Ghetto jménem Baluty

Taxikář a pamětnice si připomínají během cesty městem záchytné body bývalého ghetta v Lodži. – Bývalí deportovaní, tehdy převážně odrostlejší děti, vypovídají o odsunu pěti tisíc Čechů v roce 1941 do Lodže. Nebyli z ortodoxních židovských rodin a netušili, co je čeká. – Transporty doputovaly do zpustlého města. I dnes jsou zde zdevastované domy. Roztodivní nájemníci vědí, co zde dříve bylo. – Když dorazili Češi, již rok a půl v přelidněném ghettu strádalo okolo sto padesáti tisíc polských židů; nováčky, ještě normálně vyhlížející, nepřijali. – Početná rodina i dnes přebývá namačkána v nevhodném prostředí. – Češi vykládají o prvním dnu, o prvním mrtvém, o krutých podmínkách a nemocech. Polovina z nich nepřežila první zimu. – Svérázní „Baluťáři“ ukazují své byty. Žijí zde zbytky rodin, jež válka připravila o přístřeší. Po zrušení ghetta se nastěhovali do stejných domů. – Třetí den po příjezdu do ghetta byla vykonána výstražná veřejná poprava. Hygienické podmínky byly neúnosné, nebylo jídlo. – Pro některé současné obyvatele je jedinou „zábavou“ alkohol. – Deportovaní Češi neznali zásady židovství a neuměli zde běžně užívaný jidiš. Odtažití Poláci od nich kupovali vše, co dovezli. – Na tržišti se prodává veteš a kvete nelegální obchod. Prodejci jsou pyšní, že jsou odtud. – Češi si za prodané cennosti kupovali šlupky od brambor. Pekli placky z lebedy, kopřiv, bodláků nebo z lógru. Přidělený krajíc chleba se krájel na „hodinové“ kostky. Ten, kdo si již nehledal vši, byl odepsaný. – Na dvorku hraje harmonikář. Přijíždí nevěsta. – V ghettu bylo během krušných zim vše dřevěné zužitkováno na otop. – Děti skotačí ve vybydlené ulici, v místě, kde bylo židovské pohřebiště. – Pamětníci vzpomínají na tvrdou práci. Dnes jí zde moc není, krejčí i provozovatel mandlu si stěžují. V památkově chráněném domě, kde esesáci patrně vedli výslechy, je tetovací studio. – Z tábora byla cesta do práce často dlouhá. Kdo si ji chtěl zkrátit, vystavoval se nebezpečí ze strany strážců. – V neutěšeném dvoře metař odevzdaně sleduje děti, skákajících do kupy listí. – Pamětníci hovoří o vozkovi, který sbíral mrtvoly. Jiný kočíroval fekální vůz. Dnes lidé jezdí po čtvrti s kárkami. – Češi vzpomínají na postupnou decimaci. Komu bylo nejhůř, šel zemřít k drátům. – Dnešní obyvatelé jsou nesoudržní. Žijí zde gangy. – Pamětníci vyprávějí o tzv. špérách (výběrech do transportů). Ti, kdo neunikli, byli odvezeni do plynových komor v Osvětimi. – Místní baví pouliční divadlo. Nestarají se o to, co se dělo s židy. Stěžují si, že jim „židi“ zabírají domy: pojmenování „žid“ je tu nejhorší nadávka pro toho, kdo nějak odírá chudáka. – Někteří Češi, kteří se zachránili z transportů, i tak zemřeli. – Kartářka říká, že historie ulpívá v městech, v domech i v lidech... – Češi se schovávali po půdách. Dnes se tu věší prádlo. – Stav současných obyvatel prý odráží židovské „pořekadlo“: vám patří dvory, nám domy. – Pamětnice konstatuje: „Kdo to neprožil, nepochopí.“ – Ghetto v Balutách bylo zlikvidováno v létě roku 1944. O rok později se vrátilo do Prahy 274 českých židů. -kk-