Alois Nebel

Jeseníky, září 1989. Přes hranice pronikne z Polska muž (Němý). Unikne pohraničním hlídkám, sekerou zabije vypuštěného vlčáka a přebrodí přes rozbouřenou vodu. – Lidé sem přicházeli ze severu. Nesli si motyky, pily, sekery a hlavně spoustu síly, protože tady jí bylo k životu hodně zapotřebí. Nebyli sami, protože tenhle kraj samotáře polyká. Němý byl sám. Vrátil se, aby se pomstil. – Výpravčí Alois Nebel pracuje na nádraží Bílý Potok. S oblibou si čte v jízdních řádech. Často si přeříkává jízdní řád trati z Jeseníku do Šumperka. Pronásleduje ho vidina parní lokomotivy, řítící se nocí, po níž ho oslní bílé světlo a on slyší hlasy. – Nadražák Wachek přijde do služby pozdě a hned si začne telefonicky vyřizovat kšefty s ruským oficírem. – Později ruští vojáci přeloží zboží do jeho auta a on je doveze svému otci (fotrovi), správci autokempu. Baví se s ním o tom, že přes „čáru“ přešel ostrý chlap. Podle starého by se to za jeho časů nestalo. – Za lijáku vystoupí v Bílém Potoce Němý. Sebere ho hlídka Veřejné bezpečnosti, přivolaná Wachkem. Muž má u sebe starou fotografii. – Wachek se otci chlubí, že pomohl chytit narušitele. Starý střílí z pistole do plechovek. – Nebelovi se vybaví vzpomínka na minulost. Bílý Potok, červen 1945. Do nákladních vagonů nastupují odsunutí Němci. Mladý Wachek s pistolí v ruce přemlouvá Němku Dorothe, aby s ním zůstala. Dívka se rozloučí s malým Aloisem, jehož otec je výpravčí. – (1989) Nebelovi se na záchodě zjeví mladá Dorothe, ale neodpoví mu, co se s ní stalo. – Sanitka odváží Nebela do blízkého blázince. Je u toho Wachek, který se domluvil s psychiatrem. Chce se stát výpravčím. – Pacient psychiatrovi vykládá, že občas vidí mlhu, a tak tu dostane přezdívku Mlha (což je i překlad jeho německého jména). S ostatními pacienty, mezi nimiž je i pár „mániček“, stojí pravidelnou frontu na prášky. – Esenbáci přivezou Němého. Psychiatr mu marně dává elektrošoky, aby promluvil. – Němého dají na pokoj k Nebelovi. Sněží. Muži spolu mlčky kouří v altánku. – Na kliniku přijedou čeští a polští policisté. Němý jim uteče. Přeleze zeď kliniky a zmizí v zasněžené krajině. – Policisté vyslýchají Nebela, podle nějž mu muž nic neříkal, protože je němý. – Wachek hraje karty s psychiatrem a esenbákem. Ten mu ukáže fotku, nalezenou u Němého. Nádražák tvrdí, že na ní nikoho nezná. Ale později řekne fotrovi, že na ní poznal jeho a Nebelova otce (na fotografii je ještě Dorothe a její muž). – Propuštěný Alois zjistí, že Wachek se nastěhoval do jeho služebního bytu a že je teď výpravčím. – Nebel neví, co má dělat, a Wachek ho pošle do Prahy na ředitelství. – A tak bývalý výpravčí přijede na pražské Hlavní nádraží. Ředitel ČSD mu odmítne pomoci. Má teď jiné starosti. Možná až po Vánocích pro něj bude moci něco udělat. – Nebel přespí na lavičce a seznámí se s bezdomovcem Oldou. Ten ho zasvětí do života na Hlavním nádraží a představí ho i laskavé toaletářce Květě. – Alois přežívá na nádraží, poznává Oldovy opilecké známé. – Květa, která je vdova, pozve Nebela na vánočního kapra a bramborový salát. Dá mu dárek: sněžící kouli s mašinou. Zatančí si spolu. – Alois pomáhá Květě na záchodech. V televizi je reportáž z prezidentského slibu Václava Havla. – Na silvestra čeká Nebel v nádražní restauraci na Květu. Ale Olda ho odvede ke stolu se svými kumpány. Když Květa přijde, vidí, jak se k jejímu nápadníkovi má prostitutka Berta. Urazí se a odejde. Z věže nádraží sleduje parta ohňostroj. Nebel přitom vzpomíná na odsun. Tehdy mladý Wachkův otec zastřelil pistolí muže Dorothe, který chtěl, aby s ním nastoupila. Pak ženu odvlekl za vlasy. Vlak odjel bez ní. Dívka na nádraží plakala. – Vousatý Nebel se vrací do Bílého Potoka. Dělá traťmistra a žije v dřevěné vechtrovně vysoko v horách. – Alois pošle dopis a staví se u Wachka pro výplatu. Potom jde do nádražní hospody výčepního Šokina. Wachek si tu domluví kšeft s ruským důstojníkem a spolu s fotrem nadává na Havla, který dal amnestii kriminálníkům. – Nebel se vrací do boudy nočním motorákem. Najde v ní Němého, který z nouze v kraji krade, ale nechá ho odejít. – Večer pálí železničář své jízdní řády. V jednom najde stejnou fotografii, jakou měl Němý. Vzpomene si na Dorothe, jak se s ním v dětství loučila s miminem v náruči. Prý musí odjet, ale vrátí se. – Wachek předá Nebelovi dopis od Květy. Alois jí znovu napíše. Oholí si vousy, ale nechá si knírek, který měl už jako výpravčí. – Rusové přivezou fotrovi do autokempu velký náklad: sudy s benzinem a bedny od střeliva. Wachek za něj zaplatí sto tisíc. Rozloučí se s důstojníkem a připijí si na družbu. – Alois pozoruje ze Šokinovy hospody odjezd vlaku s ruskou armádou. – Němý jí s Nebelem v jeho boudě, když sem Wachek s fotrem přivezou zásoby pro Aloise. Schová se. Wachek dá Nebelovi telegram od Květy, že zítra přijede. Fotr si všimne fotky a tajně ji sebere. – Nebel ráno naskočí do kabiny ke strojvůdci motoráku. Je velká bouřka. Vlak jen tak tak zastaví před padlým stromem. Nebel pokračuje pěšky. – Mezitím do Bílého Potoka přijede Květa. Wachek jí úlisně nabízí, že ji sveze, ale ona ve větru a dešti vyrazí po zelené značce. – Alois přijde na nádraží a dozví se, že Květa šla pěšky. Vydá se za ní. – Žena bloudí lesem. Nakrátko se schová v kapličce. – Wachek jede autem za otcem. Zůstane však stát před rozvodněnou řekou. – Za starým Wachkem přijde Němý. Muž na něj vytáhne pistoli, ale nedokáže syna (jehož matku znásilnil) zastřelit. Němý ho zabije sekerou. Autokemp zaplaví povodeň. – Alois konečně dojde do boudy, v níž se svítí. Probudí spící Květu. – Druhý den je po dešti... -tbk-