Hlava-Ruce-Srdce

„Každé těhotenství je příslibem zázraku.“ Joseph Roth v dopise Bettině von Hauerland. – 1914. Herečka Klára Knabelová mluví o své profesi a o sobě. Zůstala sama, ale teď má vztah s Willim, který je jiný než ostatní, možná až příliš jiný. – Plukovník Haukwitz za přítomnosti několika důstojníků ve vaně s přesně „vyladěnou” teplotou vody spolkne drahokam a pobočník Heinrich Roth mu pak rychle podá polévku. Pokus se nezdaří. Při opakování se plukovník náhle zhroutí. Jeden z hostů zastřelí jeho sluhu Mustafu, kterého obviní ze sabotáže. Dovnitř se dobývá bytná a muži rychle zmizí. Na místo činu přiběhne poručík Karel Vrana, který byl před domem. – Klára na policii potvrdí vyšetřovateli, že plukovník byl jejím snoubencem. Spolu v márnici s hrůzou zjistí, že tělo je bez hlavy (scházejí také ruce a srdce). – Plukovníkův šofér předá herečce dřevěnou skříňku, v níž žena najde dopisy a několik drahokamů. Vybaví se jí Williho pohádka o králi, jeho mladé ženě a dvou synech, z nichž jeden neměl hlavu a druhý srdce. – Poručík Roth se setká s Klárou v kavárně. Skončí pak spolu v posteli. Ona po milování objeví v nočním stolku plukovníkovu ruku. Roth utne z ruky jeden prst a dá „fragment” Kláře do úschovy; prý mu ho musí ve vhodný okamžik vrátit. Podle něj plukovník chtěl, aby se spolu setkali. – Doma na Kláru čeká poručík Vrana. Vysvětlí jí, že Haukwitz patřil ke kruhu okultistických spiklenců, kteří byli ve spojení s Německem. Obává se, že zmizelé plukovníkovy ostatky mohou být zneužity proti monarchii. Klára je ochotná s ním spolupracovat, pokud jí vyšetřovatel přinese vypátrané ostatky, aby je mohla pohřbít. Odmítne mu však sdělit, o čem se bavila s Rothem. – Při dalším setkání mluví Heinrich o válce, kumulující temnou energii, nutnou k proměně světa. Podle něj plukovník prošel první fází a stal se z živé hmoty mrtvou hmotou. Ale znovu ožije a vše se prý změní. Roth je přesvědčen, že nový řád světa bude stát na emocích. On cítí, jak se probouzí z „hibernace”. Klára mu oznámí, že musí odjet na Moravu, aby se postarala po sestřině smrti o rodinný statek a o neteř. – Na statku herečka pracuje s mladičkou Annou v hospodářství. Dívka jí čte Heinrichův dopis z fronty. V dodaném balíku je Rothova ruka, o niž přišel v prvních dnech války. Klára uklidňuje Annu a vzpomíná, jak kdysi utekla ze statku do města. – Graz. Vrana tajně sleduje sezení okultistů nad plukovníkovou rukou. Ta ukáže na mapě místo, kde se bude tavit budoucnost: Bagdád. – Jednoruký Heinrich, propuštěný z armády, přijede na statek. Nedokáže se s Klárou pomilovat. Mluví o válce; nesplnilo se prý nic z toho, co očekával. Všude vládl jen chaos. Nadává na starého císaře a na ubohost c.k. mašinérie. Rozhodl se prý založit kohoutí farmu, aby mohl sledovat, jak se k sobě budou kohouti chovat (kvůli ověření přísloví o dvou kohoutech na jednom smetišti). Hned ráno začne budovat ohradu. – Berlín. Haukwitzova hlava je v roztoku na přístrojích. Vypráví dobře se bavícímu služebnictvu vojácké historky. Když s ní však později experimentuje pán domu (jeden z okultistů), předstírá, že je neživá. – Vrana hlavu ukradne. – Klára mluví ke snoubencově prstu: něco se v ní zlomilo a ona se nemůže narovnat. – Roth nakoupí kohouty. – Vranův nadřízený, plukovník Vaverka, nařídí poručíkovi ukončit pátrání. Časy se mění, císař umírá. Muž je však svým úkolem posedlý. – Vyšinutý Heinrich pozoruje kohouty a dělá si zápisy. Kláru to nezajímá. – Konstantinopol. Vrana tajně sleduje tureckého kuchaře, jak v kuchyni připravuje plukovníkovo bušící srdce. Chlapec, který má v nepřítomnosti kuchaře srdce hlídat, se ocitne v tranzu, když místností začnou létat talíře. Srdce zmizí a kuchař zuří. Vrana zděšeně prchá. – Světlo nastane, až kohout zakokrhá. Roth je stále více posedlý kohouty. – Dívej se srdcem a ucítíš světlo. V noci utrhne Roth jednomu kohoutovi hlavu. Ráno leží opilý mezi opeřenci. – Klára jde ke statku s Heinrichovým strýcem. Vypráví mu o jejich zvláštním vztahu. Starý muž vidí bezvládného synovce mezi kohouty. Odjede s nepořízenou. – Vrana ve vlaku čte v novinách o císařově pohřbu. – Klára zaveze apatického Heinricha ke kořenářce do lesní chýše. Baba ho mlčky zbije a žena ho zase odveze. Muž později odejde ze statku i se svou utrženou rukou. V noci si v lese u ohně s rukou povídá. Ta tvrdí, že muž není úplný a už nikdy nemůže být takový, jaký býval. Ledaže by ji snědl; zase by se z nich stal celek. – Vrana přijede na statek s bedýnkami (v nichž jsou ostatky). Klára ho představí Anně jako svého přítele. Muž jí řekne, že se nemůže vrátit do Prahy, protože neuposlechl rozkaz. Herečka ho nechá u sebe. Roth prý odešel, ale vrátí se. – U ohně ruka tlumočí bývalému pánovi dotaz sovy: proč je králem zvířat lev? – V noci v posteli Vrana není schopný ženu uspokojit. Stěžuje si, že zradil císaře, plukovníka Vaverku a vlastně i ji. Mocnářova smrt ho vykolejila, vše čemu věřil, je pryč. Přizná Kláře, že ji od počátku miloval. – U ohně se objeví lev. Hrozí Rothovi, že ho sežere, pokud ho neuzná za krále zvířat. Muž mu nabídne místo sebe svou ruku a lev ji opravdu sežere. – Podivínský Heinrich se vrátí na statek. Vykládá Kláře o lvu, který sežral jeho ruku, jíž už měl stejně dost. Má hlad a poprvé si uvědomí, jak mu chutná. Vyptává se Anny na jídlo. – Muži se setkají ráno před latrínou. Chovají se k sobě korektně. – Klára se v lázni baví s Haukwitzovou rukou. Ta jí vypráví dál pohádku o králi. Žena se ptá, kdo snoubence rozsekal a proč, ale to prý není důležité. Když si herečka stěžuje na impotenci svých milenců, Williho uťatý prst spadne do vody a ženu oplodní. – Anna v noci přijde do světnice za Rothem. Svlékne se před ním, ale on ji vyhodí. – Večer se Klára baví s Annou. Dívka děkuje, že jí teta dodala odvahu. Herečka, které je špatně, ji posílá do Prahy a dá jí doporučující dopisy pro své známé. – Heinrich s Karlem zabíjejí kohouty. Vranu napadne, že by je mohli dávat do konzerv a dodávat je armádě. – Na stráni za statkem těhotná Klára pohřbí Haukwitzovy ostatky, které jí přivezl Vrana. Nechá si jen prsten. Slyší snoubencova slova: pokud bych měl syna, chtěl bych, aby se jmenoval Willi. Na cestě ke statku ji potká Vrana a udeří ji. Později jí dá facku i Heinrich, ale jí to nevadí. Je šťastná... – Oba muži sedí v prostých vojenských uniformách před věží a drží se za ruce. Dole pod nimi telefonuje turecky řidič (současného) mercedesu. Pak odjíždí. V autě je odložená uniforma SS. Vůz míjí v krajině větrnou elektrárnu... -tbk-