Město Gyumri na severozápadě Arménie bývalo důležitým centrem kulturní svébytnosti arménského národa. Před polednem 7. prosince 1988 jej zachvátilo ničivé zemětřesení, na jehož následky zahynulo 25 000 obyvatel (podle neoficiálních čísel až 80 000), z nichž třetina byly děti. Někteří z truchlících rodičů reagovali na ztrátu tím, že nově narozeným dětem dali jména jejich zemřelých sourozenců. U řady z nich tento fakt vede k problémům se sebeidentifikací a dodnes mnozí věří, že duše bratra nebo sestry žije s nimi či přímo v nich... – Uznávaná dokumentaristka Jana Ševčíková (nar. 1953) natáčela svůj nevšední snímek od roku 2003 v rozpětí čtyř let, během nichž se sblížila s několika postiženými rodinami. Citlivě zaznamenává jejich osobní příběhy a zároveň přináší zajímavé svědectví o současnosti stále ještě hluboce poznamenaného města. Její filmová výpověď kromě tématu strhuje mimořádnou vnímavostí, vizuální působivostí a citlivým spojením obrazu se zvukovou stopou. -dh-
Chlapci se zdálo o mrtvých sourozencích, kteří v televizních záběrech zemětřesení viděli svou smrt. – 7.12.1988. Pohroma změnila město v ruiny. Z trosek jsou vynášeni mrtví. Žena hledá dvě dcery a ukazuje jejich fotografie. Dnes své děti považuje za anděly. – Mladý muž byl zavalen v troskách školy a spolužáci kolem něj umírali. – Jiná žena měla zlé tušení, než její děti skončily pod sutinami školy. – Postarší taxikář už osmnáct let hledá ztraceného syna. – Další žena uchovala osobní věci a pokoje svých mrtvých dětí, Armine a Tigrana. Dívka se matce zjevila. – Tanečně nadané děvče dostalo jméno po sestře a myslí si, že je to dobře. – Mladší bratr muže, jenž přežil v sutinách školy, dostal jméno po zemřelém bratru Arajkovi. Matka tak má pocit, že syn je stále doma. Starší syn si však uvědomuje, že jde o někoho jiného. – Mladík popisuje sen (viz začátek), jemuž věří. – „Nové“ děti slaví ve škole poslední zvonění. – Chlapec se obrací na zemřelého bratra: rodina se s jeho smrtí nikdy nevyrovnala a otec onemocněl. – Ženě se zdá pomník obětem neživý. Zato „nové“ děti představují živou památku sourozenců a mají uskutečnit jejich nesplněné sny. – Na náhrobcích jsou vyobrazené oběti zemětřesení. Chlapec chodí na bratrův hrob tajně. – Žena, která ztratila dcery, začala žít s učitelem, jenž přišel o rodinu. Narodila se jim dcera Lusine, která vzpomíná na své normální dětství. – Chlapec, který měl sen, věří, že bratrova duše je v něm. – Temperamentní tanečnice ví, že je úplně jiná než její mrtvá sestra Miriam. Rozmlouvá s její fotografií a chtěla by se s ní setkat. – Ženě se ve snu zjevili dva chlapci a za čas porodila syny Artaka a Hajka. Ucítila v sobě nový život nedlouho po tragédii, kdy chtěli s mužem spáchat sebevraždu. – Jinou ženu přinutila mít dítě po smrti syna jeho sestra. – V polorozpadlém kostele probíhá mše a rituální oběť ovce a holubů. – Dcerka postupně začala navštěvovat pokoj po zesnulé Armine a povídat si s ní. Její bratr cítí přítomnost Tigrana, který ho vždy obejme. Otec vidí rozdíl mezi „starými“ a „novými“ dětmi. – Taxikář mluví ke ztracenému synovi a ukazuje, kde stál jejich panelák. Postavil na jeho místě prkenný dům, aby syn rodinu našel. Jeho žena vypráví, jak syna vytáhli z trosek a odvezli do nemocnice, odkud se ztratil. Marně ho hledali v Gruzii, kde jim agent KGB doporučil, ať zemi opustí. Ženě její zemřelý otec ve snu řekl, že syn mezi mrtvými není. – Syn nemocného otce vypráví, že když si oblékne bratrovy věci, pocítí pozitivní sílu. – Mladý muž, co ležel pod sutinami, vypráví, jak jeho otec zabránil, aby mu uřízli zaklíněnou nohu. Nepříjemná zkušenost se mu vrací. – Ženě po dvou dcerkách zůstal jen ohořelý tenisový míček. Novou dceru rodiče minulostí nezatěžovali. – Otec Artaka a Hajka pracuje v USA a chybí jim. U hrobu bratrů si připadají jako u vlastních hrobů. – Matka u náhrobku hovoří s Tigranem, který je dnes stejně starý jako jeho zesnulý bratr v den tragédie. Žena se konečně pokusí vyslovit jeho jméno. – Taxikářova rodina stále v naději čeká. – Říká se, že zemětřesení v roce 1988 bylo vyvoláno uměle. Všichni prý slyšeli podivnou explozi, možná v zemi uložených zbraní. Nikdo o tom nechce moc mluvit. – Jedna z žen prý nevkročí do žádného kostela dřív, než bude opravený ten v Gyumri, kde nové děti nechá pokřtít. -dh-
Film je uváděn též v DVD kinodistribuci.
Alan Vitouš (supervize)
Giya Kancheli (Largo molto)
Hudba k písni Dživan Gasparjan
Hudba k písni Arman AghadžanjanOhanna Mtghjan
Hudba k písni Banda sonora
Gyumri
Gyumri
Gyumri
film
dokumentárnídistribuční
dokument
Česká republika
2008
2003—2006
festivalová premiéra 27. 10. 2008 (12. mezinárodní festival dokumentárních filmů Jihlava)
slavnostní premiéra 3. 12. 2008 (kino Bio Oko, Praha)
distribuční premiéra 4. 12. 2008 /přístupný/
„Dala jsem ti jméno, aby stále znělo, ale nedokázala jsem ho vyslovovat.“
dlouhometrážní
68 min
35mm , DVD
1:1,85
barevný
zvukový
Dolby Digital, digitální zvuk
česká, anglická
rusky, arménsky
české
anglické, české
Festival: 11. mezinárodní festival dokumentárních filmů o lidských právech – Jeden svět 2009
2009
Praha / Česká republika
cena za nejlepší režii
Jana Ševčíková