Žiletky

1984 ...a vše je pravda. Citově i existenčně nezakotvený mladík Andrej Chadima bloudí Prahou, z níž vnímá hlavně poničené domy, křivolaké uličky a všudypřítomnou, vzdálenou a mlčenlivou siluetu Hradčan. Svět je roztříštěn na krátké a intenzivní depresivní prožitky. – Andrej v luxusní kanceláři vyhledá svou bývalou přítelkyni Evu, kterou nedávno opustil. Plačící Eva marně žádá, aby ji nechal na pokoji; Andrej zamkne dveře a pomiluje se s ní. – V hospodě mladík mimoděk šokuje mladistvé štamgasty, když vypije na ex láhev rumu. – Andrej se vnutí krásné elegantní dívce Kristýně. Připadá mu tajemná a setkání považuje za osudové. Kristýna přijímá jeho namlouvání. Andrej ji doprovodí na nádvoří starého domu, kam si ona odejde bez vysvětlení cosi zařídit. Mladík na ni dlouho marně čeká. Sleduje rozmanité osoby, vycházející ven, trýznivě vnímá postupující prázdný čas a existenci skličujícího mechanismu páternosteru. Nakonec ho z chodby jakéhosi skladiště, kde čekal, vyhodí vrátný; zavírá se. Dvojice chladně výhružných policistů podezřelého mladíka legitimuje. – Andrej musel na vojnu. Nudnou prázdnotu služeb střídá buzerace na rozcvičkách a při poplachu, kde zupáčtí četaři ostentativně přehlížejí šikanu. Na cvičáku nováčky setře samolibý velitel přijímače; ostentativně předvádí svou tvrdost a poctivost; má prý ovšem zvláštní slabost pro dobré střelce. – Andrej nemůže zapomenout na Kristýnu. Přijede za ním Eva, která mu po chvíli rozpaků udělá v návštěvní místnosti kvůli Kristýně žárlivou scénu. – Ven z kasáren se Andrej dostane na otcův pohřeb; veze smutnou matku na venkov k babičce. Při setkání nikdo z nich nedokáže zadržet pláč. – Za vynikající střelbu dostane Andrej opušťák. V Praze vyhledá Kristýnu, ale z rozhovoru v přepychovém půdním bytě je vyruší příchod dívčina arogantního milence Míry. Andrej kvůli závrati nedokáže včas zmizet z terasy po požárním žebříku na střechu, a tak ho Míra zbije a poníží. Zbytek opušťáku stráví zoufalý mladík v alkoholickém oparu. – Na vycházce Andreje překvapí v hospodě Kristýna. Chce, aby s ní odjel někam daleko. Když Andrej odmítne dezertovat, dívka přes jeho prosby zhnuseně odejde. – Velitel si všimne, že jeho oblíbený střelec není ve své kůži, a „přátelsky“ mu domlouvá. – Andrej se propadá stále hlouběji do osamění a deprese. Chvíle klidu nalézá v nedaleké gotické katedrále. Během hlídky za ledového zimního dne vyleze na vysoký komín; podaří se mu přemoci závrať. Čeká nahoře až do noci, než si ho někdo všimne. Přijede vojenská hlídka a hasiči. Andrej křičí, že sleze, ale žádá odjezd vojáků a záruku předání civilnímu doktorovi. Když zmrzlého a vyčerpaného mladíka hasiči dopraví dolů, vojáci se vrátí. – Andrej leží ve vojenské nemocnici na psychiatrii. Je v těžké depresi, není schopen komunikovat; ostatně o to ani nikdo z rutinně jednajícího personálu nestojí. – Za pacientem přijde nic nechápající matka. Syn jí zuřivě vyčte, že rodiče se o něj nikdy nestarali; uteče do kuřárny, kde dostane záchvat vzteku. – Když matka přijde znovu, syn jí pošeptá, že je v pořádku. Komisní mladá sestřička pacientovi navenek laskavě domlouvá: když bude prohlášen na nesvéprávného, nedostane nikdy slušnou práci ani řidičský průkaz. Začne Andreje osahávat, ale vyděšený mladík najde sílu utéct. – Andrej je propuštěn domů. Obejme se s utrápenou matkou, navštíví v nemocnici babičku. Potom vyhledá Kristýnu. Baví se i s jejím milencem, který ho varuje, aby Kristýnu nechal na pokoji. Trojice se v bytě opije. V noci Andreje probudí, jak se Kristýna miluje s Mírou. V zoufalství uteče na střechu a spadne dolů na ulici. – 1994. Vše je barevné... Andrej nalezl útočiště ve starém venkovském stavení kdesi daleko od Prahy. Chová ovce, stará se o malé hospodářství, čte. Po roce se však vrátí do Prahy. Cítí potřebu vstoupit do domu, kde mu kdysi zmizela Kristýna. V jednotlivých patrech cestou vzhůru páternosterem objevuje zvláštní, odlišné prostory. Na okamžik se připojí ke skupině mladých lidí, sledujících uměleckou produkci. – V pokoji-úřadu najde na stole Kristýninu fotku. Při cestě výš slyší její křik o pomoc. V modernistickém, geometricky strohém komplexu sleduje v desítkách televizních obrazovek, jak Kristýna před kýmsi zoufale prchá ven z domu; v uličce dívku porazí dodávka. Umírající Kristýna vyčte Andrejovi, že ji opustil. – Mladík vyhledá uličku a na chodníku skutečně najde stopy krve. – Pak v paláci vyjede výtahem do půdních prostor. V jedné z místností jeho cestu pozorně sleduje otec. V mystickém prostoru Andrej nalezne nahou mrtvou Kristýnu; bizarní ďábel nechápe, proč se jí vůbec zabývá. V kruhu strnulých přihlížejících a v Andrejově náručí se Kristýna probere k životu. Mladík jí konečně vyzná lásku a ona jeho vyzvání s radostí přijme. Dvojice pluje prostorem podkrovní katedrály, až se dostane pod volné hvězdné nebe... -ap-