republika, Francie

Copyright

1993

Rok výroby

1993

Premiéra

17. 2. 1994

Minutáž

108 min

Kategorie

film

Žánr

podobenství

Typologie

hranýdistribučnídlouhometrážní

Originální název

Žiletky

Český název

Žiletky

Anglický název

Razor Blades

Koprodukční název

Les Lames de rasoir

Anotace

Filmový text Zdeňka Tyce dozrával od roku 1990, prošel četnými proměnami a posléze se stal podkladem pro scénář česko-francouzského filmu Žiletky. Jeho poetikou navazuje Tyc na svůj režijní debut, vynikajícího, leč stále nedoceněného Vojtěcha, řečeného sirotka (1989). Podobně jako tam, i v „příběhu o lásce až za hrob“ je klasický děj nahrazen silnou vnitřní situací hlavního hrdiny Andreje Chadimy, jehož citové a myšlenkové zrání sleduje od roku 1984 do současnosti. – V „čase temna“ potkává nezakotvený Andrej krásnou Kristýnu, která se pro něj v příštích letech stává symbolem nedosažitelnosti. Mladík trýznivě prožívá čas vojny, odkud se zoufale pokouší dostat, a po dlouhodobém léčení na psychiatrii se mu to podaří. Očistí se „útěkem“ na idylický venkov, ale po čase se vrací do Prahy a zakouší trpké citové rozčarování. Nakonec však nalézá vyrovnanost a naplňuje vysněnou lásku... – Tyc výrazně „nekomerčním“ způsobem řetězí úmyslně „oddramatizované“ situace, skládající dohromady hrdinovo bloudění vlastním vnitřním prostorem. Protagonistova situace je maximálně zobecněna, tvůrci však zároveň diváka zvolna a soustředěně vtahují do Andrejova prožívání konkrétních situací. Pro Andreje, neustále bolestně zraňovaného „žiletkami“ světa, není vnitřní osvobození automaticky spjato se změnou společenské a politické situace. – Andrejův svět Tyc zvnějšňuje v četných metaforických obrazech, jejichž leitmotivem je „magický dům“ s četnými patry, spojenými děsivě strojovým páternosterem, a korunovaný mystickým podkrovím-katedrálou. Pro odlišení doby společenské nesvobody a času porevolučního se v první významové části převážně syrově černobílý film láme do barvy. Ta si vynucuje odlišnou poetiku vidění, v níž tvůrce výrazně stylizuje zvláště závěrečné patetické setkání dvojice v bezčasí mystické klenby „katedrály“. – Přemýšlivý a citlivý přístup tvůrců k zajímavému tématu nenalezl zcela adekvátní formální vyjádření: až „dokumentaristicky“ malebná syrovost (ve stylu Tycova debutu) není v souladu s ornamentalistickou symboličností jiných scén. – Cenný, ale stylově poněkud nevyjasněný projekt vyniká vizuální krásou (kamera Marek Jícha); zvláštní pozornost si zaslouží originální způsob obrazového nakládání s architektonickými prvky „magické“ Prahy, z nichž tvůrci skládají prostory Andrejova světa. Vedle hereckých výkonů zkušených profesionálů (Iva Janžurová, Věra Kubánková) zaujme nezvykle obsazená Markéta Hrubešová, především však velmi autentický neherec Filip Topol, charismatická osobnost dnes už neexistující hudební skupiny Psí vojáci (rovněž autor instrumentální hudby a písně, k níž odkazuje název filmu). – Film vznikl v koprodukci, na níž je finančně angažována především Česká televize a francouzské a české ministerstvo kultury. -ap-

Obsah

1984 ...a vše je pravda. Citově i existenčně nezakotvený mladík Andrej Chadima bloudí Prahou, z níž vnímá hlavně poničené domy, křivolaké uličky a všudypřítomnou, vzdálenou a mlčenlivou siluetu Hradčan. Svět je roztříštěn na krátké a intenzivní depresivní prožitky. – Andrej v luxusní kanceláři vyhledá svou bývalou přítelkyni Evu, kterou nedávno opustil. Plačící Eva marně žádá, aby ji nechal na pokoji; Andrej zamkne dveře a pomiluje se s ní. – V hospodě mladík mimoděk šokuje mladistvé štamgasty, když vypije na ex láhev rumu. – Andrej se vnutí krásné elegantní dívce Kristýně. Připadá mu tajemná a setkání považuje za osudové. Kristýna přijímá jeho namlouvání. Andrej ji doprovodí na nádvoří starého domu, kam si ona odejde bez vysvětlení cosi zařídit. Mladík na ni dlouho marně čeká. Sleduje rozmanité osoby, vycházející ven, trýznivě vnímá postupující prázdný čas a existenci skličujícího mechanismu páternosteru. Nakonec ho z chodby jakéhosi skladiště, kde čekal, vyhodí vrátný; zavírá se. Dvojice chladně výhružných policistů podezřelého mladíka legitimuje. – Andrej musel na vojnu. Nudnou prázdnotu služeb střídá buzerace na rozcvičkách a při poplachu, kde zupáčtí četaři ostentativně přehlížejí šikanu. Na cvičáku nováčky setře samolibý velitel přijímače; ostentativně předvádí svou tvrdost a poctivost; má prý ovšem zvláštní slabost pro dobré střelce. – Andrej nemůže zapomenout na Kristýnu. Přijede za ním Eva, která mu po chvíli rozpaků udělá v návštěvní místnosti kvůli Kristýně žárlivou scénu. – Ven z kasáren se Andrej dostane na otcův pohřeb; veze smutnou matku na venkov k babičce. Při setkání nikdo z nich nedokáže zadržet pláč. – Za vynikající střelbu dostane Andrej opušťák. V Praze vyhledá Kristýnu, ale z rozhovoru v přepychovém půdním bytě je vyruší příchod dívčina arogantního milence Míry. Andrej kvůli závrati nedokáže včas zmizet z terasy po požárním žebříku na střechu, a tak ho Míra zbije a poníží. Zbytek opušťáku stráví zoufalý mladík v alkoholickém oparu. – Na vycházce Andreje překvapí v hospodě Kristýna. Chce, aby s ní odjel někam daleko. Když Andrej odmítne dezertovat, dívka přes jeho prosby zhnuseně odejde. – Velitel si všimne, že jeho oblíbený střelec není ve své kůži, a „přátelsky“ mu domlouvá. – Andrej se propadá stále hlouběji do osamění a deprese. Chvíle klidu nalézá v nedaleké gotické katedrále. Během hlídky za ledového zimního dne vyleze na vysoký komín; podaří se mu přemoci závrať. Čeká nahoře až do noci, než si ho někdo všimne. Přijede vojenská hlídka a hasiči. Andrej křičí, že sleze, ale žádá odjezd vojáků a záruku předání civilnímu doktorovi. Když zmrzlého a vyčerpaného mladíka hasiči dopraví dolů, vojáci se vrátí. – Andrej leží ve vojenské nemocnici na psychiatrii. Je v těžké depresi, není schopen komunikovat; ostatně o to ani nikdo z rutinně jednajícího personálu nestojí. – Za pacientem přijde nic nechápající matka. Syn jí zuřivě vyčte, že rodiče se o něj nikdy nestarali; uteče do kuřárny, kde dostane záchvat vzteku. – Když matka přijde znovu, syn jí pošeptá, že je v pořádku. Komisní mladá sestřička pacientovi navenek laskavě domlouvá: když bude prohlášen na nesvéprávného, nedostane nikdy slušnou práci ani řidičský průkaz. Začne Andreje osahávat, ale vyděšený mladík najde sílu utéct. – Andrej je propuštěn domů. Obejme se s utrápenou matkou, navštíví v nemocnici babičku. Potom vyhledá Kristýnu. Baví se i s jejím milencem, který ho varuje, aby Kristýnu nechal na pokoji. Trojice se v bytě opije. V noci Andreje probudí, jak se Kristýna miluje s Mírou. V zoufalství uteče na střechu a spadne dolů na ulici. – 1994. Vše je barevné... Andrej nalezl útočiště ve starém venkovském stavení kdesi daleko od Prahy. Chová ovce, stará se o malé hospodářství, čte. Po roce se však vrátí do Prahy. Cítí potřebu vstoupit do domu, kde mu kdysi zmizela Kristýna. V jednotlivých patrech cestou vzhůru páternosterem objevuje zvláštní, odlišné prostory. Na okamžik se připojí ke skupině mladých lidí, sledujících uměleckou produkci. – V pokoji-úřadu najde na stole Kristýninu fotku. Při cestě výš slyší její křik o pomoc. V modernistickém, geometricky strohém komplexu sleduje v desítkách televizních obrazovek, jak Kristýna před kýmsi zoufale prchá ven z domu; v uličce dívku porazí dodávka. Umírající Kristýna vyčte Andrejovi, že ji opustil. – Mladík vyhledá uličku a na chodníku skutečně najde stopy krve. – Pak v paláci vyjede výtahem do půdních prostor. V jedné z místností jeho cestu pozorně sleduje otec. V mystickém prostoru Andrej nalezne nahou mrtvou Kristýnu; bizarní ďábel nechápe, proč se jí vůbec zabývá. V kruhu strnulých přihlížejících a v Andrejově náručí se Kristýna probere k životu. Mladík jí konečně vyzná lásku a ona jeho vyzvání s radostí přijme. Dvojice pluje prostorem podkrovní katedrály, až se dostane pod volné hvězdné nebe... -ap-

Hrají

Filip Topol

Andrej Chadima

Tereza Pergnerová

zdravotní sestra

Jessica Horváthová

zdravotní sestra

Marta Vítů

zdravotní sestra

Gabriela Hymanová

zdravotní sestra

Tomáš Kumsta

host v hospodě

Zdeněk Vencl

desátník

Jozef Domonkoš

desátník

Bedřich Výtisk

lékař-psychiatr

Petr Pešek

důstojník

Jan Kehar

pacient

Pavel Buchvaldek

příslušník VB

Tomáš Kraucher

příslušník VB

Štáb a tvůrci

Pomocná režie

Boris Machytka

Scénář

Zdeněk Tyc

Asistent kamery

Jan Jirák

Architekt

Martin Kurel

Výprava

Vladimír Ježek, Karel Kočí, Václav Hrubín, Radek Baláž, Zdeněk Koudelka, Václav Plánička, Milan Šveňha

Návrhy kostýmů

Tereza Kučerová

Vedoucí výroby

Alexander Nardelli

Produkční údaje

Originální název

Žiletky

Český název

Žiletky

Anglický název

Razor Blades

Koprodukční název

Les Lames de rasoir

Kategorie

film

Typologie

hranýdistribuční

Žánr

podobenství

Země původu

Česká republika, Francie

Copyright

1993

Rok výroby

1993

Premiéra

premiéra 17. 2. 1994 /doporučená přístupnost od 12 let/ (kino 64 U Hradeb, Praha)

Distribuční slogan

Nový český film o lásce až za hrob.

Technické údaje

Délka

dlouhometrážní

Minutáž

108 min

Distribuční nosič

35mm

Poměr stran

1:1,66

Barva

barevný

Zvuk

zvukový

Zvukový systém/formát

Dolby Stereo

Verze

česká, francouzská

Mluveno

česky

Podtitulky

bez titulků

Úvodní/závěrečné titulky

české