Po filmu O princezně Jasněnce a létajícím ševci je Princezna ze mlejna dalším pokusem zkušeného režiséra Zdeňka Trošky o navázání na tradice klasických českých pohádek. I tentokrát je jedním ze zdrojů laskavý svět sousedských vyprávěnek Jana Drdy, v jehož stylu režisér s autorem námětu a spoluscenáristou Vratislavem Markem pojednal příběh, plný lásky, kouzel a písniček. – Vesnický mládenec Jindřich se vydá do světa s pevným rozhodnutím vysvobodit zakletou princeznu. Jako pomocník zůstane ve mlýně, kde straší. Místní čert (stejně jako soused vodník) si totiž myslí na hezkou mlynářovu dceru Elišku a každého konkurenta vyžene. Jindřich se však nebojí a zůstane, protože Eliška mu namluví, že v rybníce je zakletá princezna. O úplňku se ve mlýně sejdou hned tři Eliščini nápadníci: vodník, čert a pyšný knížepán, kterému také učaroval její půvab. Dívka oddaluje své rozhodnutí, protože doufá, že nedovtipnému Jindřichovi se rozbřeskne, že ho už dlouho miluje a že má hledané štěstí na dosah ruky. A mladík nakonec pochopí a objeví svou „princeznu“ ze mlejna. – Snaha natočit „typickou českou pohádku“ a postavit ji proti klipové estetice „krvavých“ hollywoodských „pohádek“ vedla autory k vytvoření příběhu s volným tempem a bez temnějších tónů. Nadpřirozené bytosti (vodník, čert, čarodějnice) nejsou strašidelné, ale pouze legrační. Jindřich, připravený konat hrdinské skutky, tak vlastně nemá žádného protivníka kromě vlastní zaslepenosti. Základní pohádkový konflikt mezi Dobrem a Zlem se omezuje na pouhé partnerské nedorozumění. – Už v předchozí Troškově pohádce zabíraly scény s bizarně maskovanými čarodějnicemi značný prostor. Volný rytmus vyprávění, neseného jen napětím mezi postavami, mají oživit četné, ale samoúčelné výstupy nadpřirozených postav. Ochuzení pohádkových pravidel se autorům vymstilo v dramatické nevyváženosti celého projektu. Filmu dominuje výtvarná koncepce, těžící v kostýmech, v maskách i v krásných jihočeských exteriérech z poetiky ladovských ilustrací (líbivá kamera Ervína Sanderse). Z hereckých představitelů si zaslouží pozornost Yvetta Blanarovičová, která má v roli rozpustilého čerta nejvíc prostoru, a zpěvačka Lucie Bílá, která je skoro k nepoznání v masce čarodějnice. -ap-
Pod hradem Krákorkou žila kdysi vdavekchtivá čarodějnice, která měla políčeno na čerta. Ale ten o ni nestál. Nejraději ze všeho seděl za komínem blízkého mlýna a pozoroval hezkou mlynářovu dceru Elišku. Vodníkovi, bydlícímu ve zdejším rybníce, se dívka také líbí. Ještě raději si však ze mlýna ukradne nějakou tu sladkost. – Mládenec Jindřich se o děvčata nezajímá a místo tancovačky raději s dětmi poslouchá babiččiny pohádky. Sní o tom, že jednou vysvobodí ze zakletí krásnou princeznu a vezme si ji za ženu. Otec mu marně vyčítá, že by se měl raději poohlédnout po nějakém hezkém venkovském děvčeti. Jindřich se rozhodne vydat se do světa hledat svou princeznu. – Cestou nasype buchtu mravencům a podělí se i s přátelskou liškou. Dá buchtu i babičce, sedící u cesty (ve skutečnosti ovšem proměněné čarodějnici). Ta za to mladíka přenese ke mlýnu; doufá ovšem, že se mládenci zalíbí Eliška a čertovi pak nezbude, než se začít starat o ni. Jindřich uvidí na hrázi zpívající mlynářovu dceru; když mu však vodník řekne, že krásná dívka je „jen“ ze mlýna, přestane ho zajímat. Jindřich dá vodníkovi poslední buchtu; ten mu poradí, aby požádal mlynáře o práci. Za tu dostane jídlo i nocleh. – Mlynář přičinlivého pomocníka přivítá s radostí; je už starý a ani s pracovitou Eliškou na všechno nestačí. Dívce se Jindřich líbí. Zato čert má na hezkého mládence vztek; potěší ho, když zjistí, že vetřelec ve mlýně míní přespat jen jednu noc. – Eliška chce, aby u nich Jindřich zůstal. Při večerní procházce na hrázi mu namluví, že v rybníce je zakletá princezna, která se zjevuje o úplňku. – Když mládenec ulehne ve stodole, čert se pustí do strašení. Na rozdíl od předešlých mlynářských pomocníků však Jindřich neuteče, nýbrž mu nabije. Skučícího pekelníka ujišťuje, že o Elišku nestojí; touží jenom po vznešené princezně. Ráno řekne mlynáři, že zůstane do úplňku. – Čert však není spokojený, protože si všiml, jak Eliška po novém čeledínovi zamilovaně pokukuje. Spěchá na radu za vodníkem. Když nepochodí, poprosí o pomoc čarodějnici. Ta se však urazí a vyžene ho. – Vodník s čertem zjistí, že Jindřich se chystá k prohlídce zřícenin hradu Krákorky. Rozhodnou se uchystat mládenci překvapení. S pomocí ukradené kouzelnické knihy se začarují do žáby a kočky. Mladík zvířata políbí a ta se skutečně promění v princezny, ale velmi ošklivé. Návštěvník naznačí, že si může odvést jen jednu nevěstu. „Princezny“ se jedna přes druhou začnou vymlouvat a poukazovat na své nedostatky. Poperou se a mládenec pozná, co jsou zač. – Mlynář, rozzlobený dceřinou vybíravostí, unáhleně rozhodne, že Eliška si do úplňku musí vybrat ženicha; pokud to neudělá, dá ji za ženu prvnímu, kdo si o ni řekne. Vodník a čert to vyslechnou. – Čert řekne Jindřichovi, že v rybníce žádná princezna není, ale ten mu nevěří. Když však mladík zjistí, že si pekelník myslí na Elišku, nabije mu. Ráno dívce vypráví o falešných princeznách. Zatímco jde s Eliškou na houby, vodník požádá mlynáře o dívčinu ruku. Ten se mu však vysměje. Stejně se vede i čertovi. – Elišku v lese zahlédne starý nafintěný knížepán, už dlouho shánějící hezkou nevěstu. Rozhodne se, že se ožení s mlynářovou dcerou. Dívka však žádného ze tří podivných ženichů nechce; stojí jenom o Jindřicha. Ale ten se zase nechce vzdát pomyšlení na svou princeznu. Zatímco se mlynář s dcerou trápí vyhlídkami na budoucnost, bezstarostný mládenec odjede s moukou do městečka. – Dívka rozhodne, že si vybere za muže toho, kdo jí druhého dne přinese nejkrásnější dárek. Vodníka napadne, že by Elišce udělala radost kouzelná štičí šupina, s jejíž pomocí bude moci za úplňku kráčet po vodě. Knížepán po poradě se svým sluhou Žánem dá ušít krásné šaty, a čert vymámí z čarodějnice radu, že každé ženě udělají radost drahé šperky. – Zatímco si nápadníci lámou hlavu, přiveze Jindřich dívce z městečka velké perníkové srdce. Hned však rozradostněné dívce tvrdí, že to je jenom přátelský dar. – Druhý den se sejdou ve mlýně nápadníci se svými dary. Rozpačitá Eliška stanoví další úkol: poté, co ji požádali o ruku a co přinesli dárek, musejí jí večer při úplňku zazpívat na hrázi hezkou písničku. – Mlynář už pochopil, co svou tvrdohlavostí zavinil. Neví však, jak ze zapeklité situace ven, aby nikoho z mocných sousedů neurazil. Zatímco se Eliška trápí, Jindřich jde klidně ukázat cestu zbloudilým muzikantům. Cestou zpět ho zastaví knížepánovi sluhové. Jejich pán se obává hezkého mladíka, kterého už několikrát slyšel pěkně zpívat, a poručí ho nechat svázaného v lese. Mravenci a liška, které kdysi pohostil buchtami, však mládenci na poslední chvíli pomohou z pout. Jindřich pochopil, že má rád Elišku, a spěchá zpátky do mlýna. – Na hrázi se zatím za vycházejícího úplňku odehrává písňový souboj. Všichni tři nápadníci zpívají hrozně falešně a bez srdce; když však Eliška uslyší písničku vracejícího se Jindřicha, obleče se do šatů od knížepána a ozdobí se čertovými šperky. Přijde s pomocí vodníkovy šupiny za Jindřichem po hladině rybníka jako „princezna“. Mládenec teď o ni stojí jako o Elišku a miluje ji i bez úplňkového kouzla. Knížepán uraženě odejde, vodník a čert se však nezlobí. Závist a hněv jsou totiž lidské vlastnosti. Slíbí, že půjdou dvojici za svědky. – Po svatbě v kostele, kam ovšem čert nesmí, je ve mlýně velká tancovačka. Na vrcholu blaha nejsou jen novomanželé, ale i všichni hosté, protože s jídlem se dostalo na každého. -ap-
Jindřich
Eliška
vodník
čarodějnice
mlynář
knížepán
vypravěč
paňmáma
babička
pantáta
Anička
Baruška
sedlák
kapelník
Honzík
Jakub
Vojta
Josef
šenkýř
šenkýřova dcera
šenkýřova dcera
dítě
dítě
dítě
dítě
lokaj
lokaj
lokaj
muzikant
muzikant
muzikant
muzikant
muzikant
Milena Koubková, Martin Rus
Martin Malý, Boris Masník (triková část)
Lenka Machačová, Michal Berka
Ivan Malý (fotograf)
Princezna ze mlejna
Princezna ze mlejna
The Princess from the Mill
film
hranýdistribuční
pohádka
Česká republika
1994
1994
premiéra 1. 6. 1994 /přístupný/ (kino Alfa, Praha)
S Troškou do mlýna českých pohádek.
dlouhometrážní
100 min
35mm
1:1,66
barevný
zvukový
Dolby Stereo
česká
česky
bez titulků
české
Festival: 5. mezinárodní filmový festival plzeňských dětí a mládeže a televizní festival národní tvorby pro děti a mládež Filmák ’99 Plzeň
1999
Plzeň / Česká republika
Cena města Plzně za nejoiblíbenější dětské filmy uvedené po roce 1990
Zdeněk Troška
Festival: 30. dětský filmový a televizní festival Oty Hofmana Ostrov
1998
Ostrov nad Ohří / Česká republika
2. místo v anketě o nejúspěšnější film třicetiletí podle výsledku hlasování dětí
Akce: Cena Václava Kováře
1995
Louny / Česká republika
Cena Václava Kováře za nejlepší film uplynulého roku
udělena promítači České republiky
Akce: Zlatá kazeta časopisu Video Revue 1994
1995
Praha / Česká republika
Zlatá kazeta za dětský film
udělená podle výsledků divácké ankety
Přehlídka: Dětský filmový a televizní festival Oty Hofmana – 26. národní přehlídka filmů pro děti a 2. přehlídka televizní tvorby pro děti – Ostrov nad Ohří
1994
Ostrov nad Ohří / Česká republika
Cena diváků
Festival: 16. festival české filmové komedie Novoměstský hrnec smíchu Nové Město nad Metují
1994
Nové Město nad Metují / Česká republika
Cena za nejlepší ženský herecký výkon
Yvetta Blanarovičová
Přehlídka: Dětský filmový a televizní festival Oty Hofmana – 26. národní přehlídka filmů pro děti a 2. přehlídka televizní tvorby pro děti – Ostrov nad Ohří
1994
Ostrov nad Ohří / Česká republika
Ceny Oty Hofmana – Křišťálová váza
udělovaná dětskou porotou
Přehlídka: Dětský filmový a televizní festival Oty Hofmana – 26. národní přehlídka filmů pro děti a 2. přehlídka televizní tvorby pro děti – Ostrov nad Ohří
1994
Ostrov nad Ohří / Česká republika
Cena za epizodní roli
Ladislav Županič