Princezna ze mlejna

Pod hradem Krákorkou žila kdysi vdavekchtivá čarodějnice, která měla políčeno na čerta. Ale ten o ni nestál. Nejraději ze všeho seděl za komínem blízkého mlýna a pozoroval hezkou mlynářovu dceru Elišku. Vodníkovi, bydlícímu ve zdejším rybníce, se dívka také líbí. Ještě raději si však ze mlýna ukradne nějakou tu sladkost. – Mládenec Jindřich se o děvčata nezajímá a místo tancovačky raději s dětmi poslouchá babiččiny pohádky. Sní o tom, že jednou vysvobodí ze zakletí krásnou princeznu a vezme si ji za ženu. Otec mu marně vyčítá, že by se měl raději poohlédnout po nějakém hezkém venkovském děvčeti. Jindřich se rozhodne vydat se do světa hledat svou princeznu. – Cestou nasype buchtu mravencům a podělí se i s přátelskou liškou. Dá buchtu i babičce, sedící u cesty (ve skutečnosti ovšem proměněné čarodějnici). Ta za to mladíka přenese ke mlýnu; doufá ovšem, že se mládenci zalíbí Eliška a čertovi pak nezbude, než se začít starat o ni. Jindřich uvidí na hrázi zpívající mlynářovu dceru; když mu však vodník řekne, že krásná dívka je „jen“ ze mlýna, přestane ho zajímat. Jindřich dá vodníkovi poslední buchtu; ten mu poradí, aby požádal mlynáře o práci. Za tu dostane jídlo i nocleh. – Mlynář přičinlivého pomocníka přivítá s radostí; je už starý a ani s pracovitou Eliškou na všechno nestačí. Dívce se Jindřich líbí. Zato čert má na hezkého mládence vztek; potěší ho, když zjistí, že vetřelec ve mlýně míní přespat jen jednu noc. – Eliška chce, aby u nich Jindřich zůstal. Při večerní procházce na hrázi mu namluví, že v rybníce je zakletá princezna, která se zjevuje o úplňku. – Když mládenec ulehne ve stodole, čert se pustí do strašení. Na rozdíl od předešlých mlynářských pomocníků však Jindřich neuteče, nýbrž mu nabije. Skučícího pekelníka ujišťuje, že o Elišku nestojí; touží jenom po vznešené princezně. Ráno řekne mlynáři, že zůstane do úplňku. – Čert však není spokojený, protože si všiml, jak Eliška po novém čeledínovi zamilovaně pokukuje. Spěchá na radu za vodníkem. Když nepochodí, poprosí o pomoc čarodějnici. Ta se však urazí a vyžene ho. – Vodník s čertem zjistí, že Jindřich se chystá k prohlídce zřícenin hradu Krákorky. Rozhodnou se uchystat mládenci překvapení. S pomocí ukradené kouzelnické knihy se začarují do žáby a kočky. Mladík zvířata políbí a ta se skutečně promění v princezny, ale velmi ošklivé. Návštěvník naznačí, že si může odvést jen jednu nevěstu. „Princezny“ se jedna přes druhou začnou vymlouvat a poukazovat na své nedostatky. Poperou se a mládenec pozná, co jsou zač. – Mlynář, rozzlobený dceřinou vybíravostí, unáhleně rozhodne, že Eliška si do úplňku musí vybrat ženicha; pokud to neudělá, dá ji za ženu prvnímu, kdo si o ni řekne. Vodník a čert to vyslechnou. – Čert řekne Jindřichovi, že v rybníce žádná princezna není, ale ten mu nevěří. Když však mladík zjistí, že si pekelník myslí na Elišku, nabije mu. Ráno dívce vypráví o falešných princeznách. Zatímco jde s Eliškou na houby, vodník požádá mlynáře o dívčinu ruku. Ten se mu však vysměje. Stejně se vede i čertovi. – Elišku v lese zahlédne starý nafintěný knížepán, už dlouho shánějící hezkou nevěstu. Rozhodne se, že se ožení s mlynářovou dcerou. Dívka však žádného ze tří podivných ženichů nechce; stojí jenom o Jindřicha. Ale ten se zase nechce vzdát pomyšlení na svou princeznu. Zatímco se mlynář s dcerou trápí vyhlídkami na budoucnost, bezstarostný mládenec odjede s moukou do městečka. – Dívka rozhodne, že si vybere za muže toho, kdo jí druhého dne přinese nejkrásnější dárek. Vodníka napadne, že by Elišce udělala radost kouzelná štičí šupina, s jejíž pomocí bude moci za úplňku kráčet po vodě. Knížepán po poradě se svým sluhou Žánem dá ušít krásné šaty, a čert vymámí z čarodějnice radu, že každé ženě udělají radost drahé šperky. – Zatímco si nápadníci lámou hlavu, přiveze Jindřich dívce z městečka velké perníkové srdce. Hned však rozradostněné dívce tvrdí, že to je jenom přátelský dar. – Druhý den se sejdou ve mlýně nápadníci se svými dary. Rozpačitá Eliška stanoví další úkol: poté, co ji požádali o ruku a co přinesli dárek, musejí jí večer při úplňku zazpívat na hrázi hezkou písničku. – Mlynář už pochopil, co svou tvrdohlavostí zavinil. Neví však, jak ze zapeklité situace ven, aby nikoho z mocných sousedů neurazil. Zatímco se Eliška trápí, Jindřich jde klidně ukázat cestu zbloudilým muzikantům. Cestou zpět ho zastaví knížepánovi sluhové. Jejich pán se obává hezkého mladíka, kterého už několikrát slyšel pěkně zpívat, a poručí ho nechat svázaného v lese. Mravenci a liška, které kdysi pohostil buchtami, však mládenci na poslední chvíli pomohou z pout. Jindřich pochopil, že má rád Elišku, a spěchá zpátky do mlýna. – Na hrázi se zatím za vycházejícího úplňku odehrává písňový souboj. Všichni tři nápadníci zpívají hrozně falešně a bez srdce; když však Eliška uslyší písničku vracejícího se Jindřicha, obleče se do šatů od knížepána a ozdobí se čertovými šperky. Přijde s pomocí vodníkovy šupiny za Jindřichem po hladině rybníka jako „princezna“. Mládenec teď o ni stojí jako o Elišku a miluje ji i bez úplňkového kouzla. Knížepán uraženě odejde, vodník a čert se však nezlobí. Závist a hněv jsou totiž lidské vlastnosti. Slíbí, že půjdou dvojici za svědky. – Po svatbě v kostele, kam ovšem čert nesmí, je ve mlýně velká tancovačka. Na vrcholu blaha nejsou jen novomanželé, ale i všichni hosté, protože s jídlem se dostalo na každého. -ap-